Po Karlínu Hluboká. Aktivisté z Prahy rozjeli akci proti Postřižinské zahradě

V souvislosti s podáním „vysvětlení“ se rozjela další akce proti Postřižinské zahradě v Hluboké nad Vltavou. Tentokrát v „režii“ aktivistické skupiny zformované kolem Miloše Závory, zakladatele iniciativy Česko bez hluku, a pražských politiků z hnutí REZIDENTI 1 propojených s Národně sociální stranou, lídra Martina Motla a místostarostky Prahy 1 Kateřiny Klasnové (někdejší poslankyně a místopředsedkyně strany Věci veřejné). Tato skupina dlouhodobě podrobuje ostré kritice venkovní areály a klubové scény jako Kasárna Karlín, Fuchs2 a Bike Jesus. Hlavním důvodem snahy o radikální omezení či úplné ukončení jejich provozu je „ochrana“ obyvatel před extrémním hlukem, který v oknech blízkých rezidenčních budov dosahuje podle měření kritiků až 80 decibelů a šíří se jako nízkofrekvenční vibrace přes vodní hladinu Vltavy i z fyzicky vzdálenějších klubů na ostrově Štvanice. Kritici poukazují na systematické nedodržování nočního klidu po 22. hodině, hluk doprovázející odchod tisíců (?) návštěvníků a obviňují město z upřednostňování komerční zábavy před právem občanů na odpočinek, přičemž vůči areálu v Karlíně již úspěšně prosadili povinnou instalaci omezovačů zvuku a dřívější ukončování venkovních akcí. Druhá strana sporu, tedy provozovatelé dotčených kulturních objektů, se však proti těmto restrikcím ohrazuje s tím, že tyto projekty zachránily chátrající historické prostory před demolicí a proměnily je v nepostradatelná komunitní centra, galerie a místa pro rozvoj nezávislé kultury. Manažeři klubů na Štvanici (kde developeři plánují další "kongresový zimák") argumentují, že ostrov leží v bezpečné vzdálenosti od souvislé zástavby a tvoří nezbytný prostor svobody pro menšinové žánry, přičemž pro zachování pořádku sami zavádějí specializované týmy a technické úpravy prostor a varují, že tvrdá regulace pouze vytlačí noční život do nekontrolovaných a neoficiálních míst v ulicích metropole.

Do tohoto celospolečenského střetu o podobu městského veřejného prostoru vstupuje také dlouholetý senátor za ODS a starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa. Vztah mezi ním a zmíněnou skupinou pražských kritiků hluku je vymezen společnou politickou linií v otázce pravomocí samospráv a regulace hlučných akcí, neboť senátor v rámci celostátní politiky dlouhodobě zastává pozici, že obce musí mít silné nástroje k obraně svých občanů před hlukem a narušováním veřejného pořádku. Aktivistická iniciativa Česko bez hluku navíc ve své agendě přímo reflektuje a sdílí zkušenosti z Jirsou vedené Hluboké nad Vltavou, která „aktuálně“ naráží na legislativní limity při pokusech omezit hudební festivaly pořádané v těsné blízkosti obytných zón. Senátor Tomáš Jirsa (ODS s podporou Svobodných) tak pro hnutí REZIDENTI 1 a Miloše Závoru představuje vlivného politického spojence na parlamentní úrovni, který „pomáhá“ legitimovat jejich boj proti alternativním DIY kulturním centrům a prosazuje přísnější legislativní mantinely pro venkovní produkce na úkor dosavadní benevolence úřadů. To se však v hlubockém podzámčí týká pouze akcí, které pan Jirsa nespolupořádá se svou "nekulturní" radnicí. Ta naopak podporuje oblíbené ohňostroje a hluk při kulturních akcích v místní bažantnici (Hrady CZ), v těsné blízkosti ZOO (Marek Ztracený), na Baron Festu a v neposlední řadě na „centrálním“ náměstí v Hluboké nad Vltavou, kde „pravděpodobně“ nikdo nebydlí.

Nahnědlá kultura za STO

V 9 hodin dopoledne řešit noční klid v dané lokalitě je světový unikát. Tohle spíš zavání úřednickou šikanou.

V otázkách obrany "západní kultury" má Jirsa velmi blízko k náckům z SPD a Motoristů sobě 

Nakopou pankáči Jirsovi prdel?

Praha volá „Běž domů, Ivane, ale Pávka nám tu nechte!”

 

Dnes večer proběhl před ruskou ambasádou v Praze tichý protest, který připomněl srpnové události z roku 1968 a dal jasně najevo, že historie se nesmí opakovat. Parčík Borise Němcova zaplnily stovky lidí, kterým není lhostejná naše minulost ani současná agrese na Ukrajině. Před 58 lety překročily sovětské tanky naše hranice a zadupaly naděje pražského jara do země. Dnes se ten samý brutální imperiální scénář z východu odehrává jen pár stovek kilometrů od nás. Právě proto se lidé na happeningu spojili, aby vyjádřili solidaritu napadené Ukrajině a vystavili účet letitému ruskému imperialismu.

Během večera zazněla mrazivá svědectví pamětníků, kteří zažili srpen 1968 na vlastní kůži a popsali začátek více než dvacetileté zničující okupace Československa. Historici a zástupci pořádajících organizací připomněli sílu, vůli a odhodlání tehdejší společnosti postavit se za svobodu a demokracii. Současně se však v projevech i diskusích odrážel fakt, že totalitní minulost má v naší zemi hluboké kořeny. To vše asi nejparadoxněji vystihuje fakt, že současní nejvyšší státní představitelé, prezident Petr Pavel (agent Pávek) a premiér Andrej Babiš (agent Bureš), patřili před listopadem 1989 právě k těm loajálním občanům, kteří kariérně podporovali KSČ a Sovětský svaz.

Především role Petra Pavla v utajovaném kurzu Zpravodajského institutu ZS GŠ ukazuje, jak hluboká tato loajalita byla. Tento institut připravoval výcvik zpravodajců, kde sice hrála roli jazyková vybavenost, ale velká většina činnosti spočívala ve zpravodajském výcviku. Frekventanti se učili sledování osob, které bylo zajištěno ve spolupráci s StB, nasazování odposlechů, zakládání mrtvých schránek, šifrování, získávání informátorů, jejich vydírání či vytváření legend pro cizí identitu. Petr Pavel dodnes nekomentuje, že mezi lidmi, kteří jeho a ostatní cvičili, byli právě příslušníci StB. Před přijetím byl navíc důkladně prověřován, což vyplývá z dokumentů, které sám zveřejnil. Prověrkami prošli i jeho příbuzní, včetně otce Josefa Pavla, který byl agentem vojenské kontrarozvědky. Petr Pavel tak nebyl pouze řadovým členem KSČ, jak sám tvrdí. Nejdříve sice hovořil o tom, že do strany vstoupil kvůli Gorbačovovi, což se ukázalo jako lež, neboť přihlášku podal již v roce 1983, ale postupně se vypracoval na člena stranického výboru a následně předsedu Základní organizace KSČ.

Navzdory těmto historickým paradoxům v našem nejvyšším vedení dnes lidé v parčíku Borise Němcova jasně demonstrovali, že hodnoty svobody a demokracie jsou pro ně prvořadé. Celé prostranství se rozzářilo světlem stovek prskavek jako symbol naděje a tichého odporu proti bezpráví. Následně Prahou z plna hrdla zaznělo symbolické a stále aktuální heslo „Běž domů, Ivane!“. Češi dnes ukázali, že budeme bránit svobodu a podporovat statečný boj Ukrajiny proti brutální síle, dokud to bude potřeba. Velké poděkování patří všem, kteří dorazili, i spolupořadatelům z řad Paměti národa, Evropského kongresu Ukrajinců, Člověka v tísni a Milionu chvilek pro demokracii. Svoboda není samozřejmost a dnešní večer byl důkazem, že ji lidé chtějí chránit i po boku bývalého bolševika Petra Pavla. Proč tak lpějí na bývalém komunistovi slibujícím věrnost komunismu a Sovětskému svazu, místo aby hledali prezidentského kandidáta bez této ostudně nepřijatelné minulosti, je naprosto "nepochopitelné".

U příležitosti 58. výročí sovětské okupace z roku 1968, sledujeme naprosto trapnou maškarádu a zbabělost většiny našich „objektivních“ médií a nezávislých novinářů (Respekt, Česká televize, Český rozhlas, ČTK, Deník N, …), kteří odmítají pravdivě pojmenovat morální úpadek dnešní společnosti. Je nehorázné, že téměř 37 let po revoluci oslavujeme přímé strůjce a sluhy ohavného totalitního režimu, který vzešel právě z tehdejší brutální invaze. Dokonalým příkladem je soudruh ex-agent Pávek alias Petr Pavel. Jeho bolševická kariéra nebyla žádným mladickým zaškobrtnutím, ale chladnokrevným projevem bezbřehého oportunismu a bezpáteřnosti. Pro vlastní úspěch a prospěch bezohledně šlapal po osudech druhých lidí i po budoucnosti této země. Člověku, který žádnou páteř nemá a nikdy neměl, ji nelze narovnat, protože tento zrůdný rys má zkrátka v DNA. Na rozdíl od řady běžných občanů, kteří se tehdy ohnuli pod brutálním nátlakem a kvůli strachu o své děti, Pavel budoval nelidský režim zcela dobrovolně. Nikdo ho nenutil, rozhodl se sám kvůli vlastnímu korytu a nebýt roku 1989, sloužil by totalitě věrně dodnes. Opovrhuji všemi těmi, kteří tuhle převlečenou svini veřejně podporují a překrucují historická fakta. 

Někdejší soudruh komunista s krycím jménem Pávek nikdy (do prosince 1989) neodsoudil okupaci z roku 1968 a naopak až do listopadového převratu  v roce 1989 podporoval se zbraní v ruce vojska Varšavské smlouvy. Ostuda národa, která dnes moralizuje o svobodě a demokracii. Pávka a všechny tyhle bolševiky už nikdy více!

Během pražského jara v roce 1968 Miloš Zeman vstoupil do KSČ. Ze strany byl vyloučen v roce 1970 po začátku normalizačních čistek, a to kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy a kvůli článku ve studentském časopisu VŠE, v němž přirovnal komunismus k fašismu. Pohůnek vojsk Varšavské smlouvy Petr Pavel požádal o vstup do KSČ v roce 1983 a členem se stal o dva roky později. A jako správná česká svině legitimaci KSČ odhodil po změně režimu v roce 1989 a stal se kovaným antikomunistou. Miloš Zeman podpořil za Sobotkovy vlády (ministr obrany Martin Stropnický za ANO) nominaci náčelníka generálního štábu české armády Petra Pavla na pozici předsedy Vojenského výboru NATO.

Volím radši lihouše než převlečenýho komouše!

                                               

„Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoli jiného a také trvalejší. A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel mě v názoru tenkrát pouze utvrdil,“ prozradil model(h)ář z Hradu ve svém vlastnoručně psaném životopise z roku 1987.

                                            

Kde asi PR manažeři udělali další chybu?! Nebo nejde o dárce krve ale imitaci Lenina z veleslavného mauzolea?

                                                 

Proč v postu chybí jméno dalšího vypískaného politika Petra Pavla? Asi “redakční” chybička, která se týká i zpravodajství České televize. Tenhle způsob neobjektivní žurnalistiky paradoxně nahrává “nepříteli”, tedy voličům současné Babišovy vlády a prohlubuje nedůvěru ve veřejnoprávní a tzv. “objektivní” média. 

Takhle nějak se soudruh Pávek nedobrovolně loučil se svým tehdejším kariérním přesvědčením.

Začíná agrobaron Země živitelka 2026

Mezinárodní agrosalon Země živitelka se od svého založení v roce 1973 proměnil z totalitní propagandistické show v ryze komerční arénu, přičemž obě tyto historické etapy odhalují odvrácenou stranu organizovaného a průmyslového zemědělství. Před rokem 1989 sloužila výstava v Českých Budějovicích jako obří ideologická zástěrka komunistického režimu, který se skrze nablýskané expozice snažil maskovat realitu plánované neefektivity, nedostatku a brutálních historických křivd. Celá sláva tehdejšího agrosektoru stála na zločinné kolektivizaci padesátých let, násilném vyvlastnění půdy soukromým sedlákům a systematické likvidaci svobodného venkovského stavu. Komunistické plánování od zeleného stolu sice na výstavě bombasticky demonstrovalo potravinovou soběstačnost a gigantické sklizně, ale za cenu fatální a dodnes patrné devastace české krajiny. Režim bezohledně sceloval pole do monstrózních lánů, rozorával meze a likvidoval remízky, čímž nastartoval katastrofální erozi půdy a ztrátu vody v krajině (viz. současný boj se suchem, na které už mnoho let upozorňuje např. organizace Greenpeace), zatímco technický park dodávaný v rámci tehdejší RVHP byl často zastaralý, těžkopádný a ekologicky bezohledný.

Pád totality však nepřinesl návrat k přirozenému respektu k půdě a krajině, nýbrž pouze vystřídal ideologické tajemníky pragmatickými agrobarony, kteří současnou podobu Země živitelky (Zeman, Klaus) využívají jako okázalou přehlídku své ekonomické a politické moci. Dnešní oligarchové a dotační magnáti proměnili venkov v průmyslovou zónu drancovanou pro maximální zisk z hektaru, což dokazuje i složení vystavované techniky, kde lidové dožínky definitivně nahradil bezduchý B2B marketing obřích korporací. Na letošním ročníku už koncern Agrofert nic neskrývá a vystupuje zde masivně pod svou přímou mateřskou značkou, když na obří ploše provozuje megalomanský „Jarmark AGROFERT“ s odpočinkovými zónami a komerční dětskou vesničkou. Celé události skrytě i otevřeně dominuje několik dotačních impérií prostřednictvím svých dceřiných firem; Agrofert zde skrze společnost Agrotec vystavuje těžké stroje značek New Holland či Case IH, přes Farmtec vám zajistí zakázky přímo na klíč a jeho potravinářská divize reprezentovaná firmami Penam, Vodňanská drůbež či Kostelecké uzeniny zabojuje v pavilonech o dotační ocenění kvality. Vedle nich demonstrují svou sílu další dravé agrostruktury: skupina JTZE ze sféry J&T, která agresivně skupuje zbývající zemědělská družstva po celé republice; holding Úsovsko bývalého ministra Jiřího Milka, který cílí na technologické inovace v živočišné výrobě a potravinářství (tyčinky Fit); Rhea Holding Josefa Koláře, který obhospodařuje přes 22 tisíc hektarů půdy, či společnost Luka a.s. Zdeňka Jandejska, který skrze agrární komory ovlivňuje politickou debatu přímo na výstavišti (Agrární komora, Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků).

Tento korporátní cynismus je na regionální úrovni dotvářen hlubokým politicko-kmotrovským systémem, který parazituje na myšlence podpory lokálních producentů. Typickým příkladem je Jihočeská agrární komora, která na výstavě tradičně spolupořádá a prezentuje projekt krajských potravin Chutná hezky jihočesky. Za touto navenek bohulibou iniciativou na podporu regionu se však skrývá vlivová síť, v níž dlouhodobě jako předseda představenstva RAK JK figuruje vlivný politik a šéf hlubocké ODS přezdívaný "kmotr" Pavel Dlouhý. Funkci výkonné ředitelky této komory navíc dlouhé roky zastává jeho hlubocká „sousedka“ Hana Šťastná, která své profesní zájmy v agrosektoru propojila s politikou a po nedávném odchodu z ODS zapustila kořeny v hnutí Naše Česko jihočeského hejtmana Martina Kuby (ex-ODS). Projekt, který má teoreticky pomáhat malým lokálním výrobcům uspět proti tlaku supermarketů, se tak v jihočeských reáliích stává spíše mocenským nástrojem a marketingovou zástěrkou místních politických a agrárních elit, které si z dotačních titulů a krajských příspěvků vytvořily vlastní nedobytné léno.

Současní agrobaroni a regionální šíbrové parazitují na hluboce pokřiveném dotačním systému, který skrze složitou byrokracii nahrává výhradně velkým hráčům. To se na Zemi živitelce odráží v naprostém kontrastu mezi gigantickými stroji pro korporáty a upozaďovanou malou mechanizací pro zbývající soukromníky. Zatímco komunisté drželi peníze na venkově kvůli sociálnímu smíru a nucené zaměstnanosti, dnešní korporace odsávají miliardové dotační zisky z regionů přímo na účty mateřských firem v centrech či v daňových rájích, čímž venkov finančně, personálně i společensky vyklešťují. Půda je pod tlakem těchto moderních agroholdingů unifikována a vyčerpávána pěstováním technických plodin typu řepky a kukuřice pro bioplynové stanice. Současný koncept „Smart farming“ a satelity řízené traktory, kterými se magnáti na veletrhu tak rádi chlubí, jsou ve skutečnosti jen efektivnějšími nástroji pro průmyslovou monokulturu. Ta sice plní kapsy majitelů a generuje rekordní zisky, ale z dlouhodobého hlediska českou krajinu sterilizuje a ničí stejně spolehlivě, jako to dělala komunistická JZD.

Pro kriticky uvažujícího člověka proto existuje dlouhá řada zásadních důvodů, proč se tomuto agrosalonu zcela vyhnout a na výstaviště vůbec nechodit. Nákupem vstupenky a návštěvou areálu totiž člověk přímo či nepřímo legitimuje akci, která slouží jako politická a marketingová platforma pro oligarchické a kmotrovské struktury. Místo oslavy poctivého zemědělství sponzorujete přehlídku průmyslového drancování krajiny. Veletrh prezentuje obří stroje jako technologický triumf, ale zamlčuje, že jsou nástrojem k utužování půdy a obhospodařování ekologicky mrtvých monstrózních lánů. Na Zemi živitelce se nedočkáte reálné sebereflexe agrokomplexu ohledně zadržování vody v krajině, půdní eroze nebo úbytku biodiverzity; veškeré problémy se pouze překrývají korporátním PR. Původní lidový a tradiční rozměr oslavy sklizně se navíc zcela vytratil. Skutečné řemeslo a dožínkové tradice dnes tvoří jen umělou, falešnou kulisu pro chladný byznys, unifikované produkty potravinářských holdingů bojující o marketingové značky kvality a politické projevy vládních i opozičních činitelů. Celý zážitek je pro běžného návštěvníka zredukován na vysoké ceny vstupného, drahé parkování a předražené občerstvení v přeplněném areálu. Skutečnou a smysluplnou alternativou k podpoře tohoto dotačního divadla je proto přímá finanční podpora lokálních ekofarem, nákup potravin přímo ze dvora od malých nezávislých sedláků v regionech nebo návštěva autentických, menších komunitních slavností, které půdu nevnímají jako pouhý stroj na peníze.

                                                                                    

Slavnostní zahájení 52. ročníku mezinárodního agrosalonu Země živitelka proběhne 20. srpna od 10:00 za účasti premiéra Andreje Babiše (ANO),  hejtmana Jihočeského kraje Martina Kuby (Naše Česko), primátorky města České Budějovice Dagmar Škodové Parmové (Naše Česko), předsedy představenstva Výstaviště České Budějovice Mojmíra Severina, prezidentky Potravinářské komory ČR Dany Večeřové a prezidenta Agrární komory ČR Jana Doležala.

                                                                                    

                                                                                   

Bývalý agent Pávek opět hvězdou undergroundového festivalu (TrutnOFF 2026)

Pohled na současnou politickou scénu vyvolává hluboký hnus u každého, kdo si ještě pamatuje ideály sametové revoluce. V devadesátých letech by nominace kariérního komunisty a režimního rozvědčíka s krycím jménem Pávek na post prezidenta byla považována za šílenství. Ten, kdo by takového člověka navrhl, by byl okamžitě označen za nesvéprávného blázna. Společnost tehdy ještě měla zbytky morálního kompasu a paměti. Jenže časy se změnily k horšímu. Ukazuje se, že lidská bezpáteřnost je věčná a tito lidé zůstávají stále stejní. Pouze své bolševické uniformy, kterými dříve demonstrovali věrnost Moskvě, vyměnili za nablýskané uniformy demokratické, aby se udrželi u koryt.

Vrcholem tohoto polistopadového cynismu a naprosté absence studu je chování tohoto bývalého komunisty, který dnes bezostyšně navštěvuje legendární undergroundový festival v Trutnově. Tento festival přitom před Listopadem 1989 fungoval jako ostrov svobody, který komunistický režim brutálně potlačoval, rozháněl Státní bezpečností a jeho organizátory i návštěvníky perzekvoval. Současný prezident stál tehdy z titulu své funkce i přesvědčení pevně po boku sovětské okupační armády a celého represivního aparátu, který byl zaměřen právě proti takové nezávislé kultuře a svobodnému myšlení. Dnes se ten samý člověk producíruje mezi lidmi, kterým jeho milovaný režim ničil životy, a tváří se jako jeden z nich.

Jak je vůbec možné, že po desítkách let od pádu totality dokáže takzvaný demokratický blok přijmout takového člověka jako nového Masaryka nebo Havla? Je to neuvěřitelný výsměch všem obětem komunismu. Tento bývalý prominent se dnes nestydí parazitovat na odkazu skutečného disidenta Václava Havla, kterého totalitní režim opakovaně posílal do vězení za boj o demokracii. Současná mocenská garnitura Havlovy myšlenky bezostyšně vykrádá a paroduje jeho gesta, zatímco tleská člověku, který byl vycvičen k obraně totality. Tato nehorázná proměna ukazuje morální bídu naší společnosti. Tleskáme lidem, kteří totalitní režim vyměnili za ten demokratický čistě z prospěchářství. Kdyby v listopadu 1989 nepřišla změna, tito ambiciózní kariéristé by s naprostým klidem a ledovým chladem sloužili diktatuře, potlačovali lidská práva a mlátili lidi usilující o svobodu dodnes.

Tento politický vzestup odhaluje nebezpečný cynismus moderní doby. Ukazuje se, že loajalita k režimu se u nás neodvozuje od hodnot, ale od tloušťky peněženky a touhy po moci. Lidé, kteří se dříve klaněli srpům a kladivům, dnes s naprosto stejným zápalem recitují fráze o západní demokracii, protože jim to zajišťuje pohodlný život a společenský status. Pokud je naše společnost natolik slepá a morálně otupělá, že oslavuje tyto oportunisty jako hrdiny nové doby, pak zcela ztratila právo nazývat se demokratickou. Národ, který si do čela zvolí symbol minulé totality převlečený do nového kabátu a dovolí mu špinit památku skutečného undergroundu, dobrovolně plive na vlastní svobodu.

                                              

Proč komouši milují trutnovský festival?

Ač se jedná o starší snímek z výstupu na beskydskou Lysou horu, takhle nějak pokračuje i Pávkova předvolební kampaň pro obhájení prezidentského mandátu. Banda tvrdých hochů z ochranky nechá prezidenta tahat pivní sud na zádech a sama v klidu stoupá k vrcholu bez zátěže. Vtipná na celém snímku je postava stojící vlevo, která Pávkovi asi prosekávala hustá křoviska, nebo předem fénovala soudruhovi bohatou kštici. Já osobně bych byl v této výšce za daného počasí, a navíc se sudem na zádech, spocený a vyřízený. Je vidět, že soudruh má tvrdý sovětský výcvik, který stvořil nejednoho supermana.

                                                   

Jak udělat z bolševika disidenta ví jen Věchet s Pávkem

To jsou Pávku paradoxy, že?

Česko se baví (nalezeno na síti)

                                                

Pokud si dosadíte za “neznámou” X charakter tohoto bývalého bolševika, vyjde vám hodnota občanské společnosti. Jednoduchá odpověď na otázku, proč naše společnost klesá do záporných hodnot.

A aby ne. Hod komunisty komunistou do koše byl fakt majstrštyk, Maryšo!

Jihočeské Palermo v aktuálním vydání týdeníku RESPEKT

 

Nové 34. číslo týdeníku Respekt v článku „Policie má žháře, Palermo chce omluvu“ mapuje propojení politiky, byznysu a zločinu v Hluboké nad Vltavou. Zastupitel Martin Veber (KDU-ČSL) v textu popisuje vliv místního „kmotra“ Pavla Dlouhého (ODS) a okolnosti vyplacení odměny za odhalení žháře, kterou iniciovalo vedení města. Více informací naleznete v aktuálním vydání Respektu. Po čtvrteční cyklonávštěvě tragikomického předsedy ODS Martina Kupky (Pepčovo dojemné video níže) další skvělá připomínka neodkmotrovatelnosti partaje, která se dle vlastních bludů už kmotrů dávno zbavila. 

Tak prej hipík, no to je .....

Jak Jirsa s Kupkou šlápli do pedálů a zahráli další trapné představení ODS

 

Předvolební cirkus „ODS jede za vámi“ v praxi ukazuje jen to, jak zoufale se dá ujíždět před vlastní politickou realitou a neschopností na dvou kolech. Martin Kupka s falešným úsměvem podomního šmejda vymetá české dědiny, aby v cyklistickém dresu oblboval lidi a maskoval vládní diletantismus upoceným marketingem. Absolutní "hezky český" vrchol chucpe pak předvedla zastávka v jihočeském „Palermu“, kde vládního cyklistu doprovodilo místní hlubocké jelito Tomáš Jirsa. Tohle trapné spojení pražského PR aparátu a hlubocké kmotrovské elity působí asi tak autenticky, jako když si miliardář navleče montérky, aby na pět minut předstíral práci. Jirsa v roli průvodce obyčejným lidem jen potvrdil, jak hluboce odtržený je tamní hlubocký kapitol od reality běžného podhradí. Zatímco normální lidi drtí drahota a neschopnost státu, hlubočtí papaláši se v rámci kampaně tváří, že největším problémem kraje je nedostatek cyklostezek mezi jejich zámky, hotely a golfovými hřišti. Kupka sice dokáže bleskově rotovat pedály po vesnicích, ale když jde o slibovanou infrastrukturu, má jeho tempo k reálnému výkonu dál než ODS k plnění vlastních slibů. Místo reálných řešení tak naivní a nepoučitelní občané dostali jen upocené selfíčko, snůšku arogantních frází o kontaktu s lidem a rychlý úprk do další zatáčky, aby náhodou nemuseli poslouchat pravdu o vlastní zpackané politice.

VÝZVA VŠEM DEMOKRATŮM! Najděte prezidentského kandidáta bez komunistické minulosti!

 

Komunistický režim v bývalém Československu před listopadem 1989 se plně opíral o represivní mocenský aparát, jehož klíčovou součástí byly ozbrojené složky, armáda a tajné služby podléhající přísnému dohledu totalitní Komunistické strany Československa. Kariérní postup v těchto strukturách byl striktně podmíněn naprostou loajalitou k režimu, aktivním členstvím v komunistické straně a úspěšným absolvováním kádrového prověřování. Po politickém převratu v roce 1989 prošla společnost zásadní transformací, během níž se část tehdejších kádrů dokázala úspěšně adaptovat na nové demokratické podmínky a přetvořit svou minulost do podoby vhodné pro moderní éru.

Tento proces vyvrcholil v současné politické realitě České republiky, kdy dva nejvyšší ústavní posty v zemi obsadili lidé s předlistopadovou komunistickou historií. Téměř rok před prezidentskou volbou byla předvolebními průzkumy vytvořena dvojice favoritů, jejichž minulost byla pevně spjata s totalitním režimem. Prezident Petr Pavel působil jako kariérní voják tehdejší lidové armády, byl členem strany a studoval kurz pro zpravodajské důstojníky pod krycím jménem Pávek, přičemž po převratu úspěšně redefinoval svou kariéru až do čela Vojenského výboru NATO. Krátce před volbou se sice do podle mnohých „vykonstruovaného průzkumu“ připletla tehdy stále stoupající Danuše Nerudová, tu však právě Petr Pavel před veřejností okamžitě zdiskreditoval. Souběžně s ním stojí v čele současného vládního kabinetu premiér Andrej Babiš, agent StB s krycím jménem Bureš, jehož předlistopadová minulost je rovněž předmětem diskusí o transformaci dřívějších elit do struktur nového režimu.

Tato situace v české společnosti trvale vyvolává ostré debaty o morální legitimitě, kontinuitě moci a o tom, zda bývalí funkcionáři pouze formálně převlékli totalitní praktiky do demokratického šatu, nebo zda jde o autentický přerod v čelní představitele svobodného státu. Níže uvedená výzva je proto apelem pro všechny ty, kteří se tváří jako demokratičtí antikomunisté, ale zároveň podporují bývalého kariérního komunistu Petra Pavla. Naše země si právem zaslouží prezidenta, který není spojen s totalitním režimem v bývalém Československu a není loutkou jistých zájmových skupin. Pro nadcházející prezidentskou volbu v roce 2028 je nutné najít takového kandidáta, který nebude zatížen bolševickou minulostí, jako tomu bylo v roce 2019 na Slovensku, kde si svobodný a demokratický národ zvolil Zuzanu Čaputovou.

Tipnete si kterého? Více o naivních chvilkodemokratech třeba ZDE.

“Jednou poradce, jindy zase neporadce”, zábavná show dvojice oblíbených komiků Pávek & Kolář.

Takže asi tak, soudruzi demokraté. Více ZDE