Pomazli se s prezidentem a dostaneš chuť i na …….

Chceš se pomazlit se skutečným gentlemanem? Tak neváhej a navštiv obchod s naučnými polštářky. Za krásných 1299 Kč zažiješ ty nejkrásnější sny a objevíš skutečné hodnoty morálního ideálu. 

Pokud máš už polštářek objednaný, uvař si dobrou kávu či nalej chutný drink a vychutnej si “horor z Hradu”. A pochopitelně nezapomeň stát v pozoru za svým prezidentem!

Duchovní otec Tomáš Jirsa (ODS) varuje před vědeckým komunismem (NEDEJ SE, ČT2 - 21.6.2026)

Aktuální díl investigativního pořadu NEDEJ SE s názvem „Česko, černý klima pasažér“ podrobně mapuje průběh a pozadí přelomové klimatické žaloby na český stát. Tuto žalobu podala skupina občanů, jedna obec a dva spolky, kteří se u soudu domáhali toho, aby Česká republika prokazatelně zrychlila snižování emisí skleníkových plynů a zajistila účinnější ochranu životního prostředí. Dokument sleduje klíčové právní i vědecké argumenty, které v této souvislosti zazněly před Ústavním soudem a vyvolaly velkou veřejnou debatu. Autoři se v reportáži kriticky zamýšlejí nad tím, zda Česko plní své mezinárodní závazky, nebo se chová jako pověstný černý pasažér, který sice využívá globálního úsilí o ochranu klimatu, ale sám do něj dostatečně nepřispívá.

Vedle vědeckých posudků se v této věci objevilo také stanovisko, které si soud nevyžádal. Šlo o dokument předložený Ústavnímu soudu skupinou deseti senátorů z klubů ODS a TOP 09 pod vedením Tomáše Jirsy (ODS), který ale nebyl samostatnou ústavní stížností, ale dobrovolně zaslaným vyjádřením ke stávající klimatické žalobě.

Senátor Tomáš Jirsa se proti klimatické žalobě vymezil zcela zásadně a označil ji za nebezpečný pokus o proměnu ústavního a demokratického systému v České republice. Ve svých veřejných vyjádřeních, rozhovorech i v samotném textu stanoviska pro Ústavní soud prezentoval celou kauzu jako projev agresivního aktivismu, který ohrožuje suverenitu země, její ekonomiku a bezpečnost. Jeho hlavní argument spočíval v tom, že klimatická žaloba je pokusem menšinových zájmových skupin, které neuspěly ve volbách, prosadit své politické cíle skrze justici. Podle něj má v parlamentní demokracii pravomoc určovat směr země a přijímat zákony výhradně vládní většina vzešlá z řádných voleb, nikoli soudní moc. Požadavek ekologických organizací, aby soudy přikázaly ministerstvům připravit konkrétní legislativu a omezit emise, proto označil za přímé popření voleb jako hlavního zdroje moci v demokratickém státě.

Jirsa v této kauze silně akcentoval také drtivé socioekonomické dopady radikálního omezování emisí. Veřejně varoval, že pokud by soud vyhověl požadavkům aktivistů a donutil stát k okamžitému zpřísnění ekologických regulací, vedlo by to k masové chudobě obyvatelstva, energetické nestabilitě a riziku rozsáhlých blackoutů. Zdůrazňoval, že v současné zhoršené bezpečnostní situaci v Evropě musí být absolutní prioritou státu posilování obranyschopnosti a ekonomické stability, nikoli plnění nákladných environmentálních ideologií, které by ochromily český průmysl a zemědělství. Velmi ostře se Jirsa vyjádřil také na adresu Evropského soudu pro lidská práva a jeho přelomového rozsudku ve prospěch švýcarských seniorek, o který se česká žaloba opírala. Tento mezinárodní verdikt označil za jasný soudní exces a neoprávněnou uzurpaci moci nad suverénními státy ze strany mezinárodních institucí, které podle něj podléhají ideologii klimatismu. Zároveň se stal terčem kritiky ze strany českých vědců za to, že ve svém senátorském stanovisku zašel až k otevřenému zpochybňování samotné klimatické vědy. Moderní klimatologii a vědecký konsensus o podílu lidstva na globálním oteplování přirovnal v debatách ke vědeckému komunismu a tvrdil, že příčiny klimatických změn by se z politické úrovně vůbec neměly řešit.

Ústavní soud sice klimatickou žalobu občanů a spolků z procesních důvodů nakonec zamítl (předseda Ústavního soudu Pepa Baxa, 22. října 2025), argumentaci Jirsovy skupiny senátorů však do svého rozhodnutí nepromítl. Soudci ve svém odůvodnění výslovně uvedli, že existenci člověkem vyvolané klimatické změny nijak nezpochybňují a plně si uvědomují naléhavost ochrany životního prostředí. Žalobu zamítli pouze proto, že zvolená procesní strategie nebyla podle českého práva správným nástrojem k vynucení celostátní koncepční politiky, čímž cestu případným budoucím žalobám nezavřeli.

Kompletní seznam deseti senátních signatářů, kteří se pod vyjádření v červenci 2025 podepsali:

Tomáš Jirsa, Jiří Oberfalzer, Martin Červíček, Lumír Aschenbrenner, Vladimíra Ludková, Pavel Fischer, Zdeněk Hraba, Jaroslav Chalupský, Marek Slabý a Jan Paparega. Všichni tito zákonodárci se svým podpisem společně připojili k argumentaci varující před omezováním pravomocí Parlamentu a před drtivými socioekonomickými dopady radikální dekarbonizace. Láska ke klimatu spojuje experty napříč spektrem politických stran. Další hnus tzv. "demokratů"

Ústavní soud jede. Hlavně v tandemu Baxa - Pávek

Klima láska spojuje!! Ministr životního prostředí za Motoristy  Červený a jeho modla Klaus

Cesta Česka z parlamentního systému k prezidentské diktatuře

Když Ústavní soud ve středu 24. června 2026 vydal předběžné opatření a přikázal (proč asi!) vládě zajistit prezidentu Pavlovi účast („zavedenou praxi“) na summitu NATO v Ankaře, většina médií to prezentovala jako jednoznačné rozhodnutí. Česká televize např. následně poskytla přes hodinu prostoru výhradně protivládním politikům, komentátorům a novinářům. V přímém přenosu tak předvedla místo nezávislosti a objektivity učebnicovou ukázku zpravodajské nevyváženosti, připomínající země prezidentskou diktaturou. 

Hned následující den ale přišlo další vyostřené prohlášení, a to přímo z Pražského hradu. Prezident Petr Pavel České televizi a Českému rozhlasu řekl, že je automaticky vedoucím delegace na summitu Severoatlantické aliance a o své účasti na jakékoliv jeho části si rozhodne sám. Středeční slova ministra zahraničí Petra Macinky o ústavním puči zároveň označil za jednání hraničící se šířením poplašné zprávy. Kancelář prezidenta republiky ústy šéfa hradní komunikace Víta Koláře potvrdila, že s hlavou státu v čele delegace jednoznačně počítá. To podle něj odpovídá protokolární tradici („zavedená praxe“ - ošacení pro politručka také nebyla “zavedená praxe” a jak krásně funguje), kdy šéf delegace rozhoduje o jejím složení i o programu jednotlivých účastníků.

Celý kompetenční spor o zastupování státu na summitech přitom není osobní záležitostí prezidenta. Jde o zásadní otázku výkladu Ústavy ČR, u níž by případný úspěch hlavy státu vytvořil právní precedent platný pro všechny budoucí prezidenty bez ohledu na konkrétní summit. Podle pouze dvou nesouhlasících ústavních soudců (z patnácti) Jana Wintra a Dity Řepkové však právě tato obecná platnost budoucího precedentu znamenala, že nebylo nutné rozhodovat ve spěchu formou mimořádného předběžného opatření o „zavedené praxi“. V tomto případě totiž podle jejich disentu nehrozila žádná nenapravitelná újma na lidských právech.

Petr Pavel a jeho tým touto bleskovou „protivládní“ akcí vytvořili situaci, která v očích veřejnosti postavila Ústavní soud do pozice, kdy diktuje vládě, co má dělat, což ohrožuje jeho důvěryhodnost. Tento bezprecedentní krok tak namísto rychlého vyřešení právního patu přenesl čistě ústavní spor do roviny vyostřeného politického boje, který riskuje oslabení autority samotné justice. To každý nesouhlas s Babišovou vládou bude v budoucnu řešit „Pávkův“ Ústavní soud? 

Tandem prezidenta a současné opozice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti) – za asistence údajně nezávislého Ústavního soudu – předvádí dokonale ukázkový, krátkozrace účelový přístup motivovaný jedinou věcí: zaslepenou snahou všemožně bojovat proti současné vládě. Tento primitivní kalkul se však všem zúčastněným aktérům krutě vymstí a jako bumerang posílí přesně ty nepřátele, proti kterým byl původně namířen. Pokrytci, kteří se v Zemanově éře hystericky snažili postavení hlavy státu za každou cenu ořezat a bezohledně ohýbali právo v jeho neprospěch, dnes bezpáteřně otočili a agresivně horují pro poloprezidentský systém. Poslední pojistkou proti tomuto politickému diletantismu měl být Ústavní soud. Jenže ten svým totálně alibistickým postupem ve věci kompetenční žaloby definitivně dokázal, že je jako ochránce ústavnosti naprosto k ničemu. Tohle nedopadne dobře.

                                                                               

Babišova delegace musí vzít prezidenta s sebou na summit NATO do Ankary. Zpáteční cestu Petra Pavla do ČR přeběžné opatření ÚS nezmiňuje. Že by ho tam Macinka nechal napospas zbrojařským oligarchům?

                                                                                  

Největší ubožák co sedí na Prážském hradě od vzniku České republiky. Navíc bývalý bolševik s krycím jménem Pávek a legendou, který před Listopadem 1989 aktivně a kariérně panáčkoval dle vojenských notiček sovětských soudruhů komunistů. 

                                                                                       

Nerudová už asi také zapomněla, komu z prezidentských kandidátů překážela nejvíc. Pávkův tým tehdy nemohl dopustit, aby finálový souboj vedla s Babišem právě Nerudová.
Zleva bývalý člen KSČ, současná reprezentantka KSČM a naivní STANařka.

                                                                                  

Tak uvidíme jak tuto “spekulaci” vyvrátí veřejnoprávní média, Respekt, Deník N, Super.cz, Seznam,cz, Deník.cz, ….. ….

Obávám se doby, kdy tihle mamlasové (dále třeba ex-ódéesák Zahradil) budou mít pravdu a naši "slavní demokraté" budou lhát a ohýbat Ústavu ČR kvůli údajnému "zachování demokracie", resp. politické moci nad Babišem a spol. Strašná představa, ale všechno k tomu směřuje.  

Škoda že všichni ti pseudodemokraté od chvilkoštítkařů a z Pražského hradu nepřemýšlejí jako organizátoři festivalu. Určitě by se v Česku žilo líp - bez zbytečného rozdělování společnosti, což je jeden z hlavních cílů světového vraha Putina, rozdrobit Západ.

Morální mrzák (nalezeno na internetu)

Za všech bolševiků se dělá špína, s čímž  naprosto souhlasím, jen jeden si svou minulost už odpracoval - soudruh agent Petr Pávek, občanským jménem Petr Pavel. Vítejte v české demokracii západních hodnot.

Takhle masivní pr**l si lidé nedělali ani z Husáka, Jakeše či Babiše.

Jak ještě dlouho budou naší zemi řídit někdejší přisluhovači a kariérní šmejdii bolšebického režimu?!

Před Listopadem 1989 pro Pávka a jemu podobné bolševické kariéristy odpad, který se musel “vyhubit”. Dnes převlečený soudruh se rád obklopuje tehdejší “závadovou mládeží” a miluje underground. Pávek je pokrytecká špína a patologický lhář.

Pomník politické marnivosti: Jak vedení Hluboké utopilo desítky milionů v řece, podobně jako Povodím Vltavy spřátelené České Budějovice

Ocenění Česká dopravní stavba roku 2025 v kategorii ostatních staveb, které si právě odnesla nová lávka přes Vltavu v Hluboké nad Vltavou za více než 90 mil. Kč, je fackou do tváře všem místním daňovým poplatníkům. Zatímco se vedení města poplácává po ramenou a sbírá nablýskané trofeje, realita všedního dne odhaluje bezbřehý populismus a absolutní ztrátu kontaktu s realitou. 

Tento megalomanský projekt totiž jasně ukazuje, že současná radnice vyměnila ekonomický rozum a skutečné potřeby obyvatel za vlastní politické PR a stavění pomníků své vlastní domnělé velikosti. Přímou odpovědnost za tento krok nesou konkrétní lidé, kteří o miliónech z kapes občanů rozhodují – v čele se starostou Tomášem Jirsou (ODS), místostarostou Pavlem Dlouhým (ODS) a „majitelem“ přilehlého sportovního areálu radním Davidem Šťastným (Pro Hlubokou). 

Představa radních, že celkové způsobilé výdaje vyhozené do jedné jediné lávky omluví poukazováním na evropské či státní dotace, je ukázkovým příkladem chucpe a pohrdání veřejnými penězi. Vedení města se chová, jako by dotace z IROP padaly z nebe a nestálo to nikoho ani korunu, přestože jde o peníze z kapes nás všech. V době, kdy se Hluboká potýká s "podfinancovanou infrastrukturou", rozbitými silnicemi a chybějícími chodníky v okrajových částech, kde lidé denně riskují životy, investovala radnice raději do luxusní cyklolávky. 

Místo systémového řešení problémů obyvatel si vedení města zkrátka pořídilo drahý designový šperk, kterým se může chlubit před kamerami. Je nejvyšší čas, aby starosta Tomáš Jirsa (ODS) přestal schovávat toto manažerské selhání za architektonické ceny a začal skládat účty za to, proč dostala přednost estetika před palčivými problémy místních částí. Celá tato investice navíc postrádá jakoukoli ekonomickou logiku, což muselo být architektům tohoto projektu od začátku jasné. Lávka vedoucí od parkoviště sportovně-relaxačního areálu slouží v podstatě jen jako sezónní atrakce pro cykloturisty a víkendové návštěvníky. Investovat astronomické sumy do stavby, která bude více než polovinu roku kvůli počasí zívat prázdnotou, je manažerské selhání nejhrubšího zrna. Místostarosta Pavel Dlouhý, který projekt veřejně obhajoval nutností vytvořit novou spojnici, by měl občanům jasně vysvětlit, proč radnice vědomě upřednostnila zájmy turistického byznysu a volnočasovou kratochvíli před celoročními a každodenními potřebami místních občanů, kteří na Hluboké žijí, pracují a platí daně. 

Nejhorší na celém projektu je však skutečnost, že tato stavba byla od samého počátku zbytná, neboť dopravní spojení v místě bez větších problémů fungovalo. Vedení města ale potřebovalo velkolepý příběh a další zářez do seznamu svých úspěchů, bez ohledu na budoucí náklady, které se na městskou kasu nevyhnutelně navalí v podobě drahé údržby ocelové konstrukce o váze přes 100 tun. Výzva k odpovědnosti proto nesměřuje jen k samotnému vedení, ale ke všem radním a koaličním zastupitelům, kteří pro tento rozpočet bez mrknutí oka zvedli ruku. 

Vítězství v anketě o dopravní stavbu roku tak není úspěchem Hluboké, ale spíše obžalobou zdejší politické kultury. Ukazuje totiž, že pro radnici je vizuální marketing a sbírání cen ze strany stavební lobby důležitější než odpovědné hospodaření s penězi občanů, ze kterých se stali pouzí statisté v této drahé show. 

Titul udělil Svaz podnikatelů ve stavebnictví, což je dobrovolná zájmová organizace.

                                                      

Podobné schéma sebechvály nedávno sklidil i projekt Sluneční ostrov na Jiráskově nábřeží v Českých Budějovicích, ověnčený pochybným titulem technické stavby roku 2025. Tehdejší ODS, dnes převlečená do hejtmanského dresu Martina Kuby NAŠE Česko, představuje bezprecedentní ukázku toho, jak radnice trestuhodně plýtvá penězi daňových poplatníků na sebezhlíživé pomníky. Vedení města pod vedením primátorky Dagmar Škodové Parmové bezmrknutím oka utopilo ve Vltavě přes šedesát milionů korun za pouhé dva umělé kousky země, přičemž se alibisticky zaštiťuje evropskými dotacemi, jako by snad šlo o peníze, které spadly z nebe a netvořily kapsu běžných občanů. Představitelé magistrátu a odpovědní radní se sice rádi chlubí náročnými vodohospodářskými pracemi a technologickými výstřelky v podobě 3D tištěného betonu, avšak realita na místě usvědčuje politiky z naprostého amatérismu a odtržení od reality. Radní zodpovědní za investice a rozvoj města totiž dokázali zrealizovat megalomanský projekt, kde bezprostředně po otevření chyběly i ty nejzákladnější prvky jako lavičky, koše nebo stínění, což jasně dokazuje, že komfort občanů byl pro město až na posledním místě. Celá tato absurdní investice navíc sousedí s hlučnou, emisemi znečištěnou městskou komunikací, takže namísto slibované oázy klidu vzniklo nehostinné a drahé memento politické pýchy. Za toto flagrantní mrhání veřejnými prostředky by měli složit účty konkrétní političtí představitelé, v čele s primátorkou a jejím náměstkem pro investice, kteří projekt skrze Radu města České Budějovice protlačili i přes dřívější kritiku opozice. Je nehorázné, že v době, kdy České Budějovice zoufale potřebují peníze na opravy silnic, parkovací domy nebo podporu chátrající městské infrastruktury, dalo vedení města přednost dotačnímu fetišismu a budování předražené technologické hračky. 

Tento projekt je jasným důkazem, že pro současné vedení magistrátu je důležitější sbírat nablýskané trofeje od architektonických porot než naslouchat skutečným potřebám budějovických obyvatel a hospodařit s městskou kasou s péčí řádného hospodáře.

Budějovický titul přišel od Nadace pro rozvoj architektury a stavebnictví, sponzorované CNN Prima News a největší stavební skupinou v Česku a na Slovensku VIINCI Construction.

 

Festival Hrady CZ letos poprvé pod zámkem Hluboká (31.7.–1.8.2026)

Jak už asi víte, letošní ročník populárního hudebního festivalu HRADY CZ se přesunul z tradičního Rožmberku nad Vltavou na pozemky u Hluboké nad Vltavou do místní části Munice, které spadají pod majetkové struktury entity AGRINVEST svěřenský fond. Tento zdánlivě běžný přesun kulturní akce kvůli dopravnímu komfortu návštěvníků a logistice však neplánovaně přitahuje pozornost k hlubší síti osobních, politických a majetkových vazeb na jihočeské scéně. Samotný fond i s ním spojené firmy totiž v zákulisí propojují vlivného regionálního politika s aktéry velkých dotačních kauz z minulosti.

Hlavní osou tohoto propojení je vztah jihočeského politika a podnikatele Pavla Dlouhého staršího (ODS) a Jiřího Trnky, bývalého šéfa dotačního úřadu ROP Jihozápad. Oficiální majetkové struktury holdingu AGRINVEST ukázaly, že se Pavel Dlouhý mladší stal loni stoprocentním vlastníkem a společníkem firmy AGRINVEST s.r.o., ve které následně převzal také roli jednatele. Tuto společnost Dlouhý odkoupil od podnikatele Josefa Půra, který již dříve převedl část svých rozsáhlých pozemků a milionových majetků právě na Hluboké nad Vltavou do zmíněného holdingu AGRINVEST svěřenský fond. Svěřenským správcem tohoto fondu, který nyní drží i pozemky pro festival HRADY CZ, se stal právě JUDr. Jiří Trnka, Ph.D. Tímto krokem vzniklo společné mocenské a majetkové zázemí přímo na domovské půdě Pavla Dlouhého (st.), dlouholetého místostarosty a radního Hluboké nad Vltavou, předsedy místní buňky ODS, jehož média v minulosti často označovala nelichotivými politickými přívlastky (kmotr, mafián, ..).

Historické kořeny vztahů mezi Pavlem Dlouhým (st.) a Jiřím Trnkou sahají hluboko do minulosti a jsou dlouhodobě pod drobnohledem vyšetřovatelů. Když byl Jiří Trnka v roce 2010 z pozice ředitele Úřadu regionální rady ROP Jihozápad zatčen a obviněn z manipulací s evropskými dotacemi v astronomické hodnotě 3,8 miliardy korun, jihočeská ODS se za něj tehdy výrazně postavila. Díky silnému politickému vlivu, který v regionální organizaci ovládal právě Dlouhý (st.), Trnka zůstal ve své funkci šéfa dotačního úřadu i během pobytu ve vyšetřovací vazbě. Přestože Vrchní soud v Praze v roce 2016 Trnku v této konkrétní větvi dotační kauzy pravomocně zprostil obžaloby, otazníky kolem systému rozdělování regionálních peněz v jižních Čechách přetrvávaly dál.

Jméno Jiřího Trnky se v regionu objevilo znovu v souvislosti s vyšetřováním padesátimilionového dotačního podvodu při stavbě Relaxačního a regeneračního centra přímo na Hluboké nad Vltavou. Tento areál přitom spadal do přímé sféry vlivu tamních politiků a podnikatelů soustředěných kolem Pavla Dlouhého (st.). Aktuální koncentrace majetku ukazuje stav, kdy někdejší očištěný šéf dotačního úřadu spravuje klíčové agro-pozemky v revíru vlivného regionálního politika, zatímco jeho syn následně oficiálně ovládl mateřskou společnost AGRINVEST s.r.o. Přesun festivalu na tyto specifické pozemky tak pouze ilustruje, jak hluboko sahají majetková tykadla místních podnikatelských struktur.

Podle veřejně dostupných záznamů v českém obchodním rejstříku realizoval vlivný jihočeský politik Pavel Dlouhý (st.) v uplynulých letech plánovanou generační obměnu a postupně předal kontrolu nad klíčovými rodinnými investičními a zemědělskými subjekty na svého syna Pavla Dlouhého. Tento proces předání rodinného byznysu byl formálně završen v průběhu roku 2025, kdy "mladší generace" rodiny kompletně převzala přímé majetkové podíly i exekutivní řízení v klíčových holdingových firmách. Konkrétně u společnosti AGRINVEST s.r.o. se sídlem v Českých Budějovicích se syn Pavel Dlouhý stal oficiálním společníkem k 13. březnu 2025 a následně byl jmenován jejím jednatelem k 20. srpnu 2025. Velmi podobný scénář se odehrál také u sesterské společnosti JIHOINVEST s. r. o., kde syn převzal vlastnický podíl k 8. lednu 2025 a funkci jednatele začal vykonávat rovněž od 20. srpna 2025. Obě tyto společnosti tvoří zastřešující finanční a nemovitostní články, skrze které rodina historicky kontroluje rozsáhlé pozemky a dceřiné firemní podíly v regionu, mezi něž nově spadá i společnost DECLIVIA s.r.o. (EXSTO Karla Hájka), v níž AGRINVEST s.r.o. získal majetkovou účast k 5. březnu 2026. 

Celé majetkové impérium rodiny Dlouhých se tradičně opírá o jihočeský agrární sektor, zemědělství a rybářství, což se projevuje také v majetkové struktuře společnosti Rybářství Třeboň Hld. a.s., kde sám Pavel Dlouhý starší dlouhodobě působí jako člen představenstva. Právě v tomto holdingu, který je největším producentem sladkovodních ryb v České republice i v Evropě a generuje roční konsolidovaný obrat přesahující 340 milionů korun s provozním ziskem kolem 49 milionů korun, drží významný vlastnický podíl ve výši 37,66 % jeho manželka Jana Dlouhá. Skupina pod sebou sdružuje zásadní dceřiné korporace zajišťující celý produkční a distribuční řetězec, zejména výkonné Rybářství Třeboň a.s., obchodní společnost FISH MARKET a. s. a slovenskou distribuční větev KOLTER, a.s.. Samotný Pavel Dlouhý st. navíc dlouhodobě vede Regionální agrární komoru Jihočeského kraje a v minulosti držel zásadní vliv v různých privátních i privatizovaných podnicích. 

Převod těchto struktur na syna byl zvolen jako strategický krok, který zajišťuje kontinuitu operativního řízení firem i kontrolu nad majetkovými toky, a zároveň minimalizuje dopady na politické působení otce, který stále zůstává aktivní v regionální buňce ODS v Hluboké nad Vltavou. Všechny konkrétní právní dokumenty, včetně smluv o převodu podílů a aktuálních výročních zpráv, jsou veřejně přístupné ve Sbírce listin u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

 

Okolí Vondrova vč. bývalého schwarzenberského dvora vlastní společnost Agriprod CZ (dále restaurace Hubert, Hotel Podhrad, Knížecí důr a restaurace U Hájků). Všechny velké vodní plochy, prozatím s výjimkou řeky Vltavy a rybníčků Hvězdář, pak patří holdingu Rybářství Třeboň. Kdo tedy ovládá větší část Hluboké nad Vltavou viditelnou na obrázku? Za správnou odpověď získáte dva volné VIP vstupy na agro-festival a klíčenku podepsanou místostarostou města. 

                                                     

Díky těmto lidem funguje Hluboká nad Vltavou tak, jak funguje. Vláda jedné strany (ODS) a jí naklonění “přisluhovači” z ostatních politických uskupení. Celkově má hlubocké zastupitelstvo 21 členů, z toho jsou tři opoziční a čtvrtým je nepohodlný Martin Veber. Přijeďte na festival a poznejte skutečnou tvář “hlubocké dokonalosti”. Je to blitka.

Black Celebration: Česká televize zahájila výstražnou stávku (22.06.2026)

 

Co dnes Česká televize nemůže kvůli stávce odvysílat: 

"Soudruh Babiš dnes oficiálně odmítl zařadit soudruha Pávka na seznam NATO delegace do Ankary. Batole se vzteky pos**lo a z plínky vytáhlo kompetenční žalobu." 

Čeká nás maďarská cesta nebo maďarská cesta? Více ZDE

                                                  

Ukázka toho, jak veřejnoprávní média neustále ohýbají skutečnosti a dávají prostor Břízům, Foltýnům a dalším hvězdám výše udedeným. Kumu tím slouží tahle “nezávislá média”?!

                                                                          

Pávkova bezstarostná jízda od totalitního monolitu k demokratické polarizaci

Manipulace s veřejným míněním a vytváření nekritizovatelných politických symbolů představují trvalé riziko pro svobodu myšlení, bez ohledu na historickou epochu. Přestože se totalitní režim před rokem 1989 a současný demokratický systém zásadně liší svými institucionálními základy, oba vykazují specifické formy mediální selekce a narativního inženýrství, které deformují veřejnou debatu a omezují schopnost společnosti kriticky myslet. Aliance moci a médií má v každé době tendenci vytvářet černobílý obraz světa, v němž je disent vůči oficiální linii trestán – ať už přímou státní perzekucí, nebo moderním sociálním vyloučením a nálepkováním.

Předlistopadová komunistická propaganda fungovala jako brutální, státem řízený monolit, který si vynucoval absolutní monopol na pravdu. Občan byl od raného dětství vystaven systematickému tlaku prostřednictvím zpolitizovaného školství, cenzurované kultury a všudypřítomných ideologických rituálů. Tento systém vědomě falšoval historii, zatajoval zločiny režimu a prezentoval totalitní uspořádání jako jediný spravedlivý společenský řád, zatímco jakýkoli alternativní pohled brutálně kriminalizoval. Cílem nebylo přesvědčit občany o pravdivosti dogmat, ale zlomit jejich vůli k odporu a vynutit si vnější konformitu prostřednictvím strachu a existenční závislosti na aparátu KSČ. Současná podoba politické komunikace sice operuje v prostředí formální svobody slova, přesto však vykazuje znepokojivé mechanismy, které v mnoha ohledech napodobují psychologické vzorce minulosti. Výrazným příkladem této moderní manipulace je systematické retušování a bagatelizování předlistopadové komunistické minulosti současného prezidenta Petra Pavla. Mainstreamový narativ jej cíleně transformoval do pozice bezchybného symbolu morálky, svobody a demokracie, přičemž jeho aktivní členství v KSČ a studium v tehdejších vojenských zpravodajských strukturách jsou v mediálním prostoru odsouvány na vedlejší kolej nebo interpretovány jako pouhé mladické pochybení. Hlavní nebezpečí moderní propagandy spočívá v tom, že legitimní kritika této minulosti je okamžitě diskreditována, a kritici jsou paušálně označováni za nepřátele demokratického zřízení či podporovatele nepřátelských režimů, což efektivně paralyzuje věcnou historickou diskusi. Tato jednostrannost a vytváření chráněných politických narativů se plně projevuje také v zahraničněpolitické oblasti, konkrétně v přístupu k blízkovýchodnímu konfliktu a v nadržování Státu Izrael ze strany českých elit a klíčových médií. Kritická část veřejnosti poukazuje na to, že česká mediální scéna dlouhodobě selektuje informace, marginalizuje zprávy mezinárodních humanitárních organizací o masovém utrpení civilistů a obviněních z genocidního jednání v Pásmu Gazy. Tato informační asymetrie se projevila i při bagatelizování a zpochybňování mezinárodního zatykače, který Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua kvůli podezření z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Namísto věcného právního a etického zhodnocení byl tento krok českými politickými představiteli označen za nepřijatelný a média jej často rámovala optikou politické nepatřičnosti, což zrcadlí snahu chránit spřízněné politické aktéry před mezinárodní odpovědností.

Zatímco komunistická totalita vynucovala jednotu shora pomocí cenzury a vězení, současná éra dosahuje podobného umlčování kritiky prostřednictvím decentralizovaného tlaku sociálních bublin, mediální selekce a ostrakizace. Vznik pojmů označujících nekritické stoupence vládních představitelů za fanatické sekty ukazuje na hlubokou patologii dnešního veřejného prostoru, kde emoce a slepá loajalita k vybraným spojencům vítězí nad racionálním hodnocením faktů. Obě období tak ve výsledku selhávají v toleranci ke skutečné názorové pluralitě. Komunistický režim svobodu diskuse zcela zlikvidoval, zatímco současný stav ji vážně ohrožuje tím, že z každého nesouhlasu s oficiální domácí či zahraniční linií vytváří morální selhání nebo hrozbu pro západní orientaci státu. 

Guma gumou zůstane

Post-bolševická propaganda hradního pána - zdroj ZDE

“Nezávislá média” v režimu manipulativním. Odkaz ZDE

Dochází za podpory “demokratického bloku” k porušování demokratických principů nebo jen k porušování zákoníku práce?! Zdroj ZDE

Pavlovi - miláčci českého národa. Tohle tu fakt nebylo ani za komoušů