Štít demokracie pomáhá šířit nenávist ve společnosti

Jeden ze tří pilířů pochybného uskupení Štít demokracie, Petr Ludwig, opět nezklamal. Po vzoru estébáckého principu kontaktní viny zaútočil na úspěšného českého novináře a moderátora Čestmíra Strakatého, který patří k nejpopulárnějším nezávislým podcasterům v Česku, a úspěšně tak posílil nenávist ve společnosti. Mezitím se ministr na síti X Strakatému omluvil za sdílení společné fotografie z Karlových Varů se zavádějícím textem, který evokoval blízké přátelství. Snímek ve skutečnosti vznikl bez vědomí novináře jako momentka z videohovoru s ministrovou mluvčí. Strakatý situaci označil za „trochu podraz“, odmítl jakékoli politické gesto a pro CNN Prima NEWS dodal, že se ministr omluvil i osobně, přičemž jeho veřejnou omluvu sám přesdílel. Ministr vyjádřil lítost nad vlnou kritiky, která se kvůli příspěvku na novináře snesla. A statečný Ludwig? Ten přihodil pod kotel další výplod své choré představy o demokracii a zasadil situaci do kontextu s Čapkovou Válkou s mloky. Ještě že tu máme tu štítkochvilkařskou GUMU Pávka, spasitele světového míru!!

Petr Pavel plakal pro neobjektivní vládní deník Türkiye Gazetesi (Summit NATO Ankara)

 

Prezident Petr Pavel včera opět dojal tuzemské „demokraty“, když v rozhovoru pro turecký deník Türkiye Gazetesi krátce před svým vymodleným odletem na 36. summit NATO v Ankaře zdůraznil, že Evropa musí převzít větší odpovědnost za svou vlastní obranu a bezpečnost. Zároveň vyjádřil přání, aby Spojené státy zůstaly pevným partnerem kontinentu, a očekává, že spojenci znovu potvrdí strategický význam pokračující podpory Ukrajiny pro zajištění vlastní bezpečnosti.

Tolik krásných a statečných slov ve dvou větách ale poodhalilo realitu, která by podobnému rozhovoru měla předcházet. Především v době, kdy čeští „demokraté“ bojují za nezávislost a svobodu veřejnoprávních médií.

Noviny Türkiye Gazetesi totiž nelze považovat za objektivní médium v západním smyslu slova, protože fungují jako přímý názorový nástroj vládnoucí elity a nedemokratického prezidenta Erdoğana, což je typickým znakem turecké mediální oligarchie. Tento model vykazuje silné paralely se situací, kdy Andrej Babiš vlastnil vydavatelství MAFRA (Mladá fronta DNES, Lidové noviny), avšak s mnohem radikálnějším politickým tlakem a ekonomickou závislostí na státních zakázkách. Zatímco v Česku nákup médií miliardáři (Babiš, Křetínský, PPF) vytvořil situaci, kdy noviny hájí ekonomické či politické zájmy svých majitelů, v Turecku šel proces dál. Turečtí oligarchové, jako rodina Örenových, dobrovolně předali autonomii svých redakcí do rukou státního aparátu. Výměnou za to smí jejich korporace nerušeně bohatnout na státních megaprojektech. Türkiye Gazetesi jsou součástí konglomerátu İhlas Holding A.Ş., založeného Enverem Örenem (1939–2013), který kromě mediálních aktiv působí také ve stavebnictví (İhlas Construction Group), energetice (İhlas Mining), zdravotnictví (Türkiye Hospital, İhlas College) a obchodě (İhlas Marketing).

Prezident Recep Tayyip Erdoğan má na nezávislost novin Türkiye Gazetesi absolutní a přímý vliv, přičemž list funguje jako čistá hlásná trouba jeho politiky. Podle mezinárodních organizací, jako je Freedom House, Erdoğan není demokrat, ale klasický autoritářský populista s hlubokým klientelistickým zázemím. Vládne systému tzv. soutěživého autoritářství, kde se sice konají volby, ale politické prostředí, soudy i média jsou natolik deformované v jeho prospěch, že opozice čelí neustálé represi. Navíc Erdoğanův vztah se zbrojařským průmyslem je mimořádně těsný a tvoří páteř jeho domácí politiky i mezinárodní prestiže. Chystaný summit NATO v Ankaře, sloužící Turecku jako obří marketingová platforma, proběhne právě v tamním prezidentském komplexu, který Erdoğan využívá jako hlavní diplomatickou scénu pro demonstraci turecké zbrojní soběstačnosti a prolomení západních embarg. 

Nejslavnější tureckou zbrojovku Baykar (výrobce dronů Bayraktar TB2) spoluvlastní a vede Selçuk Bayraktar, prezidentův zeť. Stát této firmě poskytuje maximální politickou i finanční podporu. Turecký zbrojní export dosáhl historického rekordu, když za uplynulý rok překročil hranici 10 miliard dolarů a růst pokračuje. Erdoğan osobně předsedá Výboru obranného průmyslu a řídí strategické investice, jako je výstavba nových zbrojních kapacit v Ankaře. Chystaný summit NATO v Ankaře tak bude pro Erdoğana možností ukázat světu (Trump, Rutte, …), že Turecko už není jen spotřebitelem západních zbraní, ale předním dodavatelem vojenských technologií, což mu poslouží jako hlavní páka pro vyjednávání silnější geopolitické pozice uvnitř Aliance. A našemu soudruhovi Pávkovi celý tenhle komický pokus s článkem v manipulativních Türkiye Gazetesi má asi zajistit místo u „svátečního stolu“ nejvýznamnějších zbrojařů z celého světa.

Kdy tohle tuzemští demokraté/PÁVKOVCI už konečně pochopí a přestanou dělat zbrojařským oligarchům užitečné idioty?!!

NAŠE Česko hledá talenty mezi nadějnými "svazáky"

 

Kulturní negramotnost jihočeské metropole dokonale ilustruje aktuální výstava na českobudějovické radnici, kterou v úterý zahájila Kubova služka a primátorka v jedněch hadrech Dagmar Škodová Parmová (ex-ODS, Naše Česko). Společně s kluky nakloněnými současnému vedení města, ohánějícího se nacionalistickými výrazy „Budějčáci“ a „Jihočeši“, vzniklo pozoruhodné dílo, zavěšené na stavebním oplocení přímo ve výstavních prostorách tamní radnice. Snad paralela s „nedostavěnou“ kulturní a morální koncepcí současného vedení Budějc a Jihočeského kraje, ovládaného troskami z ODS, respektive čerstvým hnutím NAŠE Česko. Lesk a bídu Kubova projektu NAŠE Česko, zahlazujícího stopy po mafiánské minulosti jedné z „nejprogresivnějších“ partají v jižních Čechách od listopadu 1989, doplnil ve stejný den i další hejtmanův projekt „Naše Česko hledá talent“. Cílem tohoto dlouhodobého projektu je přilákat nové mladé tváře do politiky, vybrat talenty a poskytnout jim komplexní vzdělávací průpravu pro úspěšný start jejich kariéry. Projekt je prý koncipován spolu s „experty“ na náborové kampaně a dalšími odborníky, jako jsou údajně přední odborníci z oblasti politologie, marketingu, strategické komunikace a lidských zdrojů.

Tuto politickou reality show a nábor poslušných oveček přišel na tiskovou konferenci osobně zaštítit sám velký předseda hnutí Martin Kuba (ex-ODS). Aby iluze „mladé a dynamické krve“ byla dokonalá, k mikrofonu se vedle něj postavili i „svazácky“ loajální spoluaktéři celého projektu z řad omladiny - Jakub Šulc, Kristýna Cirhanová a Jan Lexa. Nezbývá než doufat, že tito novopečení političtí talenti projdou komplexní průpravou i v disciplínách, jako je rychlé převlékání kabátů a zametání stop po starých kmotrech, které jejich mateřské hnutí NAŠE Česko ovládá na jedničku.

Pomazli se s prezidentem a dostaneš chuť i na …….

Chceš se pomazlit se skutečným gentlemanem? Tak neváhej a navštiv obchod s naučnými polštářky. Za krásných 1299 Kč zažiješ ty nejkrásnější sny a objevíš skutečné hodnoty morálního ideálu. 

Pokud máš už polštářek objednaný, uvař si dobrou kávu či nalej chutný drink a vychutnej si “horor z Hradu”. A pochopitelně nezapomeň stát v pozoru za svým prezidentem!

Soudruha prezidenta miluje celý národ. Po Gottwaldovi nejoblíbenější politik, bodujícího nově i u svůdných ragbistek. Kdy mu budou salutovat zvířátka v ZOO Praha, protoKolář zatím neuvedl. 

Když se kretén necítí jako kretén a kretény vidí všude kolem, jen ne ve své sociální bublině. Vítejte v “uměleckém” světě Jirky Motorky. Po tomto českém mysliteli nezůstane hovno, ale rovnou dvě až tři hovna.

Jak je možné, že veřejnoprávní média vč. “objektivních” plátků jako Deník N či Respekt dávají nemalý prostor poradci prezidenta, který stejně jako jeho Zemanův předchůdce Nejedlý nemá prověrku a mluví za hradního pána. Kdyby to bylo ještě za Zemana, tak má Letná na buzerplace milion chvilkařů.

Já ho zkrátka miluju, toho našeho tatíčka prezidenta. A to tělo. Aspoň že mám v pelechu ten naučný šmajchl polštářek.

Duchovní otec Tomáš Jirsa (ODS) varuje před vědeckým komunismem (NEDEJ SE, ČT2 - 21.6.2026)

Aktuální díl investigativního pořadu NEDEJ SE s názvem „Česko, černý klima pasažér“ podrobně mapuje průběh a pozadí přelomové klimatické žaloby na český stát. Tuto žalobu podala skupina občanů, jedna obec a dva spolky, kteří se u soudu domáhali toho, aby Česká republika prokazatelně zrychlila snižování emisí skleníkových plynů a zajistila účinnější ochranu životního prostředí. Dokument sleduje klíčové právní i vědecké argumenty, které v této souvislosti zazněly před Ústavním soudem a vyvolaly velkou veřejnou debatu. Autoři se v reportáži kriticky zamýšlejí nad tím, zda Česko plní své mezinárodní závazky, nebo se chová jako pověstný černý pasažér, který sice využívá globálního úsilí o ochranu klimatu, ale sám do něj dostatečně nepřispívá.

Vedle vědeckých posudků se v této věci objevilo také stanovisko, které si soud nevyžádal. Šlo o dokument předložený Ústavnímu soudu skupinou deseti senátorů z klubů ODS a TOP 09 pod vedením Tomáše Jirsy (ODS), který ale nebyl samostatnou ústavní stížností, ale dobrovolně zaslaným vyjádřením ke stávající klimatické žalobě.

Senátor Tomáš Jirsa se proti klimatické žalobě vymezil zcela zásadně a označil ji za nebezpečný pokus o proměnu ústavního a demokratického systému v České republice. Ve svých veřejných vyjádřeních, rozhovorech i v samotném textu stanoviska pro Ústavní soud prezentoval celou kauzu jako projev agresivního aktivismu, který ohrožuje suverenitu země, její ekonomiku a bezpečnost. Jeho hlavní argument spočíval v tom, že klimatická žaloba je pokusem menšinových zájmových skupin, které neuspěly ve volbách, prosadit své politické cíle skrze justici. Podle něj má v parlamentní demokracii pravomoc určovat směr země a přijímat zákony výhradně vládní většina vzešlá z řádných voleb, nikoli soudní moc. Požadavek ekologických organizací, aby soudy přikázaly ministerstvům připravit konkrétní legislativu a omezit emise, proto označil za přímé popření voleb jako hlavního zdroje moci v demokratickém státě.

Jirsa v této kauze silně akcentoval také drtivé socioekonomické dopady radikálního omezování emisí. Veřejně varoval, že pokud by soud vyhověl požadavkům aktivistů a donutil stát k okamžitému zpřísnění ekologických regulací, vedlo by to k masové chudobě obyvatelstva, energetické nestabilitě a riziku rozsáhlých blackoutů. Zdůrazňoval, že v současné zhoršené bezpečnostní situaci v Evropě musí být absolutní prioritou státu posilování obranyschopnosti a ekonomické stability, nikoli plnění nákladných environmentálních ideologií, které by ochromily český průmysl a zemědělství. Velmi ostře se Jirsa vyjádřil také na adresu Evropského soudu pro lidská práva a jeho přelomového rozsudku ve prospěch švýcarských seniorek, o který se česká žaloba opírala. Tento mezinárodní verdikt označil za jasný soudní exces a neoprávněnou uzurpaci moci nad suverénními státy ze strany mezinárodních institucí, které podle něj podléhají ideologii klimatismu. Zároveň se stal terčem kritiky ze strany českých vědců za to, že ve svém senátorském stanovisku zašel až k otevřenému zpochybňování samotné klimatické vědy. Moderní klimatologii a vědecký konsensus o podílu lidstva na globálním oteplování přirovnal v debatách ke vědeckému komunismu a tvrdil, že příčiny klimatických změn by se z politické úrovně vůbec neměly řešit.

Ústavní soud sice klimatickou žalobu občanů a spolků z procesních důvodů nakonec zamítl (předseda Ústavního soudu Pepa Baxa, 22. října 2025), argumentaci Jirsovy skupiny senátorů však do svého rozhodnutí nepromítl. Soudci ve svém odůvodnění výslovně uvedli, že existenci člověkem vyvolané klimatické změny nijak nezpochybňují a plně si uvědomují naléhavost ochrany životního prostředí. Žalobu zamítli pouze proto, že zvolená procesní strategie nebyla podle českého práva správným nástrojem k vynucení celostátní koncepční politiky, čímž cestu případným budoucím žalobám nezavřeli.

Kompletní seznam deseti senátních signatářů, kteří se pod vyjádření v červenci 2025 podepsali:

Tomáš Jirsa, Jiří Oberfalzer, Martin Červíček, Lumír Aschenbrenner, Vladimíra Ludková, Pavel Fischer, Zdeněk Hraba, Jaroslav Chalupský, Marek Slabý a Jan Paparega. Všichni tito zákonodárci se svým podpisem společně připojili k argumentaci varující před omezováním pravomocí Parlamentu a před drtivými socioekonomickými dopady radikální dekarbonizace. Láska ke klimatu spojuje experty napříč spektrem politických stran. Další hnus tzv. "demokratů"

Ústavní soud jede. Hlavně v tandemu Baxa - Pávek

Klima láska spojuje!! Ministr životního prostředí za Motoristy  Červený a jeho modla Klaus

Cesta Česka z parlamentního systému k prezidentské diktatuře

Když Ústavní soud ve středu 24. června 2026 vydal předběžné opatření a přikázal (proč asi!) vládě zajistit prezidentu Pavlovi účast („zavedenou praxi“) na summitu NATO v Ankaře, většina médií to prezentovala jako jednoznačné rozhodnutí. Česká televize např. následně poskytla přes hodinu prostoru výhradně protivládním politikům, komentátorům a novinářům. V přímém přenosu tak předvedla místo nezávislosti a objektivity učebnicovou ukázku zpravodajské nevyváženosti, připomínající země prezidentskou diktaturou. 

Hned následující den ale přišlo další vyostřené prohlášení, a to přímo z Pražského hradu. Prezident Petr Pavel České televizi a Českému rozhlasu řekl, že je automaticky vedoucím delegace na summitu Severoatlantické aliance a o své účasti na jakékoliv jeho části si rozhodne sám. Středeční slova ministra zahraničí Petra Macinky o ústavním puči zároveň označil za jednání hraničící se šířením poplašné zprávy. Kancelář prezidenta republiky ústy šéfa hradní komunikace Víta Koláře potvrdila, že s hlavou státu v čele delegace jednoznačně počítá. To podle něj odpovídá protokolární tradici („zavedená praxe“ - ošacení pro politručka také nebyla “zavedená praxe” a jak krásně funguje), kdy šéf delegace rozhoduje o jejím složení i o programu jednotlivých účastníků.

Celý kompetenční spor o zastupování státu na summitech přitom není osobní záležitostí prezidenta. Jde o zásadní otázku výkladu Ústavy ČR, u níž by případný úspěch hlavy státu vytvořil právní precedent platný pro všechny budoucí prezidenty bez ohledu na konkrétní summit. Podle pouze dvou nesouhlasících ústavních soudců (z patnácti) Jana Wintra a Dity Řepkové však právě tato obecná platnost budoucího precedentu znamenala, že nebylo nutné rozhodovat ve spěchu formou mimořádného předběžného opatření o „zavedené praxi“. V tomto případě totiž podle jejich disentu nehrozila žádná nenapravitelná újma na lidských právech.

Petr Pavel a jeho tým touto bleskovou „protivládní“ akcí vytvořili situaci, která v očích veřejnosti postavila Ústavní soud do pozice, kdy diktuje vládě, co má dělat, což ohrožuje jeho důvěryhodnost. Tento bezprecedentní krok tak namísto rychlého vyřešení právního patu přenesl čistě ústavní spor do roviny vyostřeného politického boje, který riskuje oslabení autority samotné justice. To každý nesouhlas s Babišovou vládou bude v budoucnu řešit „Pávkův“ Ústavní soud? 

Tandem prezidenta a současné opozice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti) – za asistence údajně nezávislého Ústavního soudu – předvádí dokonale ukázkový, krátkozrace účelový přístup motivovaný jedinou věcí: zaslepenou snahou všemožně bojovat proti současné vládě. Tento primitivní kalkul se však všem zúčastněným aktérům krutě vymstí a jako bumerang posílí přesně ty nepřátele, proti kterým byl původně namířen. Pokrytci, kteří se v Zemanově éře hystericky snažili postavení hlavy státu za každou cenu ořezat a bezohledně ohýbali právo v jeho neprospěch, dnes bezpáteřně otočili a agresivně horují pro poloprezidentský systém. Poslední pojistkou proti tomuto politickému diletantismu měl být Ústavní soud. Jenže ten svým totálně alibistickým postupem ve věci kompetenční žaloby definitivně dokázal, že je jako ochránce ústavnosti naprosto k ničemu. Tohle nedopadne dobře.

                                                                               

Babišova delegace musí vzít prezidenta s sebou na summit NATO do Ankary. Zpáteční cestu Petra Pavla do ČR přeběžné opatření ÚS nezmiňuje. Že by ho tam Macinka nechal napospas zbrojařským oligarchům?

                                                                                  

Největší ubožák co sedí na Prážském hradě od vzniku České republiky. Navíc bývalý bolševik s krycím jménem Pávek a legendou, který před Listopadem 1989 aktivně a kariérně panáčkoval dle vojenských notiček sovětských soudruhů komunistů. 

                                                                                       

Nerudová už asi také zapomněla, komu z prezidentských kandidátů překážela nejvíc. Pávkův tým tehdy nemohl dopustit, aby finálový souboj vedla s Babišem právě Nerudová.
Zleva bývalý člen KSČ, současná reprezentantka KSČM a naivní STANařka.

                                                                                  

Tak uvidíme jak tuto “spekulaci” vyvrátí veřejnoprávní média, Respekt, Deník N, Super.cz, Seznam,cz, Deník.cz, ….. ….

Obávám se doby, kdy tihle mamlasové (dále třeba ex-ódéesák Zahradil) budou mít pravdu a naši "slavní demokraté" budou lhát a ohýbat Ústavu ČR kvůli údajnému "zachování demokracie", resp. politické moci nad Babišem a spol. Strašná představa, ale všechno k tomu směřuje.  

Škoda že všichni ti pseudodemokraté od chvilkoštítkařů a z Pražského hradu nepřemýšlejí jako organizátoři festivalu. Určitě by se v Česku žilo líp - bez zbytečného rozdělování společnosti, což je jeden z hlavních cílů světového vraha Putina, rozdrobit Západ.

Morální mrzák (nalezeno na internetu)

Za všech bolševiků se dělá špína, s čímž  naprosto souhlasím, jen jeden si svou minulost už odpracoval - soudruh agent Petr Pávek, občanským jménem Petr Pavel. Vítejte v české demokracii západních hodnot.

Takhle masivní pr**l si lidé nedělali ani z Husáka, Jakeše či Babiše.

Jak ještě dlouho budou naší zemi řídit někdejší přisluhovači a kariérní šmejdii bolšebického režimu?!

Před Listopadem 1989 pro Pávka a jemu podobné bolševické kariéristy odpad, který se musel “vyhubit”. Dnes převlečený soudruh se rád obklopuje tehdejší “závadovou mládeží” a miluje underground. Pávek je pokrytecká špína a patologický lhář.

Pomník politické marnivosti: Jak vedení Hluboké utopilo desítky milionů v řece, podobně jako Povodím Vltavy spřátelené České Budějovice

Ocenění Česká dopravní stavba roku 2025 v kategorii ostatních staveb, které si právě odnesla nová lávka přes Vltavu v Hluboké nad Vltavou za více než 90 mil. Kč, je fackou do tváře všem místním daňovým poplatníkům. Zatímco se vedení města poplácává po ramenou a sbírá nablýskané trofeje, realita všedního dne odhaluje bezbřehý populismus a absolutní ztrátu kontaktu s realitou. 

Tento megalomanský projekt totiž jasně ukazuje, že současná radnice vyměnila ekonomický rozum a skutečné potřeby obyvatel za vlastní politické PR a stavění pomníků své vlastní domnělé velikosti. Přímou odpovědnost za tento krok nesou konkrétní lidé, kteří o miliónech z kapes občanů rozhodují – v čele se starostou Tomášem Jirsou (ODS), místostarostou Pavlem Dlouhým (ODS) a „majitelem“ přilehlého sportovního areálu radním Davidem Šťastným (Pro Hlubokou). 

Představa radních, že celkové způsobilé výdaje vyhozené do jedné jediné lávky omluví poukazováním na evropské či státní dotace, je ukázkovým příkladem chucpe a pohrdání veřejnými penězi. Vedení města se chová, jako by dotace z IROP padaly z nebe a nestálo to nikoho ani korunu, přestože jde o peníze z kapes nás všech. V době, kdy se Hluboká potýká s "podfinancovanou infrastrukturou", rozbitými silnicemi a chybějícími chodníky v okrajových částech, kde lidé denně riskují životy, investovala radnice raději do luxusní cyklolávky. 

Místo systémového řešení problémů obyvatel si vedení města zkrátka pořídilo drahý designový šperk, kterým se může chlubit před kamerami. Je nejvyšší čas, aby starosta Tomáš Jirsa (ODS) přestal schovávat toto manažerské selhání za architektonické ceny a začal skládat účty za to, proč dostala přednost estetika před palčivými problémy místních částí. Celá tato investice navíc postrádá jakoukoli ekonomickou logiku, což muselo být architektům tohoto projektu od začátku jasné. Lávka vedoucí od parkoviště sportovně-relaxačního areálu slouží v podstatě jen jako sezónní atrakce pro cykloturisty a víkendové návštěvníky. Investovat astronomické sumy do stavby, která bude více než polovinu roku kvůli počasí zívat prázdnotou, je manažerské selhání nejhrubšího zrna. Místostarosta Pavel Dlouhý, který projekt veřejně obhajoval nutností vytvořit novou spojnici, by měl občanům jasně vysvětlit, proč radnice vědomě upřednostnila zájmy turistického byznysu a volnočasovou kratochvíli před celoročními a každodenními potřebami místních občanů, kteří na Hluboké žijí, pracují a platí daně. 

Nejhorší na celém projektu je však skutečnost, že tato stavba byla od samého počátku zbytná, neboť dopravní spojení v místě bez větších problémů fungovalo. Vedení města ale potřebovalo velkolepý příběh a další zářez do seznamu svých úspěchů, bez ohledu na budoucí náklady, které se na městskou kasu nevyhnutelně navalí v podobě drahé údržby ocelové konstrukce o váze přes 100 tun. Výzva k odpovědnosti proto nesměřuje jen k samotnému vedení, ale ke všem radním a koaličním zastupitelům, kteří pro tento rozpočet bez mrknutí oka zvedli ruku. 

Vítězství v anketě o dopravní stavbu roku tak není úspěchem Hluboké, ale spíše obžalobou zdejší politické kultury. Ukazuje totiž, že pro radnici je vizuální marketing a sbírání cen ze strany stavební lobby důležitější než odpovědné hospodaření s penězi občanů, ze kterých se stali pouzí statisté v této drahé show. 

Titul udělil Svaz podnikatelů ve stavebnictví, což je dobrovolná zájmová organizace.

                                                      

Podobné schéma sebechvály nedávno sklidil i projekt Sluneční ostrov na Jiráskově nábřeží v Českých Budějovicích, ověnčený pochybným titulem technické stavby roku 2025. Tehdejší ODS, dnes převlečená do hejtmanského dresu Martina Kuby NAŠE Česko, představuje bezprecedentní ukázku toho, jak radnice trestuhodně plýtvá penězi daňových poplatníků na sebezhlíživé pomníky. Vedení města pod vedením primátorky Dagmar Škodové Parmové bezmrknutím oka utopilo ve Vltavě přes šedesát milionů korun za pouhé dva umělé kousky země, přičemž se alibisticky zaštiťuje evropskými dotacemi, jako by snad šlo o peníze, které spadly z nebe a netvořily kapsu běžných občanů. Představitelé magistrátu a odpovědní radní se sice rádi chlubí náročnými vodohospodářskými pracemi a technologickými výstřelky v podobě 3D tištěného betonu, avšak realita na místě usvědčuje politiky z naprostého amatérismu a odtržení od reality. Radní zodpovědní za investice a rozvoj města totiž dokázali zrealizovat megalomanský projekt, kde bezprostředně po otevření chyběly i ty nejzákladnější prvky jako lavičky, koše nebo stínění, což jasně dokazuje, že komfort občanů byl pro město až na posledním místě. Celá tato absurdní investice navíc sousedí s hlučnou, emisemi znečištěnou městskou komunikací, takže namísto slibované oázy klidu vzniklo nehostinné a drahé memento politické pýchy. Za toto flagrantní mrhání veřejnými prostředky by měli složit účty konkrétní političtí představitelé, v čele s primátorkou a jejím náměstkem pro investice, kteří projekt skrze Radu města České Budějovice protlačili i přes dřívější kritiku opozice. Je nehorázné, že v době, kdy České Budějovice zoufale potřebují peníze na opravy silnic, parkovací domy nebo podporu chátrající městské infrastruktury, dalo vedení města přednost dotačnímu fetišismu a budování předražené technologické hračky. 

Tento projekt je jasným důkazem, že pro současné vedení magistrátu je důležitější sbírat nablýskané trofeje od architektonických porot než naslouchat skutečným potřebám budějovických obyvatel a hospodařit s městskou kasou s péčí řádného hospodáře.

Budějovický titul přišel od Nadace pro rozvoj architektury a stavebnictví, sponzorované CNN Prima News a největší stavební skupinou v Česku a na Slovensku VIINCI Construction.