Geofyzikální průzkumy v katastru obce Hluboká nad Vltavou

Možná si ještě někdo z vás vzpomene na děsivý sesuv podmáčené skály v Hluboké nad Vltavou z léta 2010, který Česká televize doprovodila téměř katastrofickým titulkem „Zámek v Hluboké už není ohrožen skalním sesuvem“. Mezi prvními zachránci se kromě starostlivého hlubockého starosty a senátora za českokrumlovský obvod Tomáše Jirsy (ODS), promlouvajícího záhy téměř do všech médií, objevili i tehdejší ředitel vytunelované společnosti Lesy Hluboká Miloš Balák, stavbaři od Váchů a předseda českokrumlovské ODS Stanislav Klaudy, zastupující společnost ARCADIS Geotechnika. Tu dnes naleznete pod názvem SG Geotechnika a Standa v ní působí jako vedoucí českobudějovické pobočky. Jeho vztah s Jirsou je založen na dlouhodobém společném působení v hierarchii jihočeské ODS a na vazbách v regionální politice na Českokrumlovsku. Zde se společnost SG Geotechnika zaměřovala, vzhledem ke specifickému morfologickému podloží Českého Krumlova a okolí, na bezpečnost dopravy a zajištění historických podzemních struktur. Šlo například o sanaci skály Pod Kamenem (silnice I/39), zajištění skály v ulici 5. května, kde Klaudy osobně vypracoval odborné posouzení havarijního stavu skalního výchozu, či o zabezpečení starého důlního díla v areálu společnosti Madeta. V mocenském centru Pavla Dlouhého (místostarosta a šéf hlubocké ODS) a starosty Tomáše Jirsy realizovala firma zmiňovanou stabilizaci „padajícího zámku Hluboká“ či splavnění Vltavy (úsek Hluboká nad Vltavou – Hněvkovice), kde prováděla kompletní inženýrskogeologické a geotechnické posouzení břehových nátrží a podloží pro výstavbu plavební komory.

Společnost SG Geotechnika aktuálně zahájila geofyzikální měření v okolí lokality Janoch pro Správu úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Práce probíhají na základě smlouvy, kterou SÚRAO uzavřela v únoru letošního roku s vítězem veřejné soutěže – sdružením firem KANOPY. To je zastoupeno vedoucí společností INSET s.r.o., která se SÚRAO podepsala smlouvu v hodnotě 481 milionů Kč. Cílem geofyzikálních prací je detailní objasnění geologických poměrů pomocí povrchových měření. Práce budou probíhat v profilové síti ve stanoveném průzkumném území PÚZZZK a na výzkumných profilech v jeho širším okolí.

Právě tyto reálné kroky otevírají debatu o přístupu dotčených samospráv, v němž vztah vedení Hluboké nad Vltavou k projektu hlubinného úložiště dlouhodobě vybočuje z jednotné linie odporu jihočeských obcí. Zatímco sousední lokality volí radikální opozici, hlubocké podzámčí uplatňuje pragmatický přístup, který však v regionu vyvolává značné napětí. Tento rozkol mezi samosprávami jasně ilustruje politickou realitu v praxi. Klíčovou roli v tomto postoji hraje starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa (ODS), který je ve funkci již od roku 1994. Na rozdíl od představitelů obcí Temelín, Dříteň či Olešník, kteří záměry státu hlasitě odmítají, volí vedení Hluboké smířlivější strategii. Tato nejednotnost vedla až k otevřenému politickému rozkolu, kdy se zastupitelé Temelína oficiálně ohradili vůči Ministerstvu životního prostředí s jasným požadavkem, že si nepřejí, aby starosta Hluboké nad Vltavou jakkoli zastupoval jejich lokalitu. Vedení Hluboké tak čelí kritice, že upřednostňuje vlastní zájmy před solidaritou s bezprostředně ohroženými sousedy. Tento vstřícný postoj navíc vyvolává otázky ohledně skutečných motivací „průhledného“ vedení města. Oficiálním cílem Hluboké je udržet kontrolu nad geotechnickým monitoringem a maximalizovat čerpání finančních benefitů. Z pohledu kritiků se však tento přístup jeví jako oportunistický. Výměnou za finanční kompenzace a expertní služby totiž Hluboká nad Vltavou legitimizuje procesy, proti kterým okolní obce tvrdě bojují v zájmu zachování svého životního prostředí.

Další POMNÍK politické marnivosti vyrobený ze zlata..

Senátor ODS za volební obvod č. 10 Český Krumlov, ke kterému mu v roce 2022 dopomohla Vondráčkova partaj Svobodní, dnes vládní kolektiv SPD.

Záchrana Šumavy pomocí betonu a motorových pil Jirsovi a celé téhle povedené partičce zřejmě nestačila. Pro tohoto upřímného a nenahraditelného politika z Hluboké je jaderný odpad očividně tou pravou, zaslouženou finální misí.

Pokud srovnáte posty jednoho z Jirsových poskoků ze zastupitelstva s jeho předvolební bláboly, ...... 

Jedním z nejznámějších “uživatelů” nejen hlubockých DOTACÍ (Vopička, Hubert, Casino, Happy areál, ..) je radní David Šťastný (do loňska člen Půrova hlubockého oddílu ČSSD), lídr nové partaje Společně pro Hlubokou. Jeho strach o uzavření kohoutku s přítokem neskutečných prachů “přinutil” jeho kámoše ze zastupitelstva k rozhodnutí, že mu “demokraticky” schválili směšný pronájem sportovišť na dalších 20 let. Nechápu jak tomuhle vykukovi může někdo vlézt na kandidátku “HAPPY pro Hlubokou”.

Jak politická korupce hodnot ničí naši zemi

 

Současná společenská atmosféra v České republice připomíná hlubokou, zahnívající bažinu, ve které se bezohledně utápí základní lidská slušnost, vzájemný respekt a jakákoliv zbytková důvěra v demokratické instituce. Tragikomická hra na „Lepšolidi a Dezoláty“ je ve skutečnosti zhoubným nástrojem politických elit, které si z rozštěpení národa udělaly výnosný byznys. Tito političtí manipulátoři jsou drze placeni z daní občanů, kterým se pak cynicky odměňují vlastními lžemi a překroucenými pravdami, zatímco běžný člověk zcela ztrácí orientaci v nepřehledné džungli populistických předvolebních podrazů.

Ztráta jakýchkoliv morálních zábran se stala novým politickým standardem a šokujícím projevem chamtivosti po moci. Chování, které by ještě před několika lety znamenalo okamžitý konec politické kariéry, doživotní diskvalifikaci a absolutní společenské opovržení, se dnes bezostyšně přijímá jako samozřejmost a legitimní munice proti protistraně. Vulgarita, dezinformace a agresivní útoky již nepřekvapují. Tento proces normalizace politického hnoje úspěšně prorostl z parlamentních lavic přímo do každodenního života a totálně deformuje charakter celé společnosti.

Následky této řízené polarizace jsou drtivé a spolehlivě likvidují samotné základy mezilidských vztahů. Nenávist, záměrně bičovaná cynickými algoritmy sociálních sítí pro zisk a sledovanost, se stala novou normou. Agresivní konflikty už dávno neprobíhají jen v televizních studiích, ale brutálně zasahují do rodin, kde kvůli politickému fanatismu dochází k trvalému přetrhání vazeb mezi generacemi. Úplně stejný rozvrat a napětí zažívají lidé na pracovištích, ve sportovních klubech i v kultuře. Společnost se zvrhla v hysterický stadion, kde nikdo nehledá pravdu, ale každý jen fanaticky uctívá svůj kmen a přeje totální zkázu soupeři.

Tato situace odkrývá také naprostou morální prohnilost a historickou amnézii naší země. Je do očí bijícím výsměchem, že v čele státu a na vrcholu moci dodnes figurují bezpáteřní předlistopadoví přisluhovači Kremlu, ex-bolševické svině a oligarchové, kteří tuto zemi beztrestně ovládají a rozkrádají už přes tři dekády. Skutečnost, že podstatné části zfanatizované veřejnosti minulost těchto kariéristických kádrů vůbec nevadí, pokud zrovna kopou za jejich „tým“, jasně dokazuje totální rezignaci na jakékoliv hodnoty. Ochota salutovat před bolševickou minulostí výměnou za levný populismus je plivnutím do tváře všem obětem minulého režimu.

Tento vnitřní rozvrat navíc představuje fatální geopolitické nebezpečí a přímé ohrožení naší suverenity. Rozhádaná, paralyzovaná a vnitřně rozeštvaná společnost ztrácí jakoukoliv akceschopnost a odolnost. Z této vyhrocené atmosféry má pochopitelně největší radost strůjce válečného šílenství na Ukrajině Vladimir Putin, jehož hlavním strategickým úkolem je rozbít jednotu západního světa. Každý politický diletant, novinářský patolízal nebo agresivní diskutér, který se na tomto rozštěpení podílí, přímo napomáhá mezinárodně stíhanému zločinci z Ruska, jehož kágébácká minulost má až mrazivě blízko k nejvyšším představitelům naší země.

Tato brutální politická hra není jen nějakou estetickou vadou naší demokracie, ale jejím přímým a možná již definitivním rozsudkem smrti. Pokud okamžitě nepřestaneme tolerovat lži vládních i opozičních lídrů a nezačneme tvrdě trestat jejich aroganci, hrozí nám totální kolaps společnosti. Cesta z této propasti vyžaduje okamžité odmítnutí politických loutkářů, radikální obrodu kritického myšlení a nekompromisní návrat k morálním zásadám, ze kterých jsme jako národ zbaběle slevili.

 

Z této tapety jasně vyplývá, že tyhle praktiky používá současná vláda Andreje Babiše. Pokud by šlo o objektivní informaci, měla by Macinku v tomto textu doplnit i další jména, která ale patří do “tábora” nakloněného “objektivním a nezávislým” médiím, jako je Deník N.

Dvojí metr "demokratických" médií. Jejich reakce na sprostotu vlastního tábora se pro zachování "slušnosti" raději nezmiňuje (psycho-Foltýn).

Tenhle rejža je stejnej vocas jako Foltýn

Další z “demo-postů” zesměšňující část občanů s voličským právem. Nadřazenost některých “lepšolidí” nad “negramotnými” tvoří základ Foltýnových příkopů.

Boj za nezávislá média - jak fungují RESPEKT a DENÍK N

 

Týdeník Respekt a český i slovenský Deník N fungují na odlišných vlastnických modelech než tradiční média vlastněná přímo českými či slovenskými oligarchy (jako jsou Agrofert, Penta nebo Křetínského CNInvest). Sice nevznikly jako přímý majetek politických stran či průmyslových magnátů, jejich financování a struktura však zahrnují úspěšné internetové podnikatele, crowdfundink a vzájemné vazby.

Pohled do vlastnických a finančních struktur Respektu a obou mutací Deníku N odhaluje, že proklamovaná nezávislost a transparentnost těchto redakcí jsou v jádru pouze marketingovým štítem, který maskuje hlubokou provázanost s úzkou elitou progresivních technologických miliardářů, oligarchů nové generace a ideologicky vyhraněných zájmových skupin. Celý tento mediální konglomerát funguje jako centralizovaný, vzájemně se kryjící kartel, kde slovenský Deník N funguje jako mateřský uzel přelévající vliv do českého prostředí, což dokazuje jeho přímé majetkové parazitování v českém Deníku N a nově i v Respektu. Tvrzení o financování samotnými čtenáři je pouhou iluzí pro veřejnost, neboť bez masivních finančních injekcí od IT magnátů ze slovenské společnosti ESET a českých miliardářů spojených s firmami Eurowag, RSJ či Albatros by tyto projekty vůbec nepřežily. Vytvoření takzvané nadace Independent Press, kam tito byznysmeni formálně převedli své podíly, není aktem filantropie, nýbrž sofistikovaným manévrem k zametení stop, který má zakrýt, kdo ve skutečnosti drží kapitálovou moc a tahá za nitky v pozadí. Tento krok zbavil veřejnost jakékoli možnosti kontrolovat skutečné zájmy mecenášů, kteří skrze tato média dlouhodobě ohýbají veřejný prostor a prosazují vlastní ekonomicko-politickou agendu globalistického byznysu. Zvláště alarmující je pokrytectví redakce Respektu, která sice po sedmnácti letech formálně opustila impérium kontroverzního miliardáře Zdeňka Bakaly, avšak okamžitě vplula do područí jiné zájmové skupiny spojené s Deníkem N, čímž pouze vyměnila jednoho oligarchu za celou síť jiných. Personální propojení s politickou scénou, jako bylo působení Petra Pavla v redakční radě Deníku N těsně PŘED jeho prezidentským tažením, jasně ukazuje, že tato média neslouží jako nestranní hlídací psi demokracie. Naopak fungují jako ideologické nástroje a politické hlásné trouby, které systematicky likvidují pluralitu názorů, ostrakizují jakoukoli opozici a agresivně útočí na demokraticky zvolené představitele, kteří odmítají jít na ruku zájmům jejich progresivních sponzorů. 

Zavíráním očí před touto realitou česká společnost „nevědomky“ podporuje zrůdnosti, jako je současná vláda Andreje Babiše (ANO), doplněná fašisticko-xenofobní sebrankou Motoristé sobě a SPD.

                                                                             

Komedie s Petrem Pavlem už motivuje i mnohé hudebníky

Mediální divadlo "Česká republika" a jeho hlavní protagonisté, bývalí agenti bolševického režimu. Parodie snad ještě horší, než jakou tu předváděli Milouš Jakeš s Gustou Husákem, někdejší straničtí kolegové současného prezidenta ČR a předsedy vlády ČR. My se těch komoušů snad nikdy nezbavíme.

Týdeník Respekt

• Současní vlastníci: Od listopadu 2023 se Respekt osamostatnil od vydavatelství Economia (zahrnujícího se Zdeňkem Bakalou) a novým vydavatelem je společnost Respekt Media, a.s.. Tu vlastní rovným dílem (po 25 %) slovenský Deník N, česká nadace Independent Press, společnost Aegis Holding a samotná redakce Respektu (vč. Erika Taberyho a dalších redaktorů). 
• Bývalé pozadí (Oligarchové): 17 let patřil do portfolia miliardáře Zdeňka Bakaly (finančník a těžební podnikatel), který médium finančně dotoval v dobách ztrátovosti, ale do redakční práce nezasahoval.
• Vazby na politiky: Respekt nemá majetkové ani finanční vazby na politiky; jeho obsah je dlouhodobě vymezen vůči populistickým a extremistickým politickým proudům, což vede k častým politickým střetům (např. s hnutím ANO nebo SPD).

Český Deník N (N Media, a.s.)

• Současní vlastníci: Většinový podíl (66,6 %) drží česká nadace Independent Press, zbylou třetinu (33,4 %) vlastní mateřský slovenský Deník N. 
• Původní investoři/Sponzoři: Start deníku v roce 2018 a jeho provoz v počátcích zafinancovali úspěšní čeští technologičtí a internetoví podnikatelé (např. Martin Vohánka z Eurowagu, Libor Winkler z RSJ, Jaroslav Horák z Albatrosu, Ondřej Fryc, Martin Hájek či Libor Malý). V roce 2021 tito zakladatelé své podíly nevratně vložili do výše zmíněné nadace Independent Press, čímž formálně omezili přímý vliv jednotlivých byznysmenů na chod redakce. 
• Vazby na politiky: Médium je financováno z velké části z předplatného od čtenářů. V minulosti (v roce 2019) čelilo debatám ohledně angažmá Petra Pavla (pozdějšího prezidenta ČR), který krátce působil v poradní redakční radě Deníku N, avšak před svou prezidentskou kandidaturou a koncem roku 2019 z ní řádně rezignoval. Jinak redakce nemá vazby na aktivní politickou reprezentaci.

Slovenský Deník N (N Press, s.r.o.)

• Současní vlastníci: Vydavatelství slovenské N Press vlastní desítky novinářů a zakladatelů a hlavní spolumajitelé firmy ESET (Maroš Grund, Rudolf Hrubý, Richard Marko).
• Pozadí sponzorů: ESET je globální IT firma a její představitelé financovali vznik slovenského Deníku N jako protiváhu k oligarchizovanému mediálnímu trhu na Slovensku (kde do té doby dominovali finanční skupiny jako Penta s deníkem SME / Petit Press).
• Vazby na politiky: Deník N je na Slovensku terčem ostrých útoků ze strany představitelů současné vládní moci (např. strany Smer-SD a Roberta Fica), kteří médium opakovaně obviňují z politického aktivismu a vazeb na opoziční či liberální politické struktury, což redakce odmítá a profiluje se jako nezávislá investigativní platforma.

Když nemůžeš přidej víc, pohlaď Pávka z plných plic

                                                                                 

Nyní se kriticky zamyslete nad tím, jak „objektivně“ informují naše veřejnoprávní a údajně nezávislá média o probíhajících konfliktech v Pásmu Gazy, na Ukrajině a v dalších „mediálně protěžovaných“ oblastech světa. 

                                   

Už se těším až Zdislava odhalí zákulisí svého chlebodárce

V Litomyšli začal filmový svátek Ondřeje Trojana

Litomyšl Fest, který se do roku 2024 rozvíjel pod názvem Slavonice Fest, je multikulturní filmový a hudební festival založený režisérem a producentem Ondřejem Trojanem. Akce si za dobu své existence získala pevnou pozici díky jedinečné kombinaci kvalitní kinematografie, desítek multižánrových koncertů a neformální letní atmosféry. Od svého prvního ročníku v roce 2014 festival pravidelně nabízí bezprostřední diskuse diváků s filmovými tvůrci, herci a delegacemi přímo po projekcích. Zásadní zlom v historii festivalu nastal v roce 2025, kdy organizátoři po jedenácti letech opustili původní jihočeské působiště (Slavonice Fest) a celou akci kompletně přesunuli do historického prostředí Litomyšle, čímž dali vzniknout nové éře tohoto svátku kultury.

Významným a dnes již neodmyslitelným pilířem festivalového programu je společensko-mediální rovina, která se od roku 2020 stala pravidelnou součástí doprovodných aktivit. Tento diskusní rozměr klíčovým způsobem formuje nezávislá platforma Novinářský inkubátor, která na festival přináší vysoce aktuální témata celospolečenského významu. V rámci specializovaných debatních bloků se Novinářský inkubátor zaměřuje na otázky svobody slova, mediální gramotnosti, boje proti dezinformacím, hybridních hrozeb a celkového stavu současné demokracie. Díky této iniciativě do festivalových diskusí pravidelně vstupují přední čeští investigativní publicisté, váleční zpravodajové, bezpečnostní analytici a dokonce i vládní expert na strategickou komunikaci, kteří divákům nabízejí hlubší vhled do fungování moderního mediálního světa.

Dalším významným momentem, kvůli kterému pro mě osobně festival ztratil kredit, bylo vystoupení vládního koordinátora strategické komunikace státu Otakara Foltýna na festivalu v roce 2024. Ten tehdy označil část spoluobčanů za zombíky a svině, před kterými se musejí vykopávat příkopy, místy i hodně hluboké. Následující zastrašování šibenicemi už snad nemá cenu více rozebírat, protože tento člověk po skončení angažmá ve Fialově vládě opět usedl na Pražský hrad, kde vykonává funkci zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky („Není tedy divu, že i dobrákovi Pávkovi jednoho dne dojde trpělivost a požádá o Otíkovo přeřazení“ - zdroj ZDE).

Přestože festival skrze program Novinářského inkubátoru (mediální debaty) otevírá silná politická a společenská témata, udržuje si dle pořadatelů politickou nezávislost a neutralitu. Akce oficiálně nepodporuje žádnou politickou stranu, hnutí ani konkrétní představitele veřejného života. Podpora lidí točících se kolem festivalu však výrazně stojí za prezidentem Petrem Pavlem, jediným viditelným hlasem/nástrojem současné opozice,. Festival navíc vede mnohaletý boj proti Andreji Babišovi, nyní rozšířený o vládní Motoristy sobě a SPD. Litomyšl Fest tak dle mého už dávno nefunguje jako svobodný a nezávislý prostor pro kulturu a věcnou debatu, kde bylo hlavním cílem propojování lidí prostřednictvím umění a kritického myšlení. Víceméně jde o sociální bublinu, která odmítá vládu bývalého estébáka Andreje Babiše a zároveň miluje “Supermana” ex-bolševika Petra Pavla a jeho někdejší komunistickou politručku Evu Pavlovou. Paradox jak ze sklepácké Besídky.

Celý článek ZDE

Oficiálním fotografem festivalu má být jeden ze světově nejuznávanějších fotografů Petr Pavel

Restaurovanou verzi legendárního snímku "Převlečené ptáče" uvedou osobně režisér filmu a představitel hlavní role

IDESKA: Trip tvých snů na jedno kliknutí

Od 1. července nově zavedený integrovaný dopravní systém IDESKA v Jihočeském kraji čelí od svého spuštění vlně kritiky. Ta se soustředí především na technická selhání nového odbavovacího systému, neohlášené změny jízdních řádů (na jedné lince třeba i 2 krát), nefunkční načítání jízdenek ve vlacích a poruchy v e-shopu i mobilní aplikaci. Cestující si stěžují na nucené rušení původních přímých autobusových spojů, které kraj nahradil spoji s přestupy, což výrazně prodlužuje celkovou dobu cestování. Negativní ohlasy vyvolalo také úplné zrušení některých zastávek v menších obcích a zavedení nového značení linek, které v počátcích způsobilo velký chaos v orientaci. Pro seniory a handicapované občany představuje systém bariéru kvůli složitému přestupování do vlakových souprav a silnému tlaku na nákup jízdenek prostřednictvím digitálních technologií.

Jihočeský kraj, který je od roku 2010 jediným zakladatelem a stoprocentním vlastníkem společnosti JIKORD s.r.o. (Jihočeský koordinátor veřejné dopravy) provozující integrovaný dopravní systém IDESKA, považuje zmiňované problémy za pouhé „porodní vlastnosti“. Tyto komplikace však cestující i dopravce (řidiče autobusů, průvodčí ve vlacích či obsluhu krizové linky IDESKA) přivádí do nelehkých situací, které často přerůstají do naprosto zbytečně vyhrocených konfliktů plných vulgárních slov a urážek.

Jako rychlou „první pomoc“ při selhání aplikace doporučují sami pracovníci na infolince IDESKA mít u sebe pro jistotu vytištěnou nebo v e-mailu staženou fakturu o zaplacení. Ta by měla revizorům i obsluze ve vozidlech k prokázání platnosti jízdného stačit – tedy za předpokladu, že zrovna nenarazíte na neústupného jedince. Moje osobní zkušenost navíc ukazuje, že v případě úplného zamrznutí systému nejlépe funguje nefunkční aplikaci kompletně odinstalovat a stáhnout si ji do telefonu znovu, což zatím potíže spolehlivě řeší.

K současným nepříjemnostem se špatně fungujícím systémem se navíc veřejně nevyjadřuje hejtman Martin Kuba (NAŠE Česko), který nový integrovaný dopravní systém IDESKA mimořádně intenzivně propagoval a prezentoval ho jako svůj klíčový krajský projekt. Podobně ale mlčí i u jiných problematických témat v našem kraji. Jeho politická image je totiž postavena na údajné dokonalosti a pomoci všem spoluobčanům, což velmi rád zdůrazňuje ve svých populisticko-nacionalistických zdravicích s typickým oslovením „Milí Jihočeši, milí Budějčáci“. 

Výroční smlouvy společnosti JIKORD s.r.o. naleznete ZDE a víceméně nezveřejňované částky smluv si můžete nalistovat TADY. 

Kdo miluje soudruha prezidenta, není dezolát (Chováme v kleci bolševika)

 

Současná česká společnost propadla hluboké morální letargii a její alibistické mlčení dalo vzniknout hnusnému dějinnému paradoxu, v němž se role nejvyšších morálních arbitrů chopili lidé s komunistickou minulostí. Je nehoráznou historickou ironií, když o podstatě svobody, loajalitě ke státu a správných postojích dnes nejhlučněji moralizují ti, kteří v dobách normalizace aktivně sloužili totalitnímu režimu pod přímým dohledem sovětského impéria. Tento morální rozklad prorostl do nejvyšších pater české politiky, kde se bývalí kariérní komunisté, rozvědčíci či agenti tajných služeb transformovali v nedotknutelné strážce demokracie. Největší tragédií a vinou dnešní mlčící většiny však není samotná schopnost těchto jedinců převléknout ideologický kabát, ale zbabělá ochota společnosti toto divadlo bezvýhradně akceptovat a tleskat mu. Naše vlastní lhostejnost tak otevřela stavidla situaci, kdy lidé spojení s někdejším potlačováním lidských práv bezostyšně kádrují národ a určují, kdo smí vystupovat jako plnohodnotný občan a kdo má být z veřejné debaty vymazán.

Tento trend selektivní likvidace názorových oponentů nabývá na síle s agresivní rétorikou, kterou do vystrašené a pasivní společnosti vnášejí hradní poskoci a „novodobí cenzoři“. Výrazným plivancem do tváře svobodné diskuse se stala vystoupení dnes už bývalého vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, který se bez sebemenšího odporu veřejnosti uchýlil k fašizujícím nálepkám a označil kriticky smýšlející občany za svině a dezoláty. Skutečnost, že tento dnes opět hradní aparátčík používá takto vulgární a dehumanizující slovník k zastrašování společnosti, ukazuje na brutální posun k nové formě totality. Společenský dialog byl nahrazen autoritářským monologem mocných, zatímco většinová společnost zbaběle mlčí, ohýbá hřbet a nečinně přihlíží tomu, jak je jakýkoliv nesouhlas či legitimní kritika Petra Pavla a jeho chudinky Evičky (min. bojovnice proti ruským hokejistům v roce 1968) okamžitě cejchována jako vlastizrada a projev nepřátelství vůči státu.

Celý tento morální hnilobný proces vytváří absurdní kruh, v němž se kritici hradního marketingu dostávají pod palbu morálního odsouzení ze strany aparátu, jehož nejvyšší představitelé sami dlouhá léta budovali svou kariéru na věrnosti totalitní ideologii. Skutečná minulost prezidenta, který v prezidentské kampani bezostyšně lhal o svém působení v komunistické vojenské rozvědce a za své útoky vůči historikovi z Ústavu pro studium totalitních režimů Petru Blažkovi se nikdy neomluvil, je dnes jeho okolím překrývána agresivní propagandou o obraně hodnot. Místo sebereflexe víceméně stále pokračuje v permanentní a nechutné předvolební kampani, v níž se drze pasuje do role dokonalého a spravedlivého člověka a sám sebe s bezmeznou arogancí přirovnává k historickým autoritám jako T. G. Masaryk či Václav Havel.

Oficiální hradní propaganda se pod vedením cynického PR týmu cíleně zaměřuje na vytváření umělého obrazu nesmírné obliby u českého lidu, kterému k uspokojení stačí levné divadlo. Strejda prezident se neustále stylizuje do role akčního hrdiny zachraňujícího nezávislá média, paraglajdistu, aktivně sportuje, podporuje předlistopadový underground, chodí za uměním, vymetá rockové koncerty i hudební festivaly a systematicky vytváří dojem, že jej nekriticky milují již děti od mateřských a základních škol. V době nejtvrdší normalizace se přesně takto falešně budoval kult osobnosti, na který tehdy dohlíželi soudruzi bolševici z Kremlu, a dnešní stádní společnost na tuto primitivní hru ochotně naskakuje znovu. Dochází tak k naprosto zvrácené situaci, kdy tomuto převlečenému bolševikovi, který sice strávil nějaký čas v NATO a coby voják z povolání se podílel na záchraně francouzských vojáků, nadšeně tleskají takzvaní čeští demokraté. Jeho marketingový tým tyto dva skutky neúnavně vyzdvihuje jako morální štít před jeho prohnilou minulostí, zatímco mlčící většina jen tupě přikyvuje a kdokoli se odváží jít proti tomuto proudu a na historická fakta poukázat, je okamžitě dehonestován, urážen a za hrobového ticha "demokratické" společnosti likvidován na okraji veřejného života.

                                                                                

Dnes zemřel výtvarník, hudebník, performer a bývalý ředitel Národní galerie (NG) Milan Knížák, který za normalizace čelil opakovaným represím. V letech 1974–1975 byl zadržen a od října 1974 do února 1975 držen ve vazbě kvůli vykonstruovanému obvinění z poškozování československých zájmů v zahraničí. Jeho text Atentát na kulturu využila komunistická propaganda v roce 1976 při kampani namířené proti undergroundu a okruhu kolem skupiny The Plastic People of the Universe. Tento režim až do pádu totality naprosto dobrovolně a z kariérních důvodů podporoval se zbraní v ruce soudruh Petr Pavel (krycí jméno Pávek). Více o MK třeba na stránkách Paměti národa.

                                                                                   

Podobně Knížák reagoval i na dalšího bolševického kariéristu Andreje Babiše. Škoda že stejným metrem neměří také veřejnoprávní média a všechna další “objektivní” média jako Respekt či Deník N, napojená jen na jiné oligarchy - ´Ještě jako soudruh Pávek část svého života poslušně vyznával heslo ‚Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak‘ a teď křičí, že Rusko je největším nepřítelem celé západní civilizace. Je to typický voják: poslouchá rozkazy a dál rozkazuje. Petr Pavel je největším nepřítelem českého státu po druhé světové válce. Měli jsme prezidenty alkoholiky, slabochy a přisluhovače, ale nikdo z nich tak zarputile neproklamoval zrušení naší suverenity.“

                                                  

Hlubocký myslitel na českokrumlovské vernisáži Milana Knížáka někdy na konci devadesátek, tipuji.

                                                                                    

                                                                                 

Brzy se dost možná dozvíme, že prvním mužem na Měsíci byl soudruh Pávek, protože tam jistil přistání americké kosmické lodi Apollo 11, resp. že zachránil životy Armstronga, Aldrina a Collinse.

                                                     

Tohle už není největší komik v Čechách, ale největší bavič v celé Evropě

Jak po Kubově odchodu vytvářejí v EVROPSKÝCH Budějcích křišťálově čistou ODS

Každý už pravděpodobně zaznamenal projekt EHMK 2028 a s ním spojenou nově otevřenou bránu do „evropského“ města České Budějovice. Naleznete ji zcela „neviditelnou“ na Lannově třídě v těsné blízkosti vlakového nádraží. 

Toto originální dílo vzniklo inovativní technikou 3D tisku z recyklovatelného betonu v ateliéru Scoolpt pod vedením dvorního sochaře Českých Budějovic Michala Trpáka. Podle slov primátorky Dagmar Škodové Parmové (NAŠE Česko, ex-ODS) tato moderní instalace propojuje umění s praktickým městským životem. Lidem slouží nejen jako vizuální oživení prostoru, ale také jako multifunkční místo k odpočinku, posezení či k jakýmkoliv jiným aktivitám. Autoři navíc mysleli i na komunitu skateboardistů – zadní strana nápisu je speciálně upravena a přizpůsobena pro provádění triků. Nejvíce skrytých „triků“ však pravděpodobně skrývá samotná cena „interaktivní sochy“, která se vyšplhala na částku 301 290 Kč včetně DPH. V kontextu smluv uzavřených jen za letošní rok v objemu zhruba 42 mil. Kč (plus 135 tis. EUR Amendment Membership Agreement) to však pro EHMK nepředstavuje výrazný výdaj. Navíc na celý projekt České Budějovice – Evropské hlavní město kultury 2028 dohlíží správní rada. Ta funguje jako nejvyšší kontrolní, strategický a dozorčí orgán zapsaného ústavu, který byl městem pro přípravu a realizaci tohoto titulu založen.

Personální obsazení správní rady „ústavu“ EHMK se ale stává terčem politických diskusí v důsledku výrazného oslabení dosud dominantní vládní strany. Zásadním faktorem současného soupeření je nedávné rozštěpení českobudějovické ODS, ze které na přelomu let 2025 a 2026 po dlouhodobých neshodách s celostátním vedením odešel jihočeský hejtman Martin Kuba. Ten následně založil vlastní ambiciózní politické hnutí NAŠE Česko, což v regionu vytvořilo zcela novou mocenskou osu a rozdělilo původní spolustraníky na dva „nesmiřitelné“ tábory. Tento vnitrostranický rozkol a boj o budoucí politický vliv nad celým jihočeským regionem se přímo promítají do debat o kontrole nad rozpočtem a strategickým směřováním kulturních projektů pro rok 2028. Jednotlivé kandidující subjekty se snaží v rámci kampaně získat body i prostřednictvím kritiky či obhajoby dosavadních kroků vedení města, v jehož čele sice nadále sedí zástupci ODS, ale oslabení způsobené Kubovým odchodem z nich dělá zranitelnější cíl pro politické konkurenty. Správní rada EHMK, jakožto klíčový rozhodovací orgán dohlížející na milionové finanční toky, se tak chtě nechtě stává jedním z „mnoha kolbišť“, kde si politické elity v čele s ODS a novým hnutím Naše Česko "vyjasňují" své pozice před nadcházejícími volbami. 

Tak či onak, můj tip na povolební vyjednávání v “evropských” Budějcích bude tvořit „koalice“ ODS + NAŠE Česko. Protože jihočeským joudům u voleb naprosto stačí, že jejich “oligarchové” dělají vše líp než jejich “politická konkurence”, a tím vyvolávají strach z druhého tábora. Navíc nezájem občanů nahlédnout za předvolební billboardy vytvořil celonárodní paradox, že nám tu po téměř 37 letech od sametové revoluce oficiálně vládnou předlistopadoví bolševici Bureš s Pávkem, a “demokraté” jim fanaticky tleskají.

Důvěra v tuto „čistou prostotu“ svědčí o tom, že dotyčný v posledních dvaceti letech zřejmě nežil v reálném světě. Společně porazíme Babiše, i když se to chvilko-Minářovi nebude líbit.

Angažmá Teplého v ODS zároveň dodává celému klání další rozměr. Jeho otec Milan Teplý totiž jménem své společnosti Madeta poslal hnutí Martina Kuby 1,2 milionu korun, a to až poté, co byl jeho syn představen jako lídr konkurenční kandidátky. Celý článek ZDE

Všechny výroční zprávy EHMK naleznete ZDE

Povoláním občanský aktivista: "Vstoupil jsem do ODS a dal jsem to vědět některým spřáteleným kolegům z jiných stran a hnutí. Tento týden jsem se rozloučil ve zdejší interní aktivistické skupině, aktivismus musím pověsit na hřebík. Budu se v této oblasti nadále věnovat jen podpoře Ukrajiny," prozradil divákům na sociálních sítích v polovině června čerstvý a nadějný kádr ODS Tomáš Kuboušek (Milion chvilek pro demokracii). A já mu osobně přeji, nechť tuto naší demokracii se soudružkou Evou Decroix (ODS) a jejím zmateným "dědečkem" Milošem Vystrčilem (ODS) udrží v Česku aspoň dalších 100 let.

Proč se vůči Kubovi a jeho "fejku" NAŠE Česko nevymezují jeho jihočeští "konkurenti" z ODS, prozrazuje mnohé. Tihle šmejdi se nikdy nezmění.   

A to vše v čele se soudruhem prezidentem