Prvomájové ohňostroje patřily před Listopadem 1989 k výjimečným
vizuálním zážitkům, posilujících společného ducha a ideologie dané doby. Podobně
jako ohňostroje oslavující VŘSR vytvářely slavnostní kulisu a nedílnou součástí
takových oslav byly také lampiónové průvody, které přispívaly k jedinečné
atmosféře těchto dní. Děti s rozsvícenými lampióny v rukou pochodovaly v
dlouhých zástupech ulicemi, zpívaly socialistické písně a nesly vlajky s rudou
hvězdou. Tenhle symbol jednoty a síly pracujícího lidu byl vnímán jako výraz
solidarity a spolupráce v socialistické společnosti, chráněné našimi statečnými hrdiny před imperialistickým Západem.
První máj, tedy Mezinárodní den pracujících, se v
socialistických státech v letech 1948 až 1989 slavil opravdu významně. Oslavy
měly živý a organizovaný průběh, přičemž k neodmyslitelným součástem patřily právě
ohňostroje. Předvečer svátku, tedy 30. dubna, býval často ve znamení
lampiónových průvodů, které symbolizovaly světlo tváří v tvář temnotě a
představovaly naději, pokrok a solidaritu společnosti.
Po pádu železné opony (1989) se ohňostroje pravidelně
pořádají každý rok v mnoha městech po celé České republice a staly se „běžnou“
zábavou zdejšího lidu. Oslavy narozenin, sportovních výkonů a především
Silvestra, vedly naše zákonodárce k novelizaci zákona o pyrotechnice (č.
344/2025 Sb.), která přinesla s platností od prosince 2025 zásadní
zpřísnění pravidel pro manipulaci se zábavní pyrotechnikou na území celé České
republiky. Nově tak bylo zakázáno používat „zábavní“ pyrotechniku (s výjimkou
kategorie F1) v okruhu 250 metrů od nemocnic, zdravotnických zařízení,
domovů pro seniory, zoologických zahrad a útulků pro zvířata a objektů pro chov
zvířat.
Dnes státní svátky (1.5. Svátek práce, 8.5. Den vítězství)
bereme už jenom jako dny volna a 30. duben převzalo „mainstreamové“ pálení
čarodějnic. Jedna z nejvýraznějších a nejživějších lidových tradic, která se v
různých podobách slaví zejména ve střední a severní Evropě. Od keltského svátku
Beltine, symbolizujícího konec zimy a příchod jara, až k čarodějnickým procesům,
kdy ohně začaly být spojovány s upalováním osob obviněných z čarodějnictví. Ve
skutečnosti šlo o oběti společenských konfliktů, pověr a strachu z neznámého,
což si mezi 15. – 18. stoletím vyžádalo cca 60 tisíc obětí, převážně žen.
Nakonec, kdo by neznal historický román o zneužívání moci a fanatismu Kladivo na čarodějnice (1963) od Václava Kaplického, popisujícího hon na domnělé
čarodějnice v 17. století, který si jenom u nás vyžádal zhruba 200 obětí.
Dnešní pálení čarodějnic už nemá s historickými procesy
nic společného. Tradice se vrátila ke svým původním kořenům – oslavě konce zimy
a vítání jara. Oheň má očistnou a ochrannou funkci, symbolizuje nový začátek a
zbavení se všeho zlého, co se za dlouhou zimu nahromadilo. Figurka čarodějnice,
která je vhozená do plamenů, představuje ztělesnění zimy a zlých sil, které
mají být spáleny a odneseny kouřem pryč. Proč podobně nezmizí i přízemní obdiv
k nezbytným ohňostrojům, tak to se už musíte zeptat na radnicích, kde
tuhle „velkolepou zábavu“ stále podporují, a to nejen 30. dubna. Zbytečně
vystřílené finance měst a obcí, za které si děti mohou užít mnohem víc, než pár
trapných minut se zraky upřenými k nebi. Navíc ticho místo ohňostroje neohrozí
psychiku a životy zvířat, trpících s každým výstřelem.
 |
| Lokality s omezením pyrotechniky v ČR - vice ZDE |
 |
| “Svobodný občan, svobodný Brocken”. Nejznámější místo, kde lze slet čarodějnic pozorovat dodnes. Holky, které přežily i tamní centrálu Stasi, což byla německá verze StB a KGB. Kdo nezažil, nepochopí, viď Pávku? |
Žádné komentáře:
Okomentovat