Česko je takový sderotský dalekohled (2,5 minuty za 5 šekelů)

 

Zatímco předchozí vláda Petra Fialy (ODS) si v otázkách nadržování Státu Izrael (Stav lidských práv v ČR) notuje za tichého souhlasu prezidenta Petra Pavla se současnou vládou Andreje Babiše (ANO), v pondělí 19. října 2026 se v hlavní budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR uskutečnil seminář s názvem Izrael a Palestina: mezinárodní právo, odpovědnost EU a role České republiky. Akce, která se konala pod záštitou poslankyň za Stranu zelených Gabriely Svárovské a Ireny Ferčíkové Konečné, přilákala zhruba 200 lidí a další sledovali program přes živý videopřenos (ČT24). Hlavním záměrem organizátorek bylo otevřít v českém prostředí netradiční kritiku silně proizraelského postoje domácí zahraniční politiky a zprostředkovat českým zákonodárcům fakta od renomovaných expertů, kteří situaci v regionu dlouhodobě dokumentují.

Na půdě Sněmovny vystoupila trojice špičkových mezinárodních odborníků na lidská práva: palestinská právnička Sawsan Zaher, Claudio Francavilla z mezinárodní organizace Human Rights Watch a online Yoav Shemer-Kunz z izraelské lidskoprávní organizace B'Tselem. Diskuse se otevřeně dotkla morální a právní odpovědnosti České republiky za její bezpodmínečnou diplomatickou podporu a pokračující dodávky zbraní Izraeli. Expertka a experti podrobili ostré kritice to, jak Česko v rámci Evropské unie systematicky využívá právo veta a princip jednomyslnosti k blokování společných unijních kroků, čímž podle nich vytváří prostředí mezinárodní beztrestnosti a oslabuje tlak na dodržování lidských práv. Organizátorky semináře upozornily na zásadní rozpor v současné české politice, která se sice verbálně hlásí k odkazu Václava Havla, ale v praxi uplatňuje selektivní přístup k mezinárodnímu právu. Závěrečné varování expertů, že selektivní uplatňování práva ve výsledku oslabuje i vlastní bezpečnost státu, se však okamžitě stalo terčem ostré kritiky ze strany zastánců dosavadní české zahraniční politiky, kteří akci vyčítali jednostranné zaměření a zpochybňovali právní rámec celé argumentace.

Tato vyhrocená domácí debata o ztrátě mezinárodní objektivity a slepotě vůči dění v regionu nachází přímou paralelu v uměleckém světě. Přesně tyto mechanismy lidského chování a apatii totiž mapuje krátkometrážní snímek Dvě a půl minuty za pět šekelů izraelského dokumentaristy ruského původu Efima Graboye, který je pozoruhodnou sociologickou studií zaměřenou na monetizaci války a postupnou ztrátu lidského soucitu. Snímek ukazuje, že když chcete vidět válku v přímém přenosu, stačí se z izraelské hranice podívat na zničenou Gazu a zaplatit za to pět šekelů. Ve Sderotu se kolem turistického dalekohledu namířeného na frontu potkává izraelská společnost napříč různými komunitami. Kdo jsou a co cítí její zástupci a zástupkyně, se ptá tato observační sociologická studie. Tento mrazivý dokumentární počin je v těchto dnech k vidění online na filmové platformě DAFilms.cz. Snímek byl vybrán do soutěžní sekce Krátká radost v rámci jubilejního 30. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Diváci z celého světa tak mají jedinečnou příležitost stát se součástí festivalové poroty, film bezplatně zhlédnout a svým hlasováním rozhodnout o vítězi této prestižní kategorie. Za zmínku stojí i etický rozměr produkce – film vznikl zcela nezávisle díky dobrovolné spolupráci všech tvůrců a žádný člen autorského, realizačního ani produkčního týmu neobdržel za svou práci na tomto projektu žádnou finanční odměnu.

Samotné dílo se nestaví na stranu žádné z politických či vojenských sil, ale funguje jako kritické a nezaujaté zrcadlo lidského chování. Režisér nevyužívá komentář ani hlas vypravěče a namísto politické agitace se soustředí na humanitární a psychologický rozměr konfliktu, čímž dává prostor čistému pozorování situace na vyhlídce Sderot. Musíme smeknout před tvůrcem, který se rozhodl postavit film na reakcích lidí – a to takovým způsobem, že samotné reakce sice nevidíte, ale přesto naprosto zřetelně cítíte každou emoci, která jim právě běží hlavou. Už samotný úvod filmu přináší motto, které naznačuje, že empatie je v kontextu přebírání odpovědnosti problematickou emocí. Tato myšlenka úzce souvisí se záměrem režiséra nabídnout nuancovanější pohled na lidi, kteří s takovým zápalem sledují dění dalekohledy. Na druhou stranu film doprovází i režisérova hlubší úvaha: „Soucit, i když se to zdá téměř nemožné, může být jediným výchozím bodem, ze kterého může začít uzdravení. Pokud budeme tyto pozorovatele pouze kritizovat, nebudeme se od nich nakonec ničím lišit.“

Češi, děkujeme

Nemáte zač, genocidní kamarádi

Pojem genocida označuje sociohistorický a politický jev zahrnující činy spáchané s úmyslem zcela nebo částečně zničit národní, etnickou, rasovou či náboženskou skupinu. Z morálního i právního hlediska nelze genocidu za žádných okolností ospravedlnit, a to ani jako akt sebeobrany.

                                                        

Vlna násilných protestů ve Francii: V ulicích shořely stovky automobilů

Francie čelí rozsáhlým pouličním nepokojům, které o uplynulém víkendu vyústily v masové vandalismy a žhářství. Původně pokojné demonstrace studentů a odborů proti rostoucím životním nákladům přerostly v několika městech v násilné střety s policií. Jedním z hlavních projevů nepokojů se stalo zapalování osobních automobilů a barikád, které zanechalo ulice Paříže, Lyonu či Limoges poseté ohořelými vraky. Kromě stovek zničených vozidel radikálové zapálili historickou radnici v Limoges a zničili turistický pavilon v Lyonu. V centrech velkých měst docházelo také k rabování obchodů.

Do akce bylo po celé zemi nasazeno na 80 000 policistů a četníků. Podle prohlášení ministerstva vnitra policie zatkla již více než 2 400 osob, přičemž významnou část zadržených tvoří nezletilí. Při potlačování výtržností byly zraněny stovky policistů a hasičů, kterým v mnoha případech agresivní davy bránily v hašení hořících aut a budov. Prezident Emmanuel Macron slíbil tvrdou reakci vůči pachatelům a vláda zvažuje zavedení lokálních zákazů vycházení v nejvíce zasažených oblastech. Situace v zemi zůstává i nadále extrémně napjatá. 

Ilustrace nemá nic společného s nadačním fondem KJVBŠ. V tomto případě jde o hluboké buddhistické a hinduistické přání, které vyjadřuje univerzální lásku, soucit a touhu po blahu celého světa bez rozdílu.

MFDF Ji.hlava slaví 30. výročí: Myslet filmem aneb Když dokument zažívá zlaté časy

 

Pokud máte rádi dokumentární snímky a chcete být u řady světových premiér, debat, výstav, koncertů i součástí podzimní atmosféry na Vysočině, tak nepropásněte návštěvu jubilejního 30. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, který proběhne od pátku 23. října do 1. listopadu 2026. Slavnostní zahájení celé akce se uskuteční v pátek v 19:00 hodin ve Velkém sále DKO a ponese se v duchu dlouhodobého festivalového motta „Myslet filmem“, které pro letošek doplňuje slavnostní podtitul „Ji.hlava slaví třicítku. Dokument zažívá zlaté časy.“ Festival u příležitosti svého kulatého výročí nabídne mimořádně silný program čítající více než 350 filmů v soutěžních i nesoutěžních sekcích. Diváci se mohou těšit na rekordní množství premiér, kdy se představí 106 snímků ve světové, 28 v mezinárodní a 8 v evropské premiéře. Významným milníkem oslav bude také vůbec největší historické zastoupení domácí tvorby v mezinárodních soutěžích a rozšíření tradiční sekce Česká radost o novou speciální cenu pro krátký film.

V hlavních soutěžních sekcích se potkají festivalové hity a objevy z celého světa, od Argentiny, Kolumbie a Burundi až po Jižní Koreu. Mezi největší lákadla patří novinka Mohabat od Jamese Longleyho, který má na kontě dvě oscarové nominace, nebo nový snímek Tam je život irácké režisérky Ishtar Yasin Gutiérrez, jejíž předchozí dílo bodovalo na prestižním festivalu IDFA. Nesoutěžní program přinese čerstvé novinky z Benátek, Cannes, Berlína, Sundance či Locarna. Festival zároveň funguje jako prostor podporující vznik nových děl, takže své připravované projekty v Jihlavě osobně představí íránský režisér Ali Razi nebo držitelka Pulitzerovy ceny Lindsey Sitz. Domácí publikum jistě potěší nové snímky Víta Klusáka, Andrey Culkové nebo spisovatele Jana Nováka.

Kromě nejnovější tvorby festival láká na unikátní přehlídku Filmy, které změnily svět a na retrospektivu uznávané americko-vietnamské teoretičky a filmařky Trinh T. Minh-ha. Bohatý program nabídne také Inspirační fórum, kde jako hlavní hosté vystoupí britský archeolog David Wengrow a albánská politická filozofka i spisovatelka Lea Ypi. První ochutnávku festivalu lze přitom zažít již nyní, jelikož soutěžní sekce Krátká radost je s předstihem zdarma přístupná online na platformě dafilms.cz, kde mohou diváci sami sledovat filmy a hlasovat pro vítěze Short Joy 2026.

Pokud jde o samotný úvodní večer v Jihlavě, organizátoři se v něm zaměří na hlubší pojetí toho, jak film dokáže myslet a měnit společnost. Přestože je většina kapacity hlavního sálu DKO vyhrazena pro filmové delegace, zvané hosty a partnery, běžní návštěvníci mohou zbývající volná místa získat v online rezervačním systému Eventival. Tyto rezervace na zahajovací den odstartují již ve čtvrtek 22. října přesně ve 12:00 hodin v poledne. Pro ty, kteří nebudou mít štěstí při rychlém rozebrání míst, jsou připraveny paralelní projekce zahajovacího filmu v dalších partnerských kinech, jako je Kino Dukla, kam se již rezervuje standardním způsobem. Konkrétní název zahajovacího snímku pořadatelé tají a odtajní ho až těsně před vypuknutím festivalu.

„MFDF Ji.hlava je pro mě jeden z ostrovů pozitivní umělecké deviace, platforma otevřeného dialogu, podhoubí humanitních myšlenek, inkubátor odbojnosti i odolnosti; časoprostor, kde je možné tvarovat budoucnost s nepokrytou ambicí ovlivňovat svět.“  

(Jiří Havelka, umělecký ředitel Dejvického divadla)

Prezident zítra ochutná sladkou budoucnost Tábora - neformální setkání veřejnosti s prezidentem republiky

 

Vážení přátelé umění a sladkého života,

srdečně vás zveme na zítřejší zahájení výstavy, která přepíše dějiny táborského urbanismu i moderního výstavnictví. V Divadle Oskara Nedbala v Táboře se zítra otevřou brány do světa čisté imaginace introvertní pražské umělkyně Any_Pear. Pod teoretickým a kurátorským vedením Perryho Palsona představíme unikátní soubor vizí, které nabízejí radikální alternativu k současné podobě náměstí T. G. Masaryka. Zapomeňte na chladný beton – zítřejší večer bude patřit marcipánovým lavičkám, cukrovým pergolám a dortovým architektonickým maketám.

Tento projekt představuje spekulativní uměleckou reflexi veřejného prostoru, která využívá fiktivní návštěvu prezidenta republiky jako provokativní narativní rámec pro kritiku současné podoby a problematické urbanizace táborského centra. Cílem výstavy je prostřednictvím hravých a absurdních architektonických modelů zpochybnit rigidní inženýrská pravidla a pragmatické normy městského plánování. Autorka skrze médium cukrářského řemesla přetváří rigidní betonový prostor v utopické místo setkávání, přičemž volba dortového korpusu, potahovací hmoty a krému symbolicky zpřítomňuje pomíjivost politických slibů, křehkost urbanistických vizí i naivní lidskou touhu po vlídnějším životě uprostřed rozpáleného betonu.

Jelikož je umění pomíjivé stejně jako politické sliby, výstava vyvrcholí očekávanou digestáží a vystavené exponáty jsou vedle samotného gastronomického zážitku určeny k okamžité konzumaci přímo návštěvníky. Formální jazyk děl záměrně evokuje polohy art brut či naivního umění, čímž vědomě ignoruje rigorózní pravidla stavebního inženýrství, osvobozuje plánování města z područí technokratických norem a vrací ho do roviny čisté imaginace a svobodné diskuse o smyslu veřejného prostoru.

Tato netradiční výstava tak reaguje na prostor, který má hlubokou historickou hodnotu, ale zároveň čelí dlouhodobé kritice. Náměstí T. G. Masaryka v Táboře se začalo formovat po roce 1871 a jeho reprezentativní ráz určila budova hospodářské školy s druhou nejstarší botanickou zahradou v českých zemích. Ve 20. letech neslo jméno Aloise Rašína, v roce 1949 bylo přejmenováno po V. I. Leninovi a svůj současný název, který je vůbec nejčastějším prezidentským názvem náměstí v České republice, získalo v roce 1990. Historická stopa prezidenta Masaryka je s Táborem pevně spjata, neboť přes něj vedla jeho velkolepá cesta z francouzského Darney do Prahy v prosinci 1918.

Současná podoba náměstí, která vznikla na základě architektonické soutěže za 20 milionů korun, však vyvolává stálé diskuse kvůli přemíře betonu, nedostatku vzrostlé zeleně i přítomnosti sochy rudoarmějce. Vedení města sice nedávno ohlásilo plány na dočasné letní úpravy a nápravu tohoto stavu, Any_Pear však přichází s mnohem radikálnějším pojetím.

Celá akce se koná v rámci neformálního setkání veřejnosti s prezidentem republiky, které v pátek 16. 10. 2026 v 17:00 v Divadle Oskara Nedbala slavnostně zakončí jeho jednodenní návštěvu Tábora. Spojení vernisáže výstavy 600+6 let Tábora s hlavou státu není náhodné. Prezidentská cesta městem začne již v 10:58 příjezdem rychlíku R606 Vltava na táborské nádraží a hlava státu během dne navštíví řadu symbolických míst. Po dopoledním programu v Řeznictví JPB a u pomníku Mistra Jana Husa zamíří prezident právě do historické botanické zahrady a k meteorologickému sloupu na náměstí TGM. Odpoledne uctí památku u pomníku padlým vojínům, navštíví kavárnu Jednota, Husitské muzeum a restauraci U Zeleného stromu, odkud se přesune na závěrečné divadelní setkání a vernisáž, po níž v 18:15 z města odjede od Jordánu.

 

Mnoha lidem informace o příjezdu a samotná přítomnost prezidenta v Táboře vykouzlily úsměv na tváři, ale někteří lidé byli nenávistní, dotčení nebo zklamaní. Celá tahle recese byla vlastně dost dobrým experimentem a průzkumem, jak lidé, včetně médií značně sledovaných veřejností, umí pracovat s informacemi a s jejich ověřováním. Navíc z tohoto mystifikačního divadelního představení vznikne dokumentární film „synků“ Ondřeje Klusáka a Borise Remundy, který bude mít premiéru začátkem roku 2027 v Praze i v Táboře.

Táborský brutalismus. Město husitů jasně ukázalo, že společenství ODS, KDU-ČSL a TOP 09 (ódeesák Standa Kotrčka) je ochotno vládnou s komunisty a estébáky. Naše Česko vede dnes už nový starosta Tábora Ondra Semerák, který dříve kandidoval za komunisty. Jeho spojencem je ANO shit bývalého bolševika a estébáka Babiše (Hana Randová). Soudružka Olina Bastlová kandidovala za další zapáchající subjekt Šance pro Tábor (KSČM, SPD, PRO, SOCDEM), která cílila do Poslanecké sněmovny v dresu Stačilo!

Knížectví hlubocké aneb Jak funguje systém, který nelze porazit

Politické strany a hnutí jdou do komunálních voleb svobodně, a tudíž by i svobodně a především kriticky měly vystupovat proti svým konkurentům. V Hluboké nad Vltavou již 32 let funguje systém, který má takzvaně „pod palcem“ ODS. Celých 32 let zde sedí starosta Tomáš Jirsa a stejně dlouhou dobu tu vykonává funkci místostarosty Pavel Dlouhý, přezdívaný svým spolustraníkem Mirkem Topolánkem „kmotr ODS“. Po celých 32 let zde ODS vyhrává volby a sestavuje takzvanou koaliční smlouvu, se kterou souhlasí víceméně všechna domněle konkurenční uskupení. Výjimkou byli snad jen v minulosti ze strany ODS z principu neoslovení komunisté a „antisystémoví“ TOP 09, Piráti a nyní také „rebelové ze Zámostí“. Ti pod novým názvem „Politika je služba“ letos poprvé v historii porazili hlubockou buňku ODS, čímž byli vládnoucí garniturou automaticky přeřazeni do opozice. Naprosto opačně to mají ostatní subjekty „konkurující“ ODS, které po každých volbách poslušně vstupují do koalice s touto mocnou stranou.

Tato politická netečnost a poddajnost ostatních subjektů může pramenit z hluboko zakořeněného strachu. Kritizovat vlivné vedení napojené na mocenské struktury, kde zejména postava místostarosty bývá v médiích i mezi lidmi dlouhodobě spojována s neoficiálními tituly jako mafián či kníže z Hluboké, vyžaduje mimořádnou osobní odvahu. Vyvstává tak otázka, zda menší strany a hnutí nevyměnily svou politickou integritu a kontrolní roli za vlastní prospěch, klid a teplá místa v radě města. V takovém prostředí se loajalita stává platidlem za bezpečí a platí zde cynické pravidlo: „Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.“ Pokud se někdo pokusí z tohoto šiku vybočit, rychle narazí na tvrdé totalitní heslo: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“

Tento propletenec má navíc velmi hmatatelné ekonomické obrysy. Řada radních a zastupitelů z těchto satelitních uskupení totiž víceméně rozhoduje o městských projektech a dotacích, které následně proudí do podnikání s nimi spojeného, spřátelených firem, sportovních klubů, zájmových kroužků či jimi organizovaných kulturních akcí. Pro místní podnikatele a obyčejné lidi znamenal nesouhlas s těmito mocnými figurami riziko okamžité politické, finanční i společenské izolace. Tradiční politická soutěž se v Hluboké na dlouhé roky proměnila v rituál, kde se s kritiky zavedených pořádků nikdo nebavil a byli automaticky očerněni a vytlačeni na úplný okraj veřejného života bez jakéhokoliv vlivu, zatímco zbytek zastupitelstva raději z pragmatismu a pro svůj vlastní klid kráčel s proudem. Rozhodnutí o osudu města se tak rodila v uzavřeném kruhu bez jakékoliv reálné oponentury, což vytvářelo nebezpečnou iluzi jednoty. Tu asi nejlépe vystihuje aktuální  předvolební heslo ODS – „Stabilita společnosti přináší prosperitu“.

Nabízí se však otázka, proč podstatné části veřejnosti tyto praktiky vyhovují a proč stále dokola volí ODS a její lokaje. Důvody jsou čistě pragmatické a psychologické. Hluboká nad Vltavou navenek vzkvétá, je čistá, upravená a proslulá jako prestižní adresa pro bydlení, sport i turismus. Pro řadu voličů je tato vnější fasáda úspěchu důležitější než transparentnost a čistota demokratických procesů. Lidé se raději vzdají „hlubší kontroly“ výměnou za pocit bezpečí, stability a jistoty, že systém funguje, město prosperuje a jim osobně se daří dobře. Mnozí jsou navíc skrze své zaměstnání, rodinné příslušníky, sportovní kluby nebo dotované koníčky na tomto mocenském aparátu přímo či nepřímo existenčně závislí. Volba stávající garnitury je tak pro ně racionální investicí do zachování vlastního životního standardu, přičemž morální aspekty a klientelistické vazby raději „vědomě přehlížejí“.

Víkendové komunální volby však do tohoto zdánlivě neotřesitelného rodinného stříbra jihočeské ODS vnesly bezprecedentní otřes. Úspěch uskupení „Politika je služba" zasadil dosavadnímu hegemonovi citelnou ránu. V čele této změny přitom stojí architekt Martin Veber, muž, který v minulosti čelil brutálnímu tlaku v podobě žhářského útoku na své auto, což celému příběhu dodává rozměr hmatatelného rizika, jemuž museli kritici režimu čelit. Přestože ODS i přes svou historickou porážku bleskově poskládala koalici s ostatními menšími subjekty, aby udržela 32 let fungující formát panování (Jirsa starosta, Dlouhý místostarosta), politická realita ve městě se nevratně změnila. Úspěch hnutí, které zavedené pořádky doposud ignorovaly, jasně ukázal, že strach, klientelismus a touha po vlastním prospěchu nemusí vládnout věčně. Hluboká nad Vltavou tak prožívá procitnutí, v němž se opozice stala legitimním vítězem a nekompromisním hlídacím psem, který odmítá dál přihlížet tomu, jak se z demokratické správy města stává absolutní panství několika vyvolených. Ti však „tato obvinění“ popírají.

Někde to už funguje DLOUHÁ léta

Historicky první porážka hlubocké ODS. Uskupení „Politika je služba“ se stalo nejsilnější politickou stranou v Hluboké nad Vltavou!

Nervozita ze strany „stabilizované společnosti“, hejtování a neuvěřitelně intenzivní dehonestace opozičního politika Martina Vebera naznačovaly už několik měsíců před komunálními volbami v Hluboké nad Vltavou, že se zdejší „panstvo“ necítí příliš komfortně. Dokonce až tak zoufale, že v mnoha příspěvcích na sociálních sítích nasadilo do hlavní role dříve před veřejností ukrývanou tvář legendárního kmotra ODS Pavla Dlouhého, dlouholetého místostarosty hlubockého podzámčí. Ten spolu se svým hrdinou a víceméně poskokem, starostou města Tomášem Jirsou včera konečně ochutnal volební porážku. I když ne zcela fatální. Protože vedle jejich tvrdého jádra zasednou v novém zastupitelstvu další osvědčení a „prověření“ lidé, které sofistikovaný hlubocký systém nasáčkoval do jiných subjektů.

Je tudíž velmi nepravděpodobné, že zástupci těchto formací zradí své pány, Jirsu s Dlouhým, a půjdou do povolební koalice s vítězným uskupením „Politika je služba“, za které kandidoval i Martin Veber, zmíněná oběť žhářského útoku. Takže pokud nově zvolení zastupitelé nenajdou odvahu a konečně se neodstřihnou od pupeční šňůry propojující jejich vlastní zbabělost a prospěchářství s tradičním hlubockým papalášstvím, nedojde ani po 32 letech k mnohými obyvateli města vytoužené změně v zavedeném a naprosto perfektně „pomafiánsku“ fungujícím systému, připomínajícím tak trochu „nezničitelnou“ předlistopadovou totalitu. To vše je především o odvaze, svědomí a férovosti, ne o ohýbání hřbetů před údajně mocnými politiky, které si do radničních pozic volí občané města zcela svobodně a dobrovolně.

Na druhé straně je naprosto skvělou zprávou, že v zastupitelstvu nezasedne espéďák, myč a leštič Petr Vejvoda, který před lety přijal roli trojského koně a práskal z druhé příčky kandidátky Pirátů na své „spolustraníky“ kmotrovi u Huberta. Podobně ostrouhali ale i oba školníci Karvánek s Chocholem, kandidující za politické hnutí „Zdraví, sport, vzdělání“. To původně vytvořil Josef Dobeš po svém odchodu ze zkorumpované strany „Věci veřejné“ a dnes mu předsedá Vietnamec z pražské tržnice SAPA Van Sang Tran (Sangu), který v roce 2024 kandidoval do Evropského parlamentu za Jirsovy euroskeptické „pravičáky“ ze Svobodných.

Hluboká nad Vltavou stojí na prahu velké politické změny, k jehož překročení má sice velice blízko, ale kvůli ódeesáky proklamovanému bludu o „stabilitě společnosti“ pravděpodobně opět zabředne v bažině strachu a nejistot, ze které tyto slabochy vždy vytáhne statečný Waldemar. Možná by se vystrašení a nesebejistí zastupitelé z hlubocké „rezervace“ mohli inspirovat odvahou v sousedním Ševětíně, kde skvělý mladý tým „Ševětín žije“ vypráskal z radnice hlubocké obdivovatele z kandidátky „Ševětín pro všechny generace“. Velkým překvapením je i vítězství Jany Beritové v Úsilném, která porazila od roku 1990 sloužícího starostu a dalšího fanouška hlubockých “borců” Pavla Kašpárka (MAS Hlubocko - Lišovsko, restaurace KaPr Hluboká). Naopak hrůzovládu lze očekávat v Českých Budějovicích, kde po drtivém vítězství hnutí NAŠE Česko, které na začátku roku založil prolhaný despota a hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba (ex-ODS), vznikne dost možná „vládní“ koalice s nacionálně estébáckým hnutím ANO.

Nyní stačí najít šest statečných, kteří odmítnou nabídku stále sloužit „zavedeným pořádkům“ a připojí se na stranu vítězného uskupení „Politika je služba“. Třeba se uleví i jim, protože věčně sloužit Jirsovi s Dlouhým tu stejně nebude „na věčné časy a nikdy jinak“. Hluboká nad Vltavou je skutečně na prahu politické změny a k jejímu dokončení stačí narovnaná páteř minimálně šesti uvedených zastupitelů. Vyměňte už značně přežité devadesátky za 21. století!

Divadlo Dlouhý & Jirsa zahájilo 33. sezonu tragikomedií “Kmotr to má pod palcem”

Takže na tablu “Kmotrova šestnáctka” se nenašel ani jeden statečný hrdina, co by měl koule. Dámy prominou.

A proč to nevadí v případě Jirsy? Protože Jirsa vyhrává volby ódeesce na jihu Čech. Fakt neskutečný živel, kterého zdejší lid stále miluje. Nepochopitelné!!!

Papalášismus na druhou: Prezident Pavel a jeho marketingový cirkus zanechali brutální uhlíkovou stopu, a jejich podporovatelé tomuto zločinu ještě tleskají

 

Minulý týden prezidentský pár šokoval veřejnost bizarním kontrastem. Zatímco na jedné straně se prezentovali „idylickým čtením“ pohádky o pejskovi a kočičce, jak pekli dort, v zákulisí mezitím vyplula na povrch šokující realita o prioritách hlavy státu. Prezident Petr Pavel vyměnil termín komunálních voleb za dovolenou na motorce v Africe a oznámil, že nebude volit. Hrad se celou situaci pokusil žehlit chabou výmluvou na údajnou chybu v plánování prezidentské kanceláře. To je však lež jak věž. Sám Petr Pavel totiž datum voleb oficiálně vyhlásil už v době, kdy moc dobře věděl, že bude v inkriminovaném termínu na dovolené v Maroku.

Soukromou cestu prezidenta navíc provázejí další extrémně závažné nejasnosti. Z Prahy totiž odletěl na palubě soukromého tryskáče, který patří rodině miliardáře Pavla Hubáčka, zakladatele skupiny Creditas, pod kterou spadá Banka Creditas, Grandhotel Pupp, Automotodrom Brno či energetická skupina UCED. Takto okatý lobbistický nadstandard vyvolává v mediálním prostoru obrovský rozruch a spekulace o tom, komu je vlastně hlava státu zavázána. Diskuze kolem chování tohoto bývalého bolševického agenta s krycím jménem Pávek jasně ukazuje na hlubokou krizi úřadu. Pokud je za Pavlovým chováním tak strašlivá a neodolatelná vášeň pro motorky, že kvůli ní musí mermomocí odjet na dovolenou namísto účasti ve volbách, které sám dříve označoval za klíčové, je to chování zralé spíše pro psychiatra. Korunu všemu nasadily zprávy z prezidentské kanceláře, podle kterých úředníci prezidenta marně naháněli, protože na jejich výzvy vůbec nereagoval. Všechno v mediálním prostoru jednoznačně naznačuje, že Petru Pavlovi je jeho funkce lhostejná a celá jeho prezidentura je tak trochu jeden velký fake.

Do další absurdní roviny posunula celou kauzu první dáma Eva Pavlová. Tato bývalá komunistická politručka na svém Instagramu obhajovala manžela způsobem, který hraničí s drzostí. Vytkla totiž státu, že sice zákonem zavedl pevný termín komunálních voleb, ale prý nezajistil flexibilnější hlasování pro lidi mimo trvalé bydliště, například v Maroku, kde dlel Petr Pavel, nebo na Kanárských ostrovech, kam pro změnu místo voleb odcestovala sama Eva Pavlová. Prezident nejprve reagoval na situaci tím, že potvrdil, že kvůli soukromé cestě nebude moci volit. Místo sebereflexe tak prezidentský pár předvedl dokonalé odtržení od reality a pohrdání ústavními institucemi.

V internetovém prostoru se okamžitě začaly objevovat vtipy, že se v sobotu krátce před uzavřením volebních místností snese nad Černoučkem, kde měli Pavlovi odvolit, osamělý parašutista, ve 13:59 hodí lístek do urny a zase odletí zpět na africkou dovolenou. Bohužel se ukázalo, že i tato nadsázka se stala realitou v další fázi prezidentské frašky. V pátek před třetí hodinou odpoledne se totiž Petr Pavel skutečně objevil přímo ve volební místnosti v obci Černouček. A to i přesto, že Hrad do poslední chvíle striktně avizoval, že se prezident voleb kvůli své dovolené nezúčastní.

Pravděpodobně po masivním tlaku médií a především svého PR týmu, bez kterého si prezident ani neutře prdel, Petr Pavel skutečně odletěl na otočku do Česka jen proto, aby formálně odvolil. Hned vzápětí zamířil zpět do Casablanky na přerušenou dovolenou. K bleskovému přesunu využil soukromé letadlo Hawker 900XP tamní společnosti Sarah Airways, které z ruzyňského letiště vzlétlo krátce po 16:00. Celé toto pokrytecké divadlo s heslem „musím jít příkladem, tak odvolím“ však dostává zcela absurdní rozměr, pokud se podíváme na ekologickou stránku věci. Prezident totiž z marketingových důvodů zanechal brutální uhlíkovou stopu: nejdříve letěl na dovolenou do Maroka, pak otočil trasu Casablanka–Praha a Praha–Casablanka jen kvůli jedné volební obálce (to platil Orlen?), a to vše s vědomím, že k oficiálnímu návratu z dovolené má dojít už za dva dny. Pokud se podíváte na jeho kyselý a kontrolovaně nervózní výraz zachycený objektivy kamer během příchodu do volební místnosti, musí vám být více než jasné, že jde o pouhou loutku, které kdosi z marketingu nařídil povinné divadlo pro veřejnost.

Tento „pozitivní a hrdinský čin“ bleskového odvolení v Černoučku, který lze považovat za doposud největší chybu Pavlova PR týmu, ale okamžitě ocenili jeho fanatičtí voliči a nekritičtí podporovatelé. Ti na sociálních sítích okamžitě začali blouznit o statečném hrdinovi. „Petr Pavel jako prezident musí jít příkladem. Protože kromě toho, že je občan, je institucí a symbolem, který si zvolily miliony lidí. Uznat chybu je těžké. Zvlášť u politiků. O to silnější je, když svou chybu uznají, a ještě lépe, když ji napraví. Následujme tento příklad a pojďme dnes nebo zítra volit,“ uvedl na svých oficiálních stránkách pochybný spolek Milion chvilek pro demokracii.

Tohoto lháře, pokrytce, narcise a v neposlední řadě komunisty vygenerovaného supermana tak opět bezostyšně vyzdvihují jemu podobní „lepšolidé“ jako morální symbol a vzor všech demokratů. Tahle obhajoba je snad ještě odpornější než sám soudruh prezident Petr Pavel a jeho hloupoučká ženuška Evička.

Jsem agent. Kdo je víc?

                                                

„Největší chyba Petra Pavla by byla, kdyby se po všem tomhle dneska v tom Černoučku objevil. To si myslím, že by jako dobrý nebylo a šlo by o prezidentovo nejhorší rozhodnutí,“ prohlásila dnes Lenka Zlámalová, hlavní komentátorka mediálního domu Czech News Center (Reflex, Blesk, Aha!, Info.cz, e15, Sport, 11am, …), který ovládá Daniel Křetínský spolu s podnikatelem Patrikem Tkáčem.  

Rudá Eva dnes vypustila svá další moudra. Je neuvěřitelné, co ta “lepší” část společnosti dostala před třemi lety na Hrad. Stydím se za tenhle národ, který 37 let po sametové revoluci obhajuje a obdivuje bývalé bolševické svině.

                                                                             

Rekapitulace posledních hodin. Může za prezidentovo nečekané rozhodnutí Šebor? (nalezeno na síti)

Debilita “členů” Pražské kavárny stále stoupá. Tentokrát tryskově z Maroka. Možná by bylo nejlepší, kdyby v tom Maroku zůstali oba a Česko by za dva roky zastupoval prezident bez komunistické minulosti. Po téměř 40 letech od sametové revoluce si to naše země určitě zaslouží. Teď ještě zbývá vyhlásit charitativní sbírku na mimořádný let Casablanka-Praha a zpět.

Nikdo to nevěděl, ani sám pan prezident, ale Danuše Nerudová to věděla. Neskutečná dylina, kterou jsem v prvním kole prezidentské volby upřednostil. Stydím se za sebe, stydím se za tuhle hloupou husičku, která reprezentuje tu "chytřejší" část české populace. Pak se nedivme, že tu mají podporu "antisystémové" partaje a fašouni. Můžou si za to "demokraté" sami.

A tady jeden z mnoha další Pávkových análmistrů Mr. Zdechovský. Přesně tenhle jeho způsob "nadřazenosti" dává munici Macinkovi a jemu podobným idiotům. Jen tak dál Tomášku. Ani netušíš, jak ti za tvé posty "dezoláti" děkují, troubo jeden. 

„Díky Pavkovu výsadku v Černoučku utekla tuzemským „demokratům“, kteří zastupují Česko v Evropském parlamentu zcela zásadní informace, že Putin s Trumpem uzavřeli asi nejdůležitější dohodu od začátku války na Ukrajině. 

Tak páni „demokraté“, sláva Ukrajině!“