Dnes ve 4:36 mě probudil děsivý sen, ve kterém se mísily
různé pocity z „úžasné“, a doposud největší demonstrace po listopadových
událostech v roce 1989. Znovu se mi vybavil tuplovaně mrazivý pátek 17.
listopadu, kdy jsem seděl na zadním sedadle žlutobílé Volhy VB a slyšel
strašlivé rozkazy z policejních vysílaček. Ač jsem tehdy v noci ještě nevěřil v
pád totalitního komunistického režimu, který dodnes ztělesňuje jeho tehdejší
agent Pávek, sedící už tři roky na Pražském hradě v roli prezidenta České republiky,
následující události dovedly naši zemi k vůbec prvním skutečně plně
demokratickým volbám po dlouhých 55 letech.
Ty prozatím poslední do Poslanecké sněmovny sice přinesly
úplně tu nejhorší vládu od pádu bolševismu v naší zemi, ale zároveň potvrdily
skutečnost, že vzešly ze svobodného a demokratického procesu. To, že vystavily
zrcadlo naší společnosti, která si po zoufalé pětikoaliční vládě vybrala
politiky ještě horší, sympatizující navíc s krajní pravicí a proruskými magory,
popisuje asi nejlíp nepoučitelnost a hloupost našeho národa.
Záchranná brzda v podobě včerejší demonstrace Letná proti 4:36 tak navíc působila jako z nouze ctnost podivného a naprosto naivního
předsedy spolku Milion chvilek pro demokracii, který sice dokázal se svým týmem
dostat na Letnou zhruba 400 tisíc lidí, ale ve finále zůstala jen pachuť z
jakési manipulace davem. Z původně ohlášené akce na podporu a nezávislost
veřejnoprávních médií se tak stala pro Mináře typická demonstrace proti Andreji
Babišovi a jeho autoritářské vládě. Ač zazněly proslovy k ohlášenému tématu
shromáždění i přání smrti oligarchy, většina času byla víceméně právě protivládní. Ale proč ne. Od toho
tu je svoboda a demokracie, která ale občas vede k manipulaci a šíření
„jednostranné pravdy“.
Tragikomický kolotoč, ze kterého v pozitivním smyslu
vyčnívali odvolaný náměstek Správy Krkonošského národního parku Jakub Kašpar
(petice ZDE), Ivan Trojan, Bára Hrzánová a úplně nejlepší Tereza Nvotová, jež mi připomněla
premiéru snímku Přeladění režisérky Sáry Prokopové. Její dokument ukazuje
systematické legislativní i personální čistky, které pod rouškou reforem
likvidují kritické hlasy a autonomii veřejnoprávní sféry. U nás bohužel na obou
stranách barikády.
Jde o procesy, před kterými během debaty na MFDF Ji.hlava
varovala i hlavní protagonistka filmu Rozálie Vlasková, a zároveň doporučila
„českému publiku“, aby přijalo radikálnější postoj, než jaký zvolili na
Slovensku. Nakonec právě masová neposlušnost ve Španělsku a ve Francii přináší
své ovoce, ač s příchutí hořících ulic. Tím pochopitelně nevyzývám k
radikalizaci veřejného prostoru, ale jen konstatuji, že Minářovo „svazáctví“
včera přineslo „jen“ tříhodinovou Anti-Babiš party, na které „zahráli“ zástupci
kulturního sektoru, podnikatelů, filantropů, zemědělců, sportovců, akademiků,
odborářů, lékařů, studentů, duchovních a církví. Nic víc, což je v kontextu tak
obrovské akce, které veřejnoprávní Česká televize věnovala mimořádné vysílání
celé odpoledne i večer, dost málo.
![]() |
| To si té ostudy s ukrajinskou vlajkou nikdo nevšiml? Pravděpodobně jde o záškodníky z řad "demokratů", které už proslavila dvojice Lipavský & Vystrčil |
![]() |
Mikuláš Minář (1993) se při včerejší demonstraci na pražské
Letné dovolával odkazu Václava Havla a jeho slavného zelináře z eseje Moc
bezmocných. Vyzval přitom občany, aby každý napsal vlastní politický leták a
vyvěsil jej do okna. Použití této historické analogie je problematické. Nabízí
se otázka, zda nepředstavuje právě ten druh politického kýče, který lze
kritizovat s využitím myšlenek filosofa Petra Rezka. Celá situace působí jako dokonalý paradox, u kterého by
se člověk musel smát, kdyby nešlo o tak zásadní nepochopení našich dějin.
„Vyzdobte si výlohy a udělejte si nástěnky, abyste dali najevo, že v jednotě je
síla!“ zní v překladu dnešní poselství. Havlův zelinář vyvěšoval heslo o
spojení proletářů proto, že se bál a přizpůsoboval komunistickému režimu – jeho
vzpoura spočívala v tom, že ceduli sundal. Zatímco tehdy výzdobu výloh
vyžadoval aparát, dnes ke správně vyzdobeným okenním tabulím vyzývá sám řečník
z pódia. Člověku se až vybaví nedávná satira Oldřicha Kaisera o
Leninovi jako majáku a zvonu. Normalizační duch budovatelských nástěnek jako by
byl stále živý, jen ho na Letné nechtěně vytáhli z hrobu jako návod na
demokracii. Je to až komická ukázka toho, jak se snaha o vznešené gesto může
zvrtnout v parodii sebe sama, aniž by si to její autor vůbec uvědomoval. Právě na tento mechanismus upozorňoval už v dobách
disentu filosof Petr Rezek. Zpochybňoval představu, že veřejný konflikt
automaticky dává člověku punc morální nadřazenosti, a varoval před povýšeným
pohledem na obyčejné lidi, kteří zrovna nemají potřebu demonstrovat. V takovém
postoji spatřoval nebezpečí morálního elitářství a kýče. A přesně to se stalo na Letné. Z původně kritického
podobenství o tlaku totality se stala pouhá rekvizita pro potvrzení vlastní
morální sebejistoty. Občané jsou nyní vyzýváni k dobrovolnému vyvěšování hesel
na základě politického apelu, čímž z kritiky ideologických rituálů vzniká
rituál nový. Místo dospělé politické práce pak celá tato vznešená výzva k
„životu v pravdě“ ústí jen v naivní prosbu k „hodnému carovi“, aby se konečně
zbavil svých špatných rádců. Skutečná demokracie ale nestojí na vyzdobených oknech,
nýbrž na svobodných volbách, odpovědnosti a trpělivém úsilí o získání důvěry
občanů. Takhle mám pocit, že jde o soutěž, který z hvězdných týmů udrží život ve lži (manipulaci) déle. Dezoláti nebo Nedezoláti? |
![]() |
Včera během pořadu „Události, komentáře týdne“ na ČT24
došlo ke kontroverzi mezi literárním historikem Martinem C. Putnou a
moderátorem Petrem Obrovským. Debatu, která se týkala především nedělní
demonstrace na Letné a již zorganizoval Milion chvilek pro demokracii, označil
Putna jako neseriózní a než ze studia předčasně odešel, zmínil páteční ultrapravicovou konferenci „Co bude po EU? Migrace, nebo remigrace?“, kterou pořádal Jirsův (ODS) „hlubocký spojenec“
Libor Vondráček, předseda Svobodných. Nevíte kde byla veřejnoprávní média v pátek večer? |
![]() |
| Demouši dokáží překvapovat každý den. Nakupovat můžete ZDE |
![]() |
| A mimochodem, kromě uvedené dvojice sviní najdete další svině třeba TADY. A tuzemští “demokraté” jim ještě tleskají. Neuvěřitelné pokrytectví!! |






























