Kdo miluje soudruha prezidenta, není dezolát (Chováme v kleci bolševika)

 

Současná česká společnost propadla hluboké morální letargii a její alibistické mlčení dalo vzniknout hnusnému dějinnému paradoxu, v němž se role nejvyšších morálních arbitrů chopili lidé s komunistickou minulostí. Je nehoráznou historickou ironií, když o podstatě svobody, loajalitě ke státu a správných postojích dnes nejhlučněji moralizují ti, kteří v dobách normalizace aktivně sloužili totalitnímu režimu pod přímým dohledem sovětského impéria. Tento morální rozklad prorostl do nejvyšších pater české politiky, kde se bývalí kariérní komunisté, rozvědčíci či agenti tajných služeb transformovali v nedotknutelné strážce demokracie. Největší tragédií a vinou dnešní mlčící většiny však není samotná schopnost těchto jedinců převléknout ideologický kabát, ale zbabělá ochota společnosti toto divadlo bezvýhradně akceptovat a tleskat mu. Naše vlastní lhostejnost tak otevřela stavidla situaci, kdy lidé spojení s někdejším potlačováním lidských práv bezostyšně kádrují národ a určují, kdo smí vystupovat jako plnohodnotný občan a kdo má být z veřejné debaty vymazán.

Tento trend selektivní likvidace názorových oponentů nabývá na síle s agresivní rétorikou, kterou do vystrašené a pasivní společnosti vnášejí hradní poskoci a „novodobí cenzoři“. Výrazným plivancem do tváře svobodné diskuse se stala vystoupení dnes už bývalého vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, který se bez sebemenšího odporu veřejnosti uchýlil k fašizujícím nálepkám a označil kriticky smýšlející občany za svině a dezoláty. Skutečnost, že tento dnes opět hradní aparátčík používá takto vulgární a dehumanizující slovník k zastrašování společnosti, ukazuje na brutální posun k nové formě totality. Společenský dialog byl nahrazen autoritářským monologem mocných, zatímco většinová společnost zbaběle mlčí, ohýbá hřbet a nečinně přihlíží tomu, jak je jakýkoliv nesouhlas či legitimní kritika Petra Pavla a jeho chudinky Evičky (min. bojovnice proti ruským hokejistům v roce 1968) okamžitě cejchována jako vlastizrada a projev nepřátelství vůči státu.

Celý tento morální hnilobný proces vytváří absurdní kruh, v němž se kritici hradního marketingu dostávají pod palbu morálního odsouzení ze strany aparátu, jehož nejvyšší představitelé sami dlouhá léta budovali svou kariéru na věrnosti totalitní ideologii. Skutečná minulost prezidenta, který v prezidentské kampani bezostyšně lhal o svém působení v komunistické vojenské rozvědce a za své útoky vůči historikovi z Ústavu pro studium totalitních režimů Petru Blažkovi se nikdy neomluvil, je dnes jeho okolím překrývána agresivní propagandou o obraně hodnot. Místo sebereflexe víceméně stále pokračuje v permanentní a nechutné předvolební kampani, v níž se drze pasuje do role dokonalého a spravedlivého člověka a sám sebe s bezmeznou arogancí přirovnává k historickým autoritám jako T. G. Masaryk či Václav Havel.

Oficiální hradní propaganda se pod vedením cynického PR týmu cíleně zaměřuje na vytváření umělého obrazu nesmírné obliby u českého lidu, kterému k uspokojení stačí levné divadlo. Strejda prezident se neustále stylizuje do role akčního hrdiny zachraňujícího nezávislá média, paraglajdistu, aktivně sportuje, podporuje předlistopadový underground, chodí za uměním, vymetá rockové koncerty i hudební festivaly a systematicky vytváří dojem, že jej nekriticky milují již děti od mateřských a základních škol. V době nejtvrdší normalizace se přesně takto falešně budoval kult osobnosti, na který tehdy dohlíželi soudruzi bolševici z Kremlu, a dnešní stádní společnost na tuto primitivní hru ochotně naskakuje znovu. Dochází tak k naprosto zvrácené situaci, kdy tomuto převlečenému bolševikovi, který sice strávil nějaký čas v NATO a coby voják z povolání se podílel na záchraně francouzských vojáků, nadšeně tleskají takzvaní čeští demokraté. Jeho marketingový tým tyto dva skutky neúnavně vyzdvihuje jako morální štít před jeho prohnilou minulostí, zatímco mlčící většina jen tupě přikyvuje a kdokoli se odváží jít proti tomuto proudu a na historická fakta poukázat, je okamžitě dehonestován, urážen a za hrobového ticha "demokratické" společnosti likvidován na okraji veřejného života.

                                                                                

Dnes zemřel výtvarník, hudebník, performer a bývalý ředitel Národní galerie (NG) Milan Knížák, který za normalizace čelil opakovaným represím. V letech 1974–1975 byl zadržen a od října 1974 do února 1975 držen ve vazbě kvůli vykonstruovanému obvinění z poškozování československých zájmů v zahraničí. Jeho text Atentát na kulturu využila komunistická propaganda v roce 1976 při kampani namířené proti undergroundu a okruhu kolem skupiny The Plastic People of the Universe. Tento režim až do pádu totality naprosto dobrovolně a z kariérních důvodů podporoval se zbraní v ruce soudruh Petr Pavel (krycí jméno Pávek). Více o MK třeba na stránkách Paměti národa.

                                                                                   

„Ještě jako soudruh Pávek část svého života poslušně vyznával heslo ‚Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak‘ a teď křičí, že Rusko je největším nepřítelem celé západní civilizace. Je to typický voják: poslouchá rozkazy a dál rozkazuje. Petr Pavel je největším nepřítelem českého státu po druhé světové válce. Měli jsme prezidenty alkoholiky, slabochy a přisluhovače, ale nikdo z nich tak zarputile neproklamoval zrušení naší suverenity.“

                                                                                    

                                                                                 

Brzy se dost možná dozvíme, že prvním mužem na Měsíci byl soudruh Pávek, protože tam jistil přistání americké kosmické lodi Apollo 11, resp. že zachránil životy Armstronga, Aldrina a Collinse.

Jak po Kubově odchodu vytvářejí v EVROPSKÝCH Budějcích křišťálově čistou ODS

Každý už pravděpodobně zaznamenal projekt EHMK 2028 a s ním spojenou nově otevřenou bránu do „evropského“ města České Budějovice. Naleznete ji zcela „neviditelnou“ na Lannově třídě v těsné blízkosti vlakového nádraží. 

Toto originální dílo vzniklo inovativní technikou 3D tisku z recyklovatelného betonu v ateliéru Scoolpt pod vedením dvorního sochaře Českých Budějovic Michala Trpáka. Podle slov primátorky Dagmar Škodové Parmové (NAŠE Česko, ex-ODS) tato moderní instalace propojuje umění s praktickým městským životem. Lidem slouží nejen jako vizuální oživení prostoru, ale také jako multifunkční místo k odpočinku, posezení či k jakýmkoliv jiným aktivitám. Autoři navíc mysleli i na komunitu skateboardistů – zadní strana nápisu je speciálně upravena a přizpůsobena pro provádění triků. Nejvíce skrytých „triků“ však pravděpodobně skrývá samotná cena „interaktivní sochy“, která se vyšplhala na částku 301 290 Kč včetně DPH. V kontextu smluv uzavřených jen za letošní rok v objemu zhruba 42 mil. Kč (plus 135 tis. EUR Amendment Membership Agreement) to však pro EHMK nepředstavuje výrazný výdaj. Navíc na celý projekt České Budějovice – Evropské hlavní město kultury 2028 dohlíží správní rada. Ta funguje jako nejvyšší kontrolní, strategický a dozorčí orgán zapsaného ústavu, který byl městem pro přípravu a realizaci tohoto titulu založen.

Personální obsazení správní rady „ústavu“ EHMK se ale stává terčem politických diskusí v důsledku výrazného oslabení dosud dominantní vládní strany. Zásadním faktorem současného soupeření je nedávné rozštěpení českobudějovické ODS, ze které na přelomu let 2025 a 2026 po dlouhodobých neshodách s celostátním vedením odešel jihočeský hejtman Martin Kuba. Ten následně založil vlastní ambiciózní politické hnutí NAŠE Česko, což v regionu vytvořilo zcela novou mocenskou osu a rozdělilo původní spolustraníky na dva „nesmiřitelné“ tábory. Tento vnitrostranický rozkol a boj o budoucí politický vliv nad celým jihočeským regionem se přímo promítají do debat o kontrole nad rozpočtem a strategickým směřováním kulturních projektů pro rok 2028. Jednotlivé kandidující subjekty se snaží v rámci kampaně získat body i prostřednictvím kritiky či obhajoby dosavadních kroků vedení města, v jehož čele sice nadále sedí zástupci ODS, ale oslabení způsobené Kubovým odchodem z nich dělá zranitelnější cíl pro politické konkurenty. Správní rada EHMK, jakožto klíčový rozhodovací orgán dohlížející na milionové finanční toky, se tak chtě nechtě stává jedním z „mnoha kolbišť“, kde si politické elity v čele s ODS a novým hnutím Naše Česko "vyjasňují" své pozice před nadcházejícími volbami. 

Tak či onak, můj tip na povolební vyjednávání v “evropských” Budějcích bude tvořit „koalice“ ODS + NAŠE Česko. Protože jihočeským joudům u voleb naprosto stačí, že jejich “oligarchové” dělají vše líp než jejich “politická konkurence”, a tím vyvolávají strach z druhého tábora. Navíc nezájem občanů nahlédnout za předvolební billboardy vytvořil celonárodní paradox, že nám tu po téměř 37 letech od sametové revoluce oficiálně vládnou předlistopadoví bolševici Bureš s Pávkem, a “demokraté” jim fanaticky tleskají.

Důvěra v tuto „čistou prostotu“ svědčí o tom, že dotyčný v posledních dvaceti letech zřejmě nežil v reálném světě. Společně porazíme Babiše, i když se to chvilko-Minářovi nebude líbit.

Angažmá Teplého v ODS zároveň dodává celému klání další rozměr. Jeho otec Milan Teplý totiž jménem své společnosti Madeta poslal hnutí Martina Kuby 1,2 milionu korun, a to až poté, co byl jeho syn představen jako lídr konkurenční kandidátky. Celý článek ZDE

Všechny výroční zprávy EHMK naleznete ZDE

Povoláním občanský aktivista: "Vstoupil jsem do ODS a dal jsem to vědět některým spřáteleným kolegům z jiných stran a hnutí. Tento týden jsem se rozloučil ve zdejší interní aktivistické skupině, aktivismus musím pověsit na hřebík. Budu se v této oblasti nadále věnovat jen podpoře Ukrajiny," prozradil divákům na sociálních sítích v polovině června čerstvý a nadějný kádr ODS Tomáš Kuboušek (Milion chvilek pro demokracii). A já mu osobně přeji, nechť tuto naší demokracii se soudružkou Evou Decroix (ODS) a jejím zmateným "dědečkem" Milošem Vystrčilem (ODS) udrží v Česku aspoň dalších 100 let.

Proč se vůči Kubovi a jeho "fejku" NAŠE Česko nevymezují jeho jihočeští "konkurenti" z ODS, prozrazuje mnohé. Tihle šmejdi se nikdy nezmění.   

A to vše v čele se soudruhem prezidentem

Česká televize oživila anketu Největší Čech. Absolutním vítězem se stal Petr Pavel

 

Česká televize dnes večer v přímém přenosu vyhlásila výsledky druhého kola ankety „Největší Čech“. Tento speciální projekt navázal na původní televizní hlasování z roku 2005, v němž diváci volili největší osobnost naší historie i současnosti, definovanou jako kohokoliv, kdo se narodil, žil nebo působil na území Čech, Moravy a Slezska, zasloužil se o zdejší společenství a významně ovlivnil jeho život. 

Česká televize loni přišla s nápadem tuto diváckou hitparádu oživit a vyhlásila druhé kolo, do kterého vedle hlavní ceny nově zařadila také kategorii „Skokan dvacetiletí“. Zatímco v prvním ročníku zvítězil Karel IV. před T. G. Masarykem a Václavem Havlem, tehdejší hluboko poražený na 987. místě, jistý bolševik Petr Pavel s krycím jménem Pávek, zaznamenal při příležitosti dvacátého výročí ankety nevídaný obrat. Krátce po hlavní zpravodajské relaci ČT Události pořadatelé zveřejnili konečné výsledky, podle nichž se absolutním vítězem ankety „Největší Čech“ a překvapivě zároveň i „Skokanem dvacetiletí“ stal současný prezident České republiky Petr Pavel. 

Porota při udělení tohoto dvojitého triumfu přihlédla především k jeho specificky rozdvojené osobnosti, která dokázala v minulosti spolehlivě sloužit komunistickému režimu před rokem 1989 a následně se transformovat v oporu demokratického systému, který dnes z pozice hlavy státu jako největší demokrat jistí přímo z Pražského hradu. 

Gratulujeme!

Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze.

Celý článek ZDE

Mráz přichází z Hradu. Vyškolený agent pravděpodobně trpí anosognózií či minimálně paramnézií

…… řekla “dezolátka”, a má asi pravdu. Kdo tu tedy podkopává demokracii? Dezoláti nebo anti-dezoláti?!

Hon na hlubocké čarodějnice (ODS vs. opozice)

Současný stav hlubocké ODS připomíná klasické vyvrcholení divadelní tragédie, v níž se neochvějná víra v absolutní moc střetává s neodvratnou realitou jejího konce. Po dlouhých dvaatřiceti letech, kdy město pevnou rukou ovládá dvojice Tomáš Jirsa a Pavel Dlouhý, se mýtus o jediné možné alternativě pro správu Hluboké nad Vltavou začíná dramaticky hroutit. Celá léta budovaný dojem, že bez tohoto spojenectví politického lídra a vlivné šedé eminence společnost upadne do chaosu, naráží krátce před říjnovými volbami na hlubokou krizi. Panovník, zvyklý na bezmezné uctívání a absolutní poslušnost, ztrácí pevnou půdu pod nohama a podlehne paranoie, která z dříve suverénního vládce činí aktéra zoufalých a agresivních kroků.

Bod zvratu v této politické tragédii nastává v momentě, kdy mocenský aparát ztrácí kontrolu nad veřejným prostorem a dosavadní nástroje strachu přestávají fungovat. Symbolem tohoto zlomu a přechodu do temné fáze dramatu je noční žhářský útok na automobil opozičního zastupitele Martina Vebera (KDU-ČSL), scéna jako vystřižená z divokých devadesátých let. V ten okamžik se lokální hra o moc přelévá přes hradby hlubockého panství na celostátní scénu. Když předseda lidovců Jan Grolich veřejně vyzývá předsedu ODS Martina Kupku k vysvětlení celé situace, mocenský monopol dvojice Jirsa a Dlouhý utrží fatální ránu. Konflikt, který měl zůstat skryt v zákulisí místní restaurace Hubert, se stává veřejným skandálem, který obnažuje nervozitu systému před blížícím se podzimním zúčtováním.

Samotná katastrofa a morální rozklad dlouholetých vládců se projevuje křečovitou snahou udržet trůn za každou cenu, což vede k destrukci posledních zbytků noblesy. Místo pokory a vyšetření incidentu přichází nátlak, kdy hlubočtí zastupitelé pod přímým vlivem vedení místního sdružení posílají poškozenému opozičnímu politikovi předžalobní výzvy a pokoušejí se z oběti udělat viníka. Do této agonie je jako tragická figurka zatažen kouzelný moderátor Kryštof Tůma (Mladá ODS), který v regionálním online prostoru slouží jako poslušný herold. Místní ODS zneužívá jeho mládí, nevědomost a naivitu k natáčení účelových videí na sociální sítě. Tůma v této hře nevědomky plní roli dvorního šaška a užitečného idiota, kterého unavení vládci nastrčili do popředí, aby odvrátil pozornost od ohořelých trosek reality a opakoval naučené fráze o bezchybném starostovi Jirsovi.

Závěrečné dějství této hlubocké tragédie tak směřuje k nevyhnutelné katarzi, kterou přinesou nadcházející volby. Strach z radikální ztráty rozhodovací moci, která se po více než třech dekádách zdá být na dosah ruky, paralyzuje celou dosavadní strukturu. Diváci v hledišti, kterými jsou sami občané Hluboké nad Vltavou, skrze agresivní kampaň, zastrašování právními kroky a manipulaci s mladými lidmi vidí, jak křehká a vyděšená tato zdánlivě neotřesitelná moc ve skutečnosti je. Opona za érou Tomáše Jirsy a Pavla Dlouhého padá v momentě, kdy se společnost očišťuje od dlouholetého strachu a sčítání volebních hlasů se stává definitivním koncem jednoho politického monopolu. 

Kuba má už také své novodobé svazáky jako je Kryštůfek z Mladé ODS.

                                                                                

                                                                                     

Co mi to jen připomíná….. Na druhou stranu jde o neomluvitelnou ostudu, že k podobným “omluvám” dochází až po tolika letech od pádu bolševismu v Čechách, navíc dost často po úmrtí “rehabilitovaných osob”. Tady vidíte, jak “funguje” tenhle náš stát, který dodnes ovládají za demokraty převlečení bolševici.

Lipavský s Vystrčilem asi nevědí, jak vypadá vlajka České republiky

 

Dnešní živé vysílání pořadu Interview ČT24 opět připomnělo, jací lemplové nás reprezentují jako „ti nejlepší“ ochránci svobody a demokracie. Po vláčení státní vlajky po asfaltu prezidentem Petrem Pavlem během loňského startu Jízdy veteránů 1000 mil československých a fandění předsedy Senátu PČR Miloše Vystrčila s obrácenou státní vlajkou na březnové paralympiádě v Miláně "překvapil" i bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský. Tento někdejší člen Pirátské strany, který stále slibuje podání přihlášky do ODS, vystoupil v rozhovoru s připnutým odznáčkem se státní vlajkou České republiky obráceně – snad po vzoru mistra Vystrčila, preferujícího také červený pruh nahoře a bílý dole. Tento lajdácký přešlap ostře kontrastoval s vážností témat, která politik v živém vysílání České televize rozebíral. Konkrétně šlo o kritiku současné Babišovy vlády, české diplomacie a rozbor napjatých vztahů s Čínou, která údajně v reakci na lednové zatčení svého špiona v Praze zadržela na svém území českého občana. Ta v současnosti českého občana vyšetřuje pro podezření z ohrožení státní bezpečnosti a ze špionáže. Tuto informaci oficiálně potvrdil český ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé sobě), který zároveň zdůraznil, že zadržený muž nemá žádné vazby na české státní instituce. Cizinec se momentálně nenachází v běžném vězení, ale v izolačním zařízení čínského ministerstva vnitra. Peking zprávu o případu zveřejnil v době plánované cesty předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury (SPD), který do Číny (dále např. "hlubocká lopata" Mánek) míří s delegací podnikatelů. Česká opozice v čele s ostudným Lipavským kvůli tomu Okamurovu cestu ostře kritizuje, ale zároveň stojí na straně Státu Izrael, páchajícího genocidu v Gaze. 

Celý rozhovor naladíte ZDE

Ze strany “demokratů” je oprávněná kritika ale jen jednostranná

                                                                                   

Jedním z hlavních cílů zločince Putina (KGB, Stasi) je rozdělit západní svět. Těmhle dvěma bývalým agentům (Pávek, Bureš) se to daří více než skvěle. To co nerozdělila předlistopadová totalita (underground, chartisté, rodiny, ..), tak tihle dva šmejdi vykonávají v Česku na jedničku. Každý s vlastním stádem idiotů. Ani jeden z bývalých bolševiků nemá  na Hradě co pohledávat.

                                                

Podoba čistě náhodná

Jenom idiot nemění své názory a ani náš prezident není idiot

A kdo tohle nevidí, tak je buď slepý nebo záměrně neobjektivní. Raději hledejte prezidentského kandidáta bez bolševické minulosti. Těhle dvou zm**ů mám už dost. A nejen já.

A Česko s Macinkou, Babišem, Vystrčilem a Pávkem stále podporují Izrael.

Péťa chtěl být už od dětství velkým demokratem jako jeho tatínek. Proto i ten porno knír inspirovaný jeho vélkým učitelem “zápaďákem”. Kdo ho pamatuje z Tábora, ví své.

VOLBY 2026: Hlubocká ODS ve spolupráci s hnutím NAŠE Česko

V den, kdy ministerstvo vnitra zaregistrovalo Kubovo nové politické hnutí NAŠE Česko, prošla politickou proměnou i „skvělá“ hlubocká a krajská zastupitelka Hana Šťastná, jejíž manžílek a současný radní s pohádkovým nájemným šéfuje politické karikatuře Pro Hlubokou. Další pokus této povedené rodinky, jak si zachovat politický vliv a rozhodovací pozice ve vedení města Hluboká nad Vltavou.

Tato někdejší kovaná ódeesácká soudružka opustila rodnou partaj po mnoha letech teprve loni krátce před Vánocemi. Jako nezařazená pak parazitovala v politických funkcích až do 12. března, kdy si ji pod křídla vzal její bývalý stranický šéf, jihočeský hejtman Martin Kuba. Ten je hlavním strůjcem vlastního populistického projektu NAŠE Česko, kterým se zoufale snaží odvést pozornost od svých manažerských průšvihů. Typickým příkladem jeho neschopnosti je aktuálně krajská IDESKA – hýčkané „dítě“, které většinová společnost právem považuje za totální paskvil, a sám velký hejtman se k němu raději vůbec nevyjadřuje.

Ačkoliv se kandidátní listiny pro podzimní komunální volby musí podat do 4. srpna 2026, hlubočtí ódeesáci nechali nahlédnout do své předvolební kuchyně už nyní. Na jejich oficiálních stránkách naleznete mezi jednadvaceti kandidáty jak mladou lesnickou krev, tak především tradiční stranické dinosaury rekrutované z řad zasloužilých důchodců. Tito lidé už dávno měli zalézt do papučí, sedět doma před televizí a nechat politiku spoluobčanům, kteří ještě reálně uvažují. Nechybí ani několik politických přeběhlíků, kteří hledají azyl pod starou dobrou značkou ODS jednoduše proto, že jinde by si už ani neškrtli. Dvaatřicet let ovládání jednoho města touto garniturou je už zkrátka víc než dost!!

A právě jednou z těchto prospěchářských přeběhlic je i zmiňovaná kapacita zdejší politické elity Hana Šťastná. Ta bude v dresu hnutí NAŠE Česko poslušně bojovat za zájmy svých dlouholetých kumpánů Tomáše Jirsy a Pavla Dlouhého. Staré politické lásce, byznysu a prachům zkrátka neporučíš.

Mafiánské praktiky hlubocké vládnoucí kliky však sahají mnohem dál než jen k politickému kupčení. Své o tom ví místní opozice, která čelí metodám jako vystřiženým z devadesátých let. Když nepohodlnému člověku začne hořet auto přímo před domem, místní mocipáni se tváří, že jde o pouhé „nedorozumění“ nebo běžné riziko politické práce, nad kterým by oběť měla mávnout rukou, aby nekazila skvělou pověst města. Jakmile se ale někdo odmítne nechat umlčet a začne otevřeně mluvit o prohnilém systému, v němž musí žít, poslušná mašinérie ODS okamžitě vytasí svou nejoblíbenější zbraň – předžalobní výzvy. Tyto dokumenty sice mají působit hrozivě, ale ve skutečnosti jsou jen směšnou právní fraškou. Jde o prázdná gesta bez špetky odvahy, která spíše než autoritu připomínají špatnou komedii.

Vedení města se pod tlakem uchyluje k ubohému divadlu, kde se střídají anonymní pomluvy, teatrální urážení na zastupitelstvu a výhružné dopisy. Tato amatérská show, v níž se skuteční padouši snaží hrát morální autority, už ale nikoho neděsí a je spíše k smíchu. Za touto agresivní fasádou se totiž skrývá čistá panika. Když tuhle tlupu tragédů dnes pozorujete, nevidíte sílu, ale strach. Bojí se toho, že Hlubočáci konečně po 30 letech ztrácejí ostych, začínají mluvit nahlas a odmítají dál hrát jejich špinavou hru. Stále je dost času zmobilizovat veřejnost a poslat tuhle bandu pseudodobra do hlubo(c)ké minulosti bez možnosti návratu. 

NAŠE Česko hledá talent - nový pořad scénáristy Marina Kuby

Líp bych to nepopsal. Ještě že tu máme mladé "svazáky" věřící sv. Tomášovi, kterému Veberové a jemu podobní rozvracečí hlubockého režimu tolik ubližují. Kryštůfek mi připomíná naheclýho 50's komsomolce, který vůbec nic nechápe.

Tupost a naivita ódeesácké mládeže do každé normalizační rodiny kovaných soudruhů z ODS

Celý text ZDE
A tohle "hovádko boží" dokáže někdo obdivovat nebo dokonce volit? Sociopat Kuba je horší než celej podělanej Babiš. 

Rudy, Rudy, ty jsi už taky dávno mimo. Nejdřív ti mafiáni ukradnou festival a ty jim ještě lezeš do pr**le.

Colours of Ostrava odtajnil letošní největší bombu: Nová Vítkovice Pávek Stage oživí odkaz legendárního DJ Pávka

V industriálním areálu Dolních Vítkovic dnes startuje očekávaný 23. ročník festivalu Colours of Ostrava, který byl v minulosti sponzorován estébáckým Agrofertem (2013–2018), a nikomu to nevadilo (dále např. estébák Oto Klempíř v J.A.R. 1989–2025). Navíc se oproti dřívější umělecké přitažlivosti původní klubová a alternativní atmosféra akce postupem let proměnila v masovou a korporátní záležitost. Festival tak letos získává doposud nejvýraznější politický podtext, což se projevuje přesunem těžiště od čistého umění k politickým debatám, které souzní se současnou opozicí a "jejím" prezidentem republiky. Podobný vývoj, kdy se umělecká sféra prolíná s politickou minulostí či přítomností, lze v českém prostředí sledovat dlouhodobě. Kdo před listopadem 1989 obdivoval Festival politické písně Sokolov, tomu bude letošní ročník Colours of Ostrava určitě vyhovovat. Jen s opačnými znaménky.

Čtyřdenní maraton stovek programových bodů letos vedle hlavních hvězd jako Moby, Twenty One Pilots, LP, Mirai či Tata Bojs přináší naprosto nečekané lákadlo. Pořadatelé bezprostředně reagují na loňskou vzácnou návštěvu hlavy státu a otevírají zbrusu novou Vítkovice Pávek Stage.

Inspirací pro vznik této scény se stala loňská neformální návštěva prezidenta Petra Pavla. Sám rozzářený prezident se tehdy organizátorům svěřil, že občas je potřeba si vyčistit hlavu a do nabitého letního programu se mu podařilo zařadit i něco pro radost, motorky a hudbu. Letos se jeho stopa otiskne přímo do festivalové mapy a nabídne unikátní zážitky.

Festivalový program je již tradičně plný překvapení a jedinečných hudebních spojení na všech scénách. Na Fresh Stage se představí trio Gufrau, které na pódiu doprovodí Marie April, Victor Kal. a Mat213. Zkrátka nepřijdou ani příznivci komornějších projektů, protože Kateřina Marie Tichá navštíví vystoupení Václava Havelky se sborem Elpida. Výjimečný koncert se chystá také v aule Gong, kde písničkářka Lenka Dusilová oslaví svůj jubilejní rok společně s Davidem Kollerem, Marcelem Bártou a Jiřím Kotačou. Fanoušci elektroniky se v pátek navíc dočkají speciálního bonusu, jelikož Mobyho koncert bude na festivalu o patnáct minut delší – Special Pávek Final.

Absolutním vyvrcholením celého festivalu se však stane sobotní program na „hradní“ Vítkovice Pávek Stage. Od jednadvaceti hodin zde odehraje exkluzivní dvouhodinový DJ set legendární dvojice Eva a Petr. Právě za touto formací v minulosti jezdily do totalitního Československa davy západoněmeckých a britských tanečníků.

Vliv tehdejšího undergroundového DJ Pávka, který svou futuristickou tvorbu před světem dlouho ukrýval, otevřeně přiznávají i největší světové hvězdy. Sám Richard Melville Hall alias Moby v rozhovorech pro prestižní magazíny Mixmag a Frontpage potvrdil, že právě tato syrová inspirace stála za zrodem jeho slavných hitů jako A Softer War, Mere Anarchy nebo Study War. Sobotní noc v Ostravě tak slibuje nejen hudební nostalgii, ale i splacení historického dluhu jedné z nejvíce fascinujících kapitol tuzemské elektronické scény. 

                                                                             

Dnes "demokraté" už nepřijímají sponzoring od estébáckého Agrofertu, ale podporují jiného ex-bolševického agenta. Zdroj citátu ZDE