51024081

Kdo se ještě z Hlubočáků špatně orientuje v Jirsovo transparentních iniciativách na Šumavě, nechť vezme níže uvedený odkaz. Tohle už musí pochopit snad i jeho nejvěrnější pohůnci. Tedy pokud konečně přijmou svou účast na anti-demonstraci před Hubertem (13.7.2012) jako trapné šaškování a panáčkování pod režijním dohledem senátora a starosty Hluboké n. Vlt. Tomáše Jirsy z ODS.

(originál níže uvedeného textu najdete ZDE)

***********

Ze šumavské PR kuchařky

Šumavská kauza, která vířila mediální vody zejména nenásilnou blokádou kácení v létě roku 2011, nebývale upoutala pozornost veřejnosti a budila nezvyklé emoce. Do jaké míry stál tento humbuk na systematické práci najatých specializovaných agentur?

Je to asi rok, co Hnutí DUHA odhalilo a rozkrylo spekulace s pozemky spojené se záměrem rozšířit zóny kolem obcí v Národním parku Šumava, kde by bylo snadnější stavět. Cestu k tomu měl zprůchodnit návrh zákona o národním parku, který předložili jihočeští senátoři za ODS Tomáš Jirsa, Pavel Eybert a někteří jejich kolegové. Zemědělskou půdu, která by mohla být snáze přeměněna na lukrativní stavební parcely, tam dopředu skoupily realitní a developerské kanceláře a také lidé spjatí s ODS, včetně poradce senátora Jirsy. Kauzou se zabýval redaktor Lidových novin Jan Charvát, který zjištění Hnutí DUHA doplnil.

Senátor Tomáš Jirsa při konfrontaci s konkrétními jmény a parcelami k tomu v LN (16. 9. 2014) řekl: „Celá tato konstrukce, pozemky vs. zákon, je nesmyslná manipulace některých nevládních organizací a jimi placených žurnalistů.“ Představa, že nevládní organizace, kde většina členů pracuje zadarmo ve svém volném čase, platí novináře, aby jim pomohli rozkrýt korupční kauzu, je úsměvná. Jenže lidem, kteří sami takové metody používají, to přijde normální. Pro zajištění příznivého veřejného mínění si najímají PR (public relations) agentury. Ty ale zajišťují pro své klienty i jiné „služby“.

Zachraňme Šumavu

Do arzenálu PR agentur patří praxe vytváření občanských sdružení, která pak lobbují za zájmy klienta. Vytvoří je buď uměle, nebo zorganizují přirozené odpůrce ekologických organizací, například lesní dělníky. Ti většinou ani netuší, že lidé, kteří je organizují a dodávají jim selektivní informace diskreditující ekology, pracují pro PR agenturu najatou například těžařskou společností. Takto třeba PR agentura Burson-Marsteller vyinkasovala milion dolarů od kanadských dřevařských firem za vytvoření Aliance lesů Britské Kolumbie, která se tváří jako hnutí na ochranu lesů.

Také na Šumavě vzniklo „občanské sdružení“ Zachraňme Šumavu, které prosazuje těžbu dřeva v národním parku pod záminkou boje s kůrovcem. Jeho akcí za těžbu kůrovcem napadených stromů se účastní obyvatelé šumavských obcí, ale organizují je zajímavé osoby — například bývalý plukovník Československé lidové armády Zdeněk Zbytek, dnes čelní představitel Zemanovy strany SPO v jižních Čechách a obchodník, který se snaží o import ruského turistického byznysu do jižních Čech. Anebo poradce senátora Jirsy a sponzor Zemanovy prezidentské kampaně, kontroverzní podnikatel František Talián, který na Šumavě ve velkém skupuje pozemky.

Kdo však hledal na webových stránkách sdružení, žádná jména lidí, kteří jej oficiálně zastupují, tam nenašel. Stránky uvádějí pouze sídlo sdružení v Hluboké nad Vltavou, přičemž ulice a číslo popisné se shodují s domácí adresou senátora Tomáše Jirsy, který je pravou rukou jihočeského kmotra ODS Pavla Dlouhého, rovněž z Hluboké nad Vltavou. Nyní už webové stránky sdružení nenajdete vůbec. Držitelem domény webu zachranmesumavu.cz byla na serveru FORPSI.NET pražská PR agentura exVoto. Kdo asi pro lobbistické sdružení vymyslel název „Zachraňme Šumavu“ a ústřední heslo „Chceme Šumavu zelenou“?
Agentura exVoto zajišťovala v souvislosti se „sdružením“ Zachraňme Šumavu různou další PR práci — vydávala tiskové zprávy, uplatňovala informace v médiích či organizovala manipulativní výstavu fotografií uschlých stromů z národního parku. Její vernisáže se v září 2008 v Praze zúčastnil vedle senátora Jirsy a jeho kolegů také tehdejší prezident Václav Klaus. Zahajoval ji tehdejší starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa a zastupitelka Jana Blažíčková, spolumajitelka agentury exVoto. Ta Chalupu pro akci získala a začala s budoucím ministrem úzce spolupracovat.

Dlouhé jihočeské prsty

Po nástupu Tomáše Chalupy (ODS) na pozici ministra životního prostředí začala Jana Blažíčková pracovat jako jeho externí poradkyně pro Šumavu. Chalupa Blažíčkové vyplatil ze státní kasy 1,3 milionu korun, aniž by později vysvětlil, za co přesně peníze dostala, jak dokládá příslušná zpráva NKÚ.
Ten, kdo byl v té době na Šumavě, ale její práci viděl. Jana Blažíčková si tam pronajala exkluzivní ubytování nad řekou Vydrou na Rokytě, patřící správě parku. Hlídala a koordinovala PR práci samotné správy parku a pracovala systematicky s obcemi. Nejužší kontakt navázala se starostou Modravy Antonínem Schubertem, který byl do té doby pro vlivné lidi z Hluboké „neřiditelný“. Blažíčková získala jeho důvěru. Nakonec ovlivňovala i to, co veřejně říkal Svaz šumavských obcí, například vyráběla a sama rozesílala tiskové zprávy z jejich e-mailu.
Starosta Modravy a předseda Svazu šumavských obcí Antonín Schubert smazal z facebookového profilu obce Modrava všechny příspěvky Jany Blažíčkové vzápětí po zveřejnění zprávy NKÚ, která odhalila, pro koho a za kolik Blažíčková na Šumavě pracovala.
Další státní peníze šly v té době PR agentuře ex Voto přes Správu NP Šumava, které řediteloval Chalupou dosazený člen sdružení Zachraňme Šumavu Jan Stráský. Za „práci s veřejností“ byl zodpovědný jeho náměstek Jiří Mánek, člen jihočeské regionální rady ODS. Správa parku v roce 2013 objednala a zaplatila agentuře ex Voto za pouhý monitoring tisku čtvrt milionu korun. Monitoring přitom měla k dispozici zdarma od ministerstva životního prostředí, které ho platí pro celý resort.

Bizoni

Na jaře 2011 vypukly protesty veřejnosti proti nelegálnímu kácení v oblastech dříve ponechaných divoké přírodě. V červenci vyvrcholily nenásilnou blokádou porážení stromů v oblasti Ptačího potoka. Decentní zákulisní a politická práce agentury ex Voto a Jany Blažíčkové nestačila. Tehdy Mánek se Stráským najali těžký kalibr — PR agenturu Bison & Rose, která je exkluzivním partnerem společnosti Burson–Marsteller pro Českou republiku a Slovensko. Burson-Marsteller je nadnárodní PR korporace známá z mnoha kauz, ve kterých si ji firmy najaly na likvidaci ekologických organizací — viz článek V zájmu klienta v Poslední generaci 9/1995. Specialitou firmy je krizové PR, poskytované průmyslovým firmám mimo jiné v případech katastrof, které způsobily (například výbuch chemické továrny Union Carbid v Bhópálu, havárie jaderného reaktoru v Three Mile Island či havárie ropného tankeru Exxon Valdez u pobřeží Aljašky), nebo při schvalování zákonů. Například pro firmy Monsanto a Eli Lilly, výrobce růstového hormonu pro zvýšení dojivosti krav, zorganizovala kampaň, která zhatila přijetí zákona nařizujícího označování mléka, jež obsahuje tento hormon. Za tím účelem zorganizovala koalici farmářů, veterinářů a průmyslníků biotechnologických firem, která zaplavila zákonodárce dopisy, aby se zdálo, že tu existuje aktivita „zdola“. Agentura Burson-Marsteller byla zároveň obviněna z uplácení odborníků, kteří měli psát články do médií ve prospěch kampaně.
Na Šumavě měli „Bizoni“ za úkol zachránit Stráského a Mánka, kteří v médiích nedokázali obhájit svůj postup, například nelegální použití toxických postřiků, čistku mezi odbornými pracovníky ve správě parku a další. Dále přesvědčovali veřejnost o potřebě těžit dřevo v národním parku pod záminkou boje s kůrovcem a posléze organizovali mediální akce proti ochráncům přírody, kteří začali nelegálnímu kácení bránit nenásilnou blokádou. Práci „Bizonů“ popisuje jejich vlastní případová studie krizového PR managementu, která nechává nahlédnout do jejich šumavské kuchařky (najdete ji na www.bisonrose.cz):
„Krizová komunikace měla obhájit postup a reputaci vedení národního parku (NP) v boji s kůrovcovou kalamitou… Příprava argumentace se v první fázi opírala o důkladný monitoring názorů protivníků vedení NP — ten trval po celou dobu spolupráce mezi NPŠ a agenturou. Současně byl budován seznam těchto protivníků a analyzovány motivy.“ Můžeme jen spekulovat, jakými způsoby byl onen monitoring protivníků zajišťován.
Byla to agentura, která vymyslela a uvedla v život slogan kůrovcová kalamita tisíciletí. I když kůrovec již ustupoval, média zaplavila bombastická zpráva o jeho děsivém příchodu na Šumavu. Ve zprávě se můžeme dočíst: „Cílem první fáze kampaně tedy bylo přesvědčit veřejnost o rozsahu katastrofy (slogan „Kůrovcová kalamita tisíciletí“)… V druhé fázi byl zvolen postup zesílení dojmu“. Šlo například o výlet letadlem, který správa parku zaplatila vybraným novinářům. Využila optického klamu, kdy pozorovatel vidí z letadla jen uschlé stromy, ne tisíce těch mladých, které pod nimi spontánně vyrůstají.
Agentura také použila místní obyvatele proti ochráncům přírody: „Při aktivistické blokádě na Modravsku odstartovala další fáze postavená na místních obyvatelích, kteří protestovali proti cizímu vměšování do lokálních problémů. V Modravě bylo zřízeno mimořádné tiskové středisko NP.“ Na dokumentačních fotografiích případové studie Bizon & Rose pak můžeme vidět protestující místní obyvatele vybavené transparenty.
A protože se novináři ptali na názor vědců, zorganizovala agentura nakonec několik dosud neznámých „odborníků“, aby vyvážili vliv tzv. Stínové vědecké rady parku, která disponuje seriózními daty. Vsadili na jistotu, že veřejnost neodhalí třeba divadlo v podobě mediálního výstupu experta na genetiku Yousry El-Kassabyho z Britské Kolumbie, který měl při návštěvě pražské lesnické fakulty nutkavou potřebu vyjádřit se právě k potřebě likvidovat kůrovce na Šumavě, ačkoli není předmětem jeho studia.

Jak proniknout do médií

Najatá agentura v případové studii také nepokrytě popisuje část svých vstupů do médií — například psaní autorských článků (tj. článků, které se pod různými jmény objevovaly v novinách), nebo organizování rozhovorů v médiích. PR agentury a média jsou totiž čím dál více personálně provázané. Agentury cíleně získávají do svých týmů novináře s kontakty, a tak právě do Bison&Rose přešel krátce před angažmá na Šumavě Michal Petrov — předtím šéfredaktor zpravodajství České televize.
Článek na webu České televize Policie zasáhla proti aktivistům na Šumavě, jenž vyšel v první den policejních manévrů, obsahoval přímý citát pracovníka Bison&Rose Michala Petrova, uvedený v rámečku. Citát stavěl Petrova do role jakéhosi soudce osvětlujícího, jak to vlastně je. A to představuje pravděpodobně jen viditelný úlomek ledovce jeho práce s klíčovým nástrojem tvorby veřejného mínění, jehož byl dříve šéfem.
Můžeme se pak divit, že ČT o deset dní později vydala hlavní zprávu dne, že dvě třetiny lidí podporují kácení kůrovcových stromů na Šumavě? Bleskový průzkum veřejného mínění zadaný Českou televizí agentuře SC&C naservíroval respondentům až amatérsky návodnou úvodní otázku: Kácet kůrovcem napadené stromy na Šumavě? Pokud neřeknete, že se ptáte na národní park, nota bene na místo dříve ponechané přírodě, i já bych dal kladnou odpověď, pakliže bych nesledoval, co se na Šumavě děje a nedovtípil se, kam má otázka směřovat.
Oficiálně pracovala Bison & Rose pro Správu NP Šumava půl roku. Správa parku jí za to zaplatila z veřejných prostředků 1,26 milionu korun. Dle výše citované zprávy agentury kampaň zejména zpochybnila argumenty Hnutí DUHA a upřela pozornost veřejnosti na škody způsobené kůrovcem.
Správa NP Šumava dostala za nelegální kácení pokutu od České inspekce životního prostředí. I soud potvrdil, že kácení i zásahy policie proti účastníkům blokády objednané správou parku byly nezákonné. Bison & Rose ale vidí své výsledky takto: „Podařilo se i přesvědčit většinovou veřejnost o oprávněnosti kroků vedení NPŠ.“
Dalšími klienty Bison & Rose jsou například ČEZ, Amazon, OKD, Svaz lyžařů, ministr vnitra Milan Chovanec (viz například zde), Agrofert a od roku 2012 také samotná Česká televize.

Šumava je naše

V diskusi o budoucnosti NP na Šumavě mají oprávněně důležité slovo lidé, kteří tam žijí. Velká část jich s ochranou nerušeného vývoje přírody nesouhlasí. Jejich protesty proti ochráncům přírody ale nevyvolala a neorganizovala pouze agentura Bison & Rose. Ta jich ve své práci spíše využívala a cíleně je posilovala, například tím, že posílala své zaměstnance na jejich demonstraci.
Lidi, žijící v několika obcích NP, připravily na pozdější aktivní zapojení do konfliktu mezi ochránci přírody a některými politiky PR noviny Naše Šumava, které začaly vycházet měsíčně v dubnu 2011, po jmenování Jana Stráského ředitelem NPŠ, a jež byly distribuovány po celé Šumavě.
PR práce novin cílila na vyvolání odporu místních lidí proti „zeleným“, ekologickým aktivistům a ochraně přírody vůbec. Texty hrály na ty nejnižší pudy, jako je závist (jsou za to placení) či xenofobie (místní versus cizáci).
Sociolog Stanislav Biler upozorňuje ve své analýze novin Naše Šumava na jeho normalizační diskurs navazující na tradici komunistického Rudého práva, později posunutý dále například Václavem Klausem či Ladislavem Jaklem. Jako hlavní nepřátele šumavského lidu vytkly noviny aktivisty a vědce.
Obraz Naší Šumavy si lze udělat už jen z titulků článků, například: Zelený extremismus na Šumavě ve zkratce a bez emocí, Ekologie jako byznys, Kůrovce necháme žít, ale Stráského upálíme, Občanský postoj: Táhněte ze Šumavy, Šumaváci vs. ekoextremisté 1:0 (s fotkou transparentu Šumavu nedáme, radši NP zbouráme). Spektrum doplňují články hrající do noty místním obyvatelům — o bývalých pohraničnících, suchý, objektivně vyhlížející přehled zpráv (rozuměj vybraných tiskových zpráv správy parku), například Postup v boji proti kůrovci na česko-rakouském pomezí je efektivní a v každém čísle zhruba jeden článek o pěkné přírodě — třeba Orel mořský na Šumavě. Vše proloženo fotografiemi se silným manipulativním sdělením — například fotografie příjemně se usmívajícího senátora Jirsy s andělem v ruce na modrém pozadí a na vedlejší straně fotka punkerky z Avatara s děsným šklebem na červeném pozadí s textem „jsem tak trochu jiná, ale i já bych milovala Šumavu, kdybych ji znala“. Jinde zase najdeme fotografie krásné šumavské krajiny se zelenými lesy a textem „vzácné dědictví a odkazy předků… naše odpovědnost, naše povinnosti“. Vše je korunováno texty Jiřího Mánka Na šumavské lesy letos udeří kůrovcová kalamita tisíciletí. UŽ ZAČALA! či výzvou „Společně proti kůrovci. Rozsah kůrovcové kalamity nutí Národní park Šumava žádat veřejnost o pomoc!“
Biler upozorňuje, že Naše Šumava směřovala čtenáře k jednoznačnému závěru — aktivisté jsou teroristi a zločinci. Do krajnosti to dovádí článek Masový vrah, který si na čelo dal vytetovat hákový kříž, káže lidstvu o ochraně klimatu, věnovaný masovému vrahu Charlesu Mansonovi. Ten je v něm představen jako ekologický aktivista. Z článku vyplývá, že jakýkoli ekologicky motivovaný aktivismus je z principu špatný, protože jej podporuje Charles Manson. Text však jde ještě dále a celkem jednoznačně naznačuje, že každý, kdo se hlásí k aktivní formě ochrany přírody, a priori podporuje i tohoto masového vraha. Stanislav Biler si v analýze dále všímá, že časopis Naše Šumava aplikuje obecné teze na konkrétní lidi — například článek Lhaní, manipulace, bezohlednost je doplněný mojí fotografií a fotografií RNDr. Mojmíra Vlašína.
Jako vydavatel soukromých novin byla v tiráži označena Iveta Janečková s adresou redakce Zhoř 62. Obce s tímto jménem a číslem popisným jsou ovšem u nás čtyři, ani jedna přitom na Šumavě. Směrovací číslo tiráž neuváděla. Jistá Iveta Janečková ze Zhoře u Stříbra je servírkou na Modravě. Kde se barevné noviny připravované jednou údajnou šéfredaktorkou a třemi spolupracovníky redakce tiskly na křídový papír, též není uvedeno. Náklady na jeho vydávání zcela jistě nepokryli oficiálně uvádění sponzoři jako třeba Svaz lyžařů či Lesní stavby Nýrsko. O skutečném vydavateli existují pouze nepotvrzené informace. Vydávání novin bylo ukončeno poté, co splnily svou úlohu, tedy po skončení blokády.

Pozor, extremisté

Obec Modrava je nejbohatší obcí v republice. Její starosta má vlastního PR poradce. Akce proti ochráncům přírody tam však byly evidentně mixem z různých PR zdrojů. Po zahájení blokády kácení na Ptačím potoce byla Modrava (v menší míře i ostatní šumavské obce) zaplavena velkými cedulemi s nápisy POZOR OKUPACE — EVIDUJEME NEZÁKONNÝ VÝSKYT HNUTÍ DUHA V NAŠEM LESE, HNUTÍ DUHA, TÁHNĚTE ZE ŠUMAVY, CHCEME JI ZELENOU nebo POZOR, V LESE JSOU EKOEXTREMISTÉ.
Cedule rozvěšovali místní lidé na své domy nebo poblíž veřejných komunikací. Některé vyvěšoval na Modravě starosta Antonín Schubert osobně. Rozhodně ale nešlo o spontánní reakci místních lidí. Cedule byly jednotně vyrobené, vytištěné na velké tiskárně (jakou nedisponuje ani obec Modrava) v poměrně značném počtu a zalaminované. Texty svědčí o profesionální PR práci. „Připravení“ místní obyvatelé se s nimi okamžitě identifikovali.
Nápad zorganizovat „borůvkový pochod“ Šumaváků podporujících kácení, kteří rozdávali borůvkové buchty dřevorubcům, pochází neklamně také z dílny PR. Medializaci zajišťovali Bison & Rose, buchty pro Šumavačky napekla pekárna Rendl v Sušici. Obyvatele šumavských obcí vybavili organizátoři menšími cedulemi s výše citovanými nápisy. Nezamýšleným důsledkem akce bylo, že turisté, inspirovaní pochodem, nosili při výletech dobroty zase účastníkům blokády.
Kolem turistických cest se ještě několik let po blokádě objevovaly anonymní amatérsky vypadající cedule, stylem podobné některým článkům v Naší Šumavě: Vážení návštěvníci, tuto spoušť jsme zde pro Vás zařídili z Vašich daní… nejraději bychom byli, abyste nám sem nelezli… s podpisem Váš veterinář MVDr. Jaromír Bláha, Hnutí Duha a naši přisluhovači a s mým telefonním číslem.
V důsledku intenzivní PR masáže se pak část zejména mladších místních obyvatel logicky dále radikalizovala. Těžko říci, zda šlo o důsledek očekávaný, nebo zda se PR pracovníkům situace vymkla z rukou. Opakovaně došlo na probodané pneumatiky aut ochránců přírody i vědců, rozbitá okénka, v jednom případě dokonce i na prořezané brzdové hadičky. Lidé v obci Modrava vytvořili jednotku domobrany posílenou o několik nemístních s vyholenými hlavami, která začala s klacky a baseballovými pálkami vyhledávat a atakovat účastníky blokády. Jiní Modraváci po několika pivech útočili urážkami a výhrůžkami na kolemjdoucí, o kterých usoudili, často nesprávně, že se jedná o ochránce přírody. Znám dost turistů, kteří se po takovém zážitku začali obci vyhýbat. Tato nálada trvá zejména na Modravě dodnes.
Cíle bylo ovšem dosaženo. Senátor Tomáš Jirsa, Jan Stráský i Jiří Mánek mohli v médiích i v politice předvést, jak moc místní lidé nechtějí ekologické aktivisty a vědce a požadují kácet kůrovcem napadené stromy i v oblastech dříve ponechaných divoké přírodě. A byl to pádný argument.
Absurditu vytvořené situace vykreslila nejlépe demonstrace proti vlivu kmotrů na Šumavě, kterou svolalo Hnutí DUHA o rok později před restauraci Hubert v Hluboké nad Vltavou. Tam se odehrávají schůzky jihočeského kmotra — „knížete z Hluboké“ Pavla Dlouhého (ODS) s lidmi, kteří od něj něco potřebují. Dlouhý ale nebyl v oznámení jmenován, a tak senátor Tomáš Jirsa prohlásil, že demonstrace proti vlivu kmotrů je ve skutečnosti namířená proti němu — sám se přihlásil. Vzápětí svolal před „Huberta“ na stejnou hodinu protidemonstraci obyvatel Šumavy, kteří poslušně nastoupili do přistaveného autobusu a nechali se odvézt do Hluboké protestovat proti demonstraci proti vlivu kmotrů z Hluboké — tedy na jejich podporu. Mediálně tím ovšem Jirsa s Dlouhým dosáhli toho, co potřebovali.

Šířit pozitivní atmosféru

Díky blokádě se situací na Šumavě začala zabývat i nejvyšší patra politiky. Nejen zmíněný příklad exVoto ukazuje, že vliv PR agentur sahá i tam. Vedle agentury Bison & Rose najal Jiří Mánek jménem správy parku PR experta Zdeňka Duspivu. A to není žádný obyčejný pěšák, ale někdejší člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který vyučuje PR a mediální práci a je členem poroty, která udílí Českou cenu za PR vyhlašovanou Asociací PR agentur. Oficiálně pracoval pro správu parku od 1. 5. 2011 do 31. 12. 2011. Předmětem jeho smluvního vztahu bylo PR poradenství a sestavení analýzy porovnávající zřizovací předpisy ostatních národních parků v Evropě. Takovou analýzu správa parku a MŽP logicky skutečně potřebovali, není ale jasné, proč ji zadali specialistovi na PR místo právnímu expertovi se specializací na ochranu přírody.
Hlavní důvod angažmá Zdeňka Duspivy vysvětlil Jiří Mánek přímočaře: „Měl za úkol nezávisle monitorovat situaci okolo NP Šumava, a to na krajské i národní úrovni, sledovat dění v Poslanecké sněmovně a nálady okolo národního parku, číst z médií to, co bylo psáno mezi řádky. Stejně tak bylo jeho úkolem předávat přesné informace a šířit pozitivní atmosféru okolo NP Šumava na krajské i národní úrovni.“ Zdeněk Duspiva krom osobních konzultací posílal Mánkovi každý měsíc report o tom, co v kauze Šumava podnikají jednotliví členové vlády a parlamentu či novináři. Správa parku mu za jeho služby zaplatila 168 000 Kč. Zdeněk Duspiva je nyní ředitelem Českého rozhlasu České Budějovice a Českého rozhlasu Region.

Konektor

Jiří Mánek ovšem najal ještě další agenturu — PR.Konektor. Ta za peníze státu pracovala nejen na propagaci Jiřího Mánka (v reportu najdeme například položku „příprava a distribuce rozhovorů — Jiří Mánek“, i když byl tehdy ještě ředitelem Jan Stráský), ale vypracovala i komunikační strategii a mediální plán pro další roky, který zahrnoval osobní propagaci budoucího ředitele, kterým se Jiří Mánek skutečně stal.
Agentura PR.Konektor naučila správu parku, zejména mluvčího Pavla Pechouška, jak pracovat s novináři. Součást toho tvořily i zajímavé triky; třeba „mediální pressing“ poznali na vlastní kůži nezávislí a zvídaví novináři, například z Aktuálně.cz, Českého rozhlasu či České televize, kteří se nebáli odhalovat průšvihy Jiřího Mánka. Opakované a vytrvalé stížnosti mluvčího Pechouška, které muselo vedení médií prověřovat a odpovídat na ně, vedlo u některých k autocenzuře a u některých přispělo k celkovému znechucení, kvůli kterému dali nakonec výpověď. Další zajímavé metody nabízela agentura pro spolupráci na následující roky — například „aktivní vstup do redakčních mediálních výstupů/neutralizace přebírání nežádoucích informací dalšími médii“. Na tom se otevřeně ukazuje, co všechno umí vlivné PR agentury v médiích zařídit.
Atypickou součást dodávky PR.Konektor tvořilo sedm anket. Ve skutečnosti byla ale v NP Šumava realizována ve velmi malém rozsahu jen jedna. Pokládala návštěvníkům mimo jiné třeba takovéto otázky: „Jste pro další rozšiřování bezzásahového území a rozšíření území se zákazem vstupu pro turisty?“ nebo „V NP Šumava odumřelo kvůli experimentu s kůrovcem jen za posledních pět let na tři miliony smrků. Myslíte si, že si Česká republika může dovolit ztrátu 30 miliard korun (cena za 1 m³ dřeva — 1000 Kč)?“ Kauzou hrubě manipulativní ankety se zabýval i profesní časopis Marketing & Media a Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění. PR.Konektor totiž není jako agentura způsobilá provádět průzkumy veřejného mínění. Když se M&M ptal náměstka ředitele správy parku Jiřího Mánka, který práci agentuře PR.Konektor zadával, proč oslovil PR agenturu, a ne výzkumnou agenturu, řekl, že „na tuto otázku neumí odpovědět“. A každý, kdo by si chtěl na anketu posvítit, má smůlu: primární data neexistují — správa parku je nemá a PR.Konektor je údajně skartoval.
Ještě podivuhodnějších je ovšem dalších šest anket. Agentura PR.Konektor je měla dle výstupních zpráv údajně uskutečnit na vzorku občanů v Praze, Brně a Českých Budějovicích. Naprostá většina otázek je přitom jako podklad pro jakékoliv rozhodování nepoužitelná. Co lze například vyvodit z odpovědí na otázku „Myslíte si, že na zvolený přístup k řešení problémů v NP Šumava hraje určitou roli i to, že Jan Stráský zde bydlí?“
Správa NP Šumava zaplatila z veřejných peněz za práci PR.Konektor téměř čtvrt milionu korun plus DPH. Dodejme, že PR.Konektor je personálně propojená (ti samí lidé, ta samá adresa, jen jedna tečka navíc v názvu) s PR Konektor, dvorní PR agenturou ODS.

Udržet konflikt

To vše ale Jiřímu Mánkovi a ODS nakonec nepomohlo. ODS byla volbami na podzim 2013 smetena a Jiří Mánek posléze novým ministrem životního prostředí odvolán. Změní se postavení a práce PR agentur v této kauze v situaci, kdy část médií vlastní předseda nové vládní strany? Bude Andrej Babiš, který zároveň vlastní velké těžařské firmy, jako je Wotan Forest, a. s., či Uniles, a. s., dále podporovat nového ředitele parku Pavla Hubeného, který chce v národním parku chránit přírodu? A neopustí ředitel Hubený svá předsevzetí?
Zatím je jisté jen to, že Babiš nepodporuje zájmy Dlouhého jihočeské chobotnice. Tím pádem zbývá senátoru Jirsovi (ODS) a hejtmanu Zimolovi (ČSSD) s developery a spekulanty s pozemky v zádech poslední trumf: starostové šumavských obcí a místní obyvatelé, kteří nepřijali myšlenku národního parku. Potřebují udržet konflikt mezi místními lidmi a ochránci přírody. A protože většina místních lidí developerům nefandí, zbývá opět jen kůrovec jako zástupný problém. K tomu ale potřebují kontrolovat informace, které se k normálním lidem na Šumavě dostávají. A tuto kontrolu mají.
Z tištěných médií jsou nejsledovanější regionální Deníky. Hnutí DUHA spočetlo články s komentáři a názory k problematice NP Šumava publikované jihočeskými Deníky (Českobudějovický, Jindřichohradecký, Písecký, Českokrumlovský, Prachatický, Strakonický a Táborský deník) za období 1. 1. 2013 až 15. 2. 2015. Za tu dobu Deníky publikovaly 57 článků (a jednu placenou inzerci) vyjadřující jednostranně názory odpůrců národního parku (kácení kůrovcem napadených stromů i v jádrových oblastech, výstavba lanovky na Hraničník, podpora Jiřího Mánka, který uvedené prosazoval), z toho 12 článků napsal senátor Jirsa. Slovo Hnutí DUHA v negativní konotaci články zmiňují 45x (z toho 25x jde o články senátora Jirsy).
Oproti tomu publikovaly deníky ve sledovaném období pouze 13 článků vyjadřujících jednostranně názory zastánců národního parku (ponechání jádrových oblastí divočině, nesouhlas s neúměrnou zástavbou a velkými stavebními projekty).
Hnutí DUHA žádalo v uvedené době redakci dvakrát o zveřejnění reakce na články Tomáše Jirsy, ve kterých Hnutí DUHA napadal. Dále žádalo o zveřejnění komentáře k návrhu zákona o NP Šumava, který byl na stránkách jihočeských Deníků rozebírán. Ve všech třech případech redakce zveřejnění odmítla (dvakrát v rozporu s tiskovým zákonem).
Prostor, který šéfredaktorka jihočeských Deníků Alena Pancerová poskytuje senátoru Tomáši Jirsovi z ODS, je zcela nadstandardní, stejně jako způsob, jakým tlumí názory ochránců přírody. Zamítá zejména příspěvky kritické vůči Jirsovi a reakce uvádějící na pravou míru nepravdivá obvinění, která mu otiskuje. Prý máme reakce posílat rovnou senátorovi e-mailem, a ne do Deníků, kde pro ně nehodlá vytvářet prostor, protože Jirsa je na rozdíl od vědců či ochránců přírody zvolený lidem. Důslednost šéfredaktorky Pancerové bylo vidět v momentě, kdy dal redaktor Českokrumlovského deníku po otištění rozsáhlého rozhovoru s Tomášem Jirsou stejný prostor profesoru Pavlu Kindlmannovi z Akademie věd, v němž profesor Jirsu kritizoval. Redaktor ve sloupku názorů a komentářů otiskl rovněž svůj názor, ve které se přiklonil k profesoru Kindlmannovi, aby vzápětí redakci po „dohodě“ se šéfredaktorkou opustil a stal se nezaměstnaným.
Pikantní na této události je i její dohra: právní zástupce senátora Jirsy zaslal Kidlmannovi, který patří k nejvýrazněji veřejně vystupujícím vědcům, výhrůžný dopis a posléze na něho podal žalobu, kterou profesorův obhájce označuje za pokus o zastrašování. Oním Jirsovým právním zástupcem je JUDr. Jiří Trnka, bývalý vedoucí oddělení na Krajském úřadu Jihočeského kraje, trestně stíhaný a později odsouzený za machinace s evropskými penězi při rozdělování evropských dotací z regionálního operačního programu v kauze ROP Jihozápad. Ani tohle ovšem není žádná nová taktika. V zahraničí je označována jako tzv. SLAPPs — Strategic Lawsuits Against Public Participation, strategie žalob korporací či představitelů antienvironmentalismu. Zde se objevila již v 70. letech. Žaloby většinou nebývají úspěšné, jejich cílem však není vyhrát soudní spor, nýbrž zaměstnat protivníka, ekologickou organizaci, jednotlivce, vědce — zvýšit tlak na jejich zdroje finanční i lidské a přinutit je přestat se angažovat v dané věci.
Celý případ také podtrhuje, jak důležité je pro senátora Tomáše Jirsu udržet nenávist části místních lidí vůči ochráncům přírody a zachovat na Šumavě konflikt. Bez něj by trosky plánů se Šumavou pánů z Hluboké vzaly zcela za své. Kontrola regionálního tisku je jedním z důležitých nástrojů, který to umožňuje.

Kanály StB v proměnách času

Přejděme ale nakonec od médií a lobbismu k jiným způsobům tvarování veřejného mínění, které PR používá a na Šumavě použila. Relativně novou, zato hojně využívanou možnost představují sociální sítě. Falešné profily na Facebooku, skrze které pracovníci PR agentur šíří informace a zasahují do diskusí, jsou všeobecně známým nástrojem. Uplatnili je i v diskusích o Šumavě.
Ze všech metod PR práce ovšem nejlépe účinkuje osobní sdělení a osobní svědectví. Je nejpřesvědčivější a dostane se i k lidem, kteří nečtou noviny a nemají Facebook. Mezi nejmocnější dezinformace šířené ústními kanály na Šumavě během blokády i po ní patřilo „aktivisti jsou za to sezení u stromů dobře placení“. Nemusím asi líčit, jak zafungovala a jak upravovala obraz a legitimitu názorů ochránců přírody v očích místních lidí.
Nejde přitom o nic nového. Objevila se jak u blokád výstavby Temelína, tak u první blokády kácení v Trojmezenském pralese v roce 1999. Tam se nás okamžitě, již třetí den po zahájení blokády, ptali turisté, jestli je pravda, že jsme za to placení. Informaci měli zjevně od místních lidí, například od svých ubytovatelů. Pikantní bylo, že za sezení u stromů jsme měli údajně dostávat stejnou taxu jako v případě dávných blokád Temelína — stejná částka, stejná měna. Distributor dezinformace se ani neobtěžoval změnit rakouské šilinky na věrohodnější měnu. Přesto tomu lidé věřili. Proč by to také jinak ti aktivisté dělali, že?
Krátce poté na správu národního parku, která kácení v prvních zónách nařídila, nastoupil JUDr. Pavel Borovka, dříve major StB, náčelník odboru, do jehož kompetencí spadaly na krajském štábu Federálního ministerstva vnitra mimo jiné dezinformace a provokace. Na správě parku měl na starosti právní služby a poskytování informací veřejnosti. Síť kontaktů — kanálů pro šíření (dez)informací, které fungovaly ještě dlouho po pádu komunistického režimu, si přinesl s sebou. Fungují asi nejen v pohraničí dodnes, jen jejich trhliny vznikající zubem času už dnes zaceluje někdo jiný než StB.
Stejný scénář, jen s jinými aktéry se zopakoval při blokádě kácení na Ptačím potoce v roce 2011. Na šíření dezinformace o placených aktivistech se podílel i Jiří Mánek osobně: „Spekuluje se o tom, že to blokádisté mají jako placenou brigádu, spekuluje se o ceně 800 Kč na den,“ říkal dokonce i v médiích. Neotřesitelná jistota místních o tom, že ochránci to dělají kvůli tučným odměnám, ale mohla mít původ nejen v ústně šířené fámě. Setkal jsem se s tvrzením, že „však se tím chlapům v hospodě chvástal jeden z aktivistů“. Po Šumavě kolují i další podobná „svědectví“. Jestli je to pravda, jedná se o použití další záludné metody, jak diskreditovat ekologické organizace — nasazení provokatéra, který se vydává za ekologického aktivistu. Ostatně některé PR agentury takové „služby“ aktivně nabízejí. V reklamní brožuře Burson-Marsteller, jejímž českým partnerem je Bison & Rose, se dočtete: „Společnosti jsou často postaveny před dlouhodobé problémy způsobené zájmem aktivistů… Specialisté Burson-Marsteller mají dlouholeté zkušenosti s pomocí klientům vypořádat se s takovými záležitostmi. Zdařilo se jim proniknout do klíčových aktivistických skupin…“ Snad nejbrutálnější případ použití provokace PR agenturou známe ze Spojených států, kde provokatér přesvědčil duševně vyšinutého člověka, který se hlásil k hnutí za práva zvířat, aby se pokusil spáchat atentát na majitele firmy provádějící pokusy na zvířatech. Z ochránců zvířat se šmahem stali teroristé. Buďme rádi, že až tak daleko PR agentury na Šumavě zatím nezašly.

(Autor článku Jaromír Bláha pracuje v Hnutí DUHA)

51024081

HK

sobota 29. srpna 2015

Hluboká v roce 1912 (Jihočeské Ohlasy)

Jirsova polemika v Českobudějovickém deníku (29.08.2015)

středa 26. srpna 2015

Jirsovo čisté záměry na Šumavě už musí pochopit snad každý (potencionální volič)