Pokud jste četli kultovní román Jana Pelce ...a bude hůř,
inspirovaný americkými beatniky, pak jste se mohli seznámit s reálným centrem
předlistopadových mániček – lidovým bufetem a hospodou U Boučků v severočeském Klášterci nad Ohří
(v knize obec Klostrdlé). Jan Pelc tento román napsal ve francouzské emigraci,
kam odešel v roce 1980. Dílo reflektuje jeho vlastní zkušenosti z drsného
prostředí severočeského undergroundu v době normalizace a poprvé vyšlo v roce
1985 v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem.
Ve stejnojmenné filmové adaptaci režiséra Petra Nikolajeva
z roku 2007 ztvárnil roli skutečného hospodského Packy herec Michal
Gulyáš, který hlavním hrdinům zajišťoval útočiště a „poslední oázu“ svobody v
tehdejším totalitním režimu. Samotná hospoda se však pro potřeby natáčení v
reálu natáčela v Hostinci U Boučků v obci Nučice v okrese Praha-západ.
A právě Michal Gulyáš hraje v dnešním mediálním prostoru
ne příliš oblíbenou roli. V období normalizace stál na opačné straně barikády
než vládnoucí komunistický režim podporovaný agenty Burešem a Pávkem. Jako mladý člověk se pohyboval v prostředí uměleckého undergroundu. Tehdejší "bolševický normál" pro něj představoval nesvobodu a totalitní útlak, což ho formovalo k rebelii a touze po svobodném
projevu. Tuto zkušenost později umělecky zúročil právě v roli Packy ve filmu "...a bude hůř". Po sametové revoluci v roce 1989 však Gulyáš, podobně jako řada
tehdejších nonkonformních umělců, postupně ztratil iluze o nově nastoleném
společenském uspořádání a prošel vystřízlivěním z divokého kapitalismu. Podle
svých slov začal vnímat novou realitu jako prostředí, kde si kapitalismus přeje
pouze výhodné podmínky. Vadil mu vznik sociální nerovnosti, nárůst
bezdomovectví, exekucí a to, co sám označil za kapitalistickou snobárnu. Tento
odpor k sociálnímu bezpráví a kritika sociálních dopadů ho postupně nasměrovaly
k vyhraněné levicové politice. Když v lednu 2017 oznámil záměr kandidovat na
prezidenta, ostře se opřel do tehdejších miliardářů, oligarchů i vlivných zákulisních
figur (kmotrů) a prohlásil, že volba hlavy státu se stala národní reality show. V této
době se již zcela rozešel s většinovým názorovým proudem české umělecké scény.
Začal ostře kritizovat takzvanou Pražskou kavárnu a spolky jako Milion chvilek pro demokracii. Zapojené herce označil v jejich politických rolích za
tragikomické a striktně odmítl tezi, že by umělci měli fungovat jako morální
autority společnosti. Dlouhodobě se vymezuje také proti České televizi, kterou
považuje za jednostrannou, přičemž jako řešení prosazuje zrušení
koncesionářských poplatků či rovnou její "zestátnění". Od roku 2017 po současnost
se tak Gulyáš plně profiluje jako protisystémový, levicově-patriotický politik
vyznávající radikální vlastenectví a odpor k elitám, což ho dovedlo až ke
spojení s koalicí Stačilo!
Ač osobně odmítám všechny bývalé i současné komunisty,
fašisty, nacisty, homofoby či xenofoby, nemalý, byť kritický prostor dostává
převlečený bolševik Petr Pavel (ex-agent Pávek) a dnes poprvé i Michal Gulyáš.
Nyní se prosím zamyslete, kdo a s jakou nálepkou je pro společnost nebezpečnější.
Zda kovaný oportunista, či za každého režimu nepohodlný vyvrhel společnosti.
 |
| Největší bizár polistopadového vývoje české společnosti spočívá v tom, že antikomunisté volí předlistopadové komunisty a tajné agenty tehdejších represivních složek. |
 |
| Mnozí antikomunisté (Koller, Pecková, ..) stále upřednostňují bývalé komunisty místo toho, aby hledali prezidentského kandidáta bez bolševické minulosti - Bez komunistů.cz |
 |
| Vypeckované “demokratky”. Ta vlevo - bývalá komunistická politručka školila lampasáky v oboru marxismus-leninismus. |
 |
| Soudruh prezident s krávou demokratkou na “Babišově” živitelce |
Žádné komentáře:
Okomentovat