Zatímco předchozí vláda Petra Fialy (ODS) si v otázkách nadržování Státu Izrael (Stav lidských práv v ČR) notuje za tichého souhlasu prezidenta Petra Pavla se současnou vládou Andreje Babiše (ANO), v pondělí 19. října 2026 se v hlavní budově Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR uskutečnil seminář s názvem Izrael a Palestina: mezinárodní právo, odpovědnost EU a role České republiky. Akce, která se konala pod záštitou poslankyň za Stranu zelených Gabriely Svárovské a Ireny Ferčíkové Konečné, přilákala zhruba 200 lidí a další sledovali program přes živý videopřenos (ČT24). Hlavním záměrem organizátorek bylo otevřít v českém prostředí netradiční kritiku silně proizraelského postoje domácí zahraniční politiky a zprostředkovat českým zákonodárcům fakta od renomovaných expertů, kteří situaci v regionu dlouhodobě dokumentují.
Na půdě Sněmovny vystoupila trojice špičkových
mezinárodních odborníků na lidská práva: palestinská právnička Sawsan Zaher, Claudio
Francavilla z mezinárodní organizace Human Rights Watch a online Yoav
Shemer-Kunz z izraelské lidskoprávní organizace B'Tselem. Diskuse se otevřeně
dotkla morální a právní odpovědnosti České republiky za její bezpodmínečnou
diplomatickou podporu a pokračující dodávky zbraní Izraeli. Expertka a experti
podrobili ostré kritice to, jak Česko v rámci Evropské unie systematicky využívá
právo veta a princip jednomyslnosti k blokování společných unijních kroků, čímž
podle nich vytváří prostředí mezinárodní beztrestnosti a oslabuje tlak na
dodržování lidských práv. Organizátorky semináře upozornily na zásadní rozpor v
současné české politice, která se sice verbálně hlásí k odkazu Václava Havla,
ale v praxi uplatňuje selektivní přístup k mezinárodnímu právu. Závěrečné
varování expertů, že selektivní uplatňování práva ve výsledku oslabuje i
vlastní bezpečnost státu, se však okamžitě stalo terčem ostré kritiky ze strany
zastánců dosavadní české zahraniční politiky, kteří akci vyčítali jednostranné
zaměření a zpochybňovali právní rámec celé argumentace.
Tato vyhrocená domácí debata o ztrátě mezinárodní
objektivity a slepotě vůči dění v regionu nachází přímou paralelu v uměleckém
světě. Přesně tyto mechanismy lidského chování a apatii totiž mapuje
krátkometrážní snímek Dvě a půl minuty za pět šekelů izraelského dokumentaristy
ruského původu Efima Graboye, který je pozoruhodnou sociologickou studií
zaměřenou na monetizaci války a postupnou ztrátu lidského soucitu. Snímek
ukazuje, že když chcete vidět válku v přímém přenosu, stačí se z izraelské
hranice podívat na zničenou Gazu a zaplatit za to pět šekelů. Ve Sderotu se
kolem turistického dalekohledu namířeného na frontu potkává izraelská
společnost napříč různými komunitami. Kdo jsou a co cítí její zástupci a
zástupkyně, se ptá tato observační sociologická studie. Tento mrazivý
dokumentární počin je v těchto dnech k vidění online na filmové platformě
DAFilms.cz. Snímek byl vybrán do soutěžní sekce Krátká radost v rámci
jubilejního 30. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Diváci z
celého světa tak mají jedinečnou příležitost stát se součástí festivalové
poroty, film bezplatně zhlédnout a svým hlasováním rozhodnout o vítězi této
prestižní kategorie. Za zmínku stojí i etický rozměr produkce – film vznikl
zcela nezávisle díky dobrovolné spolupráci všech tvůrců a žádný člen
autorského, realizačního ani produkčního týmu neobdržel za svou práci na tomto
projektu žádnou finanční odměnu.
Samotné dílo se nestaví na stranu žádné z politických či
vojenských sil, ale funguje jako kritické a nezaujaté zrcadlo lidského chování.
Režisér nevyužívá komentář ani hlas vypravěče a namísto politické agitace se
soustředí na humanitární a psychologický rozměr konfliktu, čímž dává prostor
čistému pozorování situace na vyhlídce Sderot. Musíme smeknout před tvůrcem,
který se rozhodl postavit film na reakcích lidí – a to takovým způsobem, že
samotné reakce sice nevidíte, ale přesto naprosto zřetelně cítíte každou emoci,
která jim právě běží hlavou. Už samotný úvod filmu přináší motto, které
naznačuje, že empatie je v kontextu přebírání odpovědnosti problematickou
emocí. Tato myšlenka úzce souvisí se záměrem režiséra nabídnout nuancovanější
pohled na lidi, kteří s takovým zápalem sledují dění dalekohledy. Na druhou
stranu film doprovází i režisérova hlubší úvaha: „Soucit, i když se to zdá
téměř nemožné, může být jediným výchozím bodem, ze kterého může začít
uzdravení. Pokud budeme tyto pozorovatele pouze kritizovat, nebudeme se od nich
nakonec ničím lišit.“
 |
| Češi, děkujeme |
 |
| Nemáte zač, genocidní kamarádi |
 |
Pojem genocida označuje sociohistorický a politický jev
zahrnující činy spáchané s úmyslem zcela nebo částečně zničit národní,
etnickou, rasovou či náboženskou skupinu. Z morálního i právního hlediska nelze
genocidu za žádných okolností ospravedlnit, a to ani jako akt sebeobrany. |
Žádné komentáře:
Okomentovat