Začíná agrobaron Země živitelka 2026

Mezinárodní agrosalon Země živitelka se od svého založení v roce 1973 proměnil z totalitní propagandistické show v ryze komerční arénu, přičemž obě tyto historické etapy odhalují odvrácenou stranu organizovaného a průmyslového zemědělství. Před rokem 1989 sloužila výstava v Českých Budějovicích jako obří ideologická zástěrka komunistického režimu, který se skrze nablýskané expozice snažil maskovat realitu plánované neefektivity, nedostatku a brutálních historických křivd. Celá sláva tehdejšího agrosektoru stála na zločinné kolektivizaci padesátých let, násilném vyvlastnění půdy soukromým sedlákům a systematické likvidaci svobodného venkovského stavu. Komunistické plánování od zeleného stolu sice na výstavě bombasticky demonstrovalo potravinovou soběstačnost a gigantické sklizně, ale za cenu fatální a dodnes patrné devastace české krajiny. Režim bezohledně sceloval pole do monstrózních lánů, rozorával meze a likvidoval remízky, čímž nastartoval katastrofální erozi půdy a ztrátu vody v krajině (viz. současný boj se suchem, na které už mnoho let upozorňuje např. organizace Greenpeace), zatímco technický park dodávaný v rámci tehdejší RVHP byl často zastaralý, těžkopádný a ekologicky bezohledný.

Pád totality však nepřinesl návrat k přirozenému respektu k půdě a krajině, nýbrž pouze vystřídal ideologické tajemníky pragmatickými agrobarony, kteří současnou podobu Země živitelky (Zeman, Klaus) využívají jako okázalou přehlídku své ekonomické a politické moci. Dnešní oligarchové a dotační magnáti proměnili venkov v průmyslovou zónu drancovanou pro maximální zisk z hektaru, což dokazuje i složení vystavované techniky, kde lidové dožínky definitivně nahradil bezduchý B2B marketing obřích korporací. Na letošním ročníku už koncern Agrofert nic neskrývá a vystupuje zde masivně pod svou přímou mateřskou značkou, když na obří ploše provozuje megalomanský „Jarmark AGROFERT“ s odpočinkovými zónami a komerční dětskou vesničkou. Celé události skrytě i otevřeně dominuje několik dotačních impérií prostřednictvím svých dceřiných firem; Agrofert zde skrze společnost Agrotec vystavuje těžké stroje značek New Holland či Case IH, přes Farmtec vám zajistí zakázky přímo na klíč a jeho potravinářská divize reprezentovaná firmami Penam, Vodňanská drůbež či Kostelecké uzeniny zabojuje v pavilonech o dotační ocenění kvality. Vedle nich demonstrují svou sílu další dravé agrostruktury: skupina JTZE ze sféry J&T, která agresivně skupuje zbývající zemědělská družstva po celé republice; holding Úsovsko bývalého ministra Jiřího Milka, který cílí na technologické inovace v živočišné výrobě a potravinářství (tyčinky Fit); Rhea Holding Josefa Koláře, který obhospodařuje přes 22 tisíc hektarů půdy, či společnost Luka a.s. Zdeňka Jandejska, který skrze agrární komory ovlivňuje politickou debatu přímo na výstavišti (Agrární komora, Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků).

Tento korporátní cynismus je na regionální úrovni dotvářen hlubokým politicko-kmotrovským systémem, který parazituje na myšlence podpory lokálních producentů. Typickým příkladem je Jihočeská agrární komora, která na výstavě tradičně spolupořádá a prezentuje projekt krajských potravin Chutná hezky jihočesky. Za touto navenek bohulibou iniciativou na podporu regionu se však skrývá vlivová síť, v níž dlouhodobě jako předseda představenstva RAK JK figuruje vlivný politik a šéf hlubocké ODS přezdívaný "kmotr" Pavel Dlouhý. Funkci výkonné ředitelky této komory navíc dlouhé roky zastává jeho hlubocká „sousedka“ Hana Šťastná, která své profesní zájmy v agrosektoru propojila s politikou a po nedávném odchodu z ODS zapustila kořeny v hnutí Naše Česko jihočeského hejtmana Martina Kuby (ex-ODS). Projekt, který má teoreticky pomáhat malým lokálním výrobcům uspět proti tlaku supermarketů, se tak v jihočeských reáliích stává spíše mocenským nástrojem a marketingovou zástěrkou místních politických a agrárních elit, které si z dotačních titulů a krajských příspěvků vytvořily vlastní nedobytné léno.

Současní agrobaroni a regionální šíbrové parazitují na hluboce pokřiveném dotačním systému, který skrze složitou byrokracii nahrává výhradně velkým hráčům. To se na Zemi živitelce odráží v naprostém kontrastu mezi gigantickými stroji pro korporáty a upozaďovanou malou mechanizací pro zbývající soukromníky. Zatímco komunisté drželi peníze na venkově kvůli sociálnímu smíru a nucené zaměstnanosti, dnešní korporace odsávají miliardové dotační zisky z regionů přímo na účty mateřských firem v centrech či v daňových rájích, čímž venkov finančně, personálně i společensky vyklešťují. Půda je pod tlakem těchto moderních agroholdingů unifikována a vyčerpávána pěstováním technických plodin typu řepky a kukuřice pro bioplynové stanice. Současný koncept „Smart farming“ a satelity řízené traktory, kterými se magnáti na veletrhu tak rádi chlubí, jsou ve skutečnosti jen efektivnějšími nástroji pro průmyslovou monokulturu. Ta sice plní kapsy majitelů a generuje rekordní zisky, ale z dlouhodobého hlediska českou krajinu sterilizuje a ničí stejně spolehlivě, jako to dělala komunistická JZD.

Pro kriticky uvažujícího člověka proto existuje dlouhá řada zásadních důvodů, proč se tomuto agrosalonu zcela vyhnout a na výstaviště vůbec nechodit. Nákupem vstupenky a návštěvou areálu totiž člověk přímo či nepřímo legitimuje akci, která slouží jako politická a marketingová platforma pro oligarchické a kmotrovské struktury. Místo oslavy poctivého zemědělství sponzorujete přehlídku průmyslového drancování krajiny. Veletrh prezentuje obří stroje jako technologický triumf, ale zamlčuje, že jsou nástrojem k utužování půdy a obhospodařování ekologicky mrtvých monstrózních lánů. Na Zemi živitelce se nedočkáte reálné sebereflexe agrokomplexu ohledně zadržování vody v krajině, půdní eroze nebo úbytku biodiverzity; veškeré problémy se pouze překrývají korporátním PR. Původní lidový a tradiční rozměr oslavy sklizně se navíc zcela vytratil. Skutečné řemeslo a dožínkové tradice dnes tvoří jen umělou, falešnou kulisu pro chladný byznys, unifikované produkty potravinářských holdingů bojující o marketingové značky kvality a politické projevy vládních i opozičních činitelů. Celý zážitek je pro běžného návštěvníka zredukován na vysoké ceny vstupného, drahé parkování a předražené občerstvení v přeplněném areálu. Skutečnou a smysluplnou alternativou k podpoře tohoto dotačního divadla je proto přímá finanční podpora lokálních ekofarem, nákup potravin přímo ze dvora od malých nezávislých sedláků v regionech nebo návštěva autentických, menších komunitních slavností, které půdu nevnímají jako pouhý stroj na peníze.

Slavnostní zahájení 52. ročníku mezinárodního agrosalonu Země živitelka proběhne 20. srpna od 10:00 za účasti premiéra Andreje Babiše (ANO),  hejtmana Jihočeského kraje Martina Kuby (Naše Česko), primátorky města České Budějovice Dagmar Škodové Parmové (Naše Česko), předsedy představenstva Výstaviště České Budějovice Mojmíra Severina, prezidentky Potravinářské komory ČR Dany Večeřové a prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala.

Bývalý agent Pávek opět hvězdou undergroundového festivalu (TrutnOFF 2026)

Pohled na současnou politickou scénu vyvolává hluboký hnus u každého, kdo si ještě pamatuje ideály sametové revoluce. V devadesátých letech by nominace kariérního komunisty a režimního rozvědčíka s krycím jménem Pávek na post prezidenta byla považována za šílenství. Ten, kdo by takového člověka navrhl, by byl okamžitě označen za nesvéprávného blázna. Společnost tehdy ještě měla zbytky morálního kompasu a paměti. Jenže časy se změnily k horšímu. Ukazuje se, že lidská bezpáteřnost je věčná a tito lidé zůstávají stále stejní. Pouze své bolševické uniformy, kterými dříve demonstrovali věrnost Moskvě, vyměnili za nablýskané uniformy demokratické, aby se udrželi u koryt.

Vrcholem tohoto polistopadového cynismu a naprosté absence studu je chování tohoto bývalého komunisty, který dnes bezostyšně navštěvuje legendární undergroundový festival v Trutnově. Tento festival přitom před Listopadem 1989 fungoval jako ostrov svobody, který komunistický režim brutálně potlačoval, rozháněl Státní bezpečností a jeho organizátory i návštěvníky perzekvoval. Současný prezident stál tehdy z titulu své funkce i přesvědčení pevně po boku sovětské okupační armády a celého represivního aparátu, který byl zaměřen právě proti takové nezávislé kultuře a svobodnému myšlení. Dnes se ten samý člověk producíruje mezi lidmi, kterým jeho milovaný režim ničil životy, a tváří se jako jeden z nich.

Jak je vůbec možné, že po desítkách let od pádu totality dokáže takzvaný demokratický blok přijmout takového člověka jako nového Masaryka nebo Havla? Je to neuvěřitelný výsměch všem obětem komunismu. Tento bývalý prominent se dnes nestydí parazitovat na odkazu skutečného disidenta Václava Havla, kterého totalitní režim opakovaně posílal do vězení za boj o demokracii. Současná mocenská garnitura Havlovy myšlenky bezostyšně vykrádá a paroduje jeho gesta, zatímco tleská člověku, který byl vycvičen k obraně totality. Tato nehorázná proměna ukazuje morální bídu naší společnosti. Tleskáme lidem, kteří totalitní režim vyměnili za ten demokratický čistě z prospěchářství. Kdyby v listopadu 1989 nepřišla změna, tito ambiciózní kariéristé by s naprostým klidem a ledovým chladem sloužili diktatuře, potlačovali lidská práva a mlátili lidi usilující o svobodu dodnes.

Tento politický vzestup odhaluje nebezpečný cynismus moderní doby. Ukazuje se, že loajalita k režimu se u nás neodvozuje od hodnot, ale od tloušťky peněženky a touhy po moci. Lidé, kteří se dříve klaněli srpům a kladivům, dnes s naprosto stejným zápalem recitují fráze o západní demokracii, protože jim to zajišťuje pohodlný život a společenský status. Pokud je naše společnost natolik slepá a morálně otupělá, že oslavuje tyto oportunisty jako hrdiny nové doby, pak zcela ztratila právo nazývat se demokratickou. Národ, který si do čela zvolí symbol minulé totality převlečený do nového kabátu a dovolí mu špinit památku skutečného undergroundu, dobrovolně plive na vlastní svobodu.

                                              

Proč komouši milují trutnovský festival?

Ač se jedná o starší snímek z výstupu na beskydskou Lysou horu, takhle nějak pokračuje i Pávkova předvolební kampaň pro obhájení prezidentského mandátu. Banda tvrdých hochů z ochranky nechá prezidenta tahat pivní sud na zádech a sama v klidu stoupá k vrcholu bez zátěže. Vtipná na celém snímku je postava stojící vlevo, která Pávkovi asi prosekávala hustá křoviska, nebo předem fénovala soudruhovi bohatou kštici. Já osobně bych byl v této výšce za daného počasí, a navíc se sudem na zádech, spocený a vyřízený. Je vidět, že soudruh má tvrdý sovětský výcvik, který stvořil nejednoho supermana.

                                                   

Jak udělat z bolševika disidenta ví jen Věchet s Pávkem

To jsou Pávku paradoxy, že?

Česko se baví (nalezeno na síti)

                                                

Pokud si dosadíte za “neznámou” X charakter tohoto bývalého bolševika, vyjde vám hodnota občanské společnosti. Jednoduchá odpověď na otázku, proč naše společnost klesá do záporných hodnot.

A aby ne. Hod komunisty komunistou do koše byl fakt majstrštyk, Maryšo!

Jihočeské Palermo v aktuálním vydání týdeníku RESPEKT

 

Nové 34. číslo týdeníku Respekt v článku „Policie má žháře, Palermo chce omluvu“ mapuje propojení politiky, byznysu a zločinu v Hluboké nad Vltavou. Zastupitel Martin Veber (KDU-ČSL) v textu popisuje vliv místního „kmotra“ Pavla Dlouhého (ODS) a okolnosti vyplacení odměny za odhalení žháře, kterou iniciovalo vedení města. Více informací naleznete v aktuálním vydání Respektu. Po čtvrteční cyklonávštěvě tragikomického předsedy ODS Martina Kupky (Pepčovo dojemné video níže) další skvělá připomínka neodkmotrovatelnosti partaje, která se dle vlastních bludů už kmotrů dávno zbavila. 

Tak prej hipík, no to je .....

Jak Jirsa s Kupkou šlápli do pedálů a zahráli další trapné představení ODS

 

Předvolební cirkus „ODS jede za vámi“ v praxi ukazuje jen to, jak zoufale se dá ujíždět před vlastní politickou realitou a neschopností na dvou kolech. Martin Kupka s falešným úsměvem podomního šmejda vymetá české dědiny, aby v cyklistickém dresu oblboval lidi a maskoval vládní diletantismus upoceným marketingem. Absolutní "hezky český" vrchol chucpe pak předvedla zastávka v jihočeském „Palermu“, kde vládního cyklistu doprovodilo místní hlubocké jelito Tomáš Jirsa. Tohle trapné spojení pražského PR aparátu a hlubocké kmotrovské elity působí asi tak autenticky, jako když si miliardář navleče montérky, aby na pět minut předstíral práci. Jirsa v roli průvodce obyčejným lidem jen potvrdil, jak hluboce odtržený je tamní hlubocký kapitol od reality běžného podhradí. Zatímco normální lidi drtí drahota a neschopnost státu, hlubočtí papaláši se v rámci kampaně tváří, že největším problémem kraje je nedostatek cyklostezek mezi jejich zámky, hotely a golfovými hřišti. Kupka sice dokáže bleskově rotovat pedály po vesnicích, ale když jde o slibovanou infrastrukturu, má jeho tempo k reálnému výkonu dál než ODS k plnění vlastních slibů. Místo reálných řešení tak naivní a nepoučitelní občané dostali jen upocené selfíčko, snůšku arogantních frází o kontaktu s lidem a rychlý úprk do další zatáčky, aby náhodou nemuseli poslouchat pravdu o vlastní zpackané politice.

VÝZVA VŠEM DEMOKRATŮM! Najděte prezidentského kandidáta bez komunistické minulosti!

 

Komunistický režim v bývalém Československu před listopadem 1989 se plně opíral o represivní mocenský aparát, jehož klíčovou součástí byly ozbrojené složky, armáda a tajné služby podléhající přísnému dohledu totalitní Komunistické strany Československa. Kariérní postup v těchto strukturách byl striktně podmíněn naprostou loajalitou k režimu, aktivním členstvím v komunistické straně a úspěšným absolvováním kádrového prověřování. Po politickém převratu v roce 1989 prošla společnost zásadní transformací, během níž se část tehdejších kádrů dokázala úspěšně adaptovat na nové demokratické podmínky a přetvořit svou minulost do podoby vhodné pro moderní éru.

Tento proces vyvrcholil v současné politické realitě České republiky, kdy dva nejvyšší ústavní posty v zemi obsadili lidé s předlistopadovou komunistickou historií. Téměř rok před prezidentskou volbou byla předvolebními průzkumy vytvořena dvojice favoritů, jejichž minulost byla pevně spjata s totalitním režimem. Prezident Petr Pavel působil jako kariérní voják tehdejší lidové armády, byl členem strany a studoval kurz pro zpravodajské důstojníky pod krycím jménem Pávek, přičemž po převratu úspěšně redefinoval svou kariéru až do čela Vojenského výboru NATO. Krátce před volbou se sice do podle mnohých „vykonstruovaného průzkumu“ připletla tehdy stále stoupající Danuše Nerudová, tu však právě Petr Pavel před veřejností okamžitě zdiskreditoval. Souběžně s ním stojí v čele současného vládního kabinetu premiér Andrej Babiš, agent StB s krycím jménem Bureš, jehož předlistopadová minulost je rovněž předmětem diskusí o transformaci dřívějších elit do struktur nového režimu.

Tato situace v české společnosti trvale vyvolává ostré debaty o morální legitimitě, kontinuitě moci a o tom, zda bývalí funkcionáři pouze formálně převlékli totalitní praktiky do demokratického šatu, nebo zda jde o autentický přerod v čelní představitele svobodného státu. Níže uvedená výzva je proto apelem pro všechny ty, kteří se tváří jako demokratičtí antikomunisté, ale zároveň podporují bývalého kariérního komunistu Petra Pavla. Naše země si právem zaslouží prezidenta, který není spojen s totalitním režimem v bývalém Československu a není loutkou jistých zájmových skupin. Pro nadcházející prezidentskou volbu v roce 2028 je nutné najít takového kandidáta, který nebude zatížen bolševickou minulostí, jako tomu bylo v roce 2019 na Slovensku, kde si svobodný a demokratický národ zvolil Zuzanu Čaputovou.

Tipnete si kterého? Více o naivních chvilkodemokratech třeba ZDE.

“Jednou poradce, jindy zase neporadce”, zábavná show dvojice oblíbených komiků Pávek & Kolář.

Takže asi tak, soudruzi demokraté. Více ZDE

Hotel Fatigue jako zrcadlo jaderného zmaru včerejška i dneška

 

Vstoupit do prostor bývalé dělnické ubytovny Blanice v Týně nad Vltavou pro mě neznamenalo jen navštívit novou site-specific inscenaci Divadla Continuo. Znamenalo to projít branou do „vlastní“ minulosti. Do doby, kdy se v okolí začala budovat jaderná elektrárna Temelín. Syrové zdi kdysi luxusní (fantastické) Blanice okamžitě oživily vzpomínky na zoufalý, alkoholem a hazardem nasáklý život tehdejších dělníků. Lidí bez budoucnosti, kteří sice v kapse hřáli tehdy nevídané peníze, ale vzápětí je utápěli v hospodách a hracích automatech nejen od Týna až po Stalinovy České Budějovice.

Pohybové divadlo a mrazivé vizuální obrazy inscenace Hotel Fatigue (která vznikla v rámci projektu Krajina příběhů pro České Budějovice – Evropské hlavní město kultury 2028), vyrůstající z historie, kontextu i atmosféry místa, však pro mě osobně nebyly jen nostalgickou vzpomínkou na totalitní ubytovny. Představení ve mně vyvolalo mnohem hlubší a temnější konfrontaci. Prázdnota a existenciální (klaustrofobní) pocit zmaru, které herci mistrně přenášeli do publika, se v mé mysli okamžitě propojily se současností, ale i se zabavováním majetků a statků či s vyhnáním lidí z míst, kde žily celé generace našich předků. Inscenace nás nechala nahlédnout do dnes již neviditelných míst, například prostřednictvím procházky po dně Hněvkovické přehrady mezi osvětlenými modely zatopených domů.

Představení odkrývá děsivou paralelu v chování společnosti tehdy a dnes. Na jedné straně stojí tehdejší dělníci, kteří výměnou za nadstandardní výplaty vyměnili svou důstojnost, rezignovali na svobodu a projevili naprostou „loajalitu“ k totalitnímu zřízení, které je devastovalo. Na druhé straně vidím dnešní společnost, která v jakési otupělé nostalgii či ztrátě paměti trpí podivnou amnézií. Ochotně se podřizujeme establishmentu, v jehož čele stojí bývalí a nepochopiteltě adorovaní komunisté – tentokrát v nejvyšších ústavních rolích prezidenta a předsedy vlády. Stejně jako tehdy dělníci na ubytovnách, i dnešní majorita raději otupuje své smysly konzumem a přehlížením reality, než aby se postavila mocným.

Tehdejší komunistický megalomanství dnes vystřídala chamtivost jaderné lobby řízené nejen českými oligarchy, které politická garnitura nadšeně sekunduje. Sledujeme stejný scénář: přes odpor zdravého rozumu, ekonomickou neefektivitu a ekologická rizika jsou znovu bezhlavě prosazovány stamiliardové stavby dalších jaderných bloků (jenom dostavba Dukovan vyjde už téměř na dvojnásobek - 700 miliard!!). Proti těmto zájmům oligarchů, které až do své smrti podporovala toxická baba - Putinova raketa Dana Drábová, stojí jen apatické ticho společnosti, která si vyměnila totalitní ubytovnu za novodobé ekonomické závislosti.

Z Hotel Fatigue jsem spíše než soucit s dělníky cítil mrazivé varování. Apokalyptické myšlení polistopadových politiků a celé společnosti nás vrací do stejné depresivní spirály, jakou jsme zažívali před desítkami let. Nepoučitelnost z minulosti se stala hnacím motorem naší přítomnosti. Divadlo Continuo stvořilo víc než divadlo – nastavilo nám zrcadlo vlastního dobrovolného směřování k dalšímu ekologickému a ekonomickému zmaru pod vedením těch, kteří si své mocenské návyky přinesli z dob, kdy Temelín teprve začínal devastovat krajinu i lidské duše.

                                                                                

Více např. na stránkách Paměť národa

                                                                               

ČEZ aktuálně prodloužil životnost svých jaderných elektráren. Tento proces „oživil“ současnou JE Temelín o 20 let, takže tohle monstrum by mělo chcípnout krátce po svých osmdesátinách, tedy v roce 2082. Do té doby ale s největší pravděpodobnosti zplodí stejně obří mimino a pár „malých“ Rolls-Royce modulárních reaktorů, plus jedno úchvatné úložiště (JANOCH) jaderného odpadu. (ATOMSTOPP.AT)

Tak s tímhle “vyléčeným mafiánem” na tom bude CELÉ Česko hůř než s Babišem. Naprostou katastrofou by pak byla “koalice” jeho hnutí s estébáckým ANO.

                                                

Předseda Poslanecké sněmovny PČR Tomio Okamura (SPD) převzal záštitu nad letošním "Vlasteneckým setkání"

 

Zámek Příčovy u Sedlčan bude v sobotu 22. srpna 2026 hostit další ročník mymaštěného Vlasteneckého setkání. Oficiální program bude zahájen v 10:00 hodin mší svatou v kapli svatého Vojtěcha. Následné diskusní panely se zaměří na objektivitu v médiích, analýzu současných válečných konfliktů a možnosti středoevropské spolupráce. Mezi pozvanými řečníky vystoupí nejzoufalejší osobnosti veřejného života, publicisté a diplomaté, včetně Vladimíra Železného, Evy Filipi či Petra Druláka. Celodenní akce bude zakončena v 19:00 hodin a snad už nikdy neproběhne.

Tohle není moje pozvánka na setkání vlastenců. To je ukázka toho, kam nás dovedla "dokonalá" vláda "demokratické pětikoalice".

Vpravo Libor Vondráček (Voda Moře Oceány) z pravicově konzervativní strany Svobodní, která podpořila v senátních volbách fanatického TRUMPISTU a hlubockého starostu Tomáše Jirsu (ODS)