Proměna veřejného prostoru pod tlakem reklamy nutí stále
více měst bojovat s vizuálním smogem, ovlivňujícím nejen samotné město,
ale i životy občanů. Ač dle obcí je největší překážkou legislativa, tak přesto
existují nástroje regulace venkovní reklamy. Jde o obecní závazné vyhlášky a
nařízení, tzv. „manuály dobré praxe“ a finanční pobídky pro obchodníky, respektující
tyto estetické standardy. Pokud rádi cestujete za „českým klidem“ mimo „turistické
pasti“, dost často nepotkáte jediný billboard ani reklamu zavěšenou na oplocení.
Maximálně tak cedulky „prodej medu“ a „otvíračky“ místních hospod. Dokonce jsem
se setkal i s lokalitami, kde venkovní reklama je považována za „nelegální“ a místní
tenhle reklamní „šrot“ naprosto odmítají.
Potom jsou tu ale města, jejichž zastupitelé a na ně
napojení kamarádíčci reklamu naopak milují, protože bez pořádného „šrotu“ prý nelze
podnikat. A tak „úředníčci“ a jim podobní „podnikatelé“ umisťují svůj „šrot“
kde se dá, třeba i na obecní pozemky. Snad proto, že město podporuje „podnikatelskou“
činnost a láká „hromady“ turistů do svých „zážitkových pastí“.
 |
Ekologický paradox. Reklamní nafukovalo ekologického festivalu VMO, které je stále dofukováno ventilátorem připojeným na elektřinu. |
 |
Ministerský smog před poliklinikou v Českých Budějovicích |
Žádné komentáře:
Okomentovat