Ministerstvo vnitra ČR zveřejnilo zprávu o extremismu na území
ČR za rok 2015, ze kterého asi nejvýrazněji vyčnívá téma migrace (proruské
weby, Zemanland, iniciativa Islám v ČR nechceme, Duka und jeho parta,…). Celý text naleznete na oficiálních stránkých MVČR, nepatrnou (ale velmi důležitou) ukázku níže. Jen by mě docela
zajímalo, proč se tedy už dávno nezasáhlo proti řadě známých „firem“, jejichž
protimigrantské (dle jejich slov vlastenecké) aktivity naprosto zbytečně
rozdělují naší společnost.
VLASTEN-CO |
***********
3.3. Hlavní bezpečnostní hrozby a rizika pro ČR
- Obecně snaha extremistů štěpit společnost a oslabovat
ČR vytvářením antagonismů na
základě etnického, náboženského, třídního, či jiného
klíče.
- Další nárůst napětí na základě etnického či
náboženského klíče včetně demonstrací a
projevů násilí. Lokální spouštěcí incidenty mají stále
potenciál mobilizovat veřejnost.
Dochází i k polarizaci v rámci majority, kdy vznikají
animozity mezi stoupenci různých
názorových proudů.
3.4. Protiislámské a protimigrantské skupiny
V souvislosti s tzv. migrační vlnou se zaktivizovaly
různé populistické subjekty,
politická hnutí a iniciativy. Ty byly na rozdíl od krajní
pravice poměrně úspěšné v
získávání nových stoupenců. Od krajně pravicových
subjektů se lišily zejména tím, že se
cíleně od krajní pravice, resp. neonacistické scény
distancovaly. V minulosti ani nebyly
s jejími aktivitami spojovány.
Hlavním tématem těchto skupin bylo vymezování se vůči
muslimům a migraci.
Zpravidla byla účelově využívána konstrukce, že všichni
migranti jsou muslimové, že islám je
z podstaty netolerantní náboženství a že každý muslim je
terorista nebo má v sobě
zakódovány sklony k patologickému chování. Protiislámské
a protimigrantské skupiny
dokázaly selektivně vybírat určité zprávy, které měly
tuto konstrukci potvrzovat. Je přitom
třeba zdůraznit, že řada těchto dále interpretovaných či
komentovaných zpráv byla zkreslená
či zcela nepravdivá.
Většina protestních hnutí vzešla z prostředí sociálních
sítí na internetu. Po dosažení
určitého stupně popularity začaly tyto skupiny přesouvat
své aktivity na veřejnost. Někteří
aktivisté, původně činní pouze ve virtuálním prostoru,
posléze začali projevovat ambice proniknout do reálné politiky. Jediným nosným
tématem těchto skupinbylo operování s muslimským nebezpečím či s bezpečnostními
riziky spojenými s migrací. Řada těchto
protestních hnutí ale buď neměla vůbec žádný program,
nebo nabízí jen
zkratkovitá a populistická „řešení“. Tato uskupení se
snažila neustále mobilizovat své stoupence prostřednictvím sociálních sítí,
tiskovin, letáků, petic, či organizování veřejných shromáždění. Zároveň se
velmi agresivně vymezovala proti svým odpůrcům nebo obecně lidem, kteří
nesouhlasili s jejich názory na muslimy a migraci. Významně tím přispěla ke
zvyšování polarizace ve společnosti.
3.4.1. Hlavní subjekty
Hlavním subjektem, který se v průběhu loňského roku
konsolidoval a ve velké míře
mobilizoval své stoupence, byla iniciativa Islám v ČR
nechceme (dále jen „IvČRN“), která
vzešla z platformy Czech Defence League (dále jen
„CzDL“). Ještě počátkem roku působila
převážně pouze virtuálně. Po lednových útocích v Paříži
nicméně uspořádala sérii
demonstrací s účastí 500 – 800 osob v Praze, Brně a
Českých Budějovicích. V červnu se
iniciativa IvČRN přetransformovala ve spolek s názvem
Blok proti islámu (dále jen „BPI“).
Jeho vůdčí postavou se stal Martin Konvička.
Spolek BPI vystupoval výrazně proti islámu jako
náboženství, dále proti přítomnosti
muslimské komunity v ČR, respektive v celé Evropské unii.
Ve druhé polovině roku 2015
zahájili jeho členové další sérii demonstrací v reakci na
tzv. uprchlickou krizi. V této
souvislosti se snažili zdůrazňovat nebezpečí tzv.
multikulturalismu a „přílivu“ mladých
muslimů. Kritiku směřovali i vůči Evropské unii a německé
kancléřce Angele Merkelové,
které označovali za původce migrační vlny. BPI navázal
spolupráci s dalšími subjekty,
např. se stranou Úsvit – Národní koalice (dále jen „ÚNK“)
anebo Unií bezpečnostních
sborů.
Už zástupci iniciativy IvČRN se dlouhodobě pokoušeli o
získání kontaktů na další
politická hnutí, poslance a senátory a státní instituce.
Opakovaně např. vystupovali na
konferencích v Poslanecké sněmovně. Aby podpořili své
snažení, distribuovali státním
insitucím či školám tiskovinu Islámského státu s názvem
Dabiq.
Nejvýznamnějším úspěchem BPI však byla účast na
organizaci shromáždění dne
17. listopadu v Praze. Na to se dostavilo zhruba 2.500
osob a vystoupil na ní i prezident
republiky Miloš Zeman.
Spolupráce mezi ÚNK a BPI přinesla oběma subjektům určité
výhody. ÚNK pomohly nové, mediálně zajímavé osobnosti kolem Martina Konvičky k
sebepropagaci. BPI těžil z toho, že jeho partner disponuje poslanci v
Poslanecké sněmovně a poskytl mu organizační pomoc. Oba subjekty mohly dále snáze
rozvíjet kontakty do zahraničí, zejména s německým hnutím PEGIDA. Zástupci ÚNK
nepravidelně navštěvovali demonstrace v Drážďanech, zástupci Pegidy se naopak
zúčastnili výše uvedené demonstrace dne 17. listopadu v Praze. Na tomto
pražském shromáždění byl přítomen i zakladatel kontroverzního uskupení English
Defence League (dále jen „EDL“), který vystupuje pod pseudonymem Tommy
Robinson. EDL je známa násilnými protesty a provokacemi muslimské komunity ve
Velké Británii. Inspirovala vznik dalších národních „obranných lig“, včetně
CzDL.
Užšímu sjednocení protiislámských a protimigrantských
subjektů bránily mj. i
neshody mezi ÚNK a hnutím Svoboda a přímá demokracie
(dále jen „SPD“), jehož lídrem
je Tomio Okamura. Po rozkolu uvnitř hnutí Úsvit přímé
demokracie panovala mezi ÚNK a
SPD animozita a neochota ke spolupráci. Fakt, že Úsvit
přímé demokracie měl v minulosti
velký politický potenciál a že jak ÚNK, tak i SPD, mají
poslance v Poslanecké sněmovně,
způsobil, že se s nimi některé tradiční pravicově
extremistické subjekty pokoušely
navázat spolupráci. Musely si ovšem vybrat pouze jeden z
nich. Dělnická strana sociální
spravedlnosti neuspěla už v případě snah o navázání
spolupráci s IvČRN. Problémem bylo
hlavně její propojení s neonacistickou scénou. Předseda
Národní demokracie Adam Bartoš se
naopak snažil získat politické body zvaním předsedy SPD
na sérii shromáždění s názvem
„tábory lidu“. Tomio Okamura byl pro část pravicových
extremistů populární už v minulosti
pro své výroky proti tzv. „nepřizpůsobivým“. Spolupráce
mezi Okamurou a Bartošem
nicméně posléze ustala, pravděpodobně pro přílišnou
radikalitu předsedy Národní
demokracie.
Pro protislámské a protimigrantské subjekty bylo velmi
důležité navazování
zahraničních kontaktů. Za nejcennější bylo považováno
spojenectví s francouzskou
Národní frontou. Její předsedkyně Marine Le Penová
navštívila v květnu Prahu. Nejbližšími
českými spojenci francouzské Národní fronty se stala
Občanská konzervativní strana (dále jen
„OKS“) Jiřího Janečka (v srpnu se OKS domluvila se
stranou Patrioti České republiky Jiřího
Vítka na sloučení) a SPD.
Žádné komentáře:
Okomentovat