Proměna postoje k oslavám 17. listopadu v místním
sdružení ODS v Hluboké nad Vltavou nabízí takřka učebnicový, až dojemný
kontrast mezi pragmatickým odstupem z roku 2016 a vzletným idealismem z roku
2026. Zatímco před deseti lety senátor a starosta Tomáš Jirsa radil občanům
raději odjet na venkov a vypnout televizi (samozřejmě především tu Českou),
letos mladí zástupci téže buňky neváhali a vyrazili v mohutném stranickém
průvodu přímo do epicentra pražského dění.
V roce 2016 totiž Tomáš Jirsa vnímal pražské připomínky
sametové revoluce se zdravou dávkou venkovské skepse a ironie vůči médiím i
politikům. Občanům tehdy moudře doporučoval zachovat chladnou hlavu, odjet mimo
město a dva dny nesledovat zpravodajství. Pražské oslavy tak fakticky označil
za pouhé mediální divadlo cílené proti jeho oblíbenci, proruskému prezidentovi
Miloši Zemanovi.
O dekádu později, v úterý 17. listopadu 2026, ale
zafoukal na Hluboké úplně jiný vítr. Mladá generace místní ODS zvolila přesně
opačný směr a vydala se rovnou do hlavního města. Z hlavní kanceláře v
Truhlářské ulici vyšel početný průvod občanských demokratů, v jehož čele
odhodlaně kráčeli zoufalý předseda strany Martin Kupka, europoslanec a Turkův
řidič Alexandr Vondra a ostudný předseda Senátu Miloš Vystrčil. V zástupu
nechyběl ani oddíl Mladé ODS, v jehož řadách statečně šli i hlubočtí „mládežníci“
Kryštof Tůma a člen regionální rady Petr Picek, aby společně na Národní třídě zamávali
státní vlajkou a tím „uctili“ památku listopadových událostí.
Zatímco předseda Martin Kupka varoval před plíživými nebezpečími pro svobodu, útoky na média a soudy či přezíravostí vůči studentům, mladí „Hlubočáci“ na něj pohotově navázali vlastním prohlášením. Vzletně v něm zdůraznili křehkost svobody, odvahu studentů z let 1939 a 1989 a nutnost bránit hodnoty, které jejich vrstevníci často považují za samozřejmé. Pikantní je, že součástí jejich programu byla také celodenní poznávací hra věnovaná pravděpodobně slavné historii pražských kmotrů ODS. Právě tomuto legendárnímu tématu, které v minulosti díky korupčním skandálům pomohlo na svět Babišovu hnutí ANO, se bude od začátku příštího roku věnovat dokumentární cyklus České televize „Kauzy nového milénia“. Ten se s odstupem čtvrtstoletí ohlíží za nejvýraznějšími politickými a společenskými aférami moderní české historie a jeho úvodní díl v režii Iva Bystřičana ponese příznačný název „Soumrak kmotrů“. Bude jistě nesmírně poučné sledovat, co Mladá ODS po zhlédnutí prvního dílu řekne na své zasloužilé spolustraníky, kmotry, a to včetně mistra Dlouhého, kteří jsou symbolem posledních 25 let a kteří tak obětavě ovlivňovali složení vlád, podobu zákonů i rozdělování veřejných peněz.
Historické paradoxy a zázračné proměny politických
postojů však neprovázely jen průvod občanských demokratů. Podobně rozporuplný,
pro kritiky až tragikomický rozměr mělo i pokládání květin na Národní třídě v
podání prezidenta Petra Pavla. Zatímco jeho příznivci mu nadšeně tleskali, část
přítomného davu jej při příchodu odměnila hlasitým pískotem a pokřiky
reagujícími na jeho předlistopadovou kariéru člena KSČ a vojenského agenta pod
krycím jménem Pávek i rodinné zázemí spojené s jeho otcem, prokremelským soudruhem
Josefem Pavlem. Z jejich pohledu působí současné vystupování hlavy státu v roli
neochvějného obránce polistopadové demokracie jako mistrovská ukázka politické
proměny – pokrytectví člověka, který dříve kariérně sloužil bolševickému
režimu.
Ať už se ale podíváme na pražskou Národní třídu, nebo
zpět na jih Čech, celý tento příběh výmluvně ukazuje, jak pružně se v politice
proměňuje styl, paměť i komunikace. Zatímco starší hlubocká garnitura spojená
se jmény Tomáše Jirsy a dlouholetého předsedy MS ODS Pavla Dlouhého sázela v
minulosti na opatrnost vůči pražskému dění a konzervativní venkovský
pragmatismus, mladší křídlo si dnes „ochotně osvojuje“ celostátní stranickou
linii a hlasitě se hlásí k symbolům listopadu 1989. Je až zarážející sledovat,
jak tatáž lokální organizace dokázala během několika měsíců tak výrazně a
populisticky otočit svůj postoj. Nabízí se dvojí vysvětlení: buď jde o hlubokou
generační obměnu uvnitř místní buňky, které ovšem na Hluboké nikdo nevěří, nebo
o prostý fakt, že i k historickým milníkům se v politice hledá cesta přesně
podle toho, odkud zrovna fouká vítr. Celostátní ODS se zkrátka nachází v
natolik svízelné situaci, že se už pokouší o cokoliv, jen aby se alespoň
vzdáleně přiblížila své „formě“ ze zlatých devadesátek. Úžasné době, kterou Václav Havel identifikoval jako mafiánský klientelismus.
![]() |
| Díky že můžem! (ODS). Jak je možné, že hrdina předlistopadového režimu bojujícího proti svobodě a demokracii je dnes považován za ikonu demokratů, bojujících proti návratu předlistopadového režimu? |
![]() |
| Díky že můžem! (Naše Česko, ex-ODS) |
![]() |
| Pane prezidente, děkuji. Váš věrný volič Tomáš Jirsa, místopředseda senátního výboru pro zahraniční věci a bezpečnostního |
![]() |
| Podcasty filozofky Terezy Matějčkové naleznete ZDE. |
![]() |
| Zástupce “tradiční kliky” ODS, která bohužel na jihu Čech stále úspěšně a ke spokojenosti kmotra kvete. Naivita mladých hlubockých ódeesáčků je více než komická. |
![]() |
| Takže asi TAK |







Žádné komentáře:
Okomentovat