Papalášismus na druhou: Prezident Pavel a jeho marketingový cirkus zanechali brutální uhlíkovou stopu, a jejich podporovatelé tomuto zločinu ještě tleskají

 

Minulý týden prezidentský pár šokoval veřejnost bizarním kontrastem. Zatímco na jedné straně se prezentovali „idylickým čtením“ pohádky o pejskovi a kočičce, jak pekli dort, v zákulisí mezitím vyplula na povrch šokující realita o prioritách hlavy státu. Prezident Petr Pavel vyměnil termín komunálních voleb za dovolenou na motorce v Africe a oznámil, že nebude volit. Hrad se celou situaci pokusil žehlit chabou výmluvou na údajnou chybu v plánování prezidentské kanceláře. To je však lež jak věž. Sám Petr Pavel totiž datum voleb oficiálně vyhlásil už v době, kdy moc dobře věděl, že bude v inkriminovaném termínu na dovolené v Maroku.

Soukromou cestu prezidenta navíc provázejí další extrémně závažné nejasnosti. Z Prahy totiž odletěl na palubě soukromého tryskáče, který patří rodině miliardáře Pavla Hubáčka, zakladatele skupiny Creditas, pod kterou spadá Banka Creditas, Grandhotel Pupp, Automotodrom Brno či energetická skupina UCED. Takto okatý lobbistický nadstandard vyvolává v mediálním prostoru obrovský rozruch a spekulace o tom, komu je vlastně hlava státu zavázána. Diskuze kolem chování tohoto bývalého bolševického agenta s krycím jménem Pávek jasně ukazuje na hlubokou krizi úřadu. Pokud je za Pavlovým chováním tak strašlivá a neodolatelná vášeň pro motorky, že kvůli ní musí mermomocí odjet na dovolenou namísto účasti ve volbách, které sám dříve označoval za klíčové, je to chování zralé spíše pro psychiatra. Korunu všemu nasadily zprávy z prezidentské kanceláře, podle kterých úředníci prezidenta marně naháněli, protože na jejich výzvy vůbec nereagoval. Všechno v mediálním prostoru jednoznačně naznačuje, že Petru Pavlovi je jeho funkce lhostejná a celá jeho prezidentura je tak trochu jeden velký fake.

Do další absurdní roviny posunula celou kauzu první dáma Eva Pavlová. Tato bývalá komunistická politručka na svém Instagramu obhajovala manžela způsobem, který hraničí s drzostí. Vytkla totiž státu, že sice zákonem zavedl pevný termín komunálních voleb, ale prý nezajistil flexibilnější hlasování pro lidi mimo trvalé bydliště, například v Maroku, kde dlel Petr Pavel, nebo na Kanárských ostrovech, kam pro změnu místo voleb odcestovala sama Eva Pavlová. Prezident nejprve reagoval na situaci tím, že potvrdil, že kvůli soukromé cestě nebude moci volit. Místo sebereflexe tak prezidentský pár předvedl dokonalé odtržení od reality a pohrdání ústavními institucemi.

V internetovém prostoru se okamžitě začaly objevovat vtipy, že se v sobotu krátce před uzavřením volebních místností snese nad Černoučkem, kde měli Pavlovi odvolit, osamělý parašutista, ve 13:59 hodí lístek do urny a zase odletí zpět na africkou dovolenou. Bohužel se ukázalo, že i tato nadsázka se stala realitou v další fázi prezidentské frašky. V pátek před třetí hodinou odpoledne se totiž Petr Pavel skutečně objevil přímo ve volební místnosti v obci Černouček. A to i přesto, že Hrad do poslední chvíle striktně avizoval, že se prezident voleb kvůli své dovolené nezúčastní.

Pravděpodobně po masivním tlaku médií a především svého PR týmu, bez kterého si prezident ani neutře prdel, Petr Pavel skutečně odletěl na otočku do Česka jen proto, aby formálně odvolil. Hned vzápětí zamířil zpět do Casablanky na přerušenou dovolenou. K bleskovému přesunu využil soukromé letadlo Hawker 900XP tamní společnosti Sarah Airways, které z ruzyňského letiště vzlétlo krátce po 16:00. Celé toto pokrytecké divadlo s heslem „musím jít příkladem, tak odvolím“ však dostává zcela absurdní rozměr, pokud se podíváme na ekologickou stránku věci. Prezident totiž z marketingových důvodů zanechal brutální uhlíkovou stopu: nejdříve letěl na dovolenou do Maroka, pak otočil trasu Casablanka–Praha a Praha–Casablanka jen kvůli jedné volební obálce (to platil Orlen?), a to vše s vědomím, že k oficiálnímu návratu z dovolené má dojít už za dva dny. Pokud se podíváte na jeho kyselý a kontrolovaně nervózní výraz zachycený objektivy kamer během příchodu do volební místnosti, musí vám být více než jasné, že jde o pouhou loutku, které kdosi z marketingu nařídil povinné divadlo pro veřejnost.

Tento „pozitivní a hrdinský čin“ bleskového odvolení v Černoučku, který lze považovat za doposud největší chybu Pavlova PR týmu, ale okamžitě ocenili jeho fanatičtí voliči a nekritičtí podporovatelé. Ti na sociálních sítích okamžitě začali blouznit o statečném hrdinovi. „Petr Pavel jako prezident musí jít příkladem. Protože kromě toho, že je občan, je institucí a symbolem, který si zvolily miliony lidí. Uznat chybu je těžké. Zvlášť u politiků. O to silnější je, když svou chybu uznají, a ještě lépe, když ji napraví. Následujme tento příklad a pojďme dnes nebo zítra volit,“ uvedl na svých oficiálních stránkách pochybný spolek Milion chvilek pro demokracii.

Tohoto lháře, pokrytce, narcise a v neposlední řadě komunisty vygenerovaného supermana tak opět bezostyšně vyzdvihují jemu podobní „lepšolidé“ jako morální symbol a vzor všech demokratů. Tahle obhajoba je snad ještě odpornější než sám soudruh prezident Petr Pavel a jeho hloupoučká ženuška Evička.

Jsem agent. Kdo je víc?

                                                

„Největší chyba Petra Pavla by byla, kdyby se po všem tomhle dneska v tom Černoučku objevil. To si myslím, že by jako dobrý nebylo a šlo by o prezidentovo nejhorší rozhodnutí,“ prohlásila dnes Lenka Zlámalová, hlavní komentátorka mediálního domu Czech News Center (Reflex, Blesk, Aha!, Info.cz, e15, Sport, 11am, …), který ovládá Daniel Křetínský spolu s podnikatelem Patrikem Tkáčem.  

Rudá Eva dnes vypustila svá další moudra. Je neuvěřitelné, co ta “lepší” část společnosti dostala před třemi lety na Hrad. Stydím se za tenhle národ, který 37 let po sametové revoluci obhajuje a obdivuje bývalé bolševické svině.

                                                                             

Rekapitulace posledních hodin. Může za prezidentovo nečekané rozhodnutí Šebor? (nalezeno na síti)

Debilita “členů” Pražské kavárny stále stoupá. Tentokrát tryskově z Maroka. Možná by bylo nejlepší, kdyby v tom Maroku zůstali oba a Česko by za dva roky zastupoval prezident bez komunistické minulosti. Po téměř 40 letech od sametové revoluce si to naše země určitě zaslouží. Teď ještě zbývá vyhlásit charitativní sbírku na mimořádný let Casablanka-Praha a zpět.

Nikdo to nevěděl, ani sám pan prezident, ale Danuše Nerudová to věděla. Neskutečná dylina, kterou jsem v prvním kole prezidentské volby upřednostil. Stydím se za sebe, stydím se za tuhle hloupou husičku, která reprezentuje tu "chytřejší" část české populace. Pak se nedivme, že tu mají podporu "antisystémové" partaje a fašouni. Můžou si za to "demokraté" sami.

A tady jeden z mnoha další Pávkových análmistrů Mr. Zdechovský. Přesně tenhle jeho způsob "nadřazenosti" dává munici Macinkovi a jemu podobným idiotům. Jen tak dál Tomášku. Ani netušíš, jak ti za tvé posty "dezoláti" děkují, troubo jeden. 

„Díky Pavkovu výsadku v Černoučku utekla tuzemským „demokratům“, kteří zastupují Česko v Evropském parlamentu zcela zásadní informace, že Putin s Trumpem uzavřeli asi nejdůležitější dohodu od začátku války na Ukrajině. 

Tak páni „demokraté“, sláva Ukrajině!“

O laskavém Waldemarovi a ustrašeném údolí (verze 2026)

 

Byl jednou jeden hluboký a tajuplný les, kterému se odnepaměti říkalo hlubocký. Uprostřed těchto hustých stromů, hned vedle divoce bublajících bažin, stávaly kdysi staré zříceniny. Místní lidé jim neřekli jinak než panství teplého mlíkaře. A právě na tomto tajuplném místě se před mnoha a mnoha lety usadil mocný Waldemar.

Waldemar byl vládce s velikým srdcem. Na starých základech nechal postavit útulnou myslivnu, která se brzy stala nejoblíbenějším místem v celém širém kraji. Mělo to tam své zvláštní kouzlo. Bažiny v sobě sice ukrývaly zbytky zelené uranové rudy po starých sovětských přátelích a kousek dál v noci do dálky svítilo úložiště jaderného odpadu, ale díky tomu měla myslivna každou noc nádherné, přímo pohádkové zelenkavé osvětlení. Děti i dospělí sem proto chodili moc rádi.

Waldemar bydlel v myslivně se svým starostlivým pomocníkem – věrným pacholkem Kolohnátem. Společně se vždycky snažili být lidem nablízku, spravedlivě jim naslouchali a pomohli každému, kdo se ocitl v nesnázích. Dobré vztahy se všemi sousedy v údolí byly pro Waldemara tou nejdůležitější věcí na světě.

Mělo to však jeden háček. Waldemar sice miloval klid a pohodu, ale ze všeho nejvíc si potrpěl na to, aby všichni žili v naprosté harmonii. Jakmile se v jeho panství objevila sebemenší neposlušnost nebo se někdo začal ošklivě bouřit, Waldemarova laskavá tvář se rázem proměnila. Stal se z něj přísný a nekompromisní vládce, který krutě potrestal každého, kdo by chtěl klidné údolí rozhádat.

Místní lidé dobře věděli, že s Waldemarem nejsou žádné žerty. A protože tamní lid měl v gatích hodně nasráno, raději mu šli ve všem na ruku a vzorně ho poslouchali. Strach z jeho hněvu byl zkrátka veliký. Poddaní mu oddaně sloužili, nosili mu dobroty a z čisté opatrnosti mu občas raději napráskali i své vlastní sousedy. Zvláště ty, kteří po večerech u piva šířili o Waldemarovi nehorázné lži a ošklivé pomluvy.

Tímto způsobem si Waldemar udržoval u všech velký respekt a silné postavení. V údolí tak nakonec pořád vládl klid, bažiny vesele bublaly, jaderné úložiště tajuplně svítilo do tmy jako obří světluška a všichni žili v naprostém bezpečí a spravedlivém míru.

A pokud Waldemar nezemřel, žije tato legenda v hlubockých lesích dodnes.

Tradiční předvolební gulášek s hlubockými šéfkuchaři z ODS se opět vyvedl na JEDNIČKU. I školníci si pomlaskávali.

                                                            

Ten, kdo stále těmhle "mafiánům" věří, nechť nahlédne do bohaté historie jihočeského PALERMA.
 Celý článek naleznete ZDE 

Tohle fakt není apríl. Tohle je výplod ustrašených slušňáků, ale fakt těch úplně nejslušnějších Hlubočáků. Nechť žije jihočeské Palermo a jeho kmotr z Milevska. Seznam vzorných pracovníků dle hlubocké buňky ODS naleznete v postu této PR agentury na slušnost a pracovitost dle úkolů XXXII. sjezdu u Huberta.

Kdo prosazuje klíčové odpadové a jaderné stavby na jihu Čech? Jsme oběťmi greenwashingu?

 

Kontroverze kolem energetických a odpadových projektů v Jihočeském kraji dlouhodobě plní stránky regionálních médií a vyvolávají ostré střety mezi politickou reprezentací, ekologickými spolky a místními obyvateli. Kritici často obviňují regionální politiky z takzvaného greenwashingu a poukazují na to, že projekty doprovázené líbivými hesly jako „ZEVO srdcem zeleného města“ mohou ve skutečnosti představovat vážná ekologická rizika.

Politická realita v regionu se však „zásadně proměnila“, když dlouholetý lídr jihočeské ODS a hejtman Martin Kuba v listopadu 2025 ze strany odešel a v březnu 2026 oficiálně registroval své nové politické hnutí Naše Česko. S ním do nového uskupení přestoupila i naprostá většina jeho klíčových lidí z českobudějovické ODS. Navzdory této masivní změně politické značky však všechny jím dříve prosazované projekty plynule jedou dál, pouze se personální a politická odpovědnost přesunula pod hlavičku hnutí Naše Česko. Samotná povaha a politické pozadí těchto kritizovaných staveb se navíc zásadně liší podle toho, zda jde o záměry veřejné, státní, nebo čistě soukromé, přičemž finanční toky na volebních účtech a personální vazby v městských firmách odhalují hluboké mocenské kořeny.

Nejvýraznějším projektem s přímým politickým napojením je plánované Zařízení na energetické využití odpadu v Novém Vrátě u Českých Budějovic. Tento záměr je přímo prosazován vedením krajské metropole a Jihočeského kraje, které nyní reprezentuje právě hnutí Naše Česko. Hlavním investorem je společnost ZEVO Vráto, a.s., jejímž majoritním vlastníkem je Teplárna České Budějovice vlastněná městem. Právě zde Martin Kuba a jeho loajální spolupracovníci nejčastěji operují s argumenty o ekologické alternativě k uhlí a nutnosti reagovat na budoucí zákonný zákaz skládkování. Projekt již získal souhlasné stanovisko EIA od Ministerstva životního prostředí a v dubnu 2026 obdržel zásadní stavební povolení přímo od Ministerstva průmyslu a obchodu.

Z hlediska územního plánování a personálního krytí pro ZEVO Vráto se projekt opírá o mimořádně silnou provázanost politických špiček. Vedení Teplárny České Budějovice je přímo personálně propojeno s politiky: předsedou představenstva je Václav Král (ex-ODS) přičemž v dozorčí radě teplárny zasedá sám Martin Kuba (Naše Česko) spolu s dalšími klíčovými jihočeskými politiky, jako je Petr Maroš (Naše Česko) nebo Roman Kubíček (ANO). Tito lidé drželi dominantní vliv při klíčových hlasováních o změnách územního plánu pro rozvoj energetických zón na magistrátu a kraji, kde tvořili společný blok s KDU-ČSL, TOP 09 a hnutí ANO. Proti tomuto záměru stabilně hlasovali či podávali námitky opoziční zástupci, zejména z řad Pirátů a hnutí STAN.

Zkoumání majetkových vazeb ukazuje, že Teplárna České Budějovice každoročně rozděluje stamilionové veřejné zakázky na stavební práce, údržbu a modernizace sítí. Ačkoli legislativa o střetu zájmů neumožňuje, aby radní přímo vlastnili firmy vyhrávající tyto tendry, kritici a opozice dlouhodobě poukazují na systém subdodavatelských řetězců (A8000). Generální dodavatelé velkých technologických celků teplárny totiž na lokální úrovni najímají stavební, inženýrské a poradenské firmy, které mají neformální či historické vazby na rodinné příslušníky a byznysové partnery regionálních politiků. Navíc samotná Teplárna investuje desítky milionů korun do marketingu a PR kampaní s hesly o „Zeleném městě“, což kritici označují za skryté financování politické sebeprezentace.

Zcela odlišný politický kontext má plánovaná spalovna průmyslových odpadů a velkokapacitní kompostárna Hůrka u Temelína. V tomto případě se oficiálně nejedná o projekt prosazovaný ODS či hnutím Naše Česko, ale o čistě soukromý komerční záměr nadnárodní odpadové skupiny FCC, respektive její dceřiné společnosti Quail. Tento projekt narazil na tvrdý odpor sedmnácti okolních obcí včetně samotného Temelína. Temelínské zastupitelstvo se v otázce územního plánu postavilo jednoznačně proti záměrům soukromého investora a odmítlo provést takové změny, které by rozšiřování spalovny nebezpečného odpadu zjednodušily. Jihočeský krajský úřad v tomto sporu navíc nařídil přísné dopracování vlivů na zdraví a životní prostředí v rámci velké EIA, což vedlo k tomu, že společnost Quail musela své původní oznámení dočasně stáhnout, ačkoli na obou záměrech nadále trvá.

Dalším bodem kritiky je uvažované hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva v lokalitě Janoch u Temelína. Zde jde o strategický projekt státu, nikoli krajských politiků, který kompletně řídí státní organizace Správa úložišť radioaktivních odpadů spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Místní samosprávy obcí Temelín, Olešník, Dříteň a Hluboká nad Vltavou se proti těmto záměrům legálně brání a podávají žaloby. Krajská politická reprezentace v čele s Martinem Kubou se v tomto případě nachází v pozici prostředníka. Hlasování v Zastupitelstvu Jihočeského kraje ukázalo jednotu, kdy krajské zastupitelstvo oficiálně vyjádřilo „zásadní nesouhlas“ s umístěním úložiště v lokalitě Janoch. Nicméně opozice obviňuje vládnoucí jihočeské politiky z dvojaké hry, neboť tito lidé na národní úrovni rozvoj jádra a nutnost stavby úložiště schvalují, zatímco na regionální úrovni deklarují „podporu“ protestujícím obcím.

Posledním často zmiňovaným místem je areál bývalé chemické úpravny uranové rudy MAPE Mydlovary, který je označován za tikající ekologickou bombu. Na rozdíl od předchozích záměrů však nejde o nový plánovaný projekt, ale o jednu z největších historických ekologických zátěží z dob komunismu. Areál a obří kalojemy má v současnosti na starosti státní podnik DIAMO, který dlouhodobě provádí jejich sanaci a rekultivaci. Regionální politici nemají na vznik této zátěže žádný vliv a diskuse na politické úrovni se omezují na rychlost sanace, státní financování a metody rekultivace. Územní plány obcí v okolí Mydlovar jsou nastaveny výhradně na sanační a zahlazovací činnost, přičemž zastupitelé tlačí na stát, aby sanaci urychlil.

Právě na tyto dlouhodobě sanované plochy bývalých kalojemů se však nově upírá pozornost v souvislosti s ambiciózním projektem rozsáhlé sluneční elektrárny, který diskuse o budoucnosti této lokality posunul do zcela nové roviny. Záměr vybudovat na rekultivovaných odkalištích stohektarový solární park aktivně prosazuje energetická společnost ČEZ, která pro tento účel dokonce založila specializovanou dceřinou firmu FVE Mydlovary a se státním podnikem DIAMO uzavřela oficiální nájemní smlouvu na dotčené pozemky. Celý projekt získal v počátečních fázích silnou podporu jak od samotného podniku DIAMO, který vnímá obnovitelné zdroje jako ideální způsob transformace průmyslových brownfieldů, tak od vedení Jihočeského kraje, jež rozvoj „zelené energetiky“ na znehodnocených plochách schválilo.

Tato průmyslová vize nicméně vyvolala vlnu odporu a zásadní kontroverze mezi místními obyvateli a samosprávami. Čtyři okolní obce, včetně samotných Mydlovar, se proti záměru ostře ohradily, sepsaly petici a vyjádřily vážné obavy ze stability citlivého jílovitého podloží kalojemů. Starostové a obyvatelé dlouhodobě upozorňovali, že plošná instalace solárních panelů a těžké techniky by mohla narušit svrchní těsnicí vrstvy a uvolnit radioaktivní látky či kyselé soli z historického odpadu hluboko pod povrchem. Vzhledem k technickým komplikacím, nutnosti nákladných zátěžových testů a odporu samospráv nakonec Jihočeský kraj zrušil projednávání územních změn poté, co investor ČEZ z ekonomických a technických důvodů projekt v této podobě prozatím utlumil. Spor o budoucnost areálu MAPE tak jasně ukázal, že střet mezi snahou o moderní dekarbonizaci a obavami o bezpečnost staré ekologické zátěže zůstává pro region klíčovým politickým i společenským tématem.

Zkrátka není zelená jako zelená.

                                                                                        

Evropská unie zavedla v boji proti greenwashingu zcela nová a nekompromisní pravidla, která zásadním způsobem mění způsob, jakým firmy mohou propagovat své produkty. Klíčovým nástrojem této změny se stala evropská směrnice EmpCo (Empowering Consumers), známá pod označením (EU) 2024/825, která začala platit od 27. září 2026. Tato legislativa přináší radikální rozšíření takzvaného černého seznamu nekalých obchodních praktik, které jsou na evropském trhu zakázány za všech okolností a bez výjimky.

Způsob financování nového politického šméčko-projektu Martina Kuby odhalují oficiální data z bankovního sektoru. Na svém hlavním Transparentním účtu hnutí Naše Česko vedeném u Komerční banky shromažďuje dary od podnikatelů, podporovatelů i členů hnutí (Kuba – 200 tis. Kč, Maroš – 200 tis. Kč, Sýkora – 200 tis. Kč, Kozlová – 100 ti. Kč, Škodová – 100 tis. Kč, Šebek – 20 tis. Kč a Šťastná – 20 tis. Kč). Záznamy ukazují, že hnutí disponuje milionovými částkami, přičemž mezi výdaji dominují masivní vnitřní převody (například milionové částky převáděné na běžný provozní účet hnutí nebo statisícové sumy odcházející na specifické volební účty pro jednotlivé regionální a senátní kampaně, jako je účet senátní kampaně Tomáše Fialy na Strakonicku). Z tohoto provozního zázemí jsou pak přímo placeny rozsáhlé outdoorové kampaně a propagace hnutí v médiích.

"Já dělám do zelené energetiky a ty zase do Zelené politručky."

(CSG České Budějovice 2026)

Kuba TV - více ZDE

A také se dozvíme o dvou speciálních pořadech Kubových kandidátů Jana Kroba a Hany Šťastné: Grilovačka s Honzou Krobem 2., 11., 18., 23. a 30. srpna 2020, Vaření s Honzou Krobem 4. a 25. srpna, 1., 8., 22. a 27. září 2020, Tak chutnají Jižní Čechy (moderátoři Jan Krob a Hana Šťastná) 8., 15. a 22. srpna, 5., 12. a 20. září 2020) a Jak se to dělá (moderátor Jan Krob) 9. srpna, 6. a 15. září 2020.

Když Tlučkuba prášil a blbci mu to sežrali. Hlubocký pacholek je už hejtman JčK a nyní usiluje o oficiální převzetí Českých Budějovic, resp. JEHO Česka.

Tady je svět ještě v pořádku? Hluboká ukazuje, jak vypadá moderní vlastenectví (Bourák Myč)

 

Politická strana Svobodní, původně Strana svobodných občanů, vznikla jako akademicky a ekonomicky zaměřený subjekt kladoucí důraz na minimální stát, svobodu jednotlivce a volný trh. Ve svých počátcích pod vedením Petra Macha fungovala především jako pravicová a striktně euroskeptická alternativa pro zklamané voliče ODS, přičemž se tehdy distancovala od nacionálního extremismu. Její základní ideologická východiska tedy nepatří ke klasické krajní pravici, která se obvykle opírá o nacionální protekcionismus nebo autoritářské tendence, ale vycházejí z libertarianismu a liberálního konzervatismu. Vztahy a průniky s takzvanou vlasteneckou scénou se nicméně začaly rodit mnohem dříve, než došlo k velkým celostátním koalicím, a to na lokální i kulturní úrovni.

Tento trend se zřetelně projevil například v roce 2022, kdy Svobodní v senátních volbách podpořili člena ODS Tomáše Jirsu, který tehdy úspěšně obhajoval svůj senátorský mandát. Tomáš Jirsa, coby dlouholetý starosta města Hluboká nad Vltavou, je nedílnou součástí mezinárodního filmového festivalu Voda Moře Oceány. Tento festival sice primárně prezentuje dokumentární snímky, na Hlubokou však pravidelně přivádí také nejrůznější vlastenecké osobnosti. Jednou z nich byl i samotný předseda Svobodných Libor Vondráček, který jednu z festivalových akcí moderoval. Na pódiu místního kina Panorama tehdy vyzpovídal svého trocnovského kamaráda a věrného hosta festivalu Daniela Landu. Landu při této příležitosti doprovodili další spoluzakladatelé jeho vlasteneckého spolku Obrozenci 2.0, mezi nimiž nechyběl ani Landův právník, který má své rodové kořeny právě v Hluboké nad Vltavou.

Právě v Hluboké nad Vltavou přitom dochází k dalším politickým posunům na vlastenecké frontě. V komunálních volbách v říjnu 2026 zde totiž poprvé staví samostatnou kandidátku hnutí SPD. To jako lídr vede místní myč a leštič Petr Vejvoda, který má za sebou „pestrou“ politickou minulost. Do tamního zastupitelstva se původně infiltroval jako nestraník již v roce 2018 na kandidátce sdružení Nezávislí s podporou Pirátů, kde jeho hlavní rolí byla funkce pověstného trojského koně a ještě za tepla informoval „vůdcův“ ódeesácký stan u Huberta. Co na tohoto práskače asi říkají jeho spolukandidáti z „jediné správné“ opozice na Hluboké a sám předseda SPD Tomio Okamura?

Blízkost Svobodných k tomuto nacionálně-populistickému a protestnímu proudu se dál potvrzuje i v krajském městě, což dokládají právě probíhající říjnové komunální volby. Oficiální data potvrzují, že v Českých Budějovicích Svobodní kandidují ve společné koalici s formací Motoristé sobě pod názvem Motoristé a Svobodní. Tato aliance se v jihočeské metropoli prezentuje rétorikou, která odmítá vnímání řidičů jako nepřátel města, a propojuje libertariánský odpor Svobodných k regulacím s nacionálně-populistickým akcentem Motoristů.

Zásadní a formální propojení s prostředím české krajní pravice na celostátní úrovni pak vyvrcholilo při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025. Svobodní se pod vedením Libora Vondráčka zapojili do velkého předvolebního bloku s hnutím SPD Tomia Okamury, stranou Trikolora a stranou PRO Jindřicha Rajchla. Politologové i veřejnost toto spojenectví vnímají jako definitivní integraci Svobodných do bloku subjektů, z nichž některé jsou v České republice jasně řazeny ke krajní pravici. Díky této společné kandidátce strana získala parlamentní zastoupení, když byli do sněmovny zvoleni například předseda Vondráček nebo ekonomka Markéta Šichtařová. Kromě strategického spojenectví pojí dnes Svobodné s krajní pravicí výrazný překryv v tématech, jako je tvrdý euroskepticismus s požadavkem na Czexit, radikální odpor ke klimatické politice Green Deal a silná anti-establishmentová rétorika.

Úplně normální ódéesák 

Budějovice 2026 - vlastenectví na 1. místě!

Jihočeská ODS a její legendární ADVERTORIAL

Předvolební období v českých městech a krajích s sebou pravidelně přináší záplavu tiskovin. Vedle klasických letáků, plakátů a billboardů se však v novinách, regionálním tisku i na zpravodajských webech a „specifických“ TV stanicích čím dál častěji objevuje sofistikovanější nástroj: politický advertorial.

Formálně se tváří jako seriózní novinářský rozhovor. Má lákavý titulek, fotografii usměvavého kandidáta v přirozeném prostředí a dynamickou strukturu otázek a odpovědí. Ve skutečnosti však jde o placenou inzerci, kde novinář buď vůbec neexistuje, nebo plní pouze roli pasivního zapisovatele předem schválených textů.

Pro lokální lídry představuje advertorial ideální způsob, jak doručit své sdělení bez jakéhokoliv rizika. Na rozdíl od reálného politického rozhovoru v nezávislém médiu zde totiž nehrozí žádné nepříjemné, konfrontační nebo doplňující otázky.

Typickým příkladem jsou dnes už legendární šlágry Tomáše Jirsy (ODS), Martina Kuby (Naše Česko, ex-ODS) či permanentně „loajální“ Jihočeské televize. Jak taková komunikace v regionu funguje s „neokoukanými“ tvářemi, ukazuje třeba kampaň postavená kolem lídra kandidátky ODS Jana Teplého a Jiřího Borovky, předsedy NOVÉ jihočeské ODS a krajského zastupitele (budějovického patriota), který „bojuje“ proti svému hejtmanovi Martinu Kubovi (Naše Česko). Když politik jeho formátu potřebuje před volbami oslovit širokou veřejnost v Českých Budějovicích, probrat vize rozvoje města, připomenout své podnikatelské zázemí nebo úspěchy v cestovním ruchu (jako je obnova „jeho“ lodní dopravy - Koncept Lanna), klasická bannerová reklama nestačí. Lidé ji ignorují. Pokud se však stejné téma zabalí do formátu velkého rozhovoru o budoucnosti Budějovic, čtenář získává pocit, že dotyčný politik je natolik významný, že s ním redakce udělala rozsáhlé interview.

A jak se takový politický advertorial pozná na první pohled?

„Otázky“ redaktora se podávají jako na stříbrném podnose a jsou podezřele vstřícné a dlouhé. Často slouží jen jako nahrávka na smeč (např. „Pane Borovko, lidé v Budějovicích oceňují Vaše projekty podél řeky, jaké jsou Vaše další plány pro město?“). Reálný novinář by se spíše zeptal na rozpočet, opoziční kritiku nebo komplikace.

Dalším poznávajícím znamením jsou absence oponentury. Pokud politik v odpovědi zkritizuje své konkurenty nebo minulé vedení radnice, fiktivní novinář ho nepřeruší, nežádá důkazy ani nedává prostor druhé straně k vyjádření.

Dalším známkou tohoto velmi sofistikovaného nástroje politické manipulace je dokonalý soulad a bezchybnost. V textu nenajdete žádné zaváhání, nejasnost ani lidskou chybu. Odpovědi jsou stylisticky vyhlazené PR týmem.

Jediným fair play prvkem jsou pak zákony (č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele), které ukládají tato sdělení označovat. Většinou tak na okraji stránky, pod čarou nebo miniaturním písmem najdete nápisy jako „Komerční prezentace“, „Inzerce“, případně kódy jako „(PR)“. Nejnovějším je zákon č. 234/2025 Sb., o volebních kampaních a o transparentnosti a cílení politické reklamy. Tento specifický zákon (který v Česku doplňuje přímé evropské nařízení) zásadně zpřísňuje pravidla přímo pro politickou reklamu. Každé takové sdělení musí nově povinně obsahovat tzv. oznámení o transparentnosti. V případě Kubova hnutí Naše Česko, resp. Kubovy společnosti Naše Česko servisní s.r.o., šlo zpočátku o nefungující QR kód (asi jako jeho IDESKA), ze kterého musí být jasně patrné, kdo je zadavatelem a šířitelem reklamy. Za porušení těchto pravidel hrozí médiím i politickým subjektům likvidační pokuty.

Předvolební advertorialy nejsou nelegální a pro politické strany představují legitimní (byť placený) způsob prezentace. Klíčové však je, aby čtenáři a voliči k takovým textům přistupovali s vědomím, že nejde o objektivní žurnalistiku, ale o jednostranný marketingový produkt. 

                                                                                        

Další teplý PR blábol ODS už zítra večer ZDE.

A z dálky slyším známý hlas.

Mimořádná linka Budějce - Hluboká,

přístav nádherných dnů.

Mimořádná linka Hluboká - Budějce,

dávných přání a snů,

mých dávných přání a snů.

Očištěná ODS pluje/jede za vámi se symboly "svobody a demokracie". Jak směšné, chvilkaři.

Jak si Pávkovi pekli dort, ze kterého je i dětem špatně

 

Že máme na Pražském hradě největšího polistopadového blba, vím už od jeho inaugurace 9. března 2023. Ale že se tenhle převlečený bolševik se svojí bývalou komunistickou politručkou sníží až k níže uvedenému výstupu, tak to bych si opravdu netipnul. Ač jsem byl po zhlédnutí klipu přesvědčen, že jde o práci AI, opak byl pravdou. V rámci "Týdne čtení dětem" sáhli manželé Pavlovi po české pohádce "O pejskovi a kočičce", navíc s čtenářským výkonem připomínajícím úroveň žáků prvního stupně základní školy. Inu, tito bezpáteřní kariéristé, kteří ještě „nedávno“ sloužili Sovětskému svazu, resp. vojenské mašinérii, která potlačovala lidská práva, svobodu a demokracii v bývalém Československu, měli Pražský hrad minout velkým obloukem, a ne se tam papalášit i 37 let po pádu jejich milovaného komunistického režimu. Hanba všem, kteří tuto dvojici dodnes slepě podporují.

Vzor svědomitého občana ČR

Prezident ze zákona vyhlašuje termín voleb, který kvůli vlastním zájmům, letos už třetí dovolené na motorce, ignoruje. Ač má na takové jednání právo, v očích veřejnosti vypadá jako arogantní idiot. Jeho špatný příklad národu, kde "podvodně" funguje coby "morální maják", jasně ukazuje, co je to za šmejda, hledajícího chyby a aroganci pouze u jiných. Je to největší blb, jaký kdy usedl na Pražský hrad od vzniku České republiky. 

                                               

Tohle byl prezident (Havel na Hluboké), a ne ta ex-bolševická filcka Pávek

                                    

Kubovo JD asi zahájilo podzimní sezonu dramatem “Jak si Pávek s rudou Evou vyrazili na motorky”

Jednou bolševik, vždycky svině.

A ještě ta rudá svině opakovaně lže

Když se z malého města stává inkubátor moci (Hluboká nad Vltavou)

 

Polistopadový vývoj (1990–2026) na Českobudějovicku a Hlubocku ukazuje, že centralizace moci nemusí mít pouze podobu diktátu z hlavního města (pragocentru). V tomto případě jde o specifickou regionální centralizaci, kdy se malé město (Hluboká nad Vltavou) stalo politickým inkubátorem a mocenským hybatelem pro celý přilehlý region včetně krajské metropole, a to na základě personální kontinuity, která v české politice nemá obdoby.

Právě v tomto kontextu prochází jihočeská politická scéna před podzimními volbami výrazným přerodem, jehož hlavní osou je nově založené hnutí Naše Česko (chaos jaký svět ještě neviděl) hejtmana Martina Kuby a přestup vlivné regionální političky Hany Šťastné. Jejich současné spojenectví v krajském zastupitelstvu jasně ukazuje, jak se vysoká krajská politika a strategické sportovní investice prolínají s těmito hlubockými vazbami. Hana Šťastná, dlouholetá, výrazná tvář Občanské demokratické strany (ODS + Naše Česko) a ředitelka úřadu Regionální agrární komory Jihočeského kraje, opustila řady ODS po téměř dvou dekádách kvůli nesouhlasu s celostátním směřováním vládní strany. Na začátku roku zamířila právě do nového politického projektu hejtmana Martina Kuby, pod jehož hlavičkou nyní oba politici v krajském zastupitelstvu prosazují klíčové rozvojové záměry.

Tento politický přestup však provází specifická situace na komunální úrovni, kterou kritici z řad opozice označují za nečitelnou hru na dvě strany. Hana Šťastná totiž v komunálních volbách v Hluboké nad Vltavou kandiduje na tradiční listině ODS, přestože již je oficiální členkou hnutí Naše Česko. Svůj krok politička na svém facebookovém profilu obhajuje pragmatickým tvrzením, že komunální politika je striktně oddělená od té celostátní a ideologické. Na radnici se podle ní neřeší stranické centrály, ale praktické potřeby občanů, a ona chce nadále pokračovat v práci s prověřeným hlubockým týmem pod vedením starosty Tomáše Jirsy (ODS) bez ohledu na aktuální stranická loga. Tento dvojí politický dres však fakticky dokazuje, že personální i politické vazby mezi Kubovým hnutím a hlubockými strukturami zůstávají vysoce funkční.

Nejvýraznějším symbolem tohoto byznysového, sportovního a politického propletence v regionu se stala budoucnost tréninkového areálu Složiště v Českých Budějovicích, která úzce souvisí s vleklou krizí fotbalového klubu SK Dynamo České Budějovice. Hlavním pojítkem s Hluboké je zde osoba hlubockého advokáta a bývalého majoritního vlastníka klubu Vladimíra Koubka, pod jehož vedením se prvoligový klub propadl do kritických finančních dluhů. V reakci na hrozící kolaps a ztrátu zázemí pro stovky dětí zasáhl hejtman Martin Kuba a prosadil, že Jihočeský kraj nemovitosti na Složišti od zadluženého klubu odkoupil. Kraj tímto krokem převzal nad strategickým areálem plnou kontrolu a začal z veřejných rozpočtů financovat nejnutnější opravy zanedbaného sportoviště. Potřebné pozemky získal kraj darovací smlouvou od Statutárního města České Budějovice. Tento krok byl hladce realizovatelný díky tomu, že hnutí Naše Česko a ODS drží silné pozice jak na Krajském úřadě, tak přímo ve vedení magistrátu města České Budějovice, což zjednodušilo a urychlilo politickou shodu na majetkovém převodu. Sjednocení a dlouhodobé vlastnictví pozemků v areálu bylo navíc klíčovou formální podmínkou pro to, aby mohl kraj vůbec žádat o zásadní státní finanční podporu.

Tento majetkový přesun do rukou kraje otevřel Martinu Kubovi dveře k realizaci jeho vůbec nejambicióznějšího záměru – vybudování obřího národního sportovního centra, jehož součástí by mohla být i první rychlobruslařská hala v České republice. Megalomanský plán, který hejtman představil zástupcům Českého olympijského výboru, by bez předchozího „vykoupení“ pozemků od hroutícího se Dynama nebyl realizovatelný. Financování tohoto projektu chce krajské vedení opřít o dotační programy Národní sportovní agentury (NSA), jejíž nová strategie do budoucna nahrává právě takto rozsáhlým projektům. NSA pod vedením Karla Kováře totiž zavedla takzvaný Generel národních sportovních zařízení, který v dotačních výzvách zásadně upřednostňuje centralizované komplexy s nadregionálním významem zaměřené na přípravu státní reprezentace. Ambiciózní záměr na Složišti s plánovanou atletickou či florbalovou halou a olympijským bazénem těmto novým kritériím plně odpovídá. Zásadním faktorem pro získání státních miliard je také silná podpora národních sportovních asociací a Českého olympijského výboru, se kterými hejtman projekt od počátku konzultuje a které vznik specializované kryté infrastruktury oficiálně zaštiťují. Kuba tímto krokem před voliči demonstruje strategický rozvoj regionu a snahu definitivně odstřihnout sportovní majetek od netransparentní správy soukromých subjektů.

Celý tento ambiciózní záměr však okamžitě narazil na ostrou vlnu kritiky od opozičních politiků, kteří projekt s rychlobruslařskou dráhou odmítají jako nereálný předvolební marketing a populismus. Opozice hlasitě zpochybňuje masivní toky veřejných peněz do areálu dříve spojeného s dlužícím klubem a namítá, že kraj by měl peníze investovat do urgentnějších priorit, jako je dostupné bydlení či zdravotnictví. Důležitým rozměrem kritiky je také ekonomický dopad na okolí areálu, kde se nacházejí doposud nezastavěné pozemky a louky (určené např. pro plánovaný Smart Green Retail Park České Budějovice) navazující na vyhledávané developerské projekty jako Rezidence Mladé, Bytové rodinné domy Mladé, Byty Mladé a zahájenou výstavbu Retail Parku Hodějovice. Podle opozice povedou masivní investice do špičkové veřejné infrastruktury a sportovního vyžití k automatickému nárůstu cen těchto dosud volných parcel, u nichž se aktuálně v rámci nového územního plánování zvažuje změna funkčního využití. Zhodnocení těchto ploch přitom hraje do karet soukromým investorům a stavebním skupinám, u nichž je v jihočeském kuloáru dlouhodobě známé úzké personální a byznysové propojení s regionálními politickými špičkami. Vedení Jihočeského kraje a zástupci hnutí Naše Česko, včetně Hany Šťastné, která kroky hejtmana v zastupitelstvu jednotně podporuje, však tyto výtky odmítají. Oficiální argumentace kraje staví na tom, že převzetí Složiště bylo jediným transparentním krokem k záchraně mládežnického sportu po Koubkově éře. Nový plán národního centra podle nich dává zdevastovanému území jasnou, transparentní a veřejně prospěšnou budoucnost, která přitáhne do regionu státní peníze a pozvedne prestiž celé budějovicko-hlubocké aglomerace. Společné působení Martina Kuby a Hany Šťastné v hnutí Naše Česko tak plynule navazuje na dlouhodobou snahu o centralizaci politické i ekonomické moci v Jihočeského kraji.

Kovaní ódéesáci se prý rozKMOTŘILI, a tak teď jedou na předvolebním tripu “ODS vs. Naše Česko”. Rezidentům jihočeské džamahírije stačí opravdu málo.

Další emotivní klip hlubocké ODS, tentokrát s provozovatelem restaurace, kde se od devadesátých let tvořila politika nejen pro Hlubočáky, ale víceméně pro celé jižní Čechy. Zajímavostí zůstává fakt, že k pozemkům vedle neoficiálního MÚ Hubert v Hluboké nad Vltavou (Agriprod CZ) byla před mnoha lety uzavřena smlouva na takzvanou výpůjčku. To v právním kontextu podle občanského zákoníku znamená bezplatné přenechání věci k dočasnému užívání. Na rozdíl od klasického nájmu tak vypůjčitel za užívání městských parcel číslo 132/4 a 132/2, které slouží jako prostranství a parkoviště před restaurací, nemusel platit žádné finanční prostředky. Vedení města tehdy tento krok, schválený na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní lhůtou, odůvodnilo snahou o narovnání podmínek, protože i ostatní hotely a restaurace ve městě využívaly přilehlé obecní plochy pro své hosty zdarma. Vzhledem k tomu, že původní společnost prošla transformací a faktickým utlumením činnosti, přešel kompletní provoz restaurace včetně užívacích práv na novou entitu. Aktuálním oficiálním provozovatelem restaurace je společnost SPV Podhrad s.r.o. (Trnka – Landsman), založená loni v březnu, která na základě smluvních a majetkových převodů převzala veškeré závazky a výhody spojené s chodem podniku, což potvrzují také oficiální kontaktní údaje na webu Restaurace Hubert. Vlastnickou kontrolu nad touto společností drží podnikatel Robert Landsman (SPV Hotel Diamant s.r.o.) společně s investičními strukturami z okruhu fondů JIHOINVEST (Trnka), zatímco odpovědnou osobou na místě zůstává manažer Vítězslav Fečo. Městský prostor před restaurací tak pod hlavičkou této nové struktury slouží k původnímu účelu – tedy jako bezplatné parkoviště určené výhradně pro "zákazníky" restaurace.

                                                                                 

Budějcké „Naše Česko“ spolu s nahnědlou hlubockou „ODS“ přináší prosperitu díky DLOUHOdobě udržované stabilitě společnosti.

„Nazdar Jihočeši, Budějčáci a Hlubočáci. Tak vám nevím, ale s tou podporou Ukrajiny to byl asi moc unáhlenej populismus, co? Tak já ty modrožlutý symboly coby tvrdej vlastenec dám do prdele, ale vy mi na oplátku dáte hlas. Volte NAŠE ČESKO – Čechy Čechům – Našim Čechům – MOJE ČESKO!“

Pohádka o Dášence a prolhaném Kubíčkovi