Pohled na aktuální hlubocko-budějovickou politickou scénu
nabízí fascinující, avšak hluboce znepokojivou podívanou na to, jak tenká je
hranice mezi upřímnou snahou o politickou obrodu a chladným mocenským
pragmatismem. Příběh Jana Teplého, muže, který coby bezpartijní manažer po více
než dvou dekádách opustil rodinné impérium Madeta, aby se prakticky přes noc
stal lídrem budějovické ODS, mě nutí k zamyšlení nad tím, zda v české politice
vůbec ještě existuje prostor pro přirozený ideový vývoj, nebo zda se politické
strany definitivně proměnily v korporátní schránky, které v době krize prostě
jen najmou krizového manažera zvenčí.
Na první pohled sleduji příběh o odvaze a vzpouře. Syn se
vymezuje vůči autoritativnímu otci, opouští miliardový byznys a vstupuje na
kolbiště, kde jeho hlavním rivalem je Martin Kuba – politik, jehož styl
vládnutí syn otevřeně kritizuje jako sebestřednou show a jehož odchodem
podmínil svůj vstup do ODS. Otec Milan Teplý na oplátku posílá přes milion korun
právě tomuto rivalovi do projektu Naše Česko. Pro běžného pozorovatele jde o
jasný důkaz hlubokého osobního i politického rozkolu, o reálnou a bolestivou
rodinnou zradu, která se odehrává v přímém přenosu za nemalého zájmu médií. V
této interpretaci je Jan Teplý symbolem nové, očištěné ODS, která odmítá
kmotrovské projekty minulosti a staré vazby na zákulisní hráče. S plackou
„Stojíme za prezidentem“ navíc figuruje coby součást čestné Fialovy pětikoalice,
podporované spolkem Milion chvilek pro demokracii a bláboly o ochraně hodnot a
myšlenek Václava Havla a T. G. Masaryka.
Jenže politický realismus nás nutí nasadit si i druhou,
mnohem cyničtější optiku. Je vůbec možné, aby v regionu, kde byznys a politika
desítky let srůstaly v jeden neprostupný organismus, došlo k takto čistému
řezu? Abychom pochopili hloubku tohoto systému, musíme se podívat na základy,
které Milan Teplý pro své impérium vybudoval.
Jeho nejvřelejším a nejméně skrývaným vztahem bylo
spojenectví s exprezidentem Milošem Zemanem (SPOZ), kterého šéf společnosti Madeta
dlouhodobě označoval za jednoho z nejhlasitějších podporovatelů v podnikatelské
sféře. Milan Teplý se netajil sympatiemi k Zemanovu politickému stylu a zejména
k jeho pragmatické ekonomické diplomacii zaměřené na východní trhy, což bylo
pro exportní zájmy mlékárenského gigantu klíčové. Tento vzájemný respekt
vyvrcholil za tichého “obdivu” manažera Jana v roce 2018, kdy Miloš Zeman udělil Milanu Teplému státní
vyznamenání – Medaili Za zásluhy – a generální ředitel Madety byl pravidelným
váženým hostem na Hradě při oficiálních i neformálních příležitostech.
Na regionální úrovni pak starší Teplý udržoval ryze
pragmatickou mocenskou symbiózu s Pavlem Dlouhým, dlouholetým vlivným
zákulisním hráčem jihočeské ODS z Hluboké. Vzhledem k tomu, že předseda
představenstva RAK JK Pavel Dlouhý léta pevně ovládal tamní agrární struktury,
nebylo možné provozovat obří potravinářský podnik v jižních Čechách a tohoto
muže ignorovat. Toto spojenectví garantovalo Madetě stabilní dodávky mléka od
jihočeských zemědělců a zároveň zajišťovalo politický klid na práci, hladké
schvalování krajských záležitostí a ochranu regionálního trhu před vnější
konkurencí.
Klíčovým exekutivním článkem v tomto řetězci byla Hana Šťastná (Naše Česko, ex-ODS), dlouholetá ředitelka Regionální agrární komory
Jihočeského kraje, která byla s Milanem Teplým v „každodenním“ profesním
kontaktu a fungovala jako hlavní vyjednavač a partner v otázkách výkupních cen
mléka, dotačních programů a krizového řízení v zemědělství. Pro Teplého
představovala spolehlivou spojku při koordinaci vztahů mezi zpracovatelským
gigantem a stovkami jihočeských zemědělských prvovýrobců.
Právě proto se nabízí legitimní otázka, zda současná
rodinná a vnitrostranická válka není jen dokonale promyšlenou marketingovou
strategií na diverzifikaci rizik. Rozdělením sil na dvě fronty – tradiční ODS s
tváří čistého manažera pro městské pravicové voliče a nové hnutí Naše Česko pro
regionální patrioty a kritiky vlády – vzniká dokonalá iluze stoprocentního
výběru. Volič má pocit, že svým hlasem rozhoduje o morální očistě nebo o novém
začátku, přičemž v pozadí mohou nitky stále sbíhat k těm samým finančním a
mocenským strukturám.
Ostatně Pavel Dlouhý (ODS) dál ovládá agrární komoru a má
obrovský přehled o pozemkovém fondu v regionu, zatímco Martin Kuba (Naše Česko)
jako hejtman drží exekutivní moc nad krajským územním plánováním a
strategickými stavbami. To vše ze své funkce výkonné ředitelky komory kulantně
(stranicky) propojuje krajská zastupitelka a do nedávna kovaná ódeesačka Hana Šťastná (Naše Česko),
kandidující do hlubockého zastupitelstva hrdě a paradoxně za ODS. Tato synergie
umožňuje, že např. projekty komerčních zón a další výstavba hladce procházejí
schvalovacími procesy. I po faktickém odchodu Martina Kuby z klasické ODS do
vlastního projektu Naše Česko zůstává kontinuita těchto byznysových zájmů v
regionu zachována, neboť klíčové nitky k pozemkům a městským zakázkám sbíhají
ke stejné skupině podnikatelů. Ať už vyhraje kdokoli, kapitál a vliv v regionu
zůstanou de facto v jedněch rukou.
Tento fenomén zároveň odkrývá „zajímavou“ pravdu o stavu
moderních politických stran. Jakou zprávu vysílá okamžitý raketový vzestup Jana
Teplého řadovým členům, kteří ve straně strávili roky mravenčí prací a věrností
v dobách dobrých i zlých? Ukazuje se, že loajalita a vnitrostranická hierarchie
už v éře permanentního marketingu nic neznamenají. Když jde do tuhého, tradiční
strana bez váhání sáhne po známé tváři z byznysu, po nepopsaném listu, který
přinese okamžitou důvěryhodnost a rodinnou značku se silným zvukem – bez ohledu
na to, jak hluboké kořeny má toto impérium v minulém režimu a zákulisních
strukturách. Politika se tak víc než kdy jindy stává záležitostí nákupu a
prodeje symbolů. Zda je angažmá Jana Teplého začátkem skutečné demokratické
katarze, nebo jen dalším sofistikovaným tahem na jihočeské šachovnici, ukáže až
čas – a především to, jak se tito aktéři zachovají v momentě, až se uzavřou
volební místnosti a začnou se vyjednávat reálné vládní koalice. Pak budete možná i překvapeni, která známá tvář se ukrývala za maskou Jana Teplého.
 |
| Tak trochu (víc) průhledná politika na jihu Čech |
Žádné komentáře:
Okomentovat