Současný stav hlubocké ODS připomíná klasické vyvrcholení
divadelní tragédie, v níž se neochvějná víra v absolutní moc střetává s
neodvratnou realitou jejího konce. Po dlouhých dvaatřiceti letech, kdy město
pevnou rukou ovládá dvojice Tomáš Jirsa a Pavel Dlouhý, se mýtus o jediné možné
alternativě pro správu Hluboké nad Vltavou začíná dramaticky hroutit. Celá léta
budovaný dojem, že bez tohoto spojenectví politického lídra a vlivné šedé
eminence společnost upadne do chaosu, naráží krátce před říjnovými volbami na
hlubokou krizi. Panovník, zvyklý na bezmezné uctívání a absolutní poslušnost,
ztrácí pevnou půdu pod nohama a podlehne paranoie, která z dříve suverénního
vládce činí aktéra zoufalých a agresivních kroků.
Bod zvratu v této politické tragédii nastává v momentě,
kdy mocenský aparát ztrácí kontrolu nad veřejným prostorem a dosavadní nástroje
strachu přestávají fungovat. Symbolem tohoto zlomu a přechodu do temné fáze
dramatu je noční žhářský útok na automobil opozičního zastupitele Martina
Vebera (KDU-ČSL), scéna jako vystřižená z divokých devadesátých let. V ten
okamžik se lokální hra o moc přelévá přes hradby hlubockého panství na
celostátní scénu. Když předseda lidovců Jan Grolich veřejně vyzývá předsedu ODS Martina Kupku k vysvětlení celé situace, mocenský monopol dvojice Jirsa a
Dlouhý utrží fatální ránu. Konflikt, který měl zůstat skryt v zákulisí místní
restaurace Hubert, se stává veřejným skandálem, který obnažuje nervozitu
systému před blížícím se podzimním zúčtováním.
Samotná katastrofa a morální rozklad dlouholetých vládců
se projevuje křečovitou snahou udržet trůn za každou cenu, což vede k destrukci
posledních zbytků noblesy. Místo pokory a vyšetření incidentu přichází nátlak,
kdy hlubočtí zastupitelé pod přímým vlivem vedení místního sdružení posílají
poškozenému opozičnímu politikovi předžalobní výzvy a pokoušejí se z oběti
udělat viníka. Do této agonie je jako tragická figurka zatažen mladý moderátor
Kryštof Tůma, který v regionálním online prostoru slouží jako poslušný herold.
Místní ODS zneužívá jeho mládí, nevědomost a naivitu k natáčení účelových videí
na sociální sítě. Tůma v této hře nevědomky plní roli dvorního šaška a
užitečného idiota, kterého unavení vládci nastrčili do popředí, aby odvrátil
pozornost od ohořelých trosek reality a opakoval naučené fráze o bezchybném starostovi
Jirsovi.
Závěrečné dějství této hlubocké tragédie tak směřuje k
nevyhnutelné katarzi, kterou přinesou nadcházející volby. Strach z radikální
ztráty rozhodovací moci, která se po více než třech dekádách zdá být na dosah
ruky, paralyzuje celou dosavadní strukturu. Diváci v hledišti, kterými jsou
sami občané Hluboké nad Vltavou, skrze agresivní kampaň, zastrašování právními
kroky a manipulaci s mladými lidmi vidí, jak křehká a vyděšená tato zdánlivě
neotřesitelná moc ve skutečnosti je. Opona za érou Tomáše Jirsy a Pavla
Dlouhého padá v momentě, kdy se společnost očišťuje od dlouholetého strachu a
sčítání volebních hlasů se stává definitivním koncem jednoho politického
monopolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat