Politické strany a hnutí jdou do komunálních voleb svobodně, a tudíž by i svobodně a především kriticky měly vystupovat proti svým konkurentům. V Hluboké nad Vltavou již 32 let funguje systém, který má takzvaně „pod palcem“ ODS. Celých 32 let zde sedí starosta Tomáš Jirsa a stejně dlouhou dobu tu vykonává funkci místostarosty Pavel Dlouhý, přezdívaný svým spolustraníkem Mirkem Topolánkem „kmotr ODS“. Po celých 32 let zde ODS vyhrává volby a sestavuje takzvanou koaliční smlouvu, se kterou souhlasí víceméně všechna domněle konkurenční uskupení. Výjimkou byli snad jen v minulosti ze strany ODS z principu neoslovení komunisté a „antisystémoví“ TOP 09, Piráti a nyní také „rebelové ze Zámostí“. Ti pod novým názvem „Politika je služba“ letos poprvé v historii porazili hlubockou buňku ODS, čímž byli vládnoucí garniturou automaticky přeřazeni do opozice. Naprosto opačně to mají ostatní subjekty „konkurující“ ODS, které po každých volbách poslušně vstupují do koalice s touto mocnou stranou.
Tato politická netečnost a poddajnost ostatních subjektů může pramenit z hluboko zakořeněného strachu. Kritizovat vlivné vedení napojené na mocenské struktury, kde zejména postava místostarosty bývá v médiích i mezi lidmi dlouhodobě spojována s neoficiálními tituly jako mafián či kníže z Hluboké, vyžaduje mimořádnou osobní odvahu. Vyvstává tak otázka, zda menší strany a hnutí nevyměnily svou politickou integritu a kontrolní roli za vlastní prospěch, klid a teplá místa v radě města. V takovém prostředí se loajalita stává platidlem za bezpečí a platí zde cynické pravidlo: „Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti.“ Pokud se někdo pokusí z tohoto šiku vybočit, rychle narazí na tvrdé totalitní heslo: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“
Tento propletenec má navíc velmi hmatatelné ekonomické obrysy. Řada radních a zastupitelů z těchto satelitních uskupení totiž víceméně rozhoduje o městských projektech a dotacích, které následně proudí do podnikání s nimi spojeného, spřátelených firem, sportovních klubů, zájmových kroužků či jimi organizovaných kulturních akcí. Pro místní podnikatele a obyčejné lidi znamenal nesouhlas s těmito mocnými figurami riziko okamžité politické, finanční i společenské izolace. Tradiční politická soutěž se v Hluboké na dlouhé roky proměnila v rituál, kde se s kritiky zavedených pořádků nikdo nebavil a byli automaticky očerněni a vytlačeni na úplný okraj veřejného života bez jakéhokoliv vlivu, zatímco zbytek zastupitelstva raději z pragmatismu a pro svůj vlastní klid kráčel s proudem. Rozhodnutí o osudu města se tak rodila v uzavřeném kruhu bez jakékoliv reálné oponentury, což vytvářelo nebezpečnou iluzi jednoty. Tu asi nejlépe vystihuje aktuální předvolební heslo ODS – „Stabilita společnosti přináší prosperitu“.
Nabízí se však otázka, proč podstatné části veřejnosti tyto praktiky vyhovují a proč stále dokola volí ODS a její lokaje. Důvody jsou čistě pragmatické a psychologické. Hluboká nad Vltavou navenek vzkvétá, je čistá, upravená a proslulá jako prestižní adresa pro bydlení, sport i turismus. Pro řadu voličů je tato vnější fasáda úspěchu důležitější než transparentnost a čistota demokratických procesů. Lidé se raději vzdají „hlubší kontroly“ výměnou za pocit bezpečí, stability a jistoty, že systém funguje, město prosperuje a jim osobně se daří dobře. Mnozí jsou navíc skrze své zaměstnání, rodinné příslušníky, sportovní kluby nebo dotované koníčky na tomto mocenském aparátu přímo či nepřímo existenčně závislí. Volba stávající garnitury je tak pro ně racionální investicí do zachování vlastního životního standardu, přičemž morální aspekty a klientelistické vazby raději „vědomě přehlížejí“.
Víkendové komunální volby však do tohoto zdánlivě neotřesitelného rodinného stříbra jihočeské ODS vnesly bezprecedentní otřes. Úspěch uskupení „Politika je služba" zasadil dosavadnímu hegemonovi citelnou ránu. V čele této změny přitom stojí architekt Martin Veber, muž, který v minulosti čelil brutálnímu tlaku v podobě žhářského útoku na své auto, což celému příběhu dodává rozměr hmatatelného rizika, jemuž museli kritici režimu čelit. Přestože ODS i přes svou historickou porážku bleskově poskládala koalici s ostatními menšími subjekty, aby udržela 32 let fungující formát panování (Jirsa starosta, Dlouhý místostarosta), politická realita ve městě se nevratně změnila. Úspěch hnutí, které zavedené pořádky doposud ignorovaly, jasně ukázal, že strach, klientelismus a touha po vlastním prospěchu nemusí vládnout věčně. Hluboká nad Vltavou tak prožívá procitnutí, v němž se opozice stala legitimním vítězem a nekompromisním hlídacím psem, který odmítá dál přihlížet tomu, jak se z demokratické správy města stává absolutní panství několika vyvolených. Ti však „tato obvinění“ popírají.
 |
| Někde to už funguje DLOUHÁ léta |
Žádné komentáře:
Okomentovat