Rétorické dno Milionu chvilek: Spolek zařadil demokraticky zvolenou Babišovu vládu do skupiny vedle nacistického gestapa

Poslanecká sněmovna v sobotu 24. října 2026 schválila v prvním čtení kontroverzní vládní novelu, která předpokládá zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas a jejich přechod na přímé financování ze státního rozpočtu. Celé jednání začalo nečekaným krokem vládní většiny složené z hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě, která v pátek změnila program schůze a zařadila tento bod k přednostnímu projednání. Koalice si následně odhlasovala možnost jednat a hlasovat i v nočních hodinách, což odstartovalo dlouhý obstrukční maraton. Do diskuse se přihlásily desítky opozičních poslanců z řad ODS, STAN, Pirátů, KDU-ČSL a TOP 09, kteří se snažili schválení zákona zabránit dlouhými projevy. Atmosféra v sále postupně houstla a docházelo k ostrým slovním střetům mezi koaličními a opozičními politiky. Paralelně s děním uvnitř budovy demonstrovaly na Malostranském náměstí stovky odpůrců této novely. Aby vládní většina zdlouhavé obstrukce ukončila, prosadila pevně stanovený čas hlasování na ranní hodinu. Přesně v 4:36 ráno pak koaliční poslanci poslali návrh do druhého čtení a k projednání ve výborech, zatímco opozice výsledek i samotný průběh noci ostře zkritizovala jako pošlapání parlamentních pravidel a přímý zásah do nezávislosti veřejnoprávních médií. Celé hlasování se protáhlo zhruba do pěti hodin, protože opozice dala několik protinávrhů. Odhlasovaly se ale jenom ty koaliční, tedy že návrh bude postoupen do výborů a bude projednáván Výborem pro média a kulturu. Nicméně opozice navrhovala zamítnutí, vrácení k přepracování, ale také hned několik návrhů, jaké další výbory mají novelu ohledně změny financování veřejnoprávních médií projednat. Ani jeden z těchto návrhů neprošel.

Na toto výjimečné noční hlasování okamžitě reagovala občanská společnost. Spolek Milion chvilek pro demokracii ostře odsoudil postup vládní koalice, který označil za protlačení zákona pod rouškou tmy, a ihned na nedělní odpoledne 25. října 2026 svolal masivní demonstraci pod názvem „Ruce pryč od médií!“. Staroměstské náměstí zaplnily tisícovky lidí s transparenty na podporu nezávislosti veřejnoprávních médií. Zástupci spolku přímo z pódia vyzvali premiéra Andreje Babiše k veřejné debatě a požadovali okamžité stažení legislativního návrhu spolu s omluvou za omezení sněmovní rozpravy. Bitva o budoucí podobu televizního a rozhlasového vysílání tímto krokem opustila zdi Parlamentu, přičemž Milion chvilek již ohlásil další pokračování protestů, které naplánoval na neděli 15. listopadu na pražské Letenské pláni.

Zveřejněná pozvánka spolku Milion chvilek pro demokracii na demonstraci na Letné ukazuje, kam až může sklouznout politická rétorika, když se racionální argumentace podřídí snaze o maximální šokování veřejnosti. Text, který se pokouší mobilizovat občany k protestu proti tehdejší vládě Andreje Babiše, se uchyluje k přirovnáním, která překračují hranice běžného politického diskurzu a prokazují značnou dávku rétorického zoufalství. Hlavním motivem celého prohlášení se stal „osudový“ ranní čas 4:36. Spolek tento údaj využil k vytvoření zkratkovité argumentační řady, v níž vedle sebe bez váhání staví mafiánské klany, sovětská politbyra, estébáky a nacistické gestapo. Tvrzení, že všechny tyto kriminální a totalitní struktury mají noční hodiny ve svém rukopisu, a proto do stejné kategorie patří i demokraticky zvolená vláda, je ukázkovým příkladem demagogického konstruktu. Stavět na stejnou úroveň noční zasedání parlamentu v demokratickém státě a fungování organizace, která má na svědomí mučení a vyhlazování celých obcí, je z historického i morálního hlediska zcela neobhajitelné. Gestapo nebylo zločinné proto, že úřadovalo v noci, ale kvůli své zrůdné ideologii, brutalitě a systematickému teroru. Používání takto těžkých historických kalibrů často svědčí o tom, že autorům pozvánky docházejí věcné a věrohodné argumenty. Pokud je potřeba k popisu politického nesouhlasu s legislativním procesem povolat stín nacistické tajné policie, dochází k nebezpečné devalvaci samotného jazyka. Tento přístup s sebou nese riziko zásadní relativizace historických hrůz, protože pokud je gestapem označeno ranní hlasování poslanců, dochází v očích veřejnosti ke zlehčování toho, čím tato organizace skutečně byla. Zároveň dochází k prohlubování příkopů ve společnosti, kdy namísto kultivované kritiky vládních kroků text nabízí čistou dehonestaci a nálepkování, které znemožňuje jakýkoliv racionální dialog. Snaha vyvolat v občanech strach a pocit bezprostředního ohrožení totalitními praktikami prostřednictvím takto vyhrocených paralel nakonec paradoxně oslabuje samotné CHVILKAŘE. Ukazuje totiž, že v honbě za zaplněním veřejného prostoru a mobilizací davů jsou ochotni obětovat historickou přesnost, vkus i základní společenský respekt.

Facebooková pozvánka spolku „Milion chvilek pro demokracii“, na kterou záhy reagoval předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Tak fakt nevím, kdo z nich je větší hovado.

Je naprosto neuvěřitelné, že za níže uvedený post – svobodně vyjádřený názor – je Oldřich Kaiser dehonestován „lepší a demokratickou“ částí české společnosti. Jsem rád, že se nepovažuji za součást této sekty. A mimochodem, na Ukrajině se koncesionářské poplatky skutečně neplatí. Tamní veřejnoprávní vysílatel Suspilne (Ukrajinská veřejnoprávní vysílací společnost) je financován primárně prostřednictvím přímých dotací ze státního rozpočtu.

                                                                                   

Gestapácký "narativ" se v sociální bublině "demokratů" ujal více než dobře. 

Na případu páchané genocidy v Gaze vidíme, jak naše veřejnoprávní média selhala a informovala neobjektivně a nevyváženě. Takhle skutečně nevypadají svobodná a nezávislá média, navíc veřejnoprávní. Tento pohled sdílí řada kritiků z řad občanské společnosti, nezávislých novinářů i mezinárodních organizací, kteří České televizi a Českému rozhlasu dlouhodobě vyčítají jednostranný proizraelský narativ. Podle podaných stížností a mediálních analýz se toto selhání projevuje především v dlouhodobém přehlížení humanitární katastrofy v Pásmu Gazy a v asymetrickém zobrazování lidského utrpení, kdy jsou palestinské oběti často redukovány na pouhá anonymní čísla. Kritika směřuje také na nekritické přebírání prohlášení izraelské armády a na jazykovou neobjektivitu, která se projevila i v mnoha kontroverzních výrocích našich zahraničních zpravodajů. Ve srovnání s až fanatickým čtyřiadvacetihodinovým  informováním o válce na Ukrajině jde o neomluvitelné selhání veřejnoprávní služby. A to podobně jako v případě kauz a přehnaného idealizování prezidenta Petra Pavla.

(screenshot pořízen 26.10.2026)