Prezident Petr Pavel včera opět dojal tuzemské
„demokraty“, když v rozhovoru pro turecký deník Türkiye Gazetesi krátce před
svým vymodleným odletem na 36. summit NATO v Ankaře zdůraznil, že Evropa musí
převzít větší odpovědnost za svou vlastní obranu a bezpečnost. Zároveň vyjádřil
přání, aby Spojené státy zůstaly pevným partnerem kontinentu, a očekává, že
spojenci znovu potvrdí strategický význam pokračující podpory Ukrajiny pro
zajištění vlastní bezpečnosti.
Tolik krásných a statečných slov ve dvou větách ale
poodhalilo realitu, která by podobnému rozhovoru měla předcházet. Především v
době, kdy čeští „demokraté“ bojují za nezávislost a svobodu veřejnoprávních
médií.
Noviny Türkiye Gazetesi totiž nelze považovat za
objektivní médium v západním smyslu slova, protože fungují jako přímý názorový
nástroj vládnoucí elity a nedemokratického prezidenta Erdoğana, což je typickým
znakem turecké mediální oligarchie. Tento model vykazuje silné paralely se
situací, kdy Andrej Babiš vlastnil vydavatelství MAFRA (Mladá fronta DNES,
Lidové noviny), avšak s mnohem radikálnějším politickým tlakem a ekonomickou
závislostí na státních zakázkách. Zatímco v Česku nákup médií miliardáři
(Babiš, Křetínský, PPF) vytvořil situaci, kdy noviny hájí ekonomické či
politické zájmy svých majitelů, v Turecku šel proces dál. Turečtí oligarchové,
jako rodina Örenových, dobrovolně předali autonomii svých redakcí do rukou
státního aparátu. Výměnou za to smí jejich korporace nerušeně bohatnout na
státních megaprojektech. Türkiye Gazetesi jsou součástí konglomerátu İhlas Holding A.Ş., založeného Enverem Örenem (1939–2013), který kromě mediálních
aktiv působí také ve stavebnictví (İhlas Construction Group), energetice (İhlas
Mining), zdravotnictví (Türkiye Hospital, İhlas College) a obchodě (İhlas
Marketing).
Prezident Recep Tayyip Erdoğan má na nezávislost novin
Türkiye Gazetesi absolutní a přímý vliv, přičemž list funguje jako čistá hlásná
trouba jeho politiky. Podle mezinárodních organizací, jako je Freedom House,
Erdoğan není demokrat, ale klasický autoritářský populista s hlubokým
klientelistickým zázemím. Vládne systému tzv. soutěživého autoritářství, kde se
sice konají volby, ale politické prostředí, soudy i média jsou natolik
deformované v jeho prospěch, že opozice čelí neustálé represi. Navíc Erdoğanův vztah
se zbrojařským průmyslem je mimořádně těsný a tvoří páteř jeho domácí politiky
i mezinárodní prestiže. Chystaný summit NATO v Ankaře, sloužící Turecku jako
obří marketingová platforma, proběhne právě v tamním prezidentském komplexu,
který Erdoğan využívá jako hlavní diplomatickou scénu pro demonstraci turecké
zbrojní soběstačnosti a prolomení západních embarg.
Nejslavnější tureckou
zbrojovku Baykar (výrobce dronů Bayraktar TB2) spoluvlastní a vede Selçuk
Bayraktar, prezidentův zeť. Stát této firmě poskytuje maximální politickou i
finanční podporu. Turecký zbrojní export dosáhl historického rekordu, když za
uplynulý rok překročil hranici 10 miliard dolarů a růst pokračuje. Erdoğan
osobně předsedá Výboru obranného průmyslu a řídí strategické investice, jako je
výstavba nových zbrojních kapacit v Ankaře. Chystaný summit NATO v Ankaře tak
bude pro Erdoğana možností ukázat světu (Trump, Rutte, …), že Turecko už není
jen spotřebitelem západních zbraní, ale předním dodavatelem vojenských
technologií, což mu poslouží jako hlavní páka pro vyjednávání silnější
geopolitické pozice uvnitř Aliance. A našemu soudruhovi Pávkovi celý tenhle
komický pokus s článkem v manipulativních Türkiye Gazetesi má asi zajistit
místo u „svátečního stolu“ nejvýznamnějších zbrojařů z celého světa.
 |
| Kdy tohle tuzemští demokraté/PÁVKOVCI už konečně pochopí a přestanou dělat zbrojařským oligarchům užitečné idioty?!! |
Žádné komentáře:
Okomentovat