HK

HK

sobota 14. května 2016

Hlavní bezpečnostní hrozby a rizika pro ČR dle MVČR



Ministerstvo vnitra ČR zveřejnilo zprávu o extremismu na území ČR za rok 2015, ze kterého asi nejvýrazněji vyčnívá téma migrace (proruské weby, Zemanland, iniciativa Islám v ČR nechceme, Duka und jeho parta,…). Celý text naleznete na oficiálních stránkých MVČR, nepatrnou (ale velmi důležitou) ukázku níže. Jen by mě docela zajímalo, proč se tedy už dávno nezasáhlo proti řadě známých „firem“, jejichž protimigrantské (dle jejich slov vlastenecké) aktivity naprosto zbytečně rozdělují naší společnost.

VLASTEN-CO

***********

3.3. Hlavní bezpečnostní hrozby a rizika pro ČR
- Obecně snaha extremistů štěpit společnost a oslabovat ČR vytvářením antagonismů na
základě etnického, náboženského, třídního, či jiného klíče.

- Další nárůst napětí na základě etnického či náboženského klíče včetně demonstrací a
projevů násilí. Lokální spouštěcí incidenty mají stále potenciál mobilizovat veřejnost.
Dochází i k polarizaci v rámci majority, kdy vznikají animozity mezi stoupenci různých
názorových proudů.

3.4. Protiislámské a protimigrantské skupiny
V souvislosti s tzv. migrační vlnou se zaktivizovaly různé populistické subjekty,
politická hnutí a iniciativy. Ty byly na rozdíl od krajní pravice poměrně úspěšné v
získávání nových stoupenců. Od krajně pravicových subjektů se lišily zejména tím, že se
cíleně od krajní pravice, resp. neonacistické scény distancovaly. V minulosti ani nebyly
s jejími aktivitami spojovány.
Hlavním tématem těchto skupin bylo vymezování se vůči muslimům a migraci.
Zpravidla byla účelově využívána konstrukce, že všichni migranti jsou muslimové, že islám je
z podstaty netolerantní náboženství a že každý muslim je terorista nebo má v sobě
zakódovány sklony k patologickému chování. Protiislámské a protimigrantské skupiny
dokázaly selektivně vybírat určité zprávy, které měly tuto konstrukci potvrzovat. Je přitom
třeba zdůraznit, že řada těchto dále interpretovaných či komentovaných zpráv byla zkreslená
či zcela nepravdivá.
Většina protestních hnutí vzešla z prostředí sociálních sítí na internetu. Po dosažení
určitého stupně popularity začaly tyto skupiny přesouvat své aktivity na veřejnost. Někteří
aktivisté, původně činní pouze ve virtuálním prostoru, posléze začali projevovat ambice proniknout do reálné politiky. Jediným nosným tématem těchto skupinbylo operování s muslimským nebezpečím či s bezpečnostními riziky spojenými s migrací. Řada těchto
protestních hnutí ale buď neměla vůbec žádný program, nebo nabízí jen
zkratkovitá a populistická „řešení“. Tato uskupení se snažila neustále mobilizovat své stoupence prostřednictvím sociálních sítí, tiskovin, letáků, petic, či organizování veřejných shromáždění. Zároveň se velmi agresivně vymezovala proti svým odpůrcům nebo obecně lidem, kteří nesouhlasili s jejich názory na muslimy a migraci. Významně tím přispěla ke zvyšování polarizace ve společnosti.

3.4.1. Hlavní subjekty
Hlavním subjektem, který se v průběhu loňského roku konsolidoval a ve velké míře
mobilizoval své stoupence, byla iniciativa Islám v ČR nechceme (dále jen „IvČRN“), která
vzešla z platformy Czech Defence League (dále jen „CzDL“). Ještě počátkem roku působila
převážně pouze virtuálně. Po lednových útocích v Paříži nicméně uspořádala sérii
demonstrací s účastí 500 – 800 osob v Praze, Brně a Českých Budějovicích. V červnu se
iniciativa IvČRN přetransformovala ve spolek s názvem Blok proti islámu (dále jen „BPI“).
Jeho vůdčí postavou se stal Martin Konvička.
Spolek BPI vystupoval výrazně proti islámu jako náboženství, dále proti přítomnosti
muslimské komunity v ČR, respektive v celé Evropské unii. Ve druhé polovině roku 2015
zahájili jeho členové další sérii demonstrací v reakci na tzv. uprchlickou krizi. V této
souvislosti se snažili zdůrazňovat nebezpečí tzv. multikulturalismu a „přílivu“ mladých
muslimů. Kritiku směřovali i vůči Evropské unii a německé kancléřce Angele Merkelové,
které označovali za původce migrační vlny. BPI navázal spolupráci s dalšími subjekty,
např. se stranou Úsvit – Národní koalice (dále jen „ÚNK“) anebo Unií bezpečnostních
sborů.
Už zástupci iniciativy IvČRN se dlouhodobě pokoušeli o získání kontaktů na další
politická hnutí, poslance a senátory a státní instituce. Opakovaně např. vystupovali na
konferencích v Poslanecké sněmovně. Aby podpořili své snažení, distribuovali státním
insitucím či školám tiskovinu Islámského státu s názvem Dabiq.
Nejvýznamnějším úspěchem BPI však byla účast na organizaci shromáždění dne
17. listopadu v Praze. Na to se dostavilo zhruba 2.500 osob a vystoupil na ní i prezident
republiky Miloš Zeman.
Spolupráce mezi ÚNK a BPI přinesla oběma subjektům určité výhody. ÚNK pomohly nové, mediálně zajímavé osobnosti kolem Martina Konvičky k sebepropagaci. BPI těžil z toho, že jeho partner disponuje poslanci v Poslanecké sněmovně a poskytl mu organizační pomoc. Oba subjekty mohly dále snáze rozvíjet kontakty do zahraničí, zejména s německým hnutím PEGIDA. Zástupci ÚNK nepravidelně navštěvovali demonstrace v Drážďanech, zástupci Pegidy se naopak zúčastnili výše uvedené demonstrace dne 17. listopadu v Praze. Na tomto pražském shromáždění byl přítomen i zakladatel kontroverzního uskupení English Defence League (dále jen „EDL“), který vystupuje pod pseudonymem Tommy Robinson. EDL je známa násilnými protesty a provokacemi muslimské komunity ve Velké Británii. Inspirovala vznik dalších národních „obranných lig“, včetně CzDL.
Užšímu sjednocení protiislámských a protimigrantských subjektů bránily mj. i
neshody mezi ÚNK a hnutím Svoboda a přímá demokracie (dále jen „SPD“), jehož lídrem
je Tomio Okamura. Po rozkolu uvnitř hnutí Úsvit přímé demokracie panovala mezi ÚNK a
SPD animozita a neochota ke spolupráci. Fakt, že Úsvit přímé demokracie měl v minulosti
velký politický potenciál a že jak ÚNK, tak i SPD, mají poslance v Poslanecké sněmovně,
způsobil, že se s nimi některé tradiční pravicově extremistické subjekty pokoušely
navázat spolupráci. Musely si ovšem vybrat pouze jeden z nich. Dělnická strana sociální
spravedlnosti neuspěla už v případě snah o navázání spolupráci s IvČRN. Problémem bylo
hlavně její propojení s neonacistickou scénou. Předseda Národní demokracie Adam Bartoš se
naopak snažil získat politické body zvaním předsedy SPD na sérii shromáždění s názvem
„tábory lidu“. Tomio Okamura byl pro část pravicových extremistů populární už v minulosti
pro své výroky proti tzv. „nepřizpůsobivým“. Spolupráce mezi Okamurou a Bartošem
nicméně posléze ustala, pravděpodobně pro přílišnou radikalitu předsedy Národní
demokracie.
Pro protislámské a protimigrantské subjekty bylo velmi důležité navazování
zahraničních kontaktů. Za nejcennější bylo považováno spojenectví s francouzskou
Národní frontou. Její předsedkyně Marine Le Penová navštívila v květnu Prahu. Nejbližšími
českými spojenci francouzské Národní fronty se stala Občanská konzervativní strana (dále jen
„OKS“) Jiřího Janečka (v srpnu se OKS domluvila se stranou Patrioti České republiky Jiřího
Vítka na sloučení) a SPD.

Žádné komentáře:

Okomentovat