Význam alejí pro vzhled naší krajiny si často ani neuvědomujeme a bereme je jako samozřejmost. K "českým" alejím, kterým se věnuje aktuální díl Mizící aleje (Nedej se plus, ČT2), ale dost často patří také jejich plošné kácení podél pozemních komunikací, kdy navíc není stanovena náhradní výsadba. Tímto mj. dochází ke střetu s veřejným zájmem ochrany přírody, kterou řeší Zákon č. 114/1992 Sb. (§ 8 Povolení ke kácení dřevin, § 9 Náhradní výsadba). Při kácení jakýchkoliv dřevin silničního stromořadí je nutné žádat o povolení ke kácení. Ve správním řízení je pak zapotřebí zvážit závažnost důvodů kácení aleje v každém konkrétním případě, vyhodnotit funkční a estetický význam každé jednotlivé dřeviny i všech dřevin jako celku na stanovišti, dohodnout možnost kácení se silničním úřadem, a také stanovit v případě kácení adekvátní náhradní výsadby ke kompenzaci ekologické újmy a uložit povinnost následné péče o nově vysazené dřeviny až po dobu 5 let. V případě povolování kácení podél místních komunikací, může hrozit objektivitě rozhodování i těsný vztah vlastníka (obce a úředníka). O žádosti vlastníka dřevin (obce zastoupené např. starostou) totiž rozhoduje jí zřízený obecní úřad, konkrétně jeho zaměstnanec (úředník, starosta). Typickým příkladem z větších měst jsou rekonstrukce místních komunikací, do nichž obce investují a jejichž úřady zároveň povolují jak stavbu, tak kácení alejí, které nebývá vždy pro samotnou rekonstrukci nezbytné. Někdy ale dochází i k "předběžným opatřením", kdy obec ve prospěch "svého" developera odstraní bez náhrady (náhradní výsadby) "překážející dřeviny", znemožňující jedinečný výhled z budoucích rezidencí.
