Pochopit dnešní politickou situaci světa není jednoduché
a její propojení s předlistopadovým režimem do sebe neradostně zapadá.
Prvním varovným
signálem pro světovou demokracii byl ozbrojený konflikt v noci z 26. na 27.
února 2014, kdy se neoznačená ruská vojska vylodila na Krymu. Celý poloostrov
se rychle dostal pod ruskou kontrolu a již 16. března se konalo zmanipulované
referendum. Tato samozvaná republika následně vyhlásila nezávislost na Ukrajině
a již 21. března 2014 Rusko "vyhovělo žádosti parlamentu Republiky
Krym" a celý poloostrov i s městem Sevastopol přijalo do svazku Ruské
federace. Ukrajinský Ústavní soud prohlásil referendum za nelegální a tento
pohled sdílí i drtivá většina zemí světa. Ruskou anexi poloostrova do roku 2019
uznalo vedle Ruska pouze několik dalších zemí, podlézajících Putinovi. I když
Česká republika stála mimo tuto "koalici odpudivých" (Bělorusko,
Kuba, Severní Korea, ..), tak tuzemští i evropští politici udržovali nadále vřelé vztahy s militantním Ruskem. Jeho agenti zahajovali významné výstavy (např. AJG Hluboká nad Vltavou), nemalá část "demokratické" ODS podlézala ruskému Rosatomu a bagatelizovala společně s prokremelským Zemanem ruské nebezpečí až do posledních minut "před válkou", a Sobotkovou vládou (Zeman, Babiš, ..) nominovaný
NATO hrdina Petr Pavel odmítal vojenskou pomoc Ukrajině a s Putinovým sluhou
Gerasimovem, armádním generálem a náčelníkem ruského generálního štábu, jednali
o opatřeních nezbytných k prevenci incidentů vyplývajících z vojenských aktivit
Ruska a NATO v sousedních regionech na evropské půdě. Dle dostupných informací
si představitelé Ruska a NATO vyměnili názory na některé důležité regionální
otázky, situaci v kritických regionech světa a otázku strategické stability,
které jsou důležité pro obě strany. Jak by asi takové jednání o opatřeních
nezbytných k prevenci aktuálně probíhajících incidentů vypadalo s Pávkem v úřadě
NATO dnes, nechci ani domýšlet.
Už před jedenácti lety na Krymu Putin testoval EU a NATO,
co si může dovolit. S návratem Trumpa do Bílého domu se nepotvrzují jen "vizionářské bijáky", ale i dlouholetá snaha amerického spisovatele Craiga Ungera přiblížit
Trumpovy vazby na Rusko, sahající až do ruských archivů z 80. let. Tehdy podnikatelsky
krachující Trump přijíždí se svou českou manželkou Ivankou na pozvání
sovětského velvyslance do Moskvy, ze které se vrací coby "ideální kandidát"
na budoucího prezidenta s přislíbenými půjčkami, financovanými ze sovětských
zdrojů KGB v USA. V roce 2008 získává znovubankrotující Trump další moskevskou
podporu ve výši 14 mil. dolarů na pořádání Miss Universe v moskevském kulturáku
Крокус Сити Холл, který loni
22. března vystříleli maskovaní ozbrojenci (cca 150 mrtvých a 550 zraněných).
Dle oficiální zprávy ruského ministerstva šlo o teroristický útok Islámského
státu. V zemi, kde zcela náhodou vypadávají z oken kritici Putinova režimu,
jistě důvěryhodná informace.
Dost možná právě sledujeme ruský fénixový vzestup z
popela Sovětského svazu po studené válce a jeho neutuchající snahy o odvetu proti
Západu a znovuzískání "ztraceného" statusu globální supervelmoci. S
Trumpem se nemění jen Amerika a pohled na Ukrajinu, ale hrozí něco, co pro
většinu světa skončilo pádem berlínské zdi, potažmo 17. listopadem na Národní
tříde v Praze. Kdo všechno měl doteď jen převlečený kabát a figuroval coby "spící buňka", pochopíme v
následujících měsících, možná už týdnech. Jednou z indicií může být i fakt, že pokrytecká Fialova (ODS) vláda lhářů podporuje Rusko dodnes obrovskými “dotacemi” a přitom se tváří jako jeho nepřítel.
![]() |
Petr Pavel v rozhovou s estébáckou "novinářkou" Éter Perknerovou, manželou "ruského" takisty Zbytka, přitele jihočeské ODS. |
![]() |
Zástupci chcimírů v roce 2017 (Rusko - NATO) |
![]() |
S Milošem máme na Rusko stejný pohled. Podobně jako v případě NATO (rok 2015) |
![]() |
Rok 2018 |
Žádné komentáře:
Okomentovat