Když Karel Schwarzenberg koncem 60. let navštívil Hlubokou, probíhala na nádvoří zámku podpisová akce na podporu KSČ - "Šli jsme kolem toho stolu, kde se každý podepsal. Já jsem se zamyslel nad tím, že by to bylo spíše kontraproduktivní, kdyby Schwarzenberg na Hluboké podepsal, že podporuje stranu a vládu, která ho vyhnala a okradla. Ta holka u stolu se mě zeptala, zda to podepíšu. Nikdy jsem neviděl takový pohled plný opovržení, když jsem řekl, že ne. Pak jsme šli na prohlídku a průvodce říkal, že Schwarzenberci vymřeli. Tak jsem se ohradil, že to není pravda, ale průvodce jel pořád svou. Tak snad mu to někdo kdo mě poznal pak vysvětlil."
Tak jako mnozí Čechoslováci se nikdy nevyrovnali s
kapitulací v roce 1938, znárodněním v roce 1948 a s invazí vojsk Varšavské
smlouvy 21. srpna 1968, tak ani já nikdy nepřijmu bývalého kariérního komunistu
a přisluhovače ruských okupantů za svého prezidenta. A jak ukázaly obě okupace,
v těchto krizových obdobích se neprobudila jen odvaha a houževnatost, ale i
bezpáteřní prospěchářství a spolupráce s nepřítelem. Dovedete si představit
situaci po listopadu 1989, že by v prezidentské volbě stáli proti sobě Václav
Havel a kandidát, kolaborující kdysi s nacisty? Dovedete si představit tu
neuvěřitelnou absurditu, že by vyhrál "naivní kolaborant" díky
předvolební kampani, která z něho udělala "napraveného kolaboranta", který si
svou nacistickou minulost už odpracoval? Tak tuhle amnézii (realitu) zažíváme s
"napraveným bolševikem" Petrem Pavlem, jehož strana bojovala proti
svobodě, demokracii, církvi a šlechtě. Snad jen autor nejabsurdněšího díla by
mohl vytvořit postavu komunistického rozvědčíka, která coby převlečený
prezident demokratického státu pronáší smuteční řeč během posledního rozloučení
s nejvýraznějším českým šlechticem v katedrále sv. Víta, kterého okradla a vyhnala
ze země partaj, kterou reprezentoval tehdy ještě s rudou hvězdou na čele "napravený
řečník (hříšník)" s krycím jménem Pávek.
Žádné komentáře:
Okomentovat