Hlavní bezpečnostní hrozby a rizika pro ČR dle MVČR

Ministerstvo vnitra ČR zveřejnilo zprávu o extremismu na území ČR za rok 2015, ze kterého asi nejvýrazněji vyčnívá téma migrace (proruské weby, Zemanland, iniciativa Islám v ČR nechceme, Duka und jeho parta,…). Celý text naleznete na oficiálních stránkých MVČR, nepatrnou (ale velmi důležitou) ukázku níže. Jen by mě docela zajímalo, proč se tedy už dávno nezasáhlo proti řadě známých „firem“, jejichž protimigrantské (dle jejich slov vlastenecké) aktivity naprosto zbytečně rozdělují naší společnost.

VLASTEN-CO

***********

3.3. Hlavní bezpečnostní hrozby a rizika pro ČR

- Obecně snaha extremistů štěpit společnost a oslabovat ČR vytvářením antagonismů na

základě etnického, náboženského, třídního, či jiného klíče.

- Další nárůst napětí na základě etnického či náboženského klíče včetně demonstrací a

projevů násilí. Lokální spouštěcí incidenty mají stále potenciál mobilizovat veřejnost.

Dochází i k polarizaci v rámci majority, kdy vznikají animozity mezi stoupenci různých

názorových proudů.

3.4. Protiislámské a protimigrantské skupiny

V souvislosti s tzv. migrační vlnou se zaktivizovaly různé populistické subjekty,

politická hnutí a iniciativy. Ty byly na rozdíl od krajní pravice poměrně úspěšné v

získávání nových stoupenců. Od krajně pravicových subjektů se lišily zejména tím, že se

cíleně od krajní pravice, resp. neonacistické scény distancovaly. V minulosti ani nebyly

s jejími aktivitami spojovány.

Hlavním tématem těchto skupin bylo vymezování se vůči muslimům a migraci.

Zpravidla byla účelově využívána konstrukce, že všichni migranti jsou muslimové, že islám je

z podstaty netolerantní náboženství a že každý muslim je terorista nebo má v sobě

zakódovány sklony k patologickému chování. Protiislámské a protimigrantské skupiny

dokázaly selektivně vybírat určité zprávy, které měly tuto konstrukci potvrzovat. Je přitom

třeba zdůraznit, že řada těchto dále interpretovaných či komentovaných zpráv byla zkreslená

či zcela nepravdivá.

Většina protestních hnutí vzešla z prostředí sociálních sítí na internetu. Po dosažení

určitého stupně popularity začaly tyto skupiny přesouvat své aktivity na veřejnost. Někteří

aktivisté, původně činní pouze ve virtuálním prostoru, posléze začali projevovat ambice proniknout do reálné politiky. Jediným nosným tématem těchto skupinbylo operování s muslimským nebezpečím či s bezpečnostními riziky spojenými s migrací. Řada těchto

protestních hnutí ale buď neměla vůbec žádný program, nebo nabízí jen

zkratkovitá a populistická „řešení“. Tato uskupení se snažila neustále mobilizovat své stoupence prostřednictvím sociálních sítí, tiskovin, letáků, petic, či organizování veřejných shromáždění. Zároveň se velmi agresivně vymezovala proti svým odpůrcům nebo obecně lidem, kteří nesouhlasili s jejich názory na muslimy a migraci. Významně tím přispěla ke zvyšování polarizace ve společnosti.

3.4.1. Hlavní subjekty

Hlavním subjektem, který se v průběhu loňského roku konsolidoval a ve velké míře

mobilizoval své stoupence, byla iniciativa Islám v ČR nechceme (dále jen „IvČRN“), která

vzešla z platformy Czech Defence League (dále jen „CzDL“). Ještě počátkem roku působila

převážně pouze virtuálně. Po lednových útocích v Paříži nicméně uspořádala sérii

demonstrací s účastí 500 – 800 osob v Praze, Brně a Českých Budějovicích. V červnu se

iniciativa IvČRN přetransformovala ve spolek s názvem Blok proti islámu (dále jen „BPI“).

Jeho vůdčí postavou se stal Martin Konvička.

Spolek BPI vystupoval výrazně proti islámu jako náboženství, dále proti přítomnosti

muslimské komunity v ČR, respektive v celé Evropské unii. Ve druhé polovině roku 2015

zahájili jeho členové další sérii demonstrací v reakci na tzv. uprchlickou krizi. V této

souvislosti se snažili zdůrazňovat nebezpečí tzv. multikulturalismu a „přílivu“ mladých

muslimů. Kritiku směřovali i vůči Evropské unii a německé kancléřce Angele Merkelové,

které označovali za původce migrační vlny. BPI navázal spolupráci s dalšími subjekty,

např. se stranou Úsvit – Národní koalice (dále jen „ÚNK“) anebo Unií bezpečnostních

sborů.

Už zástupci iniciativy IvČRN se dlouhodobě pokoušeli o získání kontaktů na další

politická hnutí, poslance a senátory a státní instituce. Opakovaně např. vystupovali na

konferencích v Poslanecké sněmovně. Aby podpořili své snažení, distribuovali státním

insitucím či školám tiskovinu Islámského státu s názvem Dabiq.

Nejvýznamnějším úspěchem BPI však byla účast na organizaci shromáždění dne

17. listopadu v Praze. Na to se dostavilo zhruba 2.500 osob a vystoupil na ní i prezident

republiky Miloš Zeman.

Spolupráce mezi ÚNK a BPI přinesla oběma subjektům určité výhody. ÚNK pomohly nové, mediálně zajímavé osobnosti kolem Martina Konvičky k sebepropagaci. BPI těžil z toho, že jeho partner disponuje poslanci v Poslanecké sněmovně a poskytl mu organizační pomoc. Oba subjekty mohly dále snáze rozvíjet kontakty do zahraničí, zejména s německým hnutím PEGIDA. Zástupci ÚNK nepravidelně navštěvovali demonstrace v Drážďanech, zástupci Pegidy se naopak zúčastnili výše uvedené demonstrace dne 17. listopadu v Praze. Na tomto pražském shromáždění byl přítomen i zakladatel kontroverzního uskupení English Defence League (dále jen „EDL“), který vystupuje pod pseudonymem Tommy Robinson. EDL je známa násilnými protesty a provokacemi muslimské komunity ve Velké Británii. Inspirovala vznik dalších národních „obranných lig“, včetně CzDL.

Užšímu sjednocení protiislámských a protimigrantských subjektů bránily mj. i

neshody mezi ÚNK a hnutím Svoboda a přímá demokracie (dále jen „SPD“), jehož lídrem

je Tomio Okamura. Po rozkolu uvnitř hnutí Úsvit přímé demokracie panovala mezi ÚNK a

SPD animozita a neochota ke spolupráci. Fakt, že Úsvit přímé demokracie měl v minulosti

velký politický potenciál a že jak ÚNK, tak i SPD, mají poslance v Poslanecké sněmovně,

způsobil, že se s nimi některé tradiční pravicově extremistické subjekty pokoušely

navázat spolupráci. Musely si ovšem vybrat pouze jeden z nich. Dělnická strana sociální

spravedlnosti neuspěla už v případě snah o navázání spolupráci s IvČRN. Problémem bylo

hlavně její propojení s neonacistickou scénou. Předseda Národní demokracie Adam Bartoš se

naopak snažil získat politické body zvaním předsedy SPD na sérii shromáždění s názvem

„tábory lidu“. Tomio Okamura byl pro část pravicových extremistů populární už v minulosti

pro své výroky proti tzv. „nepřizpůsobivým“. Spolupráce mezi Okamurou a Bartošem

nicméně posléze ustala, pravděpodobně pro přílišnou radikalitu předsedy Národní

demokracie.

Pro protislámské a protimigrantské subjekty bylo velmi důležité navazování

zahraničních kontaktů. Za nejcennější bylo považováno spojenectví s francouzskou

Národní frontou. Její předsedkyně Marine Le Penová navštívila v květnu Prahu. Nejbližšími

českými spojenci francouzské Národní fronty se stala Občanská konzervativní strana (dále jen

„OKS“) Jiřího Janečka (v srpnu se OKS domluvila se stranou Patrioti České republiky Jiřího

Vítka na sloučení) a SPD.