51024081: Lže prezident Petr Pavel nebo náměstek šéfa NATO Boris Ruge?

Předchozí vláda Petra Fialy (ODS) nám čtyři roky vtloukala do hlavy, že největším zlem a ohrožením demokracie/bezpečnosti je Andrej Babiš (ANO) a vlastně všichni, kteří nesouhlasí s názory jeho tehdejší pětikoalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti). V naprosto stejném módu proběhla i prezidentská volba. Z ní vzešel ten „hodnější“ komunista, který si svou bolševickou minulost – na rozdíl od svého tehdejšího konkurenta Babiše – už prý odpracoval. Sledujeme bažinu lží a manipulací páchnoucí z obou znepřátelených stran. Ta loni v říjnu vyplivla úplně tu nejhorší vládu od vzniku České republiky – koalici ANO, SPD a Motoristů sobě. Obě bandy hulvátů a lhářů se budou donekonečna hádat o to, kdo je větší šmejd a lotr. Je to hnus, ve kterém už i „dezoláti“ mívají dost často pravdu, zatímco „demokraté“ se ocitají mezi usvědčenými lháři a manipulátory. A tím nemyslím jen spolek Milion chvilek pro demokracii. Aktuálně jednu takovou dezinformaci vypustil náš „svatý“ Petr Pavel, kterou dementoval náměstek šéfa NATO Boris Ruge odmítající prezidentova slova, že by nedávná cesta jeho nadřízeného Marka Rutteho do Prahy byla pro Česko varováním. Vyrazí teď Mikuláš Minář do průvodu proti lžím prezidenta Petra Pavla? Nevyrazí. Ukazuje se totiž, že celý jeho spolek je "vyzbrojený" převážně "technikou" ANTIBABIŠ a měří realitu dvojím metrem.

Jednou z "nediskutovaných" oblastí je např. česká muniční iniciativa, která vznikla jako reakce na kritický nedostatek dělostřelecké munice na Ukrajině a omezené výrobní kapacity v Evropě. Jejím hlavním deklarovaným cílem bylo rychle zajistit dostupnou munici na světových trzích a bez průtahů ji dopravit na bojiště. Přes české firmy díky tomu podle dostupných údajů protekly stovky miliard korun a na Ukrajinu zamířily miliony kusů munice. Bez ohledu na domácí politické spory se tato iniciativa stala jedním z nejviditelnějších příspěvků Česka k obraně Ukrajiny, čímž se naše země zařadila mezi klíčové koordinátory vojenské pomoci v Evropě. Od loňského prosince se však počet participujících zemí snížil na polovinu. Tento vývoj navíc zapadá do rétoriky hnutí ANO, které svým voličům slíbilo, že případnou podporu iniciativy podmíní tím, že finanční náklady plně převezmou jiné státy, nikoliv český státní rozpočet. Značná část zakázek v rámci této iniciativy – podle odhadů až 70 % – směřovala k holdingu Czechoslovak Group (CSG) podnikatele Michala Strnada. Na celém projektu se vedle zbrojařů prokazatelně podíleli také čeští vojenští i civilní zpravodajci. V médiích se v této souvislosti objevila kritika poukazující na to, že někteří vysoce postavení důstojníci rozvědek odcházeli po skončení služby přímo do Strnadova holdingu. Tyto personální přestupy, které podléhaly schválení tehdejšího ministra vnitra Víta Rakušana (STAN), vyvolaly u kritiků nadsazené komentáře, že se z firmy stává jakási „třetí civilní rozvědka“. Pozornost upoutal také fakt, že v roli marketéra pro holding CSG působil bývalý architekt prezidentské kampaně Petra Pavla.

Zatímco se skupina CSG, kterou založil Jaroslav Strnad a dnes ji vede jeho syn Michal, rozrostla ve významný evropský obranný konglomerát a v lednu 2026 vstoupila na amsterdamskou burzu, v průběhu let se kolem ní objevila řada mediálních obvinění a kontroverzí. Spekulace vyvolala například situace z března 2026, kdy zahraniční média informovala o tom, že španělská dceřiná společnost Fábrica de Municiones de Granada (FMG) byla dočasně vyřazena ze seznamu dodavatelů Agentury NATO pro podporu a pořizování (NSPA). Podle tehdejších novinářských zpráv mělo jít o důsledek prošetřování možných nesrovnalostí či provizí. Vedení holdingu CSG však jakékoliv protiprávní jednání či pochybení kategoricky odmítlo s tím, že interní právní audit žádné nesrovnalosti neodhalil. Samotný Michal Strnad pak v minulosti čelil mediální kritice a spekulacím ohledně dotačních projektů, licencí na obchod se zbraněmi či nadstandardních vztahů s politickými představiteli. Některé publicistické zdroje též naznačují, že CSG profitovala z velkých vládních zakázek zadávaných bez klasického výběrového řízení, jako byl například miliardový kontrakt na nákladní vozy Tatra. Pozornost vyšetřovatelů na Slovensku se v minulosti rovněž okrajově dotkla některých spolupracovníků či firem propojených se skupinou. V kruzích investigativních novinářů se mluví také o dlouhodobých nákupech starších muničních a zbrojních kapacit na Balkáně. Nejostřejší kritika ze strany odpůrců holdingu pak tvrdí, že část munice dodávané na Ukrajinu holding levně nakupuje v postsovětských a balkánských zemích a následně ji s vysokou marží přeprodává. Tyto spekulace však narážejí na fakt, že ceny na trhu s vojenským materiálem diktuje celosvětový kritický nedostatek zdrojů. V médiích jsou pravidelně zmiňovány také dřívější politické a obchodní vazby holdingu. Patří mezi ně kontakty se slovenským ministrem vnitra Robertem Kaliňákem, jehož jméno bývalo s některými strukturami kolem CSG spojováno. Od roku 2016 Strnad rozvíjel partnerství se slovenským podnikatelem Alexejem Beljajevem, jehož firmy v minulosti patřily k významným finančním sponzorům kampaně Miloše Zemana. Beljajev bývá v publicistických textech kvůli svým dřívějším rozsáhlým obchodním vazbám na Ruské železnice a jejich tehdejšího šéfa Vladimira Jakunina označován za kontroverzní figuru, což v kontextu současné geopolitické situace a sankčních seznamů logicky přitahuje zvýšenou pozornost analytiků i médií.