Ocenění Česká dopravní stavba roku 2025 v kategorii
ostatních staveb, které si právě odnesla nová lávka přes Vltavu v
Hluboké nad Vltavou za více než 90 mil. Kč, je fackou do tváře všem místním
daňovým poplatníkům. Zatímco se vedení města poplácává po ramenou a sbírá
nablýskané trofeje, realita všedního dne odhaluje bezbřehý populismus a
absolutní ztrátu kontaktu s realitou.
Tento megalomanský projekt totiž jasně
ukazuje, že současná radnice vyměnila ekonomický rozum a skutečné potřeby
obyvatel za vlastní politické PR a stavění pomníků své vlastní domnělé
velikosti. Přímou odpovědnost za tento krok nesou konkrétní lidé, kteří o
miliónech z kapes občanů rozhodují – v čele se starostou Tomášem Jirsou (ODS), místostarostou
Pavlem Dlouhým (ODS) a „majitelem“ přilehlého sportovního areálu radním Davidem Šťastným (Pro Hlubokou).
Představa
radních, že celkové způsobilé výdaje vyhozené do jedné
jediné lávky omluví poukazováním na evropské či státní dotace, je ukázkovým
příkladem chucpe a pohrdání veřejnými penězi. Vedení města se chová, jako by
dotace z IROP padaly z nebe a nestálo to nikoho ani korunu,
přestože jde o peníze z kapes nás všech. V době, kdy se Hluboká potýká s "podfinancovanou infrastrukturou", rozbitými silnicemi a chybějícími chodníky v
okrajových částech, kde lidé denně riskují životy, investovala radnice raději
do luxusní cyklolávky.
Místo systémového řešení problémů obyvatel si vedení
města zkrátka pořídilo drahý designový šperk, kterým se může chlubit před
kamerami. Je nejvyšší čas, aby starosta Tomáš Jirsa (ODS) přestal schovávat toto
manažerské selhání za architektonické ceny a začal skládat účty za to, proč
dostala přednost estetika před palčivými problémy místních částí. Celá tato
investice navíc postrádá jakoukoli ekonomickou logiku, což muselo být
architektům tohoto projektu od začátku jasné. Lávka vedoucí od parkoviště
sportovně-relaxačního areálu slouží v podstatě jen jako sezónní atrakce pro
cykloturisty a víkendové návštěvníky. Investovat astronomické sumy do stavby,
která bude více než polovinu roku kvůli počasí zívat prázdnotou, je manažerské
selhání nejhrubšího zrna. Místostarosta Pavel Dlouhý, který projekt veřejně
obhajoval nutností vytvořit novou spojnici, by měl občanům jasně vysvětlit,
proč radnice vědomě upřednostnila zájmy turistického byznysu a volnočasovou
kratochvíli před celoročními a každodenními potřebami místních občanů, kteří na
Hluboké žijí, pracují a platí daně.
Nejhorší na celém projektu je však
skutečnost, že tato stavba byla od samého počátku zbytná, neboť dopravní
spojení v místě bez větších problémů fungovalo. Vedení města ale potřebovalo
velkolepý příběh a další zářez do seznamu svých úspěchů, bez ohledu na budoucí
náklady, které se na městskou kasu nevyhnutelně navalí v podobě drahé údržby
ocelové konstrukce o váze přes 100 tun. Výzva k odpovědnosti proto nesměřuje
jen k samotnému vedení, ale ke všem radním a koaličním zastupitelům, kteří pro
tento rozpočet bez mrknutí oka zvedli ruku.
Vítězství v anketě o dopravní
stavbu roku tak není úspěchem Hluboké, ale spíše obžalobou zdejší politické
kultury. Ukazuje totiž, že pro radnici je vizuální marketing a sbírání cen ze
strany stavební lobby důležitější než odpovědné hospodaření s penězi občanů, ze
kterých se stali pouzí statisté v této drahé show.
Titul udělil Svaz podnikatelů ve stavebnictví, což je dobrovolná zájmová organizace.
Podobné schéma sebechvály nedávno sklidil i projekt
Sluneční ostrov na Jiráskově nábřeží v Českých Budějovicích, ověnčený pochybným
titulem technické stavby roku 2025. Tehdejší ODS, dnes převlečená do hejtmanského dresu Martina Kuby NAŠE Česko, představuje bezprecedentní ukázku toho, jak
radnice trestuhodně plýtvá penězi daňových poplatníků na sebezhlíživé pomníky.
Vedení města pod vedením primátorky Dagmar Škodové Parmové bezmrknutím oka
utopilo ve Vltavě přes šedesát milionů korun za pouhé dva umělé kousky země,
přičemž se alibisticky zaštiťuje evropskými dotacemi, jako by snad šlo o
peníze, které spadly z nebe a netvořily kapsu běžných občanů. Představitelé
magistrátu a odpovědní radní se sice rádi chlubí náročnými vodohospodářskými
pracemi a technologickými výstřelky v podobě 3D tištěného betonu, avšak realita
na místě usvědčuje politiky z naprostého amatérismu a odtržení od reality.
Radní zodpovědní za investice a rozvoj města totiž dokázali zrealizovat
megalomanský projekt, kde bezprostředně po otevření chyběly i ty nejzákladnější
prvky jako lavičky, koše nebo stínění, což jasně dokazuje, že komfort občanů
byl pro město až na posledním místě. Celá tato absurdní investice navíc sousedí
s hlučnou, emisemi znečištěnou městskou komunikací, takže namísto slibované
oázy klidu vzniklo nehostinné a drahé memento politické pýchy. Za toto
flagrantní mrhání veřejnými prostředky by měli složit účty konkrétní političtí
představitelé, v čele s primátorkou a jejím náměstkem pro investice, kteří
projekt skrze Radu města České Budějovice protlačili i přes dřívější kritiku
opozice. Je nehorázné, že v době, kdy České Budějovice zoufale potřebují peníze
na opravy silnic, parkovací domy nebo podporu chátrající městské
infrastruktury, dalo vedení města přednost dotačnímu fetišismu a budování
předražené technologické hračky.
Tento projekt je jasným důkazem, že pro
současné vedení magistrátu je důležitější sbírat nablýskané trofeje od
architektonických porot než naslouchat skutečným potřebám budějovických
obyvatel a hospodařit s městskou kasou s péčí řádného hospodáře.
Budějovický titul přišel od Nadace pro rozvoj architektury a stavebnictví, sponzorované CNN Prima News a největší stavební skupinou v Česku a na Slovensku VIINCI Construction.
Jak už asi víte, letošní ročník populárního hudebního
festivalu HRADY CZ se přesunul z tradičního Rožmberku nad Vltavou na pozemky u
Hluboké nad Vltavou do místní části Munice, které spadají pod majetkové
struktury entity AGRINVEST svěřenský fond. Tento zdánlivě běžný přesun kulturní
akce kvůli dopravnímu komfortu návštěvníků a logistice však neplánovaně
přitahuje pozornost k hlubší síti osobních, politických a majetkových vazeb na
jihočeské scéně. Samotný fond i s ním spojené firmy totiž v zákulisí propojují
vlivného regionálního politika s aktéry velkých dotačních kauz z minulosti.
Hlavní osou tohoto propojení je vztah jihočeského
politika a podnikatele Pavla Dlouhého staršího (ODS) a Jiřího Trnky, bývalého šéfa
dotačního úřadu ROP Jihozápad. Oficiální majetkové struktury holdingu AGRINVEST
ukázaly, že se Pavel Dlouhý mladší stal loni stoprocentním vlastníkem a
společníkem firmy AGRINVEST s.r.o., ve které následně převzal také roli
jednatele. Tuto společnost Dlouhý odkoupil od podnikatele Josefa Půra, který
již dříve převedl část svých rozsáhlých pozemků a milionových majetků právě na
Hluboké nad Vltavou do zmíněného holdingu AGRINVEST svěřenský fond. Svěřenským
správcem tohoto fondu, který nyní drží i pozemky pro festival HRADY CZ, se stal právě
JUDr. Jiří Trnka, Ph.D. Tímto krokem vzniklo společné mocenské a majetkové
zázemí přímo na domovské půdě Pavla Dlouhého (st.), dlouholetého místostarosty a radního Hluboké nad Vltavou, předsedy místní buňky ODS, jehož média v minulosti často
označovala nelichotivými politickými přívlastky (kmotr, mafián, ..).
Historické kořeny vztahů mezi Pavlem Dlouhým (st.) a Jiřím
Trnkou sahají hluboko do minulosti a jsou dlouhodobě pod drobnohledem
vyšetřovatelů. Když byl Jiří Trnka v roce 2010 z pozice ředitele Úřadu
regionální rady ROP Jihozápad zatčen a obviněn z manipulací s evropskými
dotacemi v astronomické hodnotě 3,8 miliardy korun, jihočeská ODS se za něj
tehdy výrazně postavila. Díky silnému politickému vlivu, který v regionální
organizaci ovládal právě Dlouhý (st.), Trnka zůstal ve své funkci šéfa dotačního
úřadu i během pobytu ve vyšetřovací vazbě. Přestože Vrchní soud v Praze v roce
2016 Trnku v této konkrétní větvi dotační kauzy pravomocně zprostil obžaloby,
otazníky kolem systému rozdělování regionálních peněz v jižních Čechách
přetrvávaly dál.
Jméno Jiřího Trnky se v regionu objevilo znovu v
souvislosti s vyšetřováním padesátimilionového dotačního podvodu při stavbě
Relaxačního a regeneračního centra přímo na Hluboké nad Vltavou. Tento areál
přitom spadal do přímé sféry vlivu tamních politiků a podnikatelů soustředěných
kolem Pavla Dlouhého (st.). Aktuální koncentrace majetku ukazuje stav, kdy
někdejší očištěný šéf dotačního úřadu spravuje klíčové agro-pozemky v revíru
vlivného regionálního politika, zatímco jeho syn následně oficiálně ovládl
mateřskou společnost AGRINVEST s.r.o. Přesun festivalu na tyto specifické
pozemky tak pouze ilustruje, jak hluboko sahají majetková tykadla místních
podnikatelských struktur.
Podle veřejně dostupných záznamů v českém obchodním
rejstříku realizoval vlivný jihočeský politik Pavel Dlouhý (st.) v
uplynulých letech plánovanou generační obměnu a postupně předal kontrolu nad
klíčovými rodinnými investičními a zemědělskými subjekty na svého syna Pavla
Dlouhého. Tento proces předání rodinného byznysu byl formálně završen v průběhu
roku 2025, kdy "mladší generace" rodiny kompletně převzala přímé majetkové podíly
i exekutivní řízení v klíčových holdingových firmách. Konkrétně u společnosti
AGRINVEST s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích se syn Pavel Dlouhý stal
oficiálním společníkem k 13. březnu 2025 a následně byl jmenován jejím
jednatelem k 20. srpnu 2025. Velmi podobný scénář se odehrál také u sesterské
společnosti JIHOINVEST s. r. o., kde syn převzal vlastnický podíl k 8. lednu
2025 a funkci jednatele začal vykonávat rovněž od 20. srpna 2025. Obě tyto
společnosti tvoří zastřešující finanční a nemovitostní články, skrze které
rodina historicky kontroluje rozsáhlé pozemky a dceřiné firemní podíly v
regionu, mezi něž nově spadá i společnost DECLIVIA s.r.o. (EXSTO Karla Hájka), v níž AGRINVEST
s.r.o. získal majetkovou účast k 5. březnu 2026.
Celé majetkové impérium rodiny
Dlouhých se tradičně opírá o jihočeský agrární sektor, zemědělství a rybářství,
což se projevuje také v majetkové struktuře společnosti Rybářství Třeboň Hld.
a.s., kde sám Pavel Dlouhý starší dlouhodobě působí jako člen představenstva. Právě v tomto holdingu, který je největším producentem
sladkovodních ryb v České republice i v Evropě a generuje roční konsolidovaný obrat
přesahující 340 milionů korun s provozním ziskem kolem 49 milionů korun, drží
významný vlastnický podíl ve výši 37,66 % jeho manželka Jana Dlouhá. Skupina
pod sebou sdružuje zásadní dceřiné korporace zajišťující celý produkční a
distribuční řetězec, zejména výkonné Rybářství Třeboň a.s., obchodní společnost
FISH MARKET a. s. a slovenskou distribuční větev KOLTER, a.s.. Samotný Pavel
Dlouhý st. navíc dlouhodobě vede Regionální agrární komoru Jihočeského kraje a
v minulosti držel zásadní vliv v různých privátních i privatizovaných
podnicích.
Převod těchto struktur na syna byl zvolen jako strategický krok,
který zajišťuje kontinuitu operativního řízení firem i kontrolu nad majetkovými
toky, a zároveň minimalizuje dopady na politické působení otce, který stále
zůstává aktivní v regionální buňce ODS v Hluboké nad Vltavou. Všechny konkrétní právní
dokumenty, včetně smluv o převodu podílů a aktuálních výročních zpráv, jsou
veřejně přístupné ve Sbírce listin u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Okolí Vondrova vč. bývalého schwarzenberského dvora
vlastní společnost Agriprod CZ (dále restaurace Hubert, Hotel Podhrad, Knížecí důr a restaurace U Hájků). Všechny velké vodní plochy, prozatím s výjimkou řeky
Vltavy a rybníčků Hvězdář, pak patří holdingu Rybářství Třeboň. Kdo tedy ovládá větší část Hluboké
nad Vltavou viditelnou na obrázku? Za správnou odpověď získáte dva volné VIP
vstupy na agro-festival a klíčenku podepsanou místostarostou města.
Díky těmto lidem funguje Hluboká nad Vltavou tak, jak funguje. Vláda jedné strany (ODS) a jí naklonění “přisluhovači” z ostatních politických uskupení. Celkově má hlubocké zastupitelstvo 21 členů, z toho jsou tři opoziční a čtvrtým je nepohodlný Martin Veber. Přijeďte na festival a poznejte skutečnou tvář “hlubocké dokonalosti”. Je to blitka.
Co dnes Česká televize nemůže kvůli stávce odvysílat:
"Soudruh Babiš dnes oficiálně odmítl zařadit soudruha Pávka na seznam NATO delegace do Ankary. Batole se vzteky pos**lo a z plínky vytáhlo kompetenční žalobu."
Čeká nás maďarská cesta nebo maďarská cesta? Více ZDE
Ukázka toho, jak veřejnoprávní média neustále ohýbají skutečnosti a dávají prostor Břízům, Foltýnům a dalším hvězdám výše udedeným. Kumu tím slouží tahle “nezávislá média”?!
Manipulace s veřejným míněním a vytváření
nekritizovatelných politických symbolů představují trvalé riziko pro svobodu
myšlení, bez ohledu na historickou epochu. Přestože se totalitní režim před
rokem 1989 a současný demokratický systém zásadně liší svými institucionálními
základy, oba vykazují specifické formy mediální selekce a narativního
inženýrství, které deformují veřejnou debatu a omezují schopnost společnosti
kriticky myslet. Aliance moci a médií má v každé době tendenci vytvářet
černobílý obraz světa, v němž je disent vůči oficiální linii trestán – ať už
přímou státní perzekucí, nebo moderním sociálním vyloučením a nálepkováním.
Předlistopadová komunistická propaganda fungovala jako
brutální, státem řízený monolit, který si vynucoval absolutní monopol na
pravdu. Občan byl od raného dětství vystaven systematickému tlaku
prostřednictvím zpolitizovaného školství, cenzurované kultury a všudypřítomných
ideologických rituálů. Tento systém vědomě falšoval historii, zatajoval zločiny
režimu a prezentoval totalitní uspořádání jako jediný spravedlivý společenský
řád, zatímco jakýkoli alternativní pohled brutálně kriminalizoval. Cílem nebylo
přesvědčit občany o pravdivosti dogmat, ale zlomit jejich vůli k odporu a
vynutit si vnější konformitu prostřednictvím strachu a existenční závislosti na
aparátu KSČ. Současná podoba politické komunikace sice operuje v prostředí
formální svobody slova, přesto však vykazuje znepokojivé mechanismy, které v
mnoha ohledech napodobují psychologické vzorce minulosti. Výrazným příkladem
této moderní manipulace je systematické retušování a bagatelizování
předlistopadové komunistické minulosti současného prezidenta Petra Pavla.
Mainstreamový narativ jej cíleně transformoval do pozice bezchybného symbolu
morálky, svobody a demokracie, přičemž jeho aktivní členství v KSČ a studium v
tehdejších vojenských zpravodajských strukturách jsou v mediálním prostoru
odsouvány na vedlejší kolej nebo interpretovány jako pouhé mladické pochybení.
Hlavní nebezpečí moderní propagandy spočívá v tom, že legitimní kritika této
minulosti je okamžitě diskreditována, a kritici jsou paušálně označováni za
nepřátele demokratického zřízení či podporovatele nepřátelských režimů, což
efektivně paralyzuje věcnou historickou diskusi. Tato jednostrannost a
vytváření chráněných politických narativů se plně projevuje také v
zahraničněpolitické oblasti, konkrétně v přístupu k blízkovýchodnímu konfliktu
a v nadržování Státu Izrael ze strany českých elit a klíčových médií. Kritická
část veřejnosti poukazuje na to, že česká mediální scéna dlouhodobě selektuje
informace, marginalizuje zprávy mezinárodních humanitárních organizací o
masovém utrpení civilistů a obviněních z genocidního jednání v Pásmu Gazy. Tato
informační asymetrie se projevila i při bagatelizování a zpochybňování
mezinárodního zatykače, který Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal na
izraelského premiéra Benjamina Netanjahua kvůli podezření z válečných zločinů a
zločinů proti lidskosti. Namísto věcného právního a etického zhodnocení byl
tento krok českými politickými představiteli označen za nepřijatelný a média
jej často rámovala optikou politické nepatřičnosti, což zrcadlí snahu chránit
spřízněné politické aktéry před mezinárodní odpovědností.
Zatímco komunistická totalita vynucovala jednotu shora
pomocí cenzury a vězení, současná éra dosahuje podobného umlčování kritiky
prostřednictvím decentralizovaného tlaku sociálních bublin, mediální selekce a
ostrakizace. Vznik pojmů označujících nekritické stoupence vládních
představitelů za fanatické sekty ukazuje na hlubokou patologii dnešního
veřejného prostoru, kde emoce a slepá loajalita k vybraným spojencům vítězí nad
racionálním hodnocením faktů. Obě období tak ve výsledku selhávají v toleranci ke
skutečné názorové pluralitě. Komunistický režim svobodu diskuse zcela
zlikvidoval, zatímco současný stav ji vážně ohrožuje tím, že z každého
nesouhlasu s oficiální domácí či zahraniční linií vytváří morální selhání nebo
hrozbu pro západní orientaci státu.
Netuším kde Chvilko-štítkaři bránící "nezávislá média" udělali chybu, když tak trochu „zapomínají" na minulost jedné z bolševických soudružek,
která tak ráda dělá rozhovory s jejich „demokratickým“ prezidentem.
Někdejší redaktorka Ústřední redakce Televizních novin
Československé televize PhDr. Kateřina Perknerová s krycím jménem Éter již
na počátku kontaktů se svým „řídícím orgánem“ předala poznatky k různým osobám.
Příslušníci 3. odboru X. správy SNB se zabývali kulturou, vědou, sdělovacími
prostředky a centry ideologické diverze. A 2. oddělení tohoto odboru, kde
pracoval ppor. Miloslav Hajs, sledovalo Československý rozhlas, televizi, film,
ČTK, Mezinárodní organizaci novinářů, Český a československý svaz novinářů a
příslušná ideodiverzní centra v zahraničí. Dnes tato „mediální hvězda“ patří k nejvýraznějším
tvářím „nezávislých médií“, které jdou na ruku převlečenému bolševikovi Petru Pavlovi s krycím jménem Pávek.
To je takovej hňup a lidé mu (resp. jeho marketingovým šmejdům) ten jeho “odpracovanej charakter” žerou. Nejhorší na tom je fakt, že požírači těchto manipulací je “ta chytřejší” část občanů ČR. Něco je v tomhle státě hodně špatně.
Identita bolševického hajzla přetransformovaná do vzorného demokrata bojujícího proti bolševismu. IDENTITA 1983 - 2026
Chodící billboard "Reklamka Pávek s.r.o." - V tomto oboru není v naší zemi trapnějšího politika.
Ten kdo tvrdí, že bývalý soudruh Pávek je skvělý prezident, tak je podobně vymletý, jako přisluhovači jeho bývalého režimu, který společně s vojsky Varšavské smlouvy bránil před Západem, svobodou a demokracií. Nemusel ale rád těmto předlistopadovým hajzlům dobrovolně sloužil a měl skvělé kariérní vyhlídky. Listopad 1989 jeho bolševickou kariéru ukončil. Proto nové začátky, proto převlékání kabátů. Pokud by byl opravdu tak skvělý a slušný morální maják, nikdy by s takou "biografií" nekandidoval na prezidenta svobodné a demokratické země. (obrázek nalezen na internetu)
Nejsměšnější prezident od vzniku ČR. Takhle si lidé dělali pr**l snad jen z Jakeše a Husáka. I ten ubožák Zeman měl na sebe méně vtipů než tenhle maketingovej panák Ken Pávek
Druhé místo v hitparádě “Nejsměšnější hrdina” získalo těsně za favoritem soutěže Pávkem naivní divadlo Mikuláše Mináře Milion chvilek pro demokracii. Gratulujeme!! Chytněte se s Foltýnem za ruce a táhněte do Pekla.
Českou vědeckou scénu zasáhla smutná zpráva, když ve věku
71 let zemřel profesor Pavel Kindlmann. Informaci o skonu tohoto významného
ekologa a entomologa zveřejnila organizace Hnutí DUHA na Facebooku s tím, že
příčina úmrtí nebyla veřejně specifikována. Profesor Kindlmann byl odvážný
vědec, který se při nekompromisní obraně divoké přírody nikdy nezalekl tlaku
vysokých politiků ani jejich zastrašování. Jako působící expert Ústavu výzkumu
globální změny (CzechGlobe) a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
důsledně hájil vědecká fakta proti developerským zájmům a politické zvůli,
přičemž se stal jedním z nejvlivnějších ochránců Národního parku Šumava. Do
ostrého střetu se dostal zejména v roce 2011 s tehdejším vedením parku pod
ex-politikem Janem Stráským, kdy hlasitě kritizoval nezákonné kácení i chemické
postřiky proti kůrovci a otevřeně podpořil blokádu u Ptačího potoka. Kvůli
lživým verbálním útokům a obviňování z ekoterorismu se neváhal bránit i právní
cestou, když podal žalobu na ochranu osobnosti na tehdejšího senátora Jana
Velebu. Dlouhodobě čelil také tlaku regionálních politiků a Jihočeského kraje
(Tomáš Jirsa ODS), kteří usilovali o developerskou zástavbu Šumavy, a jejich
argumenty o negativních dopadech ochrany přírody na lidi veřejně označoval za
účelové mýty sloužící zájmům kmotrů. Jako expert Mezinárodní unie pro ochranu
přírody (IUCN) využíval své mezinárodní renomé k tomu, aby na aroganci moci
českých politiků upozorňoval v zahraničí a varoval před ztrátou statusu
národního parku. Jeho náhlý odchod je obrovskou ztrátou pro českou vědu,
akademickou obec i celou občanskou společnost.
Zastrašování šlo hlubockým pánům vždycky dobře. A jak
dokazuje kauza Veber, kluci se nemění a asi se už nikdy nezmění.
Šašek z Hradu zpochybnil plánované zrušení
koncesionářských poplatků a převedení financování České televize a Českého
rozhlasu na stát. Podle jeho slov vláda nepředložila dostatečné zdůvodnění,
proč jsou změny potřeba, protože doposud neviděl (Pávkova amnézie) důvod k
zásadní proměně systému financování. V případě veřejnoprávních médií mistr na
změny názorů a režimů uvedl, že stávající model považuje za funkční. „Rozumím
změně, pokud stávající stav nefunguje. Já jsem na financování a provozu
veřejnoprávních médií prostřednictvím koncesionářských poplatků neviděl nic, co
by nefungovalo, co by bylo nutné měnit,“ prohlásil šáša po hlasování vlády.
Šmejd co za komunistického režimu bojoval dobrovolně proti svobodě, demokracii a nezávislým médiím, je dnes subkulturou “demokratů” považovan za symbol svobody, demokracie a za jednoho z nejvýraznějších ochránce nezávislých médií. Odporná propaganda zde nahrazuje způsob, jak postavit do prezidentské volby skutečného demokrata bez bolševické minulosti, který nesliboval věrnost KSČ a Sovětskému svazu, resp okupačním vojskům Varšavské smlouvy.