51024081: Veverkův Osamělý vlk odkrývá nejen letecké souboje RAF, ale i hluboké vnitřní bitvy skutečných hrdinů

„Někdy je nejtežším soupeřem tvá vlastní mysl“

Tento týden vstoupilo do kin hrané dokumentární drama režiséra Ondřeje Veverky Osamělý vlk, které mapuje osudy slavného stíhače RAF Josefa Františka. Snímek vznikl v produkci společnosti Rolling Media hlavního producenta Vítězslava Jandáka ml. a v koprodukci s Českou televizí. Klíčovou roli při vzniku tohoto snímku sehrálo právě ostravské studio České televize pod vedením kreativní producentky Lenky Polákové. Významnou zásluhu na realizaci projektu měl také otec hlavního producenta, známý herec a bývalý politik Vítězslav Jandák starší, který díky svým dlouholetým osobním i profesním známostem v ostravském televizním studiu pomohl celou spolupráci úspěšně propojit. Natáčení filmu probíhalo z velké části v Moravskoslezském kraji, kde filmaři v Ostravě-Koblově vybudovali věrné kulisy britských kasáren, přičemž dalším z koproducentů se stalo ostravské QQ studio.

Režisér a autor scénáře Ondřej Veverka uvedl, že cílem nebylo natočit pouze klasický válečný film plný střelby, ale hluboký psychologický příběh člověka, který žil naplno a neustále překračoval hranice. Josef František měl pověst rebela, který se kvůli problémům s kázní raději spojil s Poláky (bojoval v polské 303. stíhací peruti) a klíčovým impulsem pro název i samotný koncept byla Františkova unikátní taktika. Velitelé mu kvůli jeho individualizmu nakonec udělili status „hosta perutě“, což mu umožnilo létat samostatně. Poláci jeho taktice říkali „metoda Frantiszka“, Britové ji překřtili na „lone wolf“ (osamělý vlk), odkud pramení ústřední motiv filmu.

Josefa Františka si producent Jandák ml. vybral pro jeho nespoutanou osobnost a rebelství, což přesně zapadá do jeho dlouhodobého zájmu o morálně komplikovaná témata, který potvrdil již v Anatomii zrady (2020). Cílem nebylo vystavět letci dokonalý, ale nudný pomník. Fascinující byla naopak Františkova dvojí tvář – genialita ve vzduchu v kontrastu s povahou neřízené střely na zemi, která ho přiváděla do permanentních konfliktů s vojenskou kázní a autoritami. Skutečnost, že kvůli své tvrdohlavosti raději bojoval v polské 303. peruti, se stala ideálním materiálem pro psychologicky silné drama. Tento záměr koncepčně navazuje na společnou tvorbu Jandákovy společnosti Rolling Media a režiséra Ondřeje Veverky. V ní se systematicky zaměřují na osudy lidí drcených totalitou a válkou, jako tomu bylo v projektech Kuratorium (2022) nebo My, občané Protektorátu (2024). Tragický příběh letce, který utíkal z okupované vlasti přes Polsko a Francii a zahynul v pouhých 26 letech, perfektně doplňuje mozaiku lidských dramat, jež chce producent divákům vyprávět. Aby však téma nezapadlo jako rigidní akademický dokument, hledal způsob, jak zprostředkovat národní hrdost moderní generaci bez zbytečného patosu. Výsledkem je sice finančně značně ořezaný, ale jinak originální koncept propojující dynamické hrané dokudrama se špičkovými 3D vizualizacemi leteckých bojů, vynikající hudbou Jakuba Řehoře a paralelním vydáním komiksového románu s kresbami Jakuba Duška. Za zmínku stojí také limitovaná edice Botas x Osamělý vlk. Film i bota totiž sdílejí stejné poselství – jsou věnovány všem, kteří nezůstali stranou.

Slavnostní uvedení snímku, které proběhlo 25. srpna v pražském kině CineStar Anděl, však získalo zvláštní, až paradoxní náboj ve chvíli, kdy do sálu vstoupil prezident Petr Pavel, aby filmu udělil svou osobní záštitu. Pro mnohé to byl moment hluboké úcty k národní historii, pro jiné ale bolestné připomenutí historické ironie, kdy památku československého vlastence a hrdiny uctívá muž, který do listopadu 1989 aktivně sloužil v armádě oddané nepřátelskému Sovětskému svazu. Tento hluboký rozpor lidských hodnot a dějin se bolestně promítl také do vztahu dvou generací rodiny Jandákových. Mladý a ambiciózní producent Vítězslav Jandák mladší prožíval chvíle obrovské hrdosti a vděku, když hlava státu svou autoritou podpořila jeho kulturní projekt a vyjádřila respekt k odkazu našich dějin. Na druhé straně barikády však stojí jeho otec, Vítězslav Jandák starší, zkušený politický matador, v jehož očích tato gesta nemohou smazat stíny minulosti. Jeho pohled zůstává nekompromisní a kritický, zatížený Pavlovým předlistopadovým členstvím v KSČ a tehdejší kariérou, kterou vnímá jako morální selhání, jež nelze jednoduše přejít. Zatímco plátno kina oslavovalo čisté hrdinství letce Josefa Františka a jeho kamarádů, v mé mysli se začala rodit fascinující, byť čistě hypotetická otázka pro budoucnost české kinematografie. Dočkáme se někdy filmu, který by se namísto černobílého hrdinství nebál podívat do temných zákoutí naší nedávné historie a zmapoval osud komunistického agenta s krycím jménem Pávek? Sledovat na stříbrném plátně vnitřní svět muže, který prošel složitou transformací z loajálního vojáka totalitního režimu až na nejvyšší ústavní post demokratické země, by mohl být strhující příběh o moci, svědomí a nejednoznačnosti lidského osudu.