HK

HK

sobota 22. listopadu 2014

O svobodě se nediskutuje

Přeposílám článek "O svobodě se nediskutuje", jehož obsah má nemálo společného s tzv. "hlubockou totalitou". Originální verzi nalezenete ZDE.

*********************



Musíme si zprvu uvědomit několik faktů. Změna (a záměrně nepoužíváme slovo „revoluce“) v roce 1989 byla pozitivní. Zbavili jsme se komunismu, jakožto doslovného ničitele duše každého národa. Nezbavili jsme se však komunistů. Získali jsme určité svobody a určité možnosti, ztratili však určité jistoty. Přestali jsme být manipulováni jedním a začali být manipulováni druhým. Vyměnili jsme politický systém utlačující a neměnný, za systém, který se dá s určitým vypětím vůle a snahy zlepšit, o což se také musíme vždy snažit.
Tehdy, při „sametové revoluci“ jsme chtěli svobodu, kterou jsme částečně dostali. S touto svobodou jsme si relativně pochopitelně spojovali Spojené státy a západní Evropu. Ty jsme měli za svobodný prostor, kde každý může žít, podnikat a cestovat bez intervence všudypřítomného státu a strany. S tímto pohledem jsme tehdy dělali „revoluci.“ S tím samým pohledem jsme o pár let později vstupovali do EU a ten samý pohled má většina z nás bohužel dodnes.
Tento obraz už však dávno neplatí a my se velmi pleteme.
Dnes žijeme ve světě, který zná pouze jednu reálnou supervelmoc. Bohužel a bohudík, tím hegemonem jsou Spojené státy. Základní pravidlo obchodu, společnosti a politiky hovoří jasně – monopol nikdy není dobrý. Při monopolizaci moci v takové míře totiž už dávno nelze zaručit podstatu svobody: pluralitu názorů, ochranu svobody slova i pro nepopulární názory a možnost odvolání k mezinárodnímu právu. Pokud vládne monopol, ostatní si musí vybrat zda šlapat v šiku s ostatními a nebo být vyděděni na okraj. Ze Spojených států se tento monopol stal a z EU, tedy západní Evropy, je byrokratický moloch, který zdatně a notně submisivně sekunduje.
Krásná hesla, která zněla celým listopadem 1989; hesla o pravdě a lásce, o svobodných volbách, o konci vazalství, se přeměnila na prázdné fráze, řečené ústy těch, proti kterým tehdy zněla. Sametová revoluce je často označována jako „poklidná výměna moci“. Žádná výměna nepřišla. Dočkali jsme se „poklidnéhopřejmenování režimu“ a pouhého zbavení se symbolů tehdejší moci. Nakonec, Václav Havel nebyl za prezidenta jednomyslně (!) zvolen nikým jiným, než starým režimem. Nemáme již socialismus, nemáme však ani řádnou demokracii. Jedno nemělo budoucnost a tomu druhému chybí tolik potřebná mravnost a občanská angažovanost.
Z boje o lidská práva se stal klacek v rukou mediálně vlivných, kteří jím bijí po hlavě a pověsti každého, kdo si troufne nahlas říci názory nekonformní. Karel Kryl je i po 25 letech stále pomyslným lakmusovým papírkem, který bolestně ukazuje na stav naší demokracie. Demokracie, která selhává, když stále existují písničky, které rádia veřejně nezahrají. Cenzura státní se proměnila v daleko horší tichou autocenzuru, kdy si sami ořezáváme vlastní práva a svobody v zájmu svého pohodlí.
A svoboda? O svobodě se už dnes nepolemizuje. Svoboda se jen a pouze slaví. Nesouhlasíš, kritizuješ, používáš zdravý rozum? Mluvíš a myslíš, nedejbože konáš? Odmítáš dělat kompromisy? Tady máš nášivku na hrudník – extrémista, pivní brblal, negativista, líný parchant. Svoboda je o cti, mravnosti, solidaritě, respektu, naslouchání a hlavně o menšinovém, nekonformním, hlasu.

A ani plný parlament parchantů, kteří se před 30 lety klaněli srpu a kladivu, to nezmění. Nezmění, dokud tu bude alespoň jeden vlastenec, který bude ochotný se před bitvou svobodu postavit a říci, že kompromisů už bylo dost. Výročí „Sametu“ není tím čím by mělo být. Měli bychom si připomínat tolik očekávanou změnu poměrů. Měli bychom si připomínat bojovnost národa. Měli bychom také připomínat politikům, že volných míst v kalendáři je ještě spousta.
Z oslav, které měly být důstojné a motivující, zbyla jen karikatura a zmuchlaný symbol. Studenti jsou marketingovým nástrojem senilních punkerů s motýlkem – nikoliv hybnou, „revoluční“ silou, která má co říci sama o sobě. Václav Havel to nakonec se svou náturou dotáhl až na letiště. Karlem Krylem se zaštiťují ti, proti kterým by dnes zpíval, zatímco současní popoví „umělci“ přezpívávají jeho písničky, které jsou stále povolené. Na Národní třídě se mává rudou kartou. Lidé jsou schopni mobilizovat po tisících, protože je prezident hulvát a dovolil si říci několik sprostých slov. Když jde o témata daleko důležitější, málokdy někdo dorazí. Ti, kteří hovoří o masakru na Národní třídě, utelevize tleskají rozprášeným demonstrantům (našim spoluobčanům!) v Českých Budějovicích nebo Ostravě.
Máme otevřené hranice, nejsou pasové kontroly a Luis Vuitton otevírá v Pařížské ulici nový obchod. Opravdu jsme cinkali klíči za tohle? Je tohle opravdu vše, co nám má stačit? Pomalu a jistě měníme pohodlí za své svobody. Svoboda je nechat druhé mluvit, i když je to z cesty. Svoboda je říct, co mám na srdci, bez obav z represe. Svoboda je totiž jen jedna. A to úplná. Žádná svoboda napůl neexistuje a není přípustná.

pátek 21. listopadu 2014

Když Veleba prášil (režie Miloš Zeman & SPO Company)



K černo-silvestrovské zábavě by se dalo přirovnat večerní vystoupení významného normalizačního komunisty Jana Veleby, aktuálně senátora a předsedy Strany práv občanů, který v roce 2005 nahradil ve funkci prezidenta Agrární komory ČR Václava Hlaváčka (předtím vltavotýnského Jiřího Netíka). Donedávna ještě přímý nadřízený regionálních a okresních funkcionářů Pavla Dlouhého (předseda) a Hany Šťastné (ředitelka), tak v dnešním Hyde Parku (ČT24) mj. obvinil veřejnoprávní média z podávání neobjektivních informací  a přiznal svoji náklonost ke Karlu Krylovi. Z jeho tvorby navíc překvapivě vyzdvihl jeho velký "evergreen" BRATŘÍČKU OTVÍREJ VRÁTKA.
Ano. Soudruzi komunisté skutečně otvírali "spojencům" vrátka. Ale Karel Kryl je pane Velebo před nimi zavíral! Vy a vám podobní naopak takové umělce zavírali do kriminálů, nebo je vyštvali z Československa. Navíc brát si do Vaší prolhané komunistické huby (čas 35:10) tak silnou postavu disidentského prostředí jakou bezpochyby Karel Kryl byl, je naprostá nehoráznost a důkaz o Vašem amorálním myšlení. Hanba Vám a všem podobným!!! 
Odejděte prosím do Ruska a neotravujte svobodu v ČR!

Děkuji!!!

Mimochodem, tak jak to pozoruji, předlistopadoví kádři jeli těžce v českém undergroundu. Vojta Filip poslouchal Jasnou Páku (Pal vocuď) a výše jmenovaný Veleba Karla Kryla (asi soudruhu  Bratříčku "otvírej" vrátka). Dnešní elita z ODS (Mánek, Šťastná) zase společně obdivuje Leonarda Cohena. Inu, co Čech, to muzikant.







středa 19. listopadu 2014

Zemanova ČERVENÁ (nejde ale o jeho dnes už neplatnou legitku KSČ)



Pondělní akci na Národní Chci si s vami promluvit, pane prezidente, kterou mnozí zaznamenali třeba až díky červeným kartám, zorganizoval kapelník česko-anglických The Prostitutes a režisér (Mods) Martin Přikryl. Dnes vyšlo jeho prohlášení, které neguje některé konspirační teorie a přeposílá informace k dalšímu šíření symbolu červených karet. Jsem jen velice zvědav, jak se k celé věci (ZEMAN s.r.o) postaví představitelé hlubocké radnice. Objeví se karty i tam, nebo třeba dole u Huberta? (To byl vtip)‎

*******
Dobrý den, jen dvě věci.
Nejdříve moje vyjádření ke konspiračním teoriím:
Akci jsem svolal já, 19.000 lidí se k ní na Facebooku připojilo, 12-15.000 se účastnilo v Praze, další v Brně, Ostravě, malé skupinky i na vesnicích a ve městech Evropy i světa.
Hodně z vás mi nabídlo svou pomoc, část jsem využil a díky za ní. Náklady na celou akci se nevyšplhaly přes 3.000 korun a ty jsem zaplatil ze svého.
Bez facebook ads a podobných placených propagačních kampaní se zpráva o akci šířila sama - protože přišla v pravý moment, kdy mělo hodně lidí pocit, že už je potřeba se proti prezidentu postavit veřejně, ne jen ve statusu na Facebooku nebo u piva, vína, kávy.
S americkou ambasádou jsem nikdy nejednal, ani s žádným jejím vyslancem a nejsem si při vší své příčetnosti vědom jakéhokoliv cizího vlivu na moje rozhodnutí se do akce pustit. Nejsem ve spojení s žádnými politiky, můj postoj je ryze občanský. Jediný člověk, resp. instituce, která stojí přímo v pozadí celé demonstrace, je prezident republiky Miloš Zeman a to proto, jak mě rozčiloval svým jednáním, až mě k akci vyprovokoval.
Mimochodem: Na krabici, do které se v Brně sbíraly karty, je adresa na prezidenta Miloše Zemana. Na originální fotografii je to vidět. Stačí použít zvětšení. Celý článek aeronews je primitivní podvrh.
*****
Co dál? Jakub Pitron s dalšími účastníky pondělního happeningu rozjíždí následující akci a já přebírám jejich text:
"ČERVENÁ DO OKEN -navazující akce na Happening ze 17.11.2014: Chci si s Vámi promluvit, pane Prezidente, kde se jen na Národní třídě sešlo 12 000 - 15 000 lidí. Internetovou manifestační petici za odstoupení prezidenta republiky podepsalo již přes 89 000 lidí! Rozvířily se ale diskuze, že je nás málo.
Vyzýváme všechny naše příznivce, kteří i nadále nejsou spokojeni s kroky prezidenta republiky: Spojme své síly a ukažme, že NÁS není málo! Vylepte si na okno jednu A4 Červenou kartu, aby byla zřetelně vidět. A pokud chcete zapojte známé, kamarády, kolegy z práce. Všichni, kdo nesouhlasí s kroky Miloše Zemana: Kartu do OKEN!
AKCE PRÁVĚ ZAČALA a bude pokračovat minimálně do konce roku! Buďte s námi."

Máte-li potřebu nadále vyjadřovat svůj postoj, můžete se přidat.

To je pro dnešek vše.

Mějte se hezky, přeji vám klid a pojďme každý přemýšlet, co můžeme udělat proto, aby se napětí ve společnosti snížilo a přitom jsme se nemuseli "normalizovat" jako v 70. letech minulého století.

Martin Přikryl

úterý 18. listopadu 2014

17. listopad 2014 odstartoval ...........



Včera jsem v Praze na Národní zažil atmosféru, která mě naposledy potkala přesně před čtvrt stoletím. U příležitosti stejně starého výročí 17. listopadu zde probíhaly pouliční oslava "Díky, že můžem! - Korzo Národní" a na rohu se Spálenou (před někdejším obchodním domem Máj) protestní akce "Chci si s vami promluvit, pane prezidente". Silně emotivní schromáždění, vyjadřující "červenými karty" nesouhlas s nejen vrávoravými kroky současného prezidenta Zemana a jeho pat(aje)y. Následující "nezávislá" demonstrace na Albertově navíc celému světu naznačila, jaké popularity se tomuto možná už demencí pronásledovanému politikovi u nás dostává. Připočteme-li další "hradní" zkreslování skutečností a Zemanovu pozvánku věnovanou soudruhovi Putinovi, nabízí se otázka: "Ku*va, co se to tady děje?"
Podle komentátora deníku Právo Saši Mitrofanova se Zeman chopil kanystru. Zda-li s Putinem dochrstne do Prahy, nebo ne, uvidíme až v lednu. Každopádně coby pyroman se vědomě a úmyslně dopouští trestného činu, za který by měl být dle zákonů souzen - tedy, nebude-li omezen svéprávností. Avšak ani v tomto případě nebude moci nadále zastávat funkci prezidenta naší země. Osobně Milošovi doporučuji abdikaci, odchod do Ruska и красивую жизнь c Владимирoм Владимировичем Путиным. Odejít však mohou samozdřejmě i všichni jeho sympatizanti. Od nás z Deep City to možná bude kompletní "spektrum politických stran". Kéž by!