Cesta Česka z parlamentního systému k prezidentské diktatuře

Když Ústavní soud ve středu 24. června 2026 vydal předběžné opatření a přikázal (proč asi!) vládě zajistit prezidentu Pavlovi účast („zavedenou praxi“) na summitu NATO v Ankaře, většina médií to prezentovala jako jednoznačné rozhodnutí. Česká televize např. následně poskytla přes hodinu prostoru výhradně protivládním politikům, komentátorům a novinářům. V přímém přenosu tak předvedla místo nezávislosti a objektivity učebnicovou ukázku zpravodajské nevyváženosti, připomínající země prezidentskou diktaturou. 

Hned následující den ale přišlo další vyostřené prohlášení, a to přímo z Pražského hradu. Prezident Petr Pavel České televizi a Českému rozhlasu řekl, že je automaticky vedoucím delegace na summitu Severoatlantické aliance a o své účasti na jakékoliv jeho části si rozhodne sám. Středeční slova ministra zahraničí Petra Macinky o ústavním puči zároveň označil za jednání hraničící se šířením poplašné zprávy. Kancelář prezidenta republiky ústy šéfa hradní komunikace Víta Koláře potvrdila, že s hlavou státu v čele delegace jednoznačně počítá. To podle něj odpovídá protokolární tradici („zavedená praxe“ - ošacení pro politručka také nebyla “zavedená praxe a jak krásně funguje), kdy šéf delegace rozhoduje o jejím složení i o programu jednotlivých účastníků.

Celý kompetenční spor o zastupování státu na summitech přitom není osobní záležitostí prezidenta. Jde o zásadní otázku výkladu Ústavy ČR, u níž by případný úspěch hlavy státu vytvořil právní precedent platný pro všechny budoucí prezidenty bez ohledu na konkrétní summit. Podle pouze dvou nesouhlasících ústavních soudců (z patnácti) Jana Wintra a Dity Řepkové však právě tato obecná platnost budoucího precedentu znamenala, že nebylo nutné rozhodovat ve spěchu formou mimořádného předběžného opatření o „zavedené praxi“. V tomto případě totiž podle jejich disentu nehrozila žádná nenapravitelná újma na lidských právech.

Petr Pavel a jeho tým touto bleskovou „protivládní“ akcí vytvořili situaci, která v očích veřejnosti postavila Ústavní soud do pozice, kdy diktuje vládě, co má dělat, což ohrožuje jeho důvěryhodnost. Tento bezprecedentní krok tak namísto rychlého vyřešení právního patu přenesl čistě ústavní spor do roviny vyostřeného politického boje, který riskuje oslabení autority samotné justice. To každý nesouhlas s Babišovou vládou bude v budoucnu řešit „Pávkův“ Ústavní soud? 

Tandem prezidenta a současné opozice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti) – za asistence údajně nezávislého Ústavního soudu – předvádí dokonale ukázkový, krátkozrace účelový přístup motivovaný jedinou věcí: zaslepenou snahou všemožně bojovat proti současné vládě. Tento primitivní kalkul se však všem zúčastněným aktérům krutě vymstí a jako bumerang posílí přesně ty nepřátele, proti kterým byl původně namířen. Pokrytci, kteří se v Zemanově éře hystericky snažili postavení hlavy státu za každou cenu ořezat a bezohledně ohýbali právo v jeho neprospěch, dnes bezpáteřně otočili a agresivně horují pro poloprezidentský systém. Poslední pojistkou proti tomuto politickému diletantismu měl být Ústavní soud. Jenže ten svým totálně alibistickým postupem ve věci kompetenční žaloby definitivně dokázal, že je jako ochránce ústavnosti naprosto k ničemu. Tohle nedopadne dobře.

                                                                               

                                                                                  

Největší ubožák co sedí na Prážském hradě od vzniku České republiky. Navíc bývalý bolševik s krycím jménem Pávek a legendou, který před Listopadem 1989 aktivně a kariérně panáčkoval dle vojenských notiček sovětských soudruhů komunistů. 

                                                                                       

Nerudová už asi také zapomněla, komu z prezidentských kandidátů překážela nejvíc. Pávkův tým tehdy nemohl dopustit, aby finálový souboj vedla s Babišem právě Nerudová.
Zleva bývalý člen KSČ, současná reprezentantka KSČM a naivní STANařka.

                                                                                  

Obávám se doby, kdy tihle mamlasové budou mít pravdu a naši "slavní demokraté" budou lhát a ohýbat Ústavu ČR kvůli údajnému "zachování demokracie", resp. politické moci nad Babišem a spol. Strašná představa, ale všechno k tomu směřuje.  

Škoda že všichni ti pseudodemokraté od chvilkoštítkařů a z Pražského hradu nepřemýšlejí jako organizátoři festivalu. Určitě by se v Česku žilo líp - bez zbytečného rozdělování společnosti, což je jeden z hlavních cílů světového vraha Putina, rozdrobit Západ.