Přeposílám třetí část seriálu
ŠUMAVSKÉ PERLY, rozebírajícím politické tlaky v národním
parku, a vlastně nejen tam. Bohužel, dezinformační kanál, oproti pramenu
Vltavy, nám stále nevyschl.
***********
ZDROJ: Šumava na rozcestí
Šumavské perly – III
Ve třetí část seriálu „Šumavské perly“ bych se rád věnoval obecnější úvaze o povaze a úrovni dlouhotrvajícího šumavského diskursu.
Každému, kdo toto téma sleduje delší dobu, nemohla neuniknout určitá neobvyklost. Vyskytne-li se totiž nějaké rozporuplné téma, bývá zvykem o dané věci vést seriózní diskusi. Diskusi, ve které každá ze zainteresovaných stran snáší relevantní a podložené argumenty pro obhajobu svého stanoviska.
Za ty mnohé roky, co trvají spory kolem NPŠ , které zpočátku měly podobu zasahovat či nezasahovat proti kůrovci, se nakonec ustálily na tématu divočina versus rozvoj obcí. Zatímco zpočátku byla povaha sporu víceméně odborná, nyní má již politický až ideologický rozměr. Lze říci, že dnes diskuse již vykrystalizovala na samu dřeň problému a klíčová otázka nyní zní: je naše společnost na takové úrovni, že si může dovolit nechat ani ne 1,5 % území státu bez zásahu člověka? Anebo nikoliv, a musí umožnit podnikat zcela volně i na posledním cm2 státu?
Dnes se za zachování přírodních procesů na poslední rozsáhlé ploše, jež je v naší zemi k dispozici, tedy na území NPŠ o rozloze zhruba 690 km2 přimlouvá naše i zahraniční vědecká obec, odborná veřejnost, ale i velké množství dalších institucí (například Svaz pro ochranu přírody IUCN, řada evropských parků, včetně našich, řada univerzit, a tak dále). Proti ní stojí poměrně významná část politické reprezentace, zejména ovšem regionální. Jedná se především o zastupitelstva jihočeského a plzeňského kraje, řadu poslanců i senátorů s místními vazbami a pak i o několik dalších spolků, jež dle svých slov stojí za zájmy obyvatel Šumavy (například „Svaz obcí NPŠ“ Antonína Schuberta, „Zachraňme Šumavu“ senátora Jirsy, „Komunita pro duchovní rozvoj“ Petra Martana, a další).
Nezaujatý pozorovatel si ovšem brzy povšimne, že první z uvedených stran má své argumenty v naprosté většině racionálně a odborně podložené a diskuse má kultivovaný charakter. A faktů v její prospěch neustále přibývá s postupujícím odborným monitoringem šumavského ekosystému. Dnes jsou naše znalosti o dynamice šumavské přírody nesrovnatelné s rokem 1991, kdy byl NPŠ založen.Přitom je poněkud pitoreskní, když vlivní politici mají potřebu zakládat občanská sdružení, když už z titulu své veřejné funkce mají dostatečný vliv. A navíc, jak je známo zejména u politiků ODS, ti by nejraději občanskou iniciativu úplně zrušili, neboť právo na existenci má podle nich pouze to, co je volené. Řekl bych až, že v jejich případě jde téměř o zneužití demokratických instrumentů, rozhodně však v každém případě o nesprávné použití. S chováním v demokracii je to totiž podobně jako s výchovou ke slušnému stolování. Jde totiž o to, aby se dotyčný naučil, že nožem se v nose nešťourá a soused se vidličkou nebodá.
Následujících několik odkazů uvádím pro příklad argumentace strany hájící ochranu přírody:
NPŠ: Mýty a skutečnosti
Třicet států vyzývá k lepší ochraně Šumavy
Výzva vědců poslancům k novele ZOPK
Dopis ředitelů našich národních parků poslancům
Stanovisko učené společnosti ČR
Návrh zonace NP Šumava
Naproti tomu v argumentaci protistrany zjistí vážné mezery: její tvrzení nemají vnitřní logiku, často jsou vágní a do značné míry založeny na nepřesných až zcela nepravdivých základech. Co však zaráží nejvíce je její zarputilost, agresivita a bezskrupulóznost.
Jen pro ukázku uvedu dva nejkřiklavější příklady její falešné argumentace:
Dnes již okřídleným tvrzením je, že NPŠ je zcela výjimečný, neboť jedině zde jsou na jeho území obce. Zde již se projevil, řekl bych, „syndrom Goebbels“ – tedy stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Ale není to pravda – Krkonošský národní park má sice intravilány velkých obcí jako např. Harrachova, Pece pod Sněžkou, nebo Špindlerova Mlýna vyjmuty z parku, ale správní území příslušných obcí zasahuje do území parku úplně stejně jako na Šumavě. Hlavně ale existuje i množství obcí, které v parku leží úplně (např. Strážné, Přední Labská, Horní a Dolní Malá Úpa, Horní a Dolní Albeřice, Horní Štěpanice, Paseky nad Jizerou, Křížlice a další) kromě velkého počtu roztroušených samot. Čili situace zcela obdobná. Divím se, že se dosud nikdo zodpovědný proti této manipulaci neozval. Jak je tedy možné, že v KRNAPu problém s obcemi není a na Šumavě je nepřekonatelný? Podrobněji bylo téma obcí rozebráno v 2. díle mého seriálu.
Druhou floskulí je, že Šumavu po staletí obývali lidé. To je pravda jen částečně. Ano, horské polohy zhruba od středověku skutečně lidé obývali, ovšem s několika závažnými historickými předěly. Při každém z nich osídlení radikálně kleslo. Prvním z nich byla třicetiletá válka, po které byla oblast dosídlena převážně německy mluvícím obyvatelstvem. A zatím posledním, historicky nedávným předělem byl konec 2. světové války. V letech následujících po r. 1945 bylo obyvatelstvo na dlouhou dobu a zcela beze zbytku zdecimováno opět. Bylo by proto poctivé říci, že oblasti, o nichž je řeč, byly do roku 1989 více než 50 let neosídlené. Podrobněji opět v 1. části Šumavských perel.
Všechny tyto pseudoargumenty mají ospravedlnit výlučnost Šumavy a opodstatnit přijetí speciálního zákona pouze o ní.
V souvislosti s právě probíhající aktivitou vyvolanou projednáváním novely zákona o ochraně přírody a krajiny, jež by měla lépe chránit naši přírodu před zmíněnou civilizační expanzí, se nebývale stupňuje aktivita tábora dlouholetých odpůrců ochrany přírody. Pochopitelně vzrůstá také aktivita té části společnosti, která je pro zvýšenou ochranu, ale ta probíhá ve vší slušnosti. To však nelze říci o první skupině, která se medializuje šířením nepravd, očerňováním svých oponentů, a to do té míry, která již je žalovatelná. A to ještě nevíme, co se děje v zákulisí.
V nedávné době například vznikla anonymní iniciativa, která si říká „Šumavský samizdat“, publikující na svém facebookovém profilu difamace nejhrubšího zrna. (Ubozí Šumaváci už nemají legální možnosti a musejí se uchylovat do podzemí!) Zajímavý je ale i rádoby oficiální profil obce Modrava, za kterým ovšem pochopitelně stojí jediná a tatáž osoba, jež má i profil „Antonín Schubert“. Typickým znakem je zakládání stále nových a nových spolků a sdružení, přičemž členy jsou stále jedni a titíž. Vrcholu bylo dosaženo nedávno, když byl založen spolek „Šumavský králováci“, jež zcela nestoudným způsobem zneužívá tohoto v minulosti privilegovaného titulu. Není bez zajímavosti, kdo je v jeho čele: jsou to samí staří známí: Jiří Mánek (bývalý ředitel NPŠ za ministra Chalupy) – předseda („rychtář“), Václav Vostradovský (starosta Kvildy) – první radní, Jan Stráský (bývalý ředitel NPŠ za ministra Chalupy) – druhý radní. Dalším radním je poslanec Jan Zahradník, mezi tzv. významné členy patří například místostarosta Vimperka Jiří Cais, viz oficiální stránky spolku
http://www.sumavsky-kralovaci.cz . Toto už je opravdové chucpe.
Dále uvádím několik odkazů na příklady argumentace zastánců „rozvoje“ Šumavy, ke kterým v poslední době přibyl i Václav Klaus jr.:
Centrum občanských svobod: Člověk je na Šumavě ohroženým druhem
Tento „bonmot“ zazněl nyní na „mezinárodní konferenci“ Komu patří Šumava, která se konala 16. března na Kvildě. Zajímavostí byla ostrá cenzura účastníků této politicko-ideové „nalévárny“. Fotografie z této akce jsou též v níže uvedeném fotoalbu.Pozn.: fráze „Člověk je na Šumavě ohroženým druhem“není nová, byla použita již v roce 2014 v článku deníku Právo, viz můj komentář k němu:
Člověk prý začíná být na Šumavě ohroženým druhem!
Další fotodokumentace k úrovni tábora odpůrců ochrany je zde:
Fotoalbum aktivit opravdových šumaváků
Myslím, že je to dobré východisko ke studiu materiálů, jež tito aktéři publikují.
Nechávám na laskavém čtenáři, aby si názor udělal sám. Podle mne ale každého, kdo se o tyto věci zajímá, musí nakonec napadnout, proč vlastně tato stále jedna a tatáž skupina lidí tak úporně prosazuje svoje pomýlené vidění světa. Za tím přece nemůže být poctivá snaha dojít k rozumnému kompromisu. Daleko spíše to budí dojem, že tito lidé hrají dvojí hru a jejich skutečné pohnutky jsou úplně jiné. Ať už někomu něco slíbili, anebo sami mají svá „želízka v ohni“. Možná, že lítost nad pravděpodobně zmařenými spekulativními investicemi je dovádí k poněkud iracionálnímu chování.
Poznámka na závěr: zřejmě držíme evropský, ne-li světový primát v tom, že prezident země vetoval (z hlediska chodu či bezpečnosti státu) tak marginální zákon, jako je zákon o ochraně přírody. To o něčem také vypovídá. (Tím samozřejmě nechci tento zákon bagatelizovat, uvádím to jen pro srovnání.)
ZDROJ: Šumava na rozcestí
