„Vyber si život. Vyber si práci. Vyber si kariéru. Vyber
si rodinu. Vyber si zasraně velkou televizi. Vyber si pračky, auta, přehrávače
cédéček a elektrický otvíráky. Vyber si dobrý zdraví, nízkej cholesterol a
zubní pojištění… Vyber si svou budoucnost. Vyber si život...“
Kdo by neznal legendární monolog z úvodní scény
Trainspottingu (režie Danny Boyle), ke kterému Mark Blamire vytvořil plakát, a
tím si „vybral umění“. Tehdy ještě coby součást londýnského studia Stylorouge,
vyhledávaného řadou významných hudebníků (Blur, The Cure, David Bowie, Siouxsie
& the Banshees, Simple Minds, …).
V období covidových uzávěr Blam založil se svým
synem Markem projekt Grow Up Art, zaměřený na grafické umění, typografii,
šablony, smíšená média, fluorescenční inkoust a přirozenou vulgaritu.
Pochopitelně že přirozeně úměrnou k celospolečenskému úpadku s komediálním
nádechem nuance. S nástupem „nové“ Trumpovy nazi-administrativy Blam
starší načerpal energii ze svého punkového mládí a jeho tvorba nabrala o
něco političtější nádech, stáčený k výkřiku „Call out Cunts!“
Jedním z jeho prvních a nejznámějších „výkřiků“ bylo
virální dílo „The Turd Reich“, které převzaly dokonce i deníky The Washington
Post, The New York Times a The Guardian.
Pokud vás zajímají Blamovy nejnovější práce, můžete
pokračovat ZDE.
RESIST PERSIST PROTEST
SMRT FAŠISMU!!
P.S.
Přidej si do černobílého obrázku „svého“ politika, co tuhle zrůdnost podporuje i
vlastním mlčením (spoluúčastí na zločinu)!!
Ministr kultury s estébáckou minulostí. Petici za demisi či odvolání téhle NULY můžete podepsat ZDE - - - Stojím za kulturou!!
Ministr zahraničí s estébáckým práskačem OLDOU. Své motto “Nám to prostě půjde” naplňují dle vládního prohlášení slovenské vlády Roberta Fica. Obnovení vztahů se současným “nazí-Slovenskem” uvítal i súdruh Pávek.
Hajlující Turek, vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal. Vpravo knihovník IGOR studující obor odezírání z Turkových očí, který završil titulem ministr životního prostředí.
Turkova "pravá" ruka v roli ministra životního prostředí. Vpravo někdejší bolševik, bojující po boku Sovětské armády proti imperialistickému Západu.
Dům umění v Českých Budějovicích patřil k
nejrespektovanějším výstavním institucím svého druhu v České republice. Vynikal
zejména systematickou prezentací zahraničních autorů, kteří se zde často
představovali vůbec poprvé nejen v tuzemsku, ale i ve střední a východní
Evropě. Ale nejen tím se České Budějovice dlouhodobě zapisují do mezinárodního
kulturního povědomí.
Spolu s doposud nefunkčím kulturním a kreativním centrem
KD Slavie, spojeným s „fiktivním“ slavnostním otevřením (29.12.2025), dělá
ostudu jihočeské metropoli právě zmiňovaná galerie na náměstí Přemysla Otakara
II., kde od prosince minulého roku neprobíhají žádné výstavy a dle nejaktuálnějších
informací momentálně nejsou naplánovány ani žádné akce.
1. října 2025
nastoupila do funkce kurátorky českobudějovického Domu umění MgA. Kristýna Hájková, která ve spolupráci s vedením města zatím nepředstavila program této
kulturní instituce na rok 2026. Po půl roce ve funkci asi docela vytížená
pozice pro kurátorku, specializující se na site specific instalace a
institucionální kontext současného umění, tedy i na historii umění ve veřejném
prostoru v kulturním a politickém kontextu 20. a 21. století. Tak snad to "holka" stihne do
konce toho 21. století, tedy pokud neodejde dřív, než konečně začne kurátorovat DU, jak se proslýchá. Prozatím se tak můžeme aspoň začíst do Akčního plánu 2026-2027 (Strategie rozvoje kultury a kreativních odvětví města České
Budějovice na období 2023-2035).
Veřejnoprávné Rádio_FM včera ve Velkém koncertním studiu
Slovenského rozhlasu ocenilo laureáty 18. ročníku Radio_Head Awards. Kromě
výrazných hudebních výkonů galavečer přinesl i řadu kritických vyjádření na
adresu současného vedení resortu kultury, propouštění ve veřejnoprávních
médiích a škrtů projektů v působnosti Fondu na podporu umění (podobnost s ČESKEM
pouze „náhodná“).
Oproti loňské „rebélii“ šlo ale o tak velmi „závažný“
přestupek vůči nastupující „normalizaci“, že STVR zružila zítřejší reprízu na Dvojce
a ve stejný čas uvede dokumentární film o křesťanském disentu na pozadí slovenských
dějin 20. století.
Ať žije vzájemná spolupráce mezi českým a slovenským ministerstvem kultury, když Ota s Martinkou mají toho tolik společného.
Současný bordel hrající si na hodné a zlé bývalé
bolševiky by nemusel vůbec existovat, kdyby všichni ti „demokratičtí politici“
co tu kdy vládli od Listopadu 1989, zakázali působení někdejších komunistů v nejvyšších
patrech české politiky (Parlament + prezident). Pokud by nastavili kvalitní
systém s funkčními kontrolními mechanismy, policií a justicí, nemuseli bychom dnes
řešit bolševické agenty Pávka s Burešem a předešli bychom návratu „fašistických“
dementů z SPD a Motoristů sobě. Ti z nich co dnes nejvíc křičí za
zachování svobody a demokracie, podpořili vlastní loajalitou k „zavedenému systému“
post-bolševický marast, nahrávající korupci, oligarchii a zbytečnému
rozdělování společnosti.
Táhněte do háje, ZM**I pokrytečtí!!
Ukažte mi zemi, ve které nejvyšší státní funkce vykoná 36 let od pádu komunismu dvojice převlečených bolševiků, která sloužila totalitnímu režimu pod krycími jmény agentů bezpečnostních a vojenských složek.
Když Svěrák olizuje politručku, povolí i svěrač. Jak dojemný kýč - setkání bývalých komunistů (Zdeněk 90 - Zelená politručka - agent Pávek).
Před Listopadem 1989 došlo na území bývalého
Československa k několika „pumovým“ útokům, jejichž cílem byly objekty,
symbolizující tehdejší vazalství k Sovětskému svazu a věrnost komunistické
totalitě. V mé paměti utkvělo odpálení „hlubockého“ Klementa Gottwalda na
příbramském náměstí VŘSR (1978), výbuch nálože u zdi OV KSČ v Pelhřimově (1988)
a pochopitelně atentát na Krajský národní výbor a Krajský výbor KSČ v Českých
Budějovicích (1986), kde dnes najdete Jihočeskou vědeckou knihovnu. Tehdejší report
o tomto hrůzném činu vyšel v bolševickém Rudém právu a zahájení trestního
řízení vedla StB. Co vím, tak i přes vyslýchání zhruba 600 „podezřelých
individuí“ pachatel nebyl dodnes odhalen.
V úvodu níže uvedeného zdůrazňuji, že nepodporuji ani
neschvaluji úmyslně založený požáru v pardubickém areálu ze dne 20.3.2026,
který zničil prázdnou halu zbrojařské firmy LPP Holding.
Na druhé straně naprosto chápu útočníky (údajně z propalestinské
skupiny The Earthquake Faction, zařazené v Maďarsku na seznamu teroristických skupin) upozorňující na špínu a pokrytectví světa kolem nás (viz. výše protikomunističtí “teroristé”), kteří stojí na straně lidskosti a nemůžou se
už jen bezmocně dívat na stále se stupňující a nekončící utrpení a zabíjení. Systematická
a dlouhodobá podpora a omlouvání válečných zločinů/zločinců a genocidy ze
strany českých politiků a „objektivních“ médií, vč. těch veřejnoprávních, tu
dlouhodobě vytvářelo ideální prostředí k tomu, kdy někomu rupne v bedně a
zaútočí na dodavatele či výrobce vražebných prostředků/zbraní. Probíhající šílené zbrojení, militarizace společnosti, stále efektivnější zabíjení lidí v přímém
přenosu a do toho stále rychleji bohatnoucí oligarchové (Michal Strnad – Miloš 80 Hluboká n. Vlt.), musí už jenom z principu slavných citátů „Násilí plodí
násilí“ a „Z násilí nikdy nevzešlo nic dobrého,“ přerůst v radikalizaci společnosti. Očekávané, ale podceňované téma, zakrývané "jedinou správnou cestou" posledních vlád (Fialova pětidemolice, Babišův cirkus "neočkovaných zvířátek").
Podpora Izraele ze strany Česka je v globálním měřítku
bezprecedentní, nikde na světě nevládne taková jednota mezi politiky, médii a
veřejností v podpoře země, která zavraždila 20 tis. dětí a vraždí s podporou
„vyspělého světa“ v klidu dál. Když slyším organizátory sbírky Dárek pro Putina,
kteří právě uzavřeli sbírku na 25 útočných dronů Divoká svině pro Ukrajinu,
vyráběných právě „zasaženou“ společností LPP Holding, že „je jen otázkou času,
kdy se v Česku stane další teroristický útok na zbrojní výrobu,“ tak se mi chce
brečet, že i tuhle tragédii přisuzují kšeftaři s vojenským materiálem
pouze „prorusským sviním“. Policie ani tajné služby prozatím nepřišly s žádným
finálním výstupem a mnozí „chvilko-demokraté“ už mají jasno. Proč se v Česku
stává normálem podporovat „vybrané a tolerované” válečné zločince a dodávat jim zbraně?
Za pátečním útokem nehledejme jen skupinu „teroristů“,
jak je tuzemská média dost možná neprávem onálepkovala (viz. § 311 - Teroristický útok - nevíte kde je aspoň ten protistátně politicky motivovaný cíl?), ale
především selhání celého systému, signovaného Parlamentem ČR a prezidentem s bolševickou
minulostí. Přehlížením nepříjemných faktů situaci rozhodně nezklidníme. Nač tu pak máme veřejnoprávní média, která zadržují informace a tím neobjektivně "přeprodávají" realitu současného světa? Celé mi to tak trochu připomíná mimořádně závažné Macinkovy SMS adresované pánovi bez prověrky Kolářovi, po kterých se nám zhroutil jinak psychicky odolný prezident Petr “Pávek” Pavel, či teror z roku 2024 v autobusovém depu, kde shořely asi dvě sedačky.
Ještě že tu máme jednoho ze sv. trojice chvilkoštítkařů. Tady už nepomůže ani modrá (je dobrá) přilba. Pokud se vám Máca a spol líbí, pak doporučuji proizraelské fanatiky ze skupiny Jedním hlasem.
Výbuch u BALVANU v Českých Budějovicích - říjen 1986. Znám jednoho kňoura od dnes už neexistující čtyřky U Karla, který po útoku chodil k šutru fízlovat. Dnes postává u Perly. (zdroj: Archiv bezpečnostních složek)
V období bolševické normalizace vysílala Československá
televize „vzdělávací“ pořady Azimut, Kompas a Maják, kterými se prezentovala
Československá lidová armáda a další bezpečnostní složky. V případě Azimutu
tahle odporná militarizace vznikala v redakci Armády a brannosti a sloužila k
propagaci práce Ministerstva obrany. U „zapálených diváků“ byl týdeník velmi oblíbený
pro svou přesvědčitelnou propagandistickou hodnotu a vysvětlování, jak je
armáda dobrá. Nepřipomíná vám tehdejší „komunistická manipulace“ současnou „demokratickou
osvětu“, kterou např. pod názvem ZÓNA 24 vysílá od března 2023 zpravodajsky nedůvěryhodná Česká televize?!
Jaký význam má “studentský útok” v Pardubicích vůči sofistikovanému podnikání “velkých hráčů” ve zbrojařském byznysu?! Celý článek ZDE
Komedie hlubockých zastupitelů o „nezvaném“ pracovníkovi
veřejnoprávní televize, pronikla konečně i do online přístupného zápisu, kde
kromě opět perlící ex-kované ódeesačky Hany Šťastné najdete i text o vystoupení opoziční zastupitelky Moniky Březinové ze spolku Hluboká – Zámostí, který koncem
ledna inicioval Petici za zachování krajiny vltavské nivy pod Křesínem jako nezastavitelného území. A protože Hlubokou nad Vltavou, ideální místo/město ke
spokojenému životu obchází permanentní STRACH vystoupit proti vládní garnituře vedené
ódeesáckým klenotem Jirsa & Dlouhý, tak k dnešnímu dni petici podepsalo
pouhých 46 občanů, z nichž někteří se k tomuto diverzantskému kousku nechtějí
přiznat. Podobná zbabělost provázela i vyhlášení referenda o vzniku „obce“ Nové Bavorovice.
Něco podobného se vyskytuje třeba i na radnici ve Frymburku. Také tragikomická podívaná.
Ódeesácký klan na jihu Čech nepředěláš. A je úplně jedno, zda slouží psychopatovi jako ODS, nebo v dresu Naše ČESKO. Odporné výroky vypouštějí odporní tragédi a tragédky, kteří se jen uboze povyšují nad ostatní - viz. ošklivá a zapšklá soudružka ze sousedního ódeesáckého "velkoměsta".
Kubovo Naše ČESKO proti festivalu Jeden svět. Více ZDE
