Jak si Kuba pro Budvar přišel

 

Snahy o privatizaci národního podniku Budějovický Budvar představují jeden z nejdelších a nejvýbušnějších příběhů v historii českého státního majetku. Zatímco uplynulá desetiletí provázely především ekonomické debaty a právní bitvy o ochranné známky, současné dění posouvá celou záležitost na čistě politické roviny. Nejnovější rozruch vyvolal nečekaný krok ministra zemědělství Martina Šebestyána (SPD), který do dozorčí rady tohoto strategického pivovaru nominoval jihočeského hejtmana Martina Kubu (Naše Česko, ex-ODS). Vstup takto vlivného politického a ekonomického hráče okamžitě oživil letité spekulace a vyvolal vážné obavy odpůrců privatizace, kteří se obávají, že se v zákulisí začíná formovat půda pro budoucí prodej cenného státního podniku.

Tato nominace je o to překvapivější, že přichází v době masivní personální obměny úřadů a státních firem, kterou kritici často označují za systematické obsazování pozic lidmi loajálními vládnímu establishmentu. Že vládní tábor (ANO, SPD, Motoristé sobě) udělá výjimku právě v Českých Budějovicích a dosadí do čela kontrolního orgánu výraznou tvář opozice, vyvolává řadu otázek o skutečné motivaci tohoto kroku. Na jednu z nich může odpovědět odvolání Drahoslavy Brabcové z pozice vedení jihočeského Státního zemědělského investičního fondu (generálním ředitelem SZIF je Petr Dlouhý), kterou po "dočasné správě" (Slavomír L. Vacík) má dle "interních" informací nahradit odborník z Kubova okolí. Spekulace o možných politických obchodech navíc umocňuje podivná situace v nedalekých Strakonicích (volební obvod č. 12), kde hnutí ANO nepostavilo vlastního senátního kandidáta, zatímco kampaň opozičního uskupení NAŠE Česko se opírá o všudypřítomnou vizuální podporu právě hejtmana Kuby. Stojíme na prahu nové vlny pokusů o privatizaci Budvaru, nebo jde "jen" o pragmatické rozdělování sfér vlivu?

O privatizaci Budvaru se opakovaně mluví už od počátku 90. let, kdy v rámci kuponové privatizace prosadil ministr zemědělství Josef Lux (KDU-ČSL) vynětí pivovaru ze seznamů kvůli obavám ze ztráty ochranných známek. Tlak vzrostl na přelomu tisíciletí, avšak vláda Miloše Zemana (CSSD) v roce 2002 veškeré projekty zamítla ze strategické obavy, že by podnik mohl skončit v rukou amerického holdingu AB InBev. Dosud nejvážnější pokus podnikl v roce 2007 ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) za Topolánkovy (ODS) vlády, který zahájil kroky k přeměně pivovaru na akciovou společnost s cílem prodat podíl strategickému partnerovi. Tento proces ale zbrzdil odpor opozice, tehdejšího ředitele pivovaru Jiřího Bočka a pád vlády v roce 2009.

Téma vyvrcholilo v únoru 2012 za ekonomické krize, kdy privatizaci otevřeně podporoval ministr financí Miroslav Kalousek (v té době za TOP09, ex-KDU/ČSL). Ministr zemědělství Petr Bendl (ODS) tehdy nařídil v Budvaru mimořádný audit zaměřený na hospodaření a právní spory. V médiích se objevily informace o plánu odvolat úspěšného ředitele Jiřího Bočka. Ten se prodeji ostře bránil s argumentem, že by privatizace okamžitě ohrozila celosvětové spory s americkým gigantem Anheuser-Busch o značku Budweiser, což by drasticky snížilo hodnotu podniku. Nitky zájmů tehdy směřovaly k vlivné jihočeské buňce ODS, kterou vedl tehdy proruský ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS). Ten byl politickým chráněncem klíčové postavy jihočeského byznysu Pavla Dlouhého (ODS), známého jako „Kníže z Hluboké“. Podle celostátních médií stáli za tlakem na odvolání Bočka právě tito regionální kmotři v čele s Dlouhým s cílem dosadit vlastního člověka do managementu, získat kontrolu nad finančními toky pivovaru a připravit půdu pro privatizaci.

Jiří Boček se proti těmto tlakům otevřeně ohradil v pořadu Hyde Park na ČT24, kde odmítl nestandardní formu ministerské kontroly a nepřímo potvrdil, že za útoky na jeho osobu stojí zájmové skupiny spojené s jihočeskou ODS. Prohlásil, že se kolem pivovaru stahují hyeny a vlci, přičemž naznačoval roli Pavla Dlouhého (ODS) a pražského lobbisty Iva Rittiga (ODS). Boček tehdy tlak ustál. Masivní odpor veřejnosti, jihočeských samospráv i opozičních politiků, kteří z něj udělali symbol ochrany národního stříbra před kmotry, donutil ministra Bendla (ODS) od záměru na jeho odvolání ustoupit. Celý pokus o ovládnutí podniku pak definitivně smetl se stolu tehdejší premiér Petr Nečas (ODS) s prohlášením, že Budvar privatizován nebude, čímž debaty na další dekádu utichly. Jiří Boček nakonec ve funkci ředitele setrval až do konce roku 2016, kdy odešel ze zdravotních důvodů.

Debata o politickém vlivu na národní podnik získala letos v srpnu zcela novou kapitolu. Ministr zemědělství Martin Šebestyán (SPD) totiž "oficiálně" jmenoval do dozorčí rady Budvaru jihočeského hejtmana a lídra hnutí NAŠE Česko Martina Kubu (ex-ODS). Šebestyán tento krok veřejně zdůvodnil tím, že pro pivovar je logické úzce spolupracovat s Jihočeským krajem. Jmenování, které proběhlo za současné vlády premiéra Andreje Babiše (ANO), v níž resort zemědělství vede právě SPD, okamžitě vyvolalo ostrou pozornost veřejnosti. Lidé se totiž obávají dalšího nabobtnání oligarchizace v České republice.

                                                      

NAŠE VŠECKO

Chystá hlubocká mafie další politický atentát?

Předvolební atmosféra v Hluboké nad Vltavou nabrala doslova vražedné tempo. Současní vládci města mají tak nefalšovaný, panický strach ze ztráty svých koryt, že se neštítí padat do čím dál hlubší morální stoky. To, co ještě včera vypadalo jako ubohý, amatérský pokus digitální „inteligence“ dehonestovat opoziční hlasy, dnes naplno odhaluje prohnilost místního systému. Zoufalá parta hlubockých kriplů oprášila dvanáct let starou fotku a zasunula ji do smradlavé díry svého pána – stejný odporný základ, který kdysi použili k mé osobní dehonestaci, kdy lživé pamflety nelegálně vylepovali po Hluboké a okolních obcích, a co hůř, v okolí škol, kam chodily moje děti. Chucpe nejhrubšího zrna! Jediná tleskající těmto lživým postům je zatím jistá Anet Koktavá, která v těchto souvislostech asi vůbec nic nechápe.

Ve své bezbřehé agónii mě v reakci na včerejší článek Dno ubohosti: Páni z Hluboké klesli na úroveň falešných profilů! začali násilně spojovat s kandidující stranou Politika je služba a panem Veberem. Realita? Toho člověka jsem v životě osobně nepotkal. O hlubocké politice jsem s ním nemluvil, drtivou většinu z 21 kandidátů vůbec neznám a jejich program mě prozatím minul. Jenže hoši z podparoží asi neunesli, když jsem veřejně upozornil na jejich falešný profil podporující ODS a ANO mistra Soukala. Frustrovaný administrátor tohoto fake účtu se proto opět spojil s “umělou inteligencí” a vysral dezinformační hovna hned ve dvou verzích (viz. níže).

Tohle hodně mizerné divadlo není ani po 12 letech od jejich prvního útoku na mě náhoda. Pod načančanou hlubockou dokonalostí a pozlátkem musí být ukryt tak gigantický poklad bordelu, špíny a podvodů, že mocným stojí za to veřejně likvidovat každého, kdo odmítá jít s nimi jako poslušná ovce a otevřeně kritizuje jejich přešlapy. Aktuální situace v Hluboké nad Vltavou tak začíná být extrémně vážná a nebezpečná. Nezapomínejme na nedávný žhářský útok namířený proti jednomu z opozičních politiků, který se nebál ozvat a kdosi mu nechal zapálit auto. Tohle už nejsou politické žabomyší války. To jsou skutečně mafiánské praktiky.

Doufám, že v nadcházejících komunálních volbách občané vystaví stopku všem těmto duševním mrzákům, kteří se neštítí ničeho a stojí i za profilem Jakub Dvořák. Pokud máte jakékoliv indicie o potenciálních útocích na některého ze spoluobčanů, neváhejte a obraťte se na Policii ČR. Tohle už není prdel a skutečně může jít o život.

                                                                     

Troll trotlovitý je velmi vzácný druh idiota obecného, který se u nás vyskytuje pouze v hlubocké rezervaci. Ač se o jeho původu zatím moc neví, tak v hlubockém revíru se poprvé objevil zhruba před dvanácti lety. Jde o plachého tvora, vyhledávajícího společnost podobně přízemních idiotů. Coby jedinec je naprosto neškodný, ale v tlupě idiotů je pro své okolí velmi nebezpečný.
(Ilustrační foto - jistá podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná)

Happy lži 

Kdo z těch všech přizdisráčů by měl odvahu vystoupit sám proti „zavedeným stranám“? Asi nikdo. I tak jsem v roce 2014 získal 11. místo z 21 kandidátů, ale kvůli přepočítávání hlasů na mandáty jsem neměl žádnou šanci. Do politického boje jsem šel právě proto, abych lidem otevřel oči a ukázal, že v Hluboké nad Vltavou je něco hodně špatně. V roce 2010 jsem jen doplňoval kandidátku a v roce 2018 jsem záměrně kandidoval za Piráty z poslední, tedy 21. pozice. Druhou příčku na kandidátce si totiž prosadil dnešní lídr hlubocké SPD, který práskal kmotrovi ještě za tepla. Takže asi tak k mým politickým nezdarům - HAPPY DEAL od Dejvida

 

Dno ubohosti: Páni z Hluboké klesli na úroveň falešných profilů!

 

Strach má kurva velké oči a hlubockým papalášům už teď tečou sračky po nohách a plní gatě vlastním politickým průjmem. To, čím se tahle nedotknutelná mafiánská sebranka přežírala přes tři dekády během svý neomezený despocie, z nich teď nekontrolovatelně blije a chčije všemi tělesnými otvory. Jeden z těhle odporně zapáchajících produktů paniky dokonce dostal i lidský jméno – Jakub Dvořák.

Tenhle kybernetický kluk jako buk, vyhoněný v laboratořích naprostýho zoufalství, se očividně skvěle vyzná v sociálním hnoji plném sociopatů a psychopatických kriplů. Proto také 22. července 2026 konečně dobyl Facebook. Tenhle mladej, vymazlenej a umělou inteligencí vygenerovanej sameček s pinďourem ustrašeně schovaným za logem „demokratické partaje“ má sice k dnešnímu dni jen 13 virtuálních přátel, ale o to víc mu stříká ambiciózní sperma do hlavy. Kromě poslušnýho nahánění ovcí na hlubocké setkání s předsedou ODS Martinem Kupkou má totiž jedinej zasranej životní úkol: blít špínu na opoziční hnutí Politika je služba, protože zbytek kandidujících stran a hnutí jde na ruku zdejšímu “politbyru”. A to vč. "vůdce" SPD, který se pod parožím neštítil práskat své pirátské kolegy.

A terč si tahle digitální kurvička vybrala opravdu hrdinsky. Útočí na člověka, kterému v zimě nějakej další anonymní zmrd z hlubockýho podsvětí nechal preventivně zapálit osobní auto. Jak ironické, jak „demokratické“, ty vole.

Důvody, proč tahle hlubocká žumpa opět zaplavuje veřejnej prostor starostou prezentované „dokonalé Hluboké“, jsou v zásadě dva. Buď se zdejší mafiánská chátra k smrti bojí, že jim po 32 letech vyschne jejich posvátnej penězovod, nebo jim spánek totálně mrdá samotné policejní vyšetřování. Z něj by totiž mohl – ale samozřejmě také nemusel – vyjít jako objednavatel žhářskýho útoku nějakej zkorumpovanej parchant, co sedí prdelí přímo na radničních razítkách. Tedy na místech, kde se bezostyšně porcují medvědi a rozhoduje se o tom, jaký prachy a hlavně kolik jich nateče do kapes vyvolených buranů přisátých na hlubockej katastr. 

Téměř 1/3 století neomezený moci se prostě pouští kurva těžko, zvlášť když už je na kilometry daleko cejtit hnilobnej zápach posranejch gatí těch neomezených vládců hlubockýho podzámčí a směle pokračuje zastrašování politické opozice. Tohle není Hluboká, jakou jsem znal do vzniku zdejší rezervace ODS. Tohle je naleštěná bída pro přisluhovače (ne)mocných a samozvaných pánů, kteří si město ukradli pro sebe a své známé. A kdo jde proti, ten má na DLOUHÁ léta štempl NEŽÁDOUCÍ.

                                                                               

Pokud hvězdy z předních příček JEDNIČKY neprojdou do zastupitelstva, tak se "tradiční systém" hlubockých pánů rozpadne. Je jen na voličích, zda se po DLOUHÝCH 32 letech konečně probudí, nebo budou panstvu sloužit dál jako ti největší ubožáci v naší zemi. Šance je letos veliká, jak tento politický pravěk už konečně poslat do hlubo(c)kého zapomnění.

Čisté Budějovice, čisté ruce. ODS a Naše Česko proti kmotrům!

 

Společnost Naše Česko servisní s.r.o., která se v obchodním rejstříku skví od konce dubna, je učebnicovým příkladem toho, jak se dělá moderní politický full-service, kde by se slovo „servisní“ dalo s lehkým úsměvem a bez ztráty významu zaměnit za „servilní“. Tato budějovická reklamní agentura z Pražské třídy sice papírově nabízí překlady nebo fotografické služby, ale jejím skutečným posláním je s podlézavou úslužností umetat marketingovou cestičku a prokazovat přehnanou ochotu jednomu konkrétmi muži. Tím není nikdo jiný než jihočeský hejtman Martin Kuba, který po svém teatrálním odchodu z ODS dospěl k názoru, že zavedené značky jsou už vyčerpané, a tak si pro vlastní politický prospěch založil víceméně sólový projekt NAŠE Česko. Aby byla tato nová kapitola dokonale zajištěna, vznikla právě tato servisní, či spíše servilní schránka, v níž si Martin Kuba pro jistotu podržel padesátiprocentní majetkový podíl a zbytek svěřil svým nejvěrnějším souputníkům – sluhovi Petru Marošovi a své „věrné“ manželce Denise Kubové. Celé toto trio, které spolu v dokonalé symbióze léta rotuje v investičních skupinách, jako je Omnia Invest Group, nebo v charitativních fondech, tak pouze přeneslo své osvědčené mechanismy z komerčního developmentu do politického marketingu, kde se dřívější servilita vůči strukturám ODS elegantně transformovala do služeb novému vůdci. Výsledkem je dokonale uzavřený ekosystém, který sází na naivně přiblblé a nepoučitelné voliče, kteří po všech historických zkušenostech stále dokola projevují slepou víru v (ex-)ODS kmotry a věří, že tento byznysový holding s politickou tváří přinese záchranu národa, jako to v minulosti dokázal bývalý estébák Andrej Babiš z hnutí ANO.

Spojme síly proti kmotrům z ODS!

Teplárny a mlékárny slouží všem Budějčákům. Ne kmotrům.

Neexistující výsledky, které jsou vidět.

Martina Kubu mám fakt rád. Kde může, tam pomůže.

Veverkův Osamělý vlk odkrývá nejen letecké souboje RAF, ale i hluboké vnitřní bitvy skutečných hrdinů

 

„Někdy je nejtežším soupeřem tvá vlastní mysl“

Tento týden vstoupilo do kin hrané dokumentární drama režiséra Ondřeje Veverky Osamělý vlk, které mapuje osudy slavného stíhače RAF Josefa Františka. Snímek vznikl v produkci společnosti Rolling Media hlavního producenta Vítězslava Jandáka ml. a v koprodukci s Českou televizí. Klíčovou roli při vzniku tohoto snímku sehrálo právě ostravské studio České televize pod vedením kreativní producentky Lenky Polákové. Významnou zásluhu na realizaci projektu měl také otec hlavního producenta, známý herec a bývalý politik Vítězslav Jandák starší, který díky svým dlouholetým osobním i profesním známostem v ostravském televizním studiu pomohl celou spolupráci úspěšně propojit. Natáčení filmu probíhalo z velké části v Moravskoslezském kraji, kde filmaři v Ostravě-Koblově vybudovali věrné kulisy britských kasáren, přičemž dalším z koproducentů se stalo ostravské QQ studio.

Režisér a autor scénáře Ondřej Veverka uvedl, že cílem nebylo natočit pouze klasický válečný film plný střelby, ale hluboký psychologický příběh člověka, který žil naplno a neustále překračoval hranice. Josef František měl pověst rebela, který se kvůli problémům s kázní raději spojil s Poláky (bojoval v polské 303. stíhací peruti) a klíčovým impulsem pro název i samotný koncept byla Františkova unikátní taktika. Velitelé mu kvůli jeho individualizmu nakonec udělili status „hosta perutě“, což mu umožnilo létat samostatně. Poláci jeho taktice říkali „metoda Frantiszka“, Britové ji překřtili na „lone wolf“ (osamělý vlk), odkud pramení ústřední motiv filmu.

Josefa Františka si producent Jandák ml. vybral pro jeho nespoutanou osobnost a rebelství, což přesně zapadá do jeho dlouhodobého zájmu o morálně komplikovaná témata, který potvrdil již v Anatomii zrady (2020). Cílem nebylo vystavět letci dokonalý, ale nudný pomník. Fascinující byla naopak Františkova dvojí tvář – genialita ve vzduchu v kontrastu s povahou neřízené střely na zemi, která ho přiváděla do permanentních konfliktů s vojenskou kázní a autoritami. Skutečnost, že kvůli své tvrdohlavosti raději bojoval v polské 303. peruti, se stala ideálním materiálem pro psychologicky silné drama. Tento záměr koncepčně navazuje na společnou tvorbu Jandákovy společnosti Rolling Media a režiséra Ondřeje Veverky. V ní se systematicky zaměřují na osudy lidí drcených totalitou a válkou, jako tomu bylo v projektech Kuratorium (2022) nebo My, občané Protektorátu (2024). Tragický příběh letce, který utíkal z okupované vlasti přes Polsko a Francii a zahynul v pouhých 26 letech, perfektně doplňuje mozaiku lidských dramat, jež chce producent divákům vyprávět. Aby však téma nezapadlo jako rigidní akademický dokument, hledal způsob, jak zprostředkovat národní hrdost moderní generaci bez zbytečného patosu. Výsledkem je sice finančně značně ořezaný, ale jinak originální koncept propojující dynamické hrané dokudrama se špičkovými 3D vizualizacemi leteckých bojů, vynikající hudbou Jakuba Řehoře a paralelním vydáním komiksového románu s kresbami Jakuba Duška. Za zmínku stojí také limitovaná edice Botas x Osamělý vlk. Film i bota totiž sdílejí stejné poselství – jsou věnovány všem, kteří nezůstali stranou.

Slavnostní uvedení snímku, které proběhlo 25. srpna v pražském kině CineStar Anděl, však získalo zvláštní, až paradoxní náboj ve chvíli, kdy do sálu vstoupil prezident Petr Pavel, aby filmu udělil svou osobní záštitu. Pro mnohé to byl moment hluboké úcty k národní historii, pro jiné ale bolestné připomenutí historické ironie, kdy památku československého vlastence a hrdiny uctívá muž, který do listopadu 1989 aktivně sloužil v armádě oddané nepřátelskému Sovětskému svazu. Tento hluboký rozpor lidských hodnot a dějin se bolestně promítl také do vztahu dvou generací rodiny Jandákových. Mladý a ambiciózní producent Vítězslav Jandák mladší prožíval chvíle obrovské hrdosti a vděku, když hlava státu svou autoritou podpořila jeho kulturní projekt a vyjádřila respekt k odkazu našich dějin. Na druhé straně barikády však stojí jeho otec, Vítězslav Jandák starší, zkušený politický matador, v jehož očích tato gesta nemohou smazat stíny minulosti. Jeho pohled zůstává nekompromisní a kritický, zatížený Pavlovým předlistopadovým členstvím v KSČ a tehdejší kariérou, kterou vnímá jako morální selhání, jež nelze jednoduše přejít. Zatímco plátno kina oslavovalo čisté hrdinství letce Josefa Františka a jeho kamarádů, v mé mysli se začala rodit fascinující, byť čistě hypotetická otázka pro budoucnost české kinematografie. Dočkáme se někdy filmu, který by se namísto černobílého hrdinství nebál podívat do temných zákoutí naší nedávné historie a zmapoval osud komunistického agenta s krycím jménem Pávek? Sledovat na stříbrném plátně vnitřní svět muže, který prošel složitou transformací z loajálního vojáka totalitního režimu až na nejvyšší ústavní post demokratické země, by mohl být strhující příběh o moci, svědomí a nejednoznačnosti lidského osudu.

                                                                                

Film zatím nevznikl, ale komiks o Pávkovi už existuje

                                                    

Milé děti, milí školáci. Tak jako každý den si mě nalaďte na mém facebookovém profilu také 1. září v obvyklém čase od 7:00.
Váš soudruh prezident Petr Pavel, někdejší bolševický agent Pávek.

Hluboká nad Vltavou na prahu změny: Probudí se město po 32 letech?

Nadcházející volby do zastupitelstev obcí, které se uskuteční v pátek 9. října a v sobotu 10. října 2026, mohou pro Hlubokou nad Vltavou znamenat historický zlom. Mezi obyvateli sílí hlasy, že je nejvyšší čas vyvětrat devadesátkové pavučiny z hlubocké radnice. Od roku 1994 zde totiž nepřetržitě vládne stabilní tandem Občanské demokratické strany – starosta Tomáš Jirsa a místostarosta Pavel Dlouhý, Po DLOUHÝCH 32 letech stejného vedení se však zdá, že se atmosféra ve městě zásadně proměňuje a lidé odmítají i “nastrčené” loutky hlasující pro “tandemový byznys” (NAŠE Česko). Bohužel tito ohnutě loajální zastupitelé dost často vedou i letošní kandidátky či jinak usilují o posty zastupitelů.

Jasným důkazem této změny byla mimořádná reakce na pondělní zasedání zastupitelstva města. To proběhlo krátce před zveřejněním kandidátních listin a ukázalo, že lidé začínají vnímat veřejný politický prostor zcela novým způsobem. Občané Hluboké si stále více uvědomují, proč je důležité politiky kontrolovat, dívat se jim pod ruce, pravidelně sledovat úřední desku a osobně se účastnit veřejných jednání. Vysoká účast Hlubočáků na tomto zastupitelstvu vyvolala vlnu nadšení a optimismu.

O tom, jak silný moment to pro město byl, svědčí i bezprostřední reakce obyvatel a účastníků na sociálních sítích.

Jedna z účastnic poděkovala veřejnosti za nevídaný zájem: „Dobrý večer, chtěla bych poděkovat veřejnosti za dnešní účast na zastupitelstvu. Židle byly plné a lidé i stáli!!! Přesně takto to má na zastupitelstvu vypadat! Děkuji za váš zájem. Konkrétní průběh a připomínky k jednotlivým bodům uveřejníme, hned jak budeme mít zpracován záznam ze zastupitelstva. Pěkný večer a děkuji.“

Další z komentářů poukázal na historický rozměr události: „Taková účast nebyla nikdy v historii města! Hluboká se mění a už se to nezastaví.“

Lidé oceňovali zejména vysokou úroveň debaty, i když chování některých stávajících politiků naráželo na kritiku: „Bylo fajn vidět, že má tolik lidí zájem o hlubocké dění. Ještě více fajn bylo vidět, že se vedla veskrze věcná diskuse bez zbytečných emocí a že se zároveň podařilo oslovit a otevřít různá složitější a problematická témata, byť se někteří zastupitelé města všemožně snažili situaci zlehčovat, odvraceli pozornost jinam a hráli na čas… Díky všem.“

Podobně konstruktivní tón rezonoval i v dalším hodnocení: „Skvělá účast a skvěle připravené příspěvky do diskuse. A zároveň i klidný průběh bez zbytečně vyhrocených emocí. Díky příspěvkům k programu a navazujícím dotazům je celkem jasné, že je co zlepšovat v přístupu města k jeho fungování. Děkuji všem za účast, aktivitu a zájem.“

Pondělní zasedání jasně ukázalo, že Hlubočáci již nechtějí být pouze pasivními pozorovateli. Říjnové volby tak nebudou jen obyčejným hlasováním, ale dost možná referendem o tom, zda město zůstane v rukou politických matadorů minulých dekád, nebo vykročí vstříc otevřenější a transparentnější budoucnosti.

 

Proč by hospodský Packa dnes hnal agenta Pávka ze své hospody svinským krokem

Pokud jste četli kultovní román Jana Pelce ...a bude hůř, inspirovaný americkými beatniky, pak jste se mohli seznámit s reálným centrem předlistopadových mániček – lidovým bufetem a hospodou U Boučků v severočeském Klášterci nad Ohří (v knize obec Klostrdlé). Jan Pelc tento román napsal ve francouzské emigraci, kam odešel v roce 1980. Dílo reflektuje jeho vlastní zkušenosti z drsného prostředí severočeského undergroundu v době normalizace a poprvé vyšlo v roce 1985 v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem.

Ve stejnojmenné filmové adaptaci režiséra Petra Nikolajeva z roku 2007 ztvárnil roli skutečného hospodského Packy herec Michal Gulyáš, který hlavním hrdinům zajišťoval útočiště a „poslední oázu“ svobody v tehdejším totalitním režimu. Samotná hospoda se však pro potřeby natáčení v reálu natáčela v Hostinci U Boučků v obci Nučice v okrese Praha-západ.

A právě Michal Gulyáš hraje v dnešním mediálním prostoru ne příliš oblíbenou roli. V období normalizace stál na opačné straně barikády než vládnoucí komunistický režim podporovaný agenty Burešem a Pávkem. Jako mladý člověk se pohyboval v prostředí uměleckého undergroundu. Tehdejší "bolševický normál" pro něj představoval nesvobodu a totalitní útlak, což ho formovalo k rebelii a touze po svobodném projevu. Tuto zkušenost později umělecky zúročil právě v roli Packy ve filmu "...a bude hůř". Po sametové revoluci v roce 1989 však Gulyáš, podobně jako řada tehdejších nonkonformních umělců, postupně ztratil iluze o nově nastoleném společenském uspořádání a prošel vystřízlivěním z divokého kapitalismu. Podle svých slov začal vnímat novou realitu jako prostředí, kde si kapitalismus přeje pouze výhodné podmínky. Vadil mu vznik sociální nerovnosti, nárůst bezdomovectví, exekucí a to, co sám označil za kapitalistickou snobárnu. Tento odpor k sociálnímu bezpráví a kritika sociálních dopadů ho postupně nasměrovaly k vyhraněné levicové politice. Když v lednu 2017 oznámil záměr kandidovat na prezidenta, ostře se opřel do tehdejších miliardářů, oligarchů i vlivných zákulisních figur (kmotrů) a prohlásil, že volba hlavy státu se stala národní reality show. V této době se již zcela rozešel s většinovým názorovým proudem české umělecké scény. Začal ostře kritizovat takzvanou Pražskou kavárnu a spolky jako Milion chvilek pro demokracii. Zapojené herce označil v jejich politických rolích za tragikomické a striktně odmítl tezi, že by umělci měli fungovat jako morální autority společnosti. Dlouhodobě se vymezuje také proti České televizi, kterou považuje za jednostrannou, přičemž jako řešení prosazuje zrušení koncesionářských poplatků či rovnou její "zestátnění". Od roku 2017 po současnost se tak Gulyáš plně profiluje jako protisystémový, levicově-patriotický politik vyznávající radikální vlastenectví a odpor k elitám, což ho dovedlo až ke spojení s koalicí Stačilo!

Ač osobně odmítám všechny bývalé i současné komunisty, fašisty, nacisty, homofoby či xenofoby, nemalý, byť kritický prostor dostává převlečený bolševik Petr Pavel (ex-agent Pávek) a dnes poprvé i Michal Gulyáš. Nyní se prosím zamyslete, kdo a s jakou nálepkou je pro společnost nebezpečnější. Zda kovaný oportunista, či za každého režimu nepohodlný vyvrhel společnosti. 

                                                                                  

Největší bizár polistopadového vývoje české společnosti spočívá v tom, že antikomunisté volí předlistopadové komunisty a tajné agenty tehdejších represivních složek.

                                                                                       

                                                   

Mnozí antikomunisté (Koller, Pecková, ..) stále upřednostňují bývalé komunisty místo toho, aby hledali prezidentského kandidáta bez bolševické minulosti - Bez komunistů.cz

                                                 

Vypeckované “demokratky”. Ta vlevo - bývalá komunistická politručka školila lampasáky v oboru marxismus-leninismus.

                                                                                   

                                                                                   

                                                

Soudruh prezident s krávou demokratkou na “Babišově” živitelce. Sám osobně na agrobaronu představil vlastní odrůdu bolševníka velkolepého, který pravděpodobně získá hlavní cenu letošního 52. ročníku ZŽ.