51024081: Architekti stínového vlivu a syndrom post-komunismu v Čechách (Bureš, Pávek, Jirsa, Zbytek, Zeman, ..)

Česká mediální a politická scéna občas vytváří paradoxy, které by nevymyslel ani ten nejlepší autor politických thrillerů. Jeden z nejvýraznějších příkladů se odehrál během prezidentské kampaně na přelomu let 2022 a 2023. Tehdy proti sobě v ostrém právním i názorovém střetu stáli nově zvolený prezident Petr Pavel a vlivný podnikatel a bývalý plukovník Československé lidové armády Zdeněk Zbytek. Zatímco tito dva muži spolu komunikovali pouze prostřednictvím právníků, Zbytkova manželka, známá novinářka Kateřina Perknerová, s Petrem Pavlem vedla klíčové rozhovory a moderovala pro server Deník.cz finálovou prezidentskou debatu mezi ním a Andrejem Babišem. Tato situace dodnes vyvolává otázky, jak je takové propojení v demokratické společnosti vůbec možné. Jádrem celého sporu mezi Petrem Pavlem a Zdeňkem Zbytkem se staly výroky z podzimu roku 2022. ZPetr Pavel tehdy v médiích zopakoval známé historické tvrzení, že Zbytek jako tehdejší velitel tankové divize v prosinci 1989 na sjezdu družstevních rolníků hrozil tažením tanků na Prahu proti sametové revoluci. Zdeněk Zbytek (SPOZ), který byl dlouholetým přítelem a podporovatelem Miloše Zemana (SPOZ), tato slova rázně odmítl jako lživá a prohlásil, že historický projev byl překroucen, protože armádu do hlavního města poslat nechtěl. Kvůli těmto výrokům zaslal Pavlovi předžalobní výzvu a následně na něj podal žalobu na ochranu osobnosti, ve které požadoval omluvu. Celý spor u soudu nakonec skončil v srpnu roku 2023, kdy Zbytek svou žalobu sám stáhl a později zaplatil Petru Pavlovi tisíce korun jako náhradu za náklady na soudní řízení.

Zatímco mezi oběma muži panovalo hluboké nepřátelství, na televizních obrazovkách a internetových streamech se odehrával úplně jiný příběh. Kateřina Perknerová, manželka žalujícího Zbytka, vystupovala a dodnes vystupuje jako hlavní politická analytička a komentátorka Deníku. Právě kvůli své profesní pozici v jednom z největších českých mediálních domů dostala od vedení redakce důvěru moderovat nejdůležitější prezidentské debaty. O tom, který novinář bude s politiky mluvit, totiž rozhodují šéfredaktoři, nikoli kandidáti. Petr Pavel jako uchazeč o prezidentský úřad nemohl rozhovory s velkým celostátním médiem odmítnout, protože by tím ztratil možnost oslovit stovky tisíc voličů v regionech, pro které je Deník hlavním zdrojem informací. V demokratické politice je běžné, že politici musí odpovídat i novinářům, se kterými mají osobní nebo rodinné neshody. Tato situace však získala ještě kontroverznější rozměr kvůli předlistopadové minulosti samotné moderátorky. Kateřina Perknerová působila před rokem 1989 v tehdejší propagandistické Československé televizi a v archivech Státní bezpečnosti je vedena pod krycím jménem ÉTER. V oficiálních dokumentech je zapsána v kategorii kandidát tajné spolupráce. Podle rozhodnutí Ústavního soudu tato kategorie neznamená vědomou spolupráci, protože StB si do těchto seznamů často psala lidi bez jejich vědomí. Z právního hlediska má proto Perknerová čisté lustrační osvědčení (podobně jako agenti Bureš a Pávek) a nic jí nebrání vykonávat novinářskou profesi, i když její minulost dodnes ostře kritizují někteří historici a konkurenční média. Sama novinářka ve svých vyjádřeních vždy zdůrazňovala, že striktně odděluje svůj soukromý život od své práce a že politické či podnikatelské aktivity jejího manžela nemají na její profesionalitu žádný vliv. Celý tento propletenec vztahů tak zůstává fascinující ukázkou české porevoluční absurdity (reality). U jednoho diskusního stolu se tak mohl legálně a legitimně potkat prozápadní prezident s bolševickou minulostí odpracovanou v NATO, novinářka s komunistickou minulostí s krycím jménem, bývalý estébák makající coby demokratický premiér a v pozadí stojící proruský podnikatel, který s hlavou státu vedl soudní bitvu.

Tento spletitý příběh provázanosti české mediální, politické a podnikatelské scény však nabízí ještě hlubší rovinu, pokud se podíváme na zákulisní vazby, které propojují klíčové hráče tuzemské oligarchie a byznysu. Důležitou roli v této vlivové síti hrají dlouhodobé i aktuální vztahy mezi předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem (ANO) a právě Zdeňkem Zbytkem (SPOZ). Tyto vazby sahají hluboko do minulosti a jsou postaveny na čistě pragmatickém spojenectví. Oba muži reprezentují silné struktury, které formovaly porevoluční byznys v České republice. Zatímco Babiš budoval své impérium Agrofert, Zbytek se etabloval jako vlivný hráč s kontakty na východní trhy a klíčový podporovatel prezidenta Miloše Zemana, voleného Tomášem Jirsou, senátorem za ODS. Právě Zemanovo okolí představovalo most, kde se zájmy Babiše a Zbytka přirozeně potkávaly. V aktuální rovině tyto vazby přetrvávají v rovině politického pragmatismu. Když Kateřina Perknerová moderovala zmíněnou ostře sledovanou prezidentskou debatu mezi Andrejem Babišem a Petrem Pavlem, nešlo jen o běžnou novinářskou událost. Pro Babiše byla přítomnost moderátorky s takto specifickým „rodinným“ a názorovým zázemím komfortní zónou v jinak vyostřeném mediálním prostředí.

Vztahy s Andrejem Babišem však nejsou jedinou linkou, která drží Zdeňka Zbytka ve vysokých politických a byznysových patrech. I v době probíhající ruské invaze na Ukrajinu si Zbytek a jeho společnosti dokážou udržet sídla v lukrativních pražských objektech, které patří Ruské federaci. Tyto pronájmy fungují na základě smluv z devadesátých let a představují dlouhodobé obcházení diplomatického statusu budov, jež měly původně sloužit výhradně potřebám velvyslanectví. Ačkoli česká vláda v roce 2023 oficiálně zrušila komunistická usnesení o bezplatném užívání těchto pozemků a stát se s Ruskem soudí o desítky milionů korun na dlužném nájemném, Zbytkova privilegovaná pozice v praxi přetrvává. Jelikož jsou nemovitosti chráněny Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích, český stát je nemůže okamžitě vyklidit. Zbytek tak obratně využívá mezinárodního právního vakua a zdlouhavých soudních řízení. To jeho klíčovým firmám umožňuje formálně operovat z „ruského zázemí“ i v současné vyhrocené geopolitické situaci.

Vliv a zájmy Zdeňka Zbytka v regionu se však neomezují pouze na mezinárodní byznys, prezidentské kampaně nebo vazby k hnutí ANO. Zbytek je dlouhodobě úzce spojován také s jihočeskou ODS, a to především s její takzvanou hlubockou větví. Právě v tomto prostředí se Zbytkova vlivová síť přirozeně kříží s klíčovými jmény jihočeské politické scény, mezi něž patří senátor Tomáš Jirsa (ODS), vlivný zákulisní hráč Pavel Dlouhý (ODS), přezdívaný kmotr z Hluboké, nebo bývalý jihočeský hejtman Jan Zahradník (NAŠE Česko, ex-ODS). Tyto postavy se v minulosti výrazně zapsaly do povědomí veřejnosti také prostřednictvím aktivit v Jirsově hlubockém sdružení Zachraňme Šumavu. Podle kritiků z řad ekologických aktivistů a vědců šlo o manipulativní uskupení, které pod zástěrkou ochrany regionu a boje s kůrovcem fakticky prosazovalo rozsáhlou těžbu dřeva a rozvoj developerských projektů v chráněném národním parku. Zbytek zde působil jako jedna z klíčových figur, která pomáhala organizovat akce prosazující tyto ekonomické zájmy a propojovala místní politické špičky s podnikatelským sektorem. Nyní v této misi úspěšně pokračuje ministerstvo Motoristů sobě.

V posledních měsících Zdeněk Zbytek vyčnívá právě doma na Lipensku. Stal se zde hlavním iniciátorem v červnu obnoveného Spolku přátel kláštera ve Vyšším Brodě, který vede poslankyně Věra Adámková (ANO). Ta má politicky i názorově blízko ke strukturám, v nichž se Zbytek dlouhá léta pohyboval. Ve vztahu k vyšebrodskému klášteru a zmíněným aktérům funguje jako katalyzátor propojující akademický, politický a církevní svět s konzervativně-vlasteneckou scénou. To dokládá například srpnová návštěva konzervativně a vlastenecky orientovaného spolku Svatopluk ve Vyšším Brodě. Na druhé straně v červenci podepsala jako předsedkyně spolku memorandum o spolupráci s Fakultou stavební ČVUT a převorem kláštera, díky čemuž se studenti budou podílet na praktických projektech obnovy této národní kulturní památky.

Spolek přátel kláštera ve Vyšším Brodě slouží především jako hlavní vyjednavač finančních zdrojů, které získává na rozsáhlé rekonstrukce kombinací evropských a státních dotací, darů od zahraničních mecenášů a vlastních zdrojů – především z navrácení majetku v rámci církevních restitucí, hospodaření v lesích (Bernardium s.r.o.), cestovního ruchu a pronájmů nemovitostí a pozemků. „Neviditelný“ Zbytek v této oblasti uplatňuje svou velmi specifickou strategii – shání finanční prostředky a fakticky určuje směřování projektů spojených s rozsáhlým klášterním majetkem, což se skvěle doplňuje s DLOUHOLETÝMI plány regionální politické kliky na privatizaci a rozvoj lipenských pozemků.

Hlavním symbolem a ekonomickým motorem tohoto partnerství se stal ambiciózní plán na kompletní obnovu zchátralého vyšebrodského klášterního pivovaru, který je mimo provoz již od padesátých let minulého století. Náklady na rekonstrukci této unikátní gotické památky se odhadují zhruba na miliardu korun a cisterciácký řád je nucen finance shánět z vnějších zdrojů. Zde je, jak se říká, každá ruka dobrá. Vedle Andreje Babiše (ODS), který v srpnu klášter navštívil přesně po roce znovu, může být zmíněn i dlouholetý blízký přítel vyšebrodského převora Justina Berky, senátor Tomáš Jirsa (ODS). Ten dlouhodobě zastupuje senátní obvod č. 10 a do podpory cisterciáckého kláštera se zapojuje především z pozice své politické a regionální funkce, ale také jako osobní příznivec této historické památky.

Během svého dlouholetého působení v Senátu, které trvá již od roku 2004, přinesl klášteru stabilní politickou i materiální pomoc. Jako vášnivý sběratel knih a provozovatel antikvariátu obohatil historickou klášterní knihovnu, která je třetí největší v České republice, když jí v roce 2022 osobně věnoval několik vzácných historických tisků. Vedle těchto konkrétních darů poskytuje klášteru politickou záštitu na úrovni kraje i státu, čímž pomáhá zviditelňovat toto duchovní centrum při žádostech o dotace z Ministerstva kultury či Jihočeského kraje na postupné opravy areálu a digitalizaci vzácných děl, jako je Závišův kříž. V neposlední řadě se senátor Jirsa v regionu dlouhodobě stavěl za úspěšné dokončení církevních restitucí a navrácení lesních pozemků, z nichž mniši žijí.

Toto regionální přátelství na „věčné“ byznys časy a vlastně celý tento příběh vytvářejí alarmující svědectví o vývoji (resp. úpadku) naší společnosti po listopadu 1989. Jde o bezpáteřně normální průsečík prozápadních elit s komunistickou minulostí, kde se potkávají „nezávislí“ novináři, přední reprezentanti jihočeské pravice i národně-konzervativních kruhů, draví oligarchové, MOTO-ekologobé kolem své pražské lídryně z Dekonty (Dobrá Voda u Prášil) a proruští přátelé s odznaky Havla a Masaryka. Od ostře sledovaných televizních debat až po miliardové projekty, nedotknutelnou “boží” církev a dotační toky se tak ukazuje, že skutečná moc v České republice nezná ideologické hranice a řídí se výhradně čistým pragmatismem.

Ač jde o koláž, tak svatojířskou stuhu tahal na ruské ambasádě s Klausem, Zbytkem a se Zemanem i Pávkův stvořitel Petr Kolář. Přitom všem jde o svobodu a demokracii. Jenom ten výklad slov asi tak nějak pořád nepochopili.