Spadla Hluboká kvůli zimnímu stadionu do dotační pasti? Jednal starosta Jirsa a „jeho“ zastupitelé s péčí řádného hospodáře?

 

Město Hluboká nad Vltavou úspěšně získalo historicky nejvyšší možnou dotaci ve výši 120 milionů korun od Národní sportovní agentury na výstavbu nového krytého zimního stadionu, avšak tento finanční úspěch zároveň rozpoutal ostrou politickou bitvu a uvrhl radnici do extrémního ekonomického tlaku. Celková investice do moderního areálu (další pomník politické marnivosti?) má totiž dle dostupných informací dosáhnout přibližně 339 milionů korun. Podle přísných dotačních podmínek musí příjemce zajistit veškeré zbývající náklady z vlastních zdrojů, což pro Hlubokou znamená povinnost dofinancovat přibližně 219 milionů korun. Vzhledem k tomu, že město musí plnit pevně stanovené termíny výstavby, aby o státní peníze nepřišlo, se městská pokladna ocitla bez dostatečné finanční rezervy a fakticky narazila na dno. Pomůže městu v této věci Jihočeský kraj (hejtman Kuba za Naše Česko) a další "staré struktury"?

Tento obří deficit donutil vedení radnice (starosta Jirsa a místostarosta Dlouhý, oba za ODS) k unáhleným krokům, které se staly terčem ostré kritiky ze strany opozice, zejména zastupitele Martina Vebera, kandidujícího za stranu Politika je služba. Opozice upozorňuje, že za účelem rychlého zalátání krvácející rány v rozpočtu přistoupilo město k bleskovému a nevýhodnému výprodeji lukrativních obecních pozemků hluboko pod cenou. Kupujícím se stala účelově založená firma ovládaná stavební a developerskou skupinou MANE, která má mít podle opozičních vyjádření úzké vazby na místní vrcholné politické představitele. Atmosféra v Hluboké nad Vltavou kvůli těmto majetkovým transakcím eskalovala do té míry, že na počátku roku 2026 někdo úmyslně zapálil osobní automobil kriticky smýšlejícího zastupitele Vebera. Po policejním vyšetřování žhářského útoku teď spis pravděpodobně leží na stole velmi drahého advokáta.

I přes tyto vážné politické turbulence a pochybnosti byl projekt letos v únoru slavnostně zahájen. V průběhu realizace sice došlo prostřednictvím dodatku ke smlouvě o dílo ke snížení vysoutěžené stavební ceny na "finálních" 339 milionů korun včetně DPH, avšak tento krok přinesl další komplikace v podobě zvětšení ledové plochy o čtyři procenta. Opozice varuje, že větší plocha automaticky zvýší budoucí provozní náklady na chlazení a energie, které bude muset město po plánovaném dokončení stavby na konci roku 2027 každoročně dotovat. Nový areál má přitom vedle veřejnosti a klubu Hluboká Knights sloužit také univerzitnímu týmu Black Dogs Budweis pod partnerskou Vysokou školou technickou a ekonomickou v Českych Budějovicích, která se má podílet na provozu i budoucím spoluvlastnictví objektu.

Ty hrábě tam nejsou asi náhodně. Trochu mi to evokuje pocit, jako kdyby si chtěl někdo nahrabat.

Hluboká je taková pohodička, že už je k smíchu kdekomu. Jenom vedení radnice a na ni přisátá „elita“ to stále nechápe. Je na čase, aby jim to voliči u voleb konečně po 32 letech vysvětlili.

Hlubocká rezervace, ve které je největší koncetrace slepých a hluchých ovcí na jihu Čech.

Tak JO nebo ANO? Soukalovi věřte 😄😅😂

Agent Pávek v New Yorku: Petr Pavel natáčí komedii s Keanu Reevesem, premiéra zasáhne do prezidentské volby

 

New York / Wilber – České filmové nebe má nový, zcela nečekaný hit, který bourá hranice mezi realitou a fikcí. V ulicích New Yorku se v těchto dnech odehrálo setkání, které okamžitě zaplavilo tuzemské sociální sítě. Český prezident Petr Pavel se zde sešel s hollywoodskou megastar Keanu Reevesem. Ačkoliv zahraniční zpravodajské weby o této schůzce samostatné články nevydaly – jelikož pro světová média šlo o drobnou společenskou událost na okraji Valného shromáždění OSN – v českém kontextu způsobil tento moment okamžitý rozruch. Nešlo totiž o běžný diplomatický mandát, ale o první klapku dlouhočekávaného špionážního trháku s názvem Agent Pávek v New Yorku. 

Za celým ambiciózním projektem stojí známý český režisér Martin Přikryl, který s Petrem Pavlem nespolupracuje poprvé – výrazně se totiž podílel již na jeho úspěšné předvolební kampani pro první prezidentské funkční období. Nyní se Přikryl chopil režisérské taktovky a se svým štábem začal natáčet první metry komedie, která s nadsázkou mapuje tajnou misi agenta Pávka v Americe během studené války.

Z New Yorku až mezi krajany do Nebrasky

Natáčení neprobíhá pouze v kulisách americké metropole. Štáb Martina Přikryla s Petrem Pavlem zavítal také do městečka Wilber ve státě Nebraska, které se hrdě pyšní oficiálním titulem „České hlavní město USA“.

Pro celý filmový štáb i samotného prezidenta byla tato zastávka jedním z nejsilnějších zážitků celé cesty. V rolích komparzistů se zde objevily celé generace našich krajanů včetně dětí. Místní s obrovskou hrdostí oblékli tradiční české kroje, zpívali české písničky a ukázali, jak silně v nich československé tradice stále žijí.

Pobyt mezi emigranty dodává celému snímku hlubší, až symbolický rozměr. Byli to totiž právě českoslovenští uprchlíci, kteří před listopadem 1989 opouštěli svou domovinu kvůli režimu komunistů a bolševiků – tedy přesně té straně barikády, kterou ve filmu s dávkou sebeironie ztvárňuje sám Petr Pavel.

Střet dvou světů pod Sochou Svobody

Zatímco Petr Pavel zosobňuje v této politické satíře stíny totalitní minulosti, jeho hlavním západním protihráčem není nikdo jiný než Keanu Reeves. Hollywoodský herec představuje symbol tehdejší americké svobody a demokracie – hodnoty, které pro lidi v totalitním Československu zosobňovala právě newyorská Socha Svobody.

Komedie Agent Pávek v New Yorku slibuje nejen třaskavý humor a politický nadhled, ale díky účasti Keanu Reevese a unikátnímu obsazení Petra Pavla také mezinárodní přesah, jaký česká kinematografie už dlouho nezažila.

Premiéra uprostřed politického boje

Velkou pozornost však budí také strategické načasování celého projektu. Velkolepá premiéra snímku je totiž naplánována na začátek roku 2028. Film tak vstoupí do kin přesně v době, kdy bude v České republice vrcholit další prezidentská kampaň, jelikož 9. března 2028 končí první funkční období současnému prezidentovi Petru Pavlovi. 

Snímek z dílny Martina Přikryla tak nepochybně splní nejen roli filmové zábavy, ale stane se i výrazným a diskutovaným prvkem tehdejší společenské a politické debaty.

                                                                          

Kam se hrabou Gottwald a Zápotocký s Husákem. Tohle je propaganda soudruha prezidenta jak má být. Chudáci děti a jejich naivní rodiče.

                                                                               

Strejdu prezidenta obdivují děti po celém světě.

První zveřejněné snímky z natáčení česko-hollywoodského trháku "Agent Pávek v New Yorku" (pochopitelně, že jde o fikci). Rozdíl mezi ex-bolševikem a Západem nejlépe vystihuje klip níže.

Včerejší oslavy půlstoletí od založení legendární irské rockové formace U2 v Dublinu doprovázela nejen hudební euforie, ale také jedna zcela nečekaná a bizarní záhada, která okamžitě obletěla sociální sítě. Během velkolepých pátečních vzpomínkových akcí se totiž přímo v centru dění objevil další dvojník Petra Pavla, který se údajně podílel na vzniku nového alba. Kapela nejprve odehrála utajené vystoupení na prostranství své bývalé střední školy Mount Temple Comprehensive School na severu Dublinu, kde před pěti dekádami vyvěsil bubeník Larry Mullen Jr. na nástěnku inzerát, že hledá hudebníky. Pro stovky studentů a učitelů zahráli mimo jiné hit „Beautiful Day“ a společně s mladými hudebníky z organizace Music Generation Ireland předvedli skladbu „One“. Následně se skupina přesunula do centra Dublinu na slavnou Grafton Street, kde odehrála hodinový set v kavárně Bewley's Oriental Cafe. Ulice byla kvůli náporu více než tisíce fanoušků zpívajících „Happy Birthday U2“ zcela uzavřena. Během show U2 poprvé na irské půdě naživo představili svůj nový singl „Silencio“, který bude součástí chystaného 16. studiového alba Carnaval de Luz, které vyjde 13. listopadu 2026. Poté se kapela odebere na oslavy 17. listopadu na pražskou Národní třídu, kde si U2 střihnou emotivní duet s Petrem Pavlem ve skladbě „Torn“. Po nedávném setkání kapely Rolling Stones s prezidentem Pavlem v centru Prahy půjde o další mimořádný přínos pro českou kulturní scénu.

Hlubocko-budějcká šachovnice ODS vs. Naše Česko

 

Pohled na aktuální hlubocko-budějovickou politickou scénu nabízí fascinující, avšak hluboce znepokojivou podívanou na to, jak tenká je hranice mezi upřímnou snahou o politickou obrodu a chladným mocenským pragmatismem. Příběh Jana Teplého, muže, který coby bezpartijní manažer po více než dvou dekádách opustil rodinné impérium Madeta, resp. FALTHA holding (původně lucemburská společnost Faltha Investment S.A.), aby se prakticky přes noc stal lídrem budějovické ODS, mě nutí k zamyšlení nad tím, zda v české politice vůbec ještě existuje prostor pro přirozený ideový vývoj, nebo zda se politické strany definitivně proměnily v korporátní schránky, které v době krize prostě jen najmou krizového manažera zvenčí.

Na první pohled sleduji příběh o odvaze a vzpouře. Syn se vymezuje vůči autoritativnímu otci, opouští miliardový byznys a vstupuje na kolbiště, kde jeho hlavním rivalem je Martin Kuba – politik, jehož styl vládnutí syn otevřeně kritizuje jako sebestřednou show a jehož odchodem podmínil svůj vstup do ODS. Otec Milan Teplý na oplátku posílá přes milion korun právě tomuto rivalovi do projektu Naše Česko. Pro běžného pozorovatele jde o jasný důkaz hlubokého osobního i politického rozkolu, o reálnou a bolestivou rodinnou zradu, která se odehrává v přímém přenosu za nemalého zájmu médií. V této interpretaci je Jan Teplý symbolem nové, očištěné ODS, která odmítá kmotrovské projekty minulosti a staré vazby na zákulisní hráče. S plackou „Stojíme za prezidentem“ navíc figuruje coby součást čestné Fialovy pětikoalice, podporované spolkem Milion chvilek pro demokracii a bláboly o ochraně hodnot a myšlenek Václava Havla a T. G. Masaryka.

Jenže politický realismus nás nutí nasadit si i druhou, mnohem cyničtější optiku. Je vůbec možné, aby v regionu, kde byznys a politika desítky let srůstaly v jeden neprostupný organismus, došlo k takto čistému řezu? Abychom pochopili hloubku tohoto systému, musíme se podívat na základy, které Milan Teplý pro své impérium vybudoval.

Jeho nejvřelejším a nejméně skrývaným vztahem bylo spojenectví s exprezidentem Milošem Zemanem (SPOZ), kterého šéf společnosti Madeta dlouhodobě označoval za jednoho z nejhlasitějších podporovatelů v podnikatelské sféře. Milan Teplý se netajil sympatiemi k Zemanovu politickému stylu a zejména k jeho pragmatické ekonomické diplomacii zaměřené na východní trhy, což bylo pro exportní zájmy mlékárenského gigantu klíčové. Tento vzájemný respekt vyvrcholil za tichého “obdivu” manažera Jana v roce 2018, kdy Miloš Zeman udělil Milanu Teplému státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy – a generální ředitel Madety byl pravidelným váženým hostem na Hradě při oficiálních i neformálních příležitostech.

Na regionální úrovni pak starší Teplý udržoval ryze pragmatickou mocenskou symbiózu s Pavlem Dlouhým, dlouholetým vlivným zákulisním hráčem jihočeské ODS z Hluboké. Vzhledem k tomu, že předseda představenstva RAK JK Pavel Dlouhý léta pevně ovládal tamní agrární struktury, nebylo možné provozovat obří potravinářský podnik v jižních Čechách a tohoto muže ignorovat. Toto spojenectví garantovalo Madetě stabilní dodávky mléka od jihočeských zemědělců a zároveň zajišťovalo politický klid na práci, hladké schvalování krajských záležitostí a ochranu regionálního trhu před vnější konkurencí.

Klíčovým exekutivním článkem v tomto řetězci byla Hana Šťastná (Naše Česko, ex-ODS), dlouholetá ředitelka Regionální agrární komory Jihočeského kraje, která byla s Milanem Teplým v „každodenním“ profesním kontaktu a fungovala jako hlavní vyjednavač a partner v otázkách výkupních cen mléka, dotačních programů a krizového řízení v zemědělství. Pro Teplého představovala spolehlivou spojku při koordinaci vztahů mezi zpracovatelským gigantem a stovkami jihočeských zemědělských prvovýrobců.

Právě proto se nabízí legitimní otázka, zda současná rodinná a vnitrostranická válka není jen dokonale promyšlenou marketingovou strategií na diverzifikaci rizik. Rozdělením sil na dvě fronty – tradiční ODS s tváří čistého manažera pro městské pravicové voliče a nové hnutí Naše Česko pro regionální patrioty a kritiky vlády – vzniká dokonalá iluze stoprocentního výběru. Volič má pocit, že svým hlasem rozhoduje o morální očistě nebo o novém začátku, přičemž v pozadí mohou nitky stále sbíhat k těm samým finančním a mocenským strukturám.

Ostatně Pavel Dlouhý (ODS) dál ovládá agrární komoru a má obrovský přehled o pozemkovém fondu v regionu, zatímco Martin Kuba (Naše Česko) jako hejtman drží exekutivní moc nad krajským územním plánováním a strategickými stavbami. To vše ze své funkce výkonné ředitelky komory kulantně (stranicky) propojuje krajská zastupitelka a do nedávna kovaná ódeesačka Hana Šťastná (Naše Česko), kandidující do hlubockého zastupitelstva hrdě a paradoxně za ODS. Tato synergie umožňuje, že např. projekty komerčních zón a další výstavba hladce procházejí schvalovacími procesy. I po faktickém odchodu Martina Kuby z klasické ODS do vlastního projektu Naše Česko zůstává kontinuita těchto byznysových zájmů v regionu zachována, neboť klíčové nitky k pozemkům a městským zakázkám sbíhají ke stejné skupině podnikatelů. Ať už vyhraje kdokoli, kapitál a vliv v regionu zůstanou de facto v jedněch rukou.

Tento fenomén zároveň odkrývá „zajímavou“ pravdu o stavu moderních politických stran. Jakou zprávu vysílá okamžitý raketový vzestup Jana Teplého řadovým členům, kteří ve straně strávili roky mravenčí prací a věrností v dobách dobrých i zlých? Ukazuje se, že loajalita a vnitrostranická hierarchie už v éře permanentního marketingu nic neznamenají. Když jde do tuhého, tradiční strana bez váhání sáhne po známé tváři z byznysu, po nepopsaném listu, který přinese okamžitou důvěryhodnost a rodinnou značku se silným zvukem – bez ohledu na to, jak hluboké kořeny má toto impérium v minulém režimu a zákulisních strukturách. Politika se tak víc než kdy jindy stává záležitostí nákupu a prodeje symbolů. Zda je angažmá Jana Teplého začátkem skutečné demokratické katarze, nebo jen dalším sofistikovaným tahem na jihočeské šachovnici, ukáže až čas – a především to, jak se tito aktéři zachovají v momentě, až se uzavřou volební místnosti a začnou se vyjednávat reálné vládní koalice. Pak budete možná i překvapeni, která známá tvář se ukrývala za maskou Jana Teplého. Pro Madetu (FALTHA holding) klíčového manažera, kterému po odchodu z rodinného impéria zanikl i jeho mandát pro zastupování českého sektoru v Bruselu, kde figuroval coby víceprezident Evropské mlékařské asociace a člen představenstva Food Drink Europe. 

Tak trochu (víc) průhledná politika na jihu Čech

Pozadí hlubockých Slavností vína a festivalu Voda Moře Oceány (2026)

 

Sobota 19. a neděle 20. září nabídnou návštěvníkům Hluboké nad Vltavou doslova kulturně nabitý program. Základ této skvělé události tvoří dva projekty dlouholetých, znovukandidujících hlubockých zastupitelů a radních, kteří rozhodují o městských dotacích týkajících se i jimi organizovaných akcí. „Legendární“ Slavnosti vína pořádá ředitelka Centra volného času Poškolák Hluboká, Rybářských slavností a šéfová Velikonoc na Hluboké Valerie Chromá (Město pro život). Letos už 23. ročník festivalu Voda Moře Oceány organizuje lídr kandidátky za hnutí ANO Jindřich Soukal.

Zatímco městské Slavnosti vína nabídnou hudební program, prodej burčáku, ochutnávku hroznů z tragikomické hlubocké vinice či v neposlední řadě degustaci afrických vín v kmotrově Knížecím Dvoře, mezinárodní festival zaměřený na environmentální, dobrodružné, cestopisné, ale i dokumentární snímky z vodního i podvodního světa láká kromě filmů také na "Festival v kopačkách" (MOTIVA SI 2016) s veterány a fotbalovými legendami či na zítřejší XII. ročník festivalového turnaje Voda Moře Oceány, který pořádá Zámecký Golf Resort Hluboká. Ten nabídne golfovou hru, bohatý raut plný exotických pochutin a soutěžení o atraktivní ceny, z nichž jednou z hlavních je jedenáctidenní pobyt pro dvě osoby v resortu Relax Bali, který založil Jindřich Soukal.

Ano, ten, který má k hnutí ANO a jeho předsedovi Andreji Babišovi dlouhodobý a loajální vztah. Působí jako klíčová tvář tohoto politického uskupení na lokální úrovni a je předsedou místní organizace ANO v Hluboké nad Vltavou. V rámci hnutí se angažuje již řadu let, přičemž v minulosti figuroval na jihočeské kandidátce do Poslanecké sněmovny a v roce 2024 byl zvolen zastupitelem Jihočeského kraje. Jako šéf místní buňky plně sdílí politickou linii hnutí, aktivně se podílí na volebních kampaních a otevřeně podporuje celostátní vedení, což dokazuje i jeho pravidelná účast na oficiálních mítincích po boku Andreje Babiše či Karla Havlíčka při jejich cestách po jižních Čechách.

Ačkoliv se hnutí ANO navenek může jevit jako politická alternativa vůči dlouholeté dominanci ODS v Hluboké nad Vltavou, reálná politická praxe ukazuje opačný obraz. Podle kritiků a politických pozorovatelů nelze na Hluboké o skutečné alternativě k ODS mluvit, protože vztah Jindřicha Soukala s dlouholetým starostou Tomášem Jirsou a vlivným podnikatelem a místostarostou Pavlem Dlouhým je více než nadstandardní. Místo politického střetu tak dochází k úzké vzájemné spolupráci, která pouze upevňuje zavedený místní establishment. Odráží to i celkové rozložení sil v hlubocké politice, kde z jednadvaceti zastupitelů tvoří skutečnou opozici pouze čtyři zastupitelé, mezi nimiž zástupci hnutí ANO rozhodně nefigurují. Založení místní organizace ANO tak v kontextu Hluboké neslouží jako opoziční síla, ale spíše jako pragmatický partner, který pomáhá udržovat stávající mocenské uspořádání ve městě.

Možná to ale Jindřichovi – řediteli festivalu Voda Moře Oceány (VMO) a majiteli produkční společnosti Diversion promotion zaměřené na hostinskou činnost – „politicky“ někdy dojde. Podobně jako jeho partnerovi z VMO Steveovi Lichtagovi (vlastním jménem Zdeňku Lovečkovi z Twin Star Productions), prezidentovi festivalu. Jeho vztah k hnutí ANO a Andreji Babišovi totiž prošel zásadním vývojem od původní veřejné podpory až po úplný rozchod a ostrou kritiku. V počátcích politického působení Andreje Babiše patřil Steve Lichtag mezi známé osobnosti, které hnutí ANO veřejně zaštiťovaly. Jeho jméno a tvář byly tehdy využívány v rámci politické propagace a byl oficiálně uváděn na webových stránkách hnutí jako jeden z jeho klíčových podporovatelů.

K zásadnímu zvratu však došlo v roce 2019 v období masových občanských demonstrací, které organizoval spolek Milion chvilek pro demokracii. Lichtag se v této době od Andreje Babiše veřejně distancoval a zařadil se mezi osobnosti, které vyjádřily jasnou podporu protestujícím lidem v ulicích. Své tehdejší rozhodnutí zdůvodnil ztrátou důvěry s tím, že definitivně ztratil víru, že Andrej Babiš bude sloužit všem občanům. Reakce a chování tehdejšího premiéra vůči demonstrantům navíc označil za projev politické i lidské arogance. Steve Lichtag tak dnes reprezentuje skupinu známých tváří, které hnutí ANO zpočátku důvěřovaly, ale postupem času se kvůli reálným krokům jeho předsedy staly jeho otevřenými kritiky. Konkrétní stranu nebo jméno kandidáta však Steve Lichtag záměrně nekomentuje a drží si status OFICIÁLNĚ nestranického, politicky neaktivního občana. A co třeba Landův Blanický manifest?

                                                                               

Starej mořskej vlk z Libčic nad Vltavou bude řídit Hlubokou snad ještě 50 let. Koláž zachycuje jihočeské vlastenectví, spojující i oceány.

Rozhoduje zastupitel a radní o městských dotacích pro vlastní podnikání?

Neudržitelná Dáša o udržitelnosti (asi Našeho Česka)

Napravený babišovec

Rozhoduje zastupitelka a radní o městských dotacích pro vlastní podnikání? 

Hlubocké náplavy rozhodují o Hluboké a místní rodáci jim ochotně slouží. Radek Hloušek je kovaným členem hnutí ANO 2011 a bezvýhradným podporovatelem Andreje Babiše, který stál u zrodu hnutí a po celou dobu své kariéry projevuje naprostou loajalitu vůči svému stranickému šéfovi. Jako zakládající spojenec patřil do úzkého okruhu věrných regionálních manažerů, kteří Andreji Babišovi pomáhali budovat politické struktury mimo hlavní město v době, kdy projekt teprve vznikal. V klíčových letech formování hnutí, zejména kolem sněmovních voleb v roce 2013, vystupoval v médiích jako neochvějný obhájce Babišových vizí a jeho osoby před kritikou tradičních stran. Tato stoprocentní loajalita a vysoké organizační nasazení ho v letech 2013 až 2017 vynesly až do celostátního předsednictva hnutí ANO, kde zasedal v nejužším vedení přímo po boku samotného Andreje Babiše.

Po tomto období se jeho těžiště zájmu přesunulo z celostátní úrovně zpět do regionu, kde pro předsedu hnutí dodnes představuje spolehlivou oporu v jižních Čechách. V Jihočeském kraji se stal stabilním politickým zástupcem, což potvrzuje jeho opakované zvolení do krajského zastupitelstva v letech 2016, 2020 a naposledy v září 2024. Vztah k Andreji Babišovi si i po odchodu z pražských struktur uchoval čistě profesionální a loajální charakter, což dokládá i jeho zařazení na kandidátní listinu do Evropského parlamentu v roce 2024. V podnikatelské sféře se Radek Hloušek zaměřuje především na investiční a realitní činnost v rámci skupiny Ruhl Immo Holding.

Specifickou kapitolu pak tvoří jeho politické angažmá přímo v Hluboké nad Vltavou, kde Hloušek kandiduje. Na rozdíl od celostátní úrovně, kde se hnutí ANO a Andrej Babiš profilují v ostrém vymezení vůči tradičním stranám, zdejší buňka hnutí nevznikla jako opozice nebo alternativa vůči dominantní ODS. Místní organizace ANO se pod Hlouškovým vlivem stala pragmatickým partnerem, který se zapojil do vládních koalic vedených občanskými demokraty a pomáhá tak dlouhodobě udržovat stávající mocenské uspořádání a kontinuitu vedení ve městě. Zdejší realita jasně ukazuje, že v tomto případě nejde jen o běžnou komunální politiku a řešení lokálních problémů, jak se voličům u obecních voleb často namlouvá, ale o vlivnou hlubockou buňku, která je přes osobu Radka Hlouška přímo a silně provázána s Andrejem Babišem a celostátním centrem moci.

"Festival v kopačkách" (VMO) přivítá na hlubockém pažitu kromě ódéesáka Poborského, Řepky, Kollera, Straky a řady dalších hvězd také Tondu "Ádu" Panenku, který v senátních volbách podporoval Tomáše Jirsu (ODS). 

Parta která maká pro Česko

Jak funguje mocenský monopol v hlubockém podhradí?

 

Politický systém v Hluboké nad Vltavou vykazuje dlouhodobě specifické rysy, které v českém komunálním prostředí nemají příliš obdoby. Tandem Tomáš Jirsa a Pavel Dlouhý řídí město nepřetržitě od roku 1994 a Občanská demokratická strana si zde udržuje absolutní hegemonii již dvaatřicet let. Propojení politického vlivu, ekonomických zájmů a loajality zastupitelů vytváří mechanismus, který je pro opozici i vnitřní kritiky extrémně obtížné narušit. Tato situace bude ve městě fungovat tak dlouho, dokud bude Hlubokou řídit zmíněná dvojice, která dokáže protlačit takřka jakýkoliv návrh svých známých a kamarádů.

V praxi funguje tato hlasovací mašinerie na principu vnitřní loajality a materiálních výhod. Zastupitelé, kteří mimo záznam vyjadřují nesouhlas nebo vedení kritizují, v rozhodujících momentech odmítají vystoupit z řady. Jsou totiž vázáni systémem osobních vazeb, stranické disciplíny nebo přímých benefitů. V malém městě, kde samospráva rozhoduje o veřejných zakázkách, pronájmech, dotacích a pořádání lukrativních kulturních či sportovních akcí, znamená otevřená revolta okamžitou politickou i podnikatelskou izolaci. Naopak loajalita zajišťuje vybraným zastupitelům a jejich spřízněným firmám snadnější přístup k městskému majetku a rozvojovým projektům. Typickým příkladem této praxe jsou dlouhodobé pronájmy exkluzivních městských areálů za symbolické částky. Příkladem je Sportovně-relaxační areál Hluboká, který má v pronájmu radní David Šťastný (Společně pro Hlubokou, ex-ČSSD) s loni prodlouženou smlouvou na 20 let za roční nájemné 10 tisíc Kč. Podobným symbolem systému je Tenisové centrum Milana Vopičky, které má uzavřenou smlouvu na 99 let za symbolickou „korunu“.

Tento bývalý úspěšný ligový tenista a hokejista tehdy využil porevolučního ekonomického restartu, restitučních procesů a ambice samotného města, přeměnit zanedbané záplavové území pod zámkem v moderní sportovně-relaxační zónu. V říjnu roku 1994 založil Milan Vopička st. společnost Tennis Center Hluboká a prostřednictvím své inženýrské firmy Sport-Technik Bohemia odstartoval masivní investice v lokalitě Podskalí. Výsledkem této úzké kooperace s radnicí bylo v červenci 1996 otevření luxusního hotelového a tenisového areálu, který se stal vyhledávaným útočištěm pro prominentní politické i byznysové osobnosti, včetně jeho kamaráda a praotce oligarchizace v Česku Václava Klause.

Na otcův pionýrský odkaz a vybudované zázemí v Podskalí plynule navázal jeho syn Milan Vopička ml. Ten přinesl do rodinných aktivit na Hluboké novou dynamiku, kterou opřel o své úspěšné podnikání s luxusními vozy. Vopička mladší začal původní tenisový komplex více propojovat s okolní infrastrukturou, zejména se sousedním osmnáctijamkovým golfovým hřištěm (Zámecký Golf Resort Hluboká) a tamním sportovním přístavem na řece Vltavě. Jeho aktivity vyvrcholily loni v listopadu založením nové developerské a investiční společnosti Advantage Marina Golf Resort, jejímž prostřednictvím rodina definitivně transformovala původně čistě tenisový areál v komplexní prémiový resort pro náročnou klientelu, kde se sportovní vyžití a jachting propojují s exkluzivními službami cestovního ruchu.

Kritici tento stav otevřeně označují za klientský kapitalismus, kdy město sice vizuálně prosperuje díky investicím do infrastruktury, ale děje se tak za cenu monopolizace moci a selektivního zvýhodňování vybrané elity. Voliči navíc opakovaně volí stabilitu, kterou jim vedení prezentuje jako jedinou možnou, což minimalizuje tlak veřejnosti na změnu, přestože zákulisní transfery majetku vyvolávají vážné pochybnosti.

Změna takto hluboce zakořeněného systému je běh na dlouhou trať, ale politologické i praktické zkušenosti z jiných měst ukazují, že cesty ven existují a opírají se o konkrétní občanská práva a legální postupy. Prvním krokem je zlomení anonymity, protože dokud kritika loajálních zastupitelů (aktuální stav 17:4 ve prospěch „zavedených pořádků“) probíhá pouze mimo záznam, vládnoucí tandem nemá důvod nic měnit. Změna nastane teprve tehdy, až někteří z nich najdou odvahu vystoupit veřejně a pojmenují konkrétní případy klientelismu, i za cenu ztráty vlastních výhod. Klíčové je také formování nezávislé občanské opozice (aktuálně silně dehonestované ze strany „nějakého JD“, jako je uskupení Politika je služba), jelikož úspěšné svržení dlouholetých mocenských struktur v jiných obcích obvykle nezačalo u tradičních politických stran, ale u lokálních spolků. Spojení aktivních občanů, sportovců a podnikatelů, kteří nejsou finančně závislí na městských zakázkách a levných nájmech, může vytvořit silnou alternativní kandidátku. Na Hluboké je to však prakticky nemožné, protože v „zavedeném systému“ víceméně jedou všichni, kteří jsou „u koryt“. Nezbytná je rovněž důsledná kontrola ze strany veřejnosti, čehož lze docílit aktivním využíváním zákona o svobodném přístupu k informacím. Tato takzvaná stošestka umožňuje občanům vyžádat si kompletní texty nájemních smluv k areálům, interní e-maily úředníků k zakázkám či přesné rozpisy odměn a dotací pro spřízněné spolky. Úřad musí odpovědět do patnácti dnů a v případě odmítnutí se lze bránit odvoláním ke krajskému úřadu. Stávající systém totiž profituje z toho, že veřejnost vidí pouze opravená sportoviště, nikoliv to, jak nevýhodné jsou nájemní podmínky pro městskou kasu. Samotný zákon o obcích navíc dává občanům s trvalým pobytem právo nahlížet do podkladů rady, ústně se vyjadřovat přímo na zasedání zastupitelstva a veřejně konfrontovat radní s pochybnými smlouvami. To se díky čtyřčlenné opozici a zájmu části veřejnosti po 30 letech trochu pohnulo k lepšímu a navodilo pocit naděje na změnu.

Další úroveň kontroly představuje podávání oficiálních podnětů kontrolnímu a finančnímu výboru zastupitelstva. Tyto výbory mají ze zákona povinnost prověřovat nakládání s majetkem města, byť je to v zavedeném systému často vnímáno jako zbytečné. Pokud existují indicie o nevýhodných pronájmech pod tržní cenou nebo porušování zákona o zadávání veřejných zakázek, mohou občané poslat podnět k přezkoumání hospodaření přímo na odbor kontroly krajského úřadu, který má pravomoc spustit mimořádný audit. Nejzazším nástrojem přímé demokracie je pak vyhlášení místního referenda. To sice v minulosti vedlo k zastrašování iniciátorů petice, ale princip zůstává stejný: pokud se na Hluboké nasbírají podpisy dvaceti procent oprávněných voličů, mohou občané sami rozhodnout o majetkových otázkách, prodeji či pronájmu klíčových pozemků, a zcela tak obejít neochotné a samolibé vedení města. V neposlední řadě hraje roli generační obměna a přirozená „únava materiálu“. Každý politický systém dříve či později narazí na své limity a podstatné je mít v daný moment připravenou reálnou, akceschopnou alternativu, která město nepovede do chaosu, ale nabídne moderní a otevřenou správu založenou na respektu k občanům.

                                                                                   

UKRADENÁ HLUBOKÁ? - Když dnes vidím svou rodnou Hlubokou, marně pod nablýskanou fasádou turistického pozlátka hledám město svého dětství. Za posledních padesát let prošlo toto místo hlubokou proměnou. Proměnou, která v mnohém připomíná divokou zlatou horečku na klondajku – dravou, bezohlednou, vyděračskou a zaslepenou vidinou rychlého úspěchu. Spolu s vnějším leskem však ruku v ruce přišel hluboký morální úpadek. Město pohltil všudypřítomný konzum a buranská touha po bohatství, ideálu krásy, dokonalosti a osobním prospěchu. Z pohledu občanské soudržnosti se z Hluboké stalo jedno z nejsměšnějších míst minimálně v celých jižních Čechách. Je mi z této hlubocké malosti opravdu moc smutno. O to víc, že současný komunální establishment přežívá především díky loajalitě řady zdejších, připosraně mlčících občanů. Když tyto lidi potkávám, okamžitě se mi vybavují vzpomínky na školní léta, kdy byl svět ještě zdánlivě černobílý a jediným jasným nepřítelem společnosti byl tehdejší totalitní režim, ze kterého někteří „podnikatelé“ těží v hlubockém podzámčí dodnes. Jen v jiném kabátu. Ocitám se v podivném nostalgickém paradoxu. Vidím svého oblíbeného pionýrského vedoucího Jirku Karvánka, dnes kandidujícího za ZSV, a soudružku učitelku Žípkovou, holčičku z Pyšné princezny, která doplňuje kandidátku „šťastného podniku“ Společně pro Hlubokou. Vzpomínám na metalistu Chocholeho, ze kterého je dnes školník pod vlajkou ZSV, na štamgasta z Lok-Hamu Prunera, reprezentujícího ODS, a v neposlední řadě na Aleše Rause za Hlubokou pro rodinu – na kluka, kterého jsem kdysi učil sáňkovat. Všichni tito lidé a mnozí další, které znám z dob, kdy jsme k sobě měli blíž, se dnes pouhou svou účastí na kandidátních listinách podílejí na udržování neudržitelné, dvaatřicet let trvající vlády jedné strany „hlubockých náplav“. Svými jmény a tvářemi stále dokola podporují a betonují „Tvrdé jádro hlubockého establishmentu“. Minulost se prolnula se současností v hořkém tónu a zanechala po sobě jen stín komunity, kterou kdysi spojovalo něco mnohem čistšího než jen politický kalkul a honba za mamonem.

Hrdina kapitalistické práce - nejlepší pracovník Kmotrostadtu za posledních 30 let

Je to marný, je to marný, je to marný. A nebo spíš - je to směšný, je to smutný, je to zkrátka jirsovec.

Už v roce 2014 se „tajný agent“ Berit projevil jako loajální Jirsův poskok, přestože tenkrát místo na kandidátce nedostal – to si totiž musí každý nejdříve zasloužit. Sjednal si se mnou schůzku, aniž bych tehdy tušil, že je to „kovaný člen ODS“. Po dobrém mi doporučil, abych nepsal o kauzách spojených s vedením hlubocké radnice, respektive o Dlouhém, Jirsovi a Šťastné.

Jak legislativa umožňuje jihočeským zastupitelkám společný rozhlasový pořad (NAŠE Česko)

Výběr hostů v pořadu Cesty k úspěchu na vlnách jihočeského Netro Life Radia začíná vzbuzovat legitimní otázky ohledně skutečné nezávislosti tohoto regionálního média. Ačkoliv se formát prezentuje jako apolitická platforma pro inspirativní příběhy úspěšných osobností z jižních Čech, při bližším pohledu na seznam účinkujících je patrná výrazná nerovnováha a jednostranné personální propojení. Éterem se v pravidelných intervalech prolínají tváře úzce spojené s vlivnou českobudějovickou a hlubockou větví ODS, a to nejen v politickém "spektru", ale i v souvislosti s novým projektem hejtmana Martina Kuby, hnutím NAŠE Česko.

Tento model jednostranné propagace navíc vykazuje nápadné paralely s fungováním lokálního televizního trhu. Podobný mechanismus totiž dlouhodobě kritizují pozorovatelé v případě Jihočeské televize (JTV), kde hejtman Martin Kuba a jeho političtí souputníci vystupují s takovou frekvencí a intenzitou, až si tato stanice v kuloárech i mezi kritiky vysloužila nelichotivou přezdívku Kubova televize. Zdá se, že jihočeská politická elita úspěšně replikuje osvědčený televizní formát nekritické sebeprezentace také do rozhlasového ÉTERU.

Tato provázanost získává obzvlášť pikantní a problematický rozměr při pohledu přímo do rozhlasového studia, kde dochází k pozoruhodnému setkání. Pořad totiž moderují kandidáti do českobudějovického zastupitelstva za NAŠE Česko Milan Džuba a Irena Tomanová, která v éteru působí dlouhodobě a zároveň aktivně zasedá v Zastupitelstvu Jihočeského kraje za zmiňované Kubovo hnutí Naše Česko. Její politická dráha je přitom pevně spjata s regionální mocenskou strukturou – původně působila v českokrumlovské ODS, odkud následně přešla do nově zformovaného hejtmanova hnutí. Rozhlasové studio se tak, podobně jako obrazovka JTV, v podstatě stává komfortní zónou, kde si spříznění politici přihrávají pomyslné otázky na smeč. To se plně projevilo v momentě, kdy si Tomanová do studia jako hosta pozvala Hanu Šťastnou, která v krajském zastupitelstvu hájí barvy stejného politického uskupení a po odchodu z ODS kandiduje za ODS v dresu Naše Česko v "hlubocké rezervaci" kmotra Dlouhého. Obě ženy navíc pojí identická politická minulost, neboť v předchozích letech společně prošly klubem ODS i obdobím mezi nezařazenými zastupiteli.

Pozvání osobností, jako je primátorka Dagmar Škodová Parmová, její investiční náměstek Petr Maroš nebo právě Hana Šťastná, pak nelze vnímat jako náhodný výběr nezávislých odborníků. Hana Šťastná sice v pořadu vystupuje primárně z pozice své dlouholeté profesní role ředitelky Regionální agrární komory Jihočeského kraje, což tvůrcům dává možnost argumentovat zaměřením na jihočelské zemědělství a byznys, avšak v kontextu blížících se voleb se z pořadu stává spíše sofistikovaný PR nástroj jedné konkrétní mocenské skupiny.

Tato situace vyvolává mezi posluchači vážné pochybnosti ohledně novinářské etiky, objektivity a střetu zájmů. Formát, kde jedna aktivní politička zpovídá svou přímou stranickou kolegyni, může snadno působit jako skrytá politická propagace, která deformuje objektivní mediální prostředí na jihu Čech a znevýhodňuje jakoukoliv politickou konkurenci. Z hlediska české legislativy a pravidel Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je však takové vysílání legální. Netro Life Radio funguje jako soukromá komerční stanice, která nepodléhá tak přísným kodexům o politické vyváženosti jako veřejnoprávní média, a samotný pořad je prezentován jako lifestylový magazín, nikoliv jako klasické zpravodajství. Místo tvrdé novinářské práce a konfrontace s palčivými problémy regionu tak rádio nabízí vybraným hostům nekritický prostor k vlastní prezentaci, přičemž posouzení morální a etické roviny tohoto propojení zůstává v konečném důsledku na samotných posluchačích / voličích. 

Chvilkaři se asi rozhodli rozložit subkulturu  mrchožroutů zevnitř

Vondráčková může jenom závidět

                                                   

Kráska a zvíře - hit letošního léta

                                                                                                

Už jenom komentáře typu "matrace ODS", které se MUSÍ zastávat sluha dvou pánů Piklouš kvůli svému umělecky hluboce podprůměrnému divadélku, mě přinutily zveřejnit celý post. Nahlédněte do reálu hlubockých poměrů, který připomíná MIX předlistopadových bolševiků s devadesátkovými mafiány. Zásadní roli v této tragikomedii, která byla poprvé uvedena už před 32 lety, hrají především hlubočtí zastupitelé. Ti, ač ne vždy vnitřně souhlasí s hlavními tvůrci “nekonečného seriálu” Dlouhým a Jirsou, tak pro svůj “klid a pohodu” hlasují dle předem určeného scénáře. Mezi diváky se tomuto dějství říká přizdisráčství a zbabělost.

Bují pod povrchem Budějovicka neonacismus s politickým krytím?

Výrok, že „v Českých Budějovicích by chtěl žít každý“, provází jihočeskou metropoli od premiéry legendární hry Záskok už po tři desetiletí. Investigativní pohled pod povrch malebného historického centra však odkrývá propracované radikální podhoubí a znepokojivou politickou hru. České Budějovice mají totiž dlouhodobou historii spojenou s pravicovým extremismem a nacionalistickou scénou, která se formovala v průběhu uplynulých dvaceti let a prošla zásadní, strategickou proměnou. Zatímco v období kolem let 2006 až 2009 hýbaly městem tvrdé policejní zásahy proti ilegálním neonacistickým koncertům takzvané White Power Music a zátahy na představitele místní radikální kapely Impérium, v roce 2013 se tato scéna pokusila o otevřené násilí při masivních střetech s policií během protiromských nepokojů na sídlišti Máj.

Na tyto měnící se trendy v regionech velmi přesně reagují oficiální zprávy Ministerstva vnitra ČR o extremismu a předsudečné nenávisti, které popisují novou taktiku radikálů. Resort vnitra varuje, že tradiční pravicový extremismus v podobě otevřeného neonacismu z přelomu tisíciletí úmyslně opustil dříve jednoznačně identifikovatelné totalitní symboly. Extremistické myšlenky se transformovaly a infiltrovaly do subkultury militantního fotbalového diváctví, kde dochází k přirozené personální fúzi s dřívějším radikálním jádrem. Zprávy ministerstva upozorňují na to, že tyto skupiny nahrazují zakázanou symboliku kryptickými zkratkami, lokálními chuligánskými značkami či estetikou, která na první pohled nevyvolává zásah policie, ale uvnitř komunity nese jasný ideologický odkaz.

Tento fenomén se v Českých Budějovicích zhmotnil v podobě radikální fanouškovské odnože Budweis Jugend. Kriminální policie a specialisté na extremismus skupinu monitorují především kvůli dvěma typům nezákonného jednání. Prvním je masivní vizuální vandalismus a poškozování cizí věci, kdy město zasáhla vlna nelegálního vylepování nálepek a sprejování nápisů „Budweis Jugend“ na veřejné budovy a zastávky MHD. Zatímco autoři se na sociálních sítích zaštiťují lokálním patriotismem, kriminalisté v německém názvu a specifické grafice vidí jasný odkaz na mládežnické organizace Třetí říše, což odpovídá snaze testovat hranice zákona a unikat stíhání za propagaci nacismu. Druhou rovinu představuje divácké násilí a pouliční kriminalita. Policie členům této komunity připisuje organizované narušování veřejného pořádku při rizikových zápasech, verbální útoky s rasovým podtextem a noční potyčky či fyzická napadení v ulicích města (prosinec 2023).

Zásadním zjištěním je však proces takzvané mainstreamizace a legitimace těchto radikálních struktur, před kterým zprávy ministerstva vnitra na lokální úrovni důrazně varují. Strategickým cílem dnešních radikálů už není boj z ilegality, ale snaha etablovat se jako běžný partner pro politický dialog. Hmatatelným důkazem tohoto nebezpečného prorůstání se stala (ne)utajovaná dubnová schůzka v českobudějovické restauraci Perla. U jednoho stolu se zde sešli klíčoví hráči jihočeské politiky – 1. náměstek českobudějovické primátorky a zároveň pravá ruka jihočeského hejtmana Petr Maroš společně s Viktorem Lavičkou, lídrem pro podzimní komunální volby za hnutí ANO – a zástupci radikálních členů ULTRAS DYNAMO BUDWEIS.

Oficiálně deklarovaná snaha politiků vyřešit krizové fungování fotbalového klubu tak v praxi vedla k legitimizaci lidí, kteří prokazatelně reprezentují extremistické podhoubí města. Analýzy ministerstva vnitra v této souvislosti mluví jasně: pokud lokální politické elity začnou s osobami napojenými na radikální platformy jednat jako s legitimními partnery, fakticky tím smazávají hranici mezi demokratickou politikou a extremismem. Tímto krokem radikální scéna získává společenskou akceptaci a pocit imunity před zákonem. Pro běžné občany, kteří věřili idylickému mottu o ideálním městě k životu, je toto zjištění alarmující zprávou – extremismus v Českých Budějovicích již nestojí na okraji společnosti, ale získal politické krytí v nejvyšších patrech radnice.

                                                                                    

Hateman Martin Kuba (Naše Česko, ex-ODS), tč. hejtman Jihočeského kraje

                                                                                   

Pro "radikální" Budějce ideální spojení: Motoristé & Svobodní

                                                                                   

Tato částečně stržená fotbalová samolepka na sloupu železniční stanice v Českých Budějovicích zachycuje mezinárodní družbu a ideologické spojenectví mezi jihočeskou chuligánskou skupinou Budweis Jugend (SK Dynamo České Budějovice) a radikálními fanoušky z tribuny Curva Nord italského klubu S.S. Lazio. Modro-černému motivu dominuje postava v kukle s vavřínovým věncem a římským letopočtem 1900, což je rok založení Lazia. Spodní rohy nálepky jasně definují obě strany tohoto spojenectví, kdy levá strana nese oficiální městský znak Českých Budějovic se třemi věžemi a hradbou, zatímco pravá strana obsahuje kulaté logo římské odnože Youth Ultras. Právě tento kruhový znak s keltským křížem přímo odkazuje na radikální italskou scénu, která je v médiích i společnosti otevřeně označována za neofašistickou a neonacistickou. Tvrdé jádro ultras Lazia se k této krajně pravicové identitě dlouhodobě a hrdě hlásí, což se projevuje masovým používáním keltských křížů jako zástupných symbolů white power a neonacismu, pravidelným hajlováním prostřednictvím takzvaného římského pozdravu na stadionech i v ulicích a také aktivním uctíváním odkazu fašistického diktátora Benita Mussoliniho. Ideologie Curva Nord se navíc pravidelně projevuje vážnými antisemitskými a rasistickými skandály, mezi které patří vylepování hanlivých fotek oběti holokaustu Anny Frankové v dresu rivalského AS Řím nebo vyvěšování transparentů oslavujících koncentrační tábor v Osvětimi, přičemž tato specifická samolepka slouží jako vizuální manifest toho, že jihočeští radikálové s nimi tyto extremistické postoje a subkulturní identitu otevřeně sdílejí. 

                                                   

Dnes si připomínáme tragické útoky z 11. září 2001, které odstartovaly novou éru globálního strachu a staly se hlavním katalyzátorem pro současný vzestup nacionalismu a krajní pravice v západním světě. Tato tragická událost zásadním způsobem proměnila politickou mapu, protože strach z terorismu byl nacionalistickými silami úspěšně přetaven v plošnou islamofobii a xenofobii. Původní biologický rasismus, který byl po zvěrstvech druhé světové války společensky nepřijatelný, byl v reakci na tyto události nahrazen takzvaným kulturním rasismem, tedy rétorikou o nutnosti bránit západní civilizaci před cizími vlivy. Vojenské intervence následující po 11. září navíc destabilizovaly Blízký východ, což s odstupem let vyústilo v masivní migrační krizi, která se stala přímým politickým palivem pro raketový růst formací jako je německá AfD nebo francouzské Národní sdružení. Moderní krajně pravicoví lídři tak začali úspěšně oživovat stejné psychologické mechanismy zneužívání strachu, kolektivní viny a touhy po autoritářském vůdci, které v minulém století vedly k tragédiím druhé světové války. Události z počátku tisíciletí tak nevědomky poskytly modernímu nacionalismu ideologický štít, pod kterým dodnes oslabuje liberální demokracii a prosazuje politiku izolacionismu.