Milí spoluobčané,
čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých
předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších
miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě
a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají.
Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu
proto, abych vám i já lhal.
Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál
našich národů není smysluplně využit. Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o
které není zájem, zatímco toho, co potřebujeme, se nám nedostává. Stát, který
se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje. Naše zastaralé
hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá
na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, že je dnes na
dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši
předkové odkázali, a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě.
Dospělí lidé u nás umírají dřív, než ve většině evropských zemí. .........
(Václav Havel, leden 1990)
 |
| PF2020 |
Žádné komentáře:
Okomentovat