Šeptej po 30 letech podpořili Eva a Petr Pavlovi (MFF KV)

V době, kdy náš soudruh prezident, tehdy ještě coby agent Pávek bojoval se zbraní v ruce proti „západní kultuře“, chodili do „pražské kavárny“ Slavia také Muchow, Čechtický a jistý David Ondříček. Syn slavného kameramana a jednoho z tvůrců české nové vlny Miroslava Ondříčka, který byl dlouholetým spolupracovníkem emigrovaného režiséra Miloše Formana, který po okupaci v roce 1968 utekl z vlasti právě před lidmi, jako byla celá bolševická rodina Petra Pavla, schvalující vč. pozdějšího agenta Pávka vstup vojsk Varšavské smlouvy na území bývalého Československa.

V roce 1996 debutoval režisér David Ondříček s nízkorozpočtovým snímkem Šeptej s podtitulem Na křídlech adrenalinu, lásky a fantazie. Scénář napsal společně s Janem Novákem a Tomášem Mašínem, přičemž tvůrci autenticky přiblížili životní styl pražské klubové mládeže v divokých 90. letech. Ondříčka fascinovala tehdejší porevoluční éra, která do Prahy přinesla absolutní svobodu a západní vlivy, ale i specifická negativa. Ve filmu proto zachytil pocit bezstarostného poflakování, hledání vlastní identity, experimentování s drogami a vnímání sexuality. Zásadním impulsem byla tehdejší nastupující vlna elektronické a taneční hudby. Snímek vznikal v úzkém sepětí s komunitou, což vedlo k obsazení muzikantů a neherců Jana P. Muchowa a Jana Čechtického z kapely Colorfactory do hlavních rolí. Vizuální a tematická podoba filmu navíc reagovala na celosvětový boom tehdejších klubových a teenagerských filmů, které se dívaly na život mladých lidí s odstupem a bez morálního hodnocení, podobně jako britský filmový hit Trainspotting (kniha edinburského rodáka Irvina Welshe z roku 1993).

Nyní u příležitosti 30. výročí od premiéry prošel film Šeptej kompletním procesem digitálního restaurování. Cílem bylo vyčistit obraz od škrábanců, stabilizovat ho a vrátit mu přesně ty klubové, rozostřené a syté barvy, které diváci viděli v kinech v roce 1996. Výraznou péči dostala také zvuková stopa s ikonickou hudbou Colorfactory a Jana P. Muchowa, která k filmu neodmyslitelně patří.

Tato zrestaurovaná verze měla premiéru dnes na MFF KV (sekce Zvláštní uvedení), kde projekci v Městském divadle osobně podpořili i někdejší fanoušci techno scény Eva a Petr Pavlovi. Do široké distribuce v českých kinech snímek vstoupí už 16. července pod hlavičkou distribuční společnosti Aerofilms. 

                                                                                      

Všem podporovatelům Pavlovy propagandy doporučuji předpremiérový snímek DOMOVINA od původem polského režiséra Pawła Pawlikowského  

                                             

Kdo tyhle bláboly v eXtra.cz vymýšlí? Vždyť to jsou naprosté nesmysly - dezinformace!! Ještě že tam nepíšou:  "Prezident ve Varech jako kosmonaut Gagarin," nebo "Prezident s neodolatelnou přitažlivostí Ježíše Krista"

Když se dva bývalí bolševici perou o moc v demokratické zemi

V 90. letech naprosto nepředstavitelná fantasmagorie, dnes bohužel krutá realita. Někdejší bolševici řídí Českou republiku i po 37 letech od sametové revoluce. Navíc s podporou svobodných a demokratických voličů.

Stydím se za tragikomické divadlo, které dva nejvyšší představitelé České republiky vytvářejí.

Stydím se za národ, který dopustil, aby tihle dva bolševičtí prospěcháři s krycími jmény Bureš a Pávek zastupovali naši zemi v zahraničí.

Stydím se za všechny ty, kteří tyhle dvě komunistické svině dokázali dostat na pozice premiéra ČR a prezidenta ČR.

Tohle ponížení se už nesmí nikdy opakovat!! 

Dva bývalí bolševičtí kolegové. Ten vlevo je dnes lídr dezolátů (méněcenné rasy) a ten druhý zastupuje lepší část občanů, tzv. demokraty (čistou rasu). Tak tuhle selekci známe už od nástupu Hitlera a policie s tím nic nedělá už několik let. Tak vzhůru k lepším zítřkům, soudruzi demokraté!!

Ankara online - hlava státu (zelená bolševická guma) bojuje proti vládě, kterou sama jmenovala. To nevymyslíš.

Kůl v plotě stál, každej na něj sral.

Obchoďák Bureš (ex-KSČ, agent StB)

Turista Pávek (ex-KSČ, agent vojenské rozvědky)

Ať žijou bývalí agenti bezpečnostních a vojenských složek totalitního Československa!!

                                              

Něco málo z dnešního tisku

Tak tohle je Tony - ohrožený druh vola českého, demokraty hájeného

Co má ta bolševická guma společného s legendárním snímkem Šeptej a s kapelou Colorfactory? Vždyť právě tohle byly ty dva naprosto rozdílný světy!!

Štít demokracie pomáhá šířit nenávist ve společnosti

Jeden ze tří pilířů pochybného uskupení Štít demokracie, Petr Ludwig, opět nezklamal. Po vzoru estébáckého principu kontaktní viny zaútočil na úspěšného českého novináře a moderátora Čestmíra Strakatého, který patří k nejpopulárnějším nezávislým podcasterům v Česku, a úspěšně tak posílil nenávist ve společnosti. Mezitím se ministr na síti X Strakatému omluvil za sdílení společné fotografie z Karlových Varů se zavádějícím textem, který evokoval blízké přátelství. Snímek ve skutečnosti vznikl bez vědomí novináře jako momentka z videohovoru s ministrovou mluvčí. Strakatý situaci označil za „trochu podraz“, odmítl jakékoli politické gesto a pro CNN Prima NEWS dodal, že se ministr omluvil i osobně, přičemž jeho veřejnou omluvu sám přesdílel. Ministr vyjádřil lítost nad vlnou kritiky, která se kvůli příspěvku na novináře snesla. A statečný Ludwig? Ten přihodil pod kotel další výplod své choré představy o demokracii a zasadil situaci do kontextu s Čapkovou Válkou s mloky. Ještě že tu máme tu štítkochvilkařskou GUMU Pávka, spasitele světového míru!! 

Už se těším na úterý, až se zástupci/fanoušci dvou bývalých kariérních bolševiků budou hádat o tom, kdo měl v Ankaře vřelejší uvítání, kdo komu dřív podal ruku, a kdo s kým chlastal v turecký hospodě. Stydím se za tragikomické divadlo, které dva nejvyšší představitelé České republiky vytvářejí. Stydím se za národ, který dopustil, aby tihle dva bolševičtí prospěcháři s krycími jmény Bureš a Pávek zastupovali naši zemi v zahraničí. Stydím se za všechny ty, kteří tyhle dvě komunistické svině dokázali dostat na pozice premiéra ČR a prezidenta ČR. Tohle ponížení se už nesmí nikdy opakovat!!

Motto 2026: „Lepší mrtvý spojenec než živý nepřítel na hranicích“

Dlouhodobě varuji před neobjektivitou mediálního prostředí, kvůli které „dezolátní“ strany a hnutí posilují. Zaslepenost „demokratického bloku“ tak vytváří paradoxní situaci, ve které mají „nedemokratické síly“ k realitě blíže než „demokratická bublina“ stojící na straně současné opozice a prezidenta Pavla. Je hrozné, že už i takový Ivo Budil – sociální antropolog, vysokoškolský pedagog, spisovatel a národně-konzervativní politik (KDU-ČSL, Trikolora, PRO) – má logičtější názory než jeho nepřátelé z „demokratického prostředí“. Až takhle hluboko klesla politická a společenská kultura v naší zemi. „Petr Pavel nevystupuje jako státník, který by byl plně schopen pochopit smysl a důsledky svých činů. Jeho dikce při čtení mnohých projevů prozrazuje, že často vůbec nerozumí jejich obsahu. Je to prázdná nádoba, která je vždy podle potřeby naplněna vhodným ideologickým obsahem,“ prozradil profesor Budil pro „dezinformační“ Parlamentní listy. Celý článek ZDE.

Petr Pavel plakal pro neobjektivní vládní deník Türkiye Gazetesi (Summit NATO Ankara)

 

Prezident Petr Pavel včera opět dojal tuzemské „demokraty“, když v rozhovoru pro turecký deník Türkiye Gazetesi krátce před svým vymodleným odletem na 36. summit NATO v Ankaře zdůraznil, že Evropa musí převzít větší odpovědnost za svou vlastní obranu a bezpečnost. Zároveň vyjádřil přání, aby Spojené státy zůstaly pevným partnerem kontinentu, a očekává, že spojenci znovu potvrdí strategický význam pokračující podpory Ukrajiny pro zajištění vlastní bezpečnosti.

Tolik krásných a statečných slov ve dvou větách ale poodhalilo realitu, která by podobnému rozhovoru měla předcházet. Především v době, kdy čeští „demokraté“ bojují za nezávislost a svobodu veřejnoprávních médií.

Noviny Türkiye Gazetesi totiž nelze považovat za objektivní médium v západním smyslu slova, protože fungují jako přímý názorový nástroj vládnoucí elity a nedemokratického prezidenta Erdoğana, což je typickým znakem turecké mediální oligarchie. Tento model vykazuje silné paralely se situací, kdy Andrej Babiš vlastnil vydavatelství MAFRA (Mladá fronta DNES, Lidové noviny), avšak s mnohem radikálnějším politickým tlakem a ekonomickou závislostí na státních zakázkách. Zatímco v Česku nákup médií miliardáři (Babiš, Křetínský, PPF) vytvořil situaci, kdy noviny hájí ekonomické či politické zájmy svých majitelů, v Turecku šel proces dál. Turečtí oligarchové, jako rodina Örenových, dobrovolně předali autonomii svých redakcí do rukou státního aparátu. Výměnou za to smí jejich korporace nerušeně bohatnout na státních megaprojektech. Türkiye Gazetesi jsou součástí konglomerátu İhlas Holding A.Ş., založeného Enverem Örenem (1939–2013), který kromě mediálních aktiv působí také ve stavebnictví (İhlas Construction Group), energetice (İhlas Mining), zdravotnictví (Türkiye Hospital, İhlas College) a obchodě (İhlas Marketing).

Prezident Recep Tayyip Erdoğan má na nezávislost novin Türkiye Gazetesi absolutní a přímý vliv, přičemž list funguje jako čistá hlásná trouba jeho politiky. Podle mezinárodních organizací, jako je Freedom House, Erdoğan není demokrat, ale klasický autoritářský populista s hlubokým klientelistickým zázemím. Vládne systému tzv. soutěživého autoritářství, kde se sice konají volby, ale politické prostředí, soudy i média jsou natolik deformované v jeho prospěch, že opozice čelí neustálé represi. Navíc Erdoğanův vztah se zbrojařským průmyslem je mimořádně těsný a tvoří páteř jeho domácí politiky i mezinárodní prestiže. Chystaný summit NATO v Ankaře, sloužící Turecku jako obří marketingová platforma, proběhne právě v tamním prezidentském komplexu, který Erdoğan využívá jako hlavní diplomatickou scénu pro demonstraci turecké zbrojní soběstačnosti a prolomení západních embarg. 

Nejslavnější tureckou zbrojovku Baykar (výrobce dronů Bayraktar TB2) spoluvlastní a vede Selçuk Bayraktar, prezidentův zeť. Stát této firmě poskytuje maximální politickou i finanční podporu. Turecký zbrojní export dosáhl historického rekordu, když za uplynulý rok překročil hranici 10 miliard dolarů a růst pokračuje. Erdoğan osobně předsedá Výboru obranného průmyslu a řídí strategické investice, jako je výstavba nových zbrojních kapacit v Ankaře. Chystaný summit NATO v Ankaře tak bude pro Erdoğana možností ukázat světu (Trump, Rutte, …), že Turecko už není jen spotřebitelem západních zbraní, ale předním dodavatelem vojenských technologií, což mu poslouží jako hlavní páka pro vyjednávání silnější geopolitické pozice uvnitř Aliance. A našemu soudruhovi Pávkovi celý tenhle komický pokus s článkem v manipulativních Türkiye Gazetesi má asi zajistit místo u „svátečního stolu“ nejvýznamnějších zbrojařů z celého světa.

                                                

A tohle je přesně ten problém. Autoritářský prezident “nedemokratického” Turecka a jeho převlečený bolševický protějšek na “neveřejné” schůzce. A co na to naše “tajné” bezpečnostní složky!

Kdy tohle tuzemští demokraté/PÁVKOVCI už konečně pochopí a přestanou dělat zbrojařským oligarchům užitečné idioty?!!

NAŠE Česko hledá talenty mezi nadějnými "svazáky"

 

Kulturní negramotnost jihočeské metropole dokonale ilustruje aktuální výstava na českobudějovické radnici, kterou v úterý zahájila Kubova služka a primátorka v jedněch hadrech Dagmar Škodová Parmová (ex-ODS, Naše Česko). Společně s kluky nakloněnými současnému vedení města, ohánějícího se nacionalistickými výrazy „Budějčáci“ a „Jihočeši“, vzniklo pozoruhodné dílo, zavěšené na stavebním oplocení přímo ve výstavních prostorách tamní radnice. Snad paralela s „nedostavěnou“ kulturní a morální koncepcí současného vedení Budějc a Jihočeského kraje, ovládaného troskami z ODS, respektive čerstvým hnutím NAŠE Česko. Lesk a bídu Kubova projektu NAŠE Česko, zahlazujícího stopy po mafiánské minulosti jedné z „nejprogresivnějších“ partají v jižních Čechách od listopadu 1989, doplnil ve stejný den i další hejtmanův projekt „Naše Česko hledá talent“. Cílem tohoto dlouhodobého projektu je přilákat nové mladé tváře do politiky, vybrat talenty a poskytnout jim komplexní vzdělávací průpravu pro úspěšný start jejich kariéry. Projekt je prý koncipován spolu s „experty“ na náborové kampaně a dalšími odborníky, jako jsou údajně přední odborníci z oblasti politologie, marketingu, strategické komunikace a lidských zdrojů.

Tuto politickou reality show a nábor poslušných oveček přišel na tiskovou konferenci osobně zaštítit sám velký předseda hnutí Martin Kuba (ex-ODS). Aby iluze „mladé a dynamické krve“ byla dokonalá, k mikrofonu se vedle něj postavili i „svazácky“ loajální spoluaktéři celého projektu z řad omladiny - Jakub Šulc, Kristýna Cirhanová a Jan Lexa. Nezbývá než doufat, že tito novopečení političtí talenti projdou komplexní průpravou i v disciplínách, jako je rychlé převlékání kabátů a zametání stop po starých kmotrech, které jejich mateřské hnutí NAŠE Česko ovládá na jedničku.

Pomazli se s prezidentem a dostaneš chuť i na …….

Chceš se pomazlit se skutečným gentlemanem? Tak neváhej a navštiv obchod s naučnými polštářky. Za krásných 1299 Kč zažiješ ty nejkrásnější sny a objevíš skutečné hodnoty morálního ideálu. 

Pokud máš už polštářek objednaný, uvař si dobrou kávu či nalej chutný drink a vychutnej si “horor z Hradu”. A pochopitelně nezapomeň stát v pozoru za svým prezidentem!

Soudruha prezidenta miluje celý národ. Po Gottwaldovi nejoblíbenější politik, bodujícího nově i u svůdných ragbistek. Kdy mu budou salutovat zvířátka v ZOO Praha, protoKolář zatím neuvedl. 

Když se kretén necítí jako kretén a kretény vidí všude kolem, jen ne ve své sociální bublině. Vítejte v “uměleckém” světě Jirky Motorky. Po tomto českém mysliteli nezůstane hovno, ale rovnou dvě až tři hovna.

Jak je možné, že veřejnoprávní média vč. “objektivních” plátků jako Deník N či Respekt dávají nemalý prostor poradci prezidenta, který stejně jako jeho Zemanův předchůdce Nejedlý nemá prověrku a mluví za hradního pána. Kdyby to bylo ještě za Zemana, tak má Letná na buzerplace milion chvilkařů.

Já ho zkrátka miluju, toho našeho tatíčka prezidenta. A to tělo. Aspoň že mám v pelechu ten naučný šmajchl polštářek.

Duchovní otec Tomáš Jirsa (ODS) varuje před vědeckým komunismem (NEDEJ SE, ČT2 - 21.6.2026)

Aktuální díl investigativního pořadu NEDEJ SE s názvem „Česko, černý klima pasažér“ podrobně mapuje průběh a pozadí přelomové klimatické žaloby na český stát. Tuto žalobu podala skupina občanů, jedna obec a dva spolky, kteří se u soudu domáhali toho, aby Česká republika prokazatelně zrychlila snižování emisí skleníkových plynů a zajistila účinnější ochranu životního prostředí. Dokument sleduje klíčové právní i vědecké argumenty, které v této souvislosti zazněly před Ústavním soudem a vyvolaly velkou veřejnou debatu. Autoři se v reportáži kriticky zamýšlejí nad tím, zda Česko plní své mezinárodní závazky, nebo se chová jako pověstný černý pasažér, který sice využívá globálního úsilí o ochranu klimatu, ale sám do něj dostatečně nepřispívá.

Vedle vědeckých posudků se v této věci objevilo také stanovisko, které si soud nevyžádal. Šlo o dokument předložený Ústavnímu soudu skupinou deseti senátorů z klubů ODS a TOP 09 pod vedením Tomáše Jirsy (ODS), který ale nebyl samostatnou ústavní stížností, ale dobrovolně zaslaným vyjádřením ke stávající klimatické žalobě.

Senátor Tomáš Jirsa se proti klimatické žalobě vymezil zcela zásadně a označil ji za nebezpečný pokus o proměnu ústavního a demokratického systému v České republice. Ve svých veřejných vyjádřeních, rozhovorech i v samotném textu stanoviska pro Ústavní soud prezentoval celou kauzu jako projev agresivního aktivismu, který ohrožuje suverenitu země, její ekonomiku a bezpečnost. Jeho hlavní argument spočíval v tom, že klimatická žaloba je pokusem menšinových zájmových skupin, které neuspěly ve volbách, prosadit své politické cíle skrze justici. Podle něj má v parlamentní demokracii pravomoc určovat směr země a přijímat zákony výhradně vládní většina vzešlá z řádných voleb, nikoli soudní moc. Požadavek ekologických organizací, aby soudy přikázaly ministerstvům připravit konkrétní legislativu a omezit emise, proto označil za přímé popření voleb jako hlavního zdroje moci v demokratickém státě.

Jirsa v této kauze silně akcentoval také drtivé socioekonomické dopady radikálního omezování emisí. Veřejně varoval, že pokud by soud vyhověl požadavkům aktivistů a donutil stát k okamžitému zpřísnění ekologických regulací, vedlo by to k masové chudobě obyvatelstva, energetické nestabilitě a riziku rozsáhlých blackoutů. Zdůrazňoval, že v současné zhoršené bezpečnostní situaci v Evropě musí být absolutní prioritou státu posilování obranyschopnosti a ekonomické stability, nikoli plnění nákladných environmentálních ideologií, které by ochromily český průmysl a zemědělství. Velmi ostře se Jirsa vyjádřil také na adresu Evropského soudu pro lidská práva a jeho přelomového rozsudku ve prospěch švýcarských seniorek, o který se česká žaloba opírala. Tento mezinárodní verdikt označil za jasný soudní exces a neoprávněnou uzurpaci moci nad suverénními státy ze strany mezinárodních institucí, které podle něj podléhají ideologii klimatismu. Zároveň se stal terčem kritiky ze strany českých vědců za to, že ve svém senátorském stanovisku zašel až k otevřenému zpochybňování samotné klimatické vědy. Moderní klimatologii a vědecký konsensus o podílu lidstva na globálním oteplování přirovnal v debatách ke vědeckému komunismu a tvrdil, že příčiny klimatických změn by se z politické úrovně vůbec neměly řešit.

Ústavní soud sice klimatickou žalobu občanů a spolků z procesních důvodů nakonec zamítl (předseda Ústavního soudu Pepa Baxa, 22. října 2025), argumentaci Jirsovy skupiny senátorů však do svého rozhodnutí nepromítl. Soudci ve svém odůvodnění výslovně uvedli, že existenci člověkem vyvolané klimatické změny nijak nezpochybňují a plně si uvědomují naléhavost ochrany životního prostředí. Žalobu zamítli pouze proto, že zvolená procesní strategie nebyla podle českého práva správným nástrojem k vynucení celostátní koncepční politiky, čímž cestu případným budoucím žalobám nezavřeli.

Kompletní seznam deseti senátních signatářů, kteří se pod vyjádření v červenci 2025 podepsali:

Tomáš Jirsa, Jiří Oberfalzer, Martin Červíček, Lumír Aschenbrenner, Vladimíra Ludková, Pavel Fischer, Zdeněk Hraba, Jaroslav Chalupský, Marek Slabý a Jan Paparega. Všichni tito zákonodárci se svým podpisem společně připojili k argumentaci varující před omezováním pravomocí Parlamentu a před drtivými socioekonomickými dopady radikální dekarbonizace. Láska ke klimatu spojuje experty napříč spektrem politických stran. Další hnus tzv. "demokratů"

Ústavní soud jede. Hlavně v tandemu Baxa - Pávek

Klima láska spojuje!! Ministr životního prostředí za Motoristy  Červený a jeho modla Klaus