51024081: Duchovní otec Tomáš Jirsa (ODS) varuje před vědeckým komunismem (NEDEJ SE, ČT2

Aktuální díl investigativního pořadu NEDEJ SE s názvem „Česko, černý klima pasažér“ podrobně mapuje průběh a pozadí přelomové klimatické žaloby na český stát. Tuto žalobu podala skupina občanů, jedna obec a dva spolky, kteří se u soudu domáhali toho, aby Česká republika prokazatelně zrychlila snižování emisí skleníkových plynů a zajistila účinnější ochranu životního prostředí. Dokument sleduje klíčové právní i vědecké argumenty, které v této souvislosti zazněly před Ústavním soudem a vyvolaly velkou veřejnou debatu. Autoři se v reportáži kriticky zamýšlejí nad tím, zda Česko plní své mezinárodní závazky, nebo se chová jako pověstný černý pasažér, který sice využívá globálního úsilí o ochranu klimatu, ale sám do něj dostatečně nepřispívá.

Vedle vědeckých posudků se v této věci objevilo také stanovisko, které si soud nevyžádal. Šlo o dokument předložený Ústavnímu soudu skupinou deseti senátorů z klubů ODS a TOP 09 pod vedením Tomáše Jirsy (ODS), který ale nebyl samostatnou ústavní stížností, ale dobrovolně zaslaným vyjádřením ke stávající klimatické žalobě.

Senátor Tomáš Jirsa se proti klimatické žalobě vymezil zcela zásadně a označil ji za nebezpečný pokus o proměnu ústavního a demokratického systému v České republice. Ve svých veřejných vyjádřeních, rozhovorech i v samotném textu stanoviska pro Ústavní soud prezentoval celou kauzu jako projev agresivního aktivismu, který ohrožuje suverenitu země, její ekonomiku a bezpečnost. Jeho hlavní argument spočíval v tom, že klimatická žaloba je pokusem menšinových zájmových skupin, které neuspěly ve volbách, prosadit své politické cíle skrze justici. Podle něj má v parlamentní demokracii pravomoc určovat směr země a přijímat zákony výhradně vládní většina vzešlá z řádných voleb, nikoli soudní moc. Požadavek ekologických organizací, aby soudy přikázaly ministerstvům připravit konkrétní legislativu a omezit emise, proto označil za přímé popření voleb jako hlavního zdroje moci v demokratickém státě.

Jirsa v této kauze silně akcentoval také drtivé socioekonomické dopady radikálního omezování emisí. Veřejně varoval, že pokud by soud vyhověl požadavkům aktivistů a donutil stát k okamžitému zpřísnění ekologických regulací, vedlo by to k masové chudobě obyvatelstva, energetické nestabilitě a riziku rozsáhlých blackoutů. Zdůrazňoval, že v současné zhoršené bezpečnostní situaci v Evropě musí být absolutní prioritou státu posilování obranyschopnosti a ekonomické stability, nikoli plnění nákladných environmentálních ideologií, které by ochromily český průmysl a zemědělství. Velmi ostře se Jirsa vyjádřil také na adresu Evropského soudu pro lidská práva a jeho přelomového rozsudku ve prospěch švýcarských seniorek, o který se česká žaloba opírala. Tento mezinárodní verdikt označil za jasný soudní exces a neoprávněnou uzurpaci moci nad suverénními státy ze strany mezinárodních institucí, které podle něj podléhají ideologii klimatismu. Zároveň se stal terčem kritiky ze strany českých vědců za to, že ve svém senátorském stanovisku zašel až k otevřenému zpochybňování samotné klimatické vědy. Moderní klimatologii a vědecký konsensus o podílu lidstva na globálním oteplování přirovnal v debatách ke vědeckému komunismu a tvrdil, že příčiny klimatických změn by se z politické úrovně vůbec neměly řešit.

Ústavní soud sice klimatickou žalobu občanů a spolků z procesních důvodů nakonec zamítl (předseda Ústavního soudu Pepa Baxa, 22. října 2025), argumentaci Jirsovy skupiny senátorů však do svého rozhodnutí nepromítl. Soudci ve svém odůvodnění výslovně uvedli, že existenci člověkem vyvolané klimatické změny nijak nezpochybňují a plně si uvědomují naléhavost ochrany životního prostředí. Žalobu zamítli pouze proto, že zvolená procesní strategie nebyla podle českého práva správným nástrojem k vynucení celostátní koncepční politiky, čímž cestu případným budoucím žalobám nezavřeli.

Kompletní seznam deseti senátních signatářů, kteří se pod vyjádření v červenci 2025 podepsali:

Tomáš Jirsa, Jiří Oberfalzer, Martin Červíček, Lumír Aschenbrenner, Vladimíra Ludková, Pavel Fischer, Zdeněk Hraba, Jaroslav Chalupský, Marek Slabý a Jan Paparega. Všichni tito zákonodárci se svým podpisem společně připojili k argumentaci varující před omezováním pravomocí Parlamentu a před drtivými socioekonomickými dopady radikální dekarbonizace. Láska ke klimatu spojuje experty napříč spektrem politických stran. Další hnus tzv. "demokratů"