Když dnes death-popová formace Corlyx vydala ve
spolupráci s legendárním goticko-rockovým kytaristou Markem Gemini Thwaitem
singl „Die Young“, pravděpodobně netušila, jak mrazivě přesně se její text
trefí i do nálady v české společnosti. Skladba, která je předzvěstí chystaného
alba The Crimson Tapes, spojuje temný post-punkový puls s naléhavými
akustickými kytarami ve stylu flamenca. Zpěvačka Caitlin Stokes ji sama nazvala
„žalozpěvem za ukradenou budoucnost“ a doprovodila ji vlastnoručně režírovaným
černobílým videoklipem plným ohně. Stačí se však zaposlouchat do jednotlivých
veršů a člověk má pocit, že neslyší jen hudební výpověď, ale přesnou diagnózu
současné české politiky – od komunální úrovně až po nedělní demonstraci Letná proti 4:36.
Hned v úvodu písně zpívá Caitlin Stokes o strachu z
chladu strojů, které místo pokroku vyrábějí zkázu a nemoci, a rozpadající se
svět pak v refrénu přímo spojuje se lžemi mocných. V českém prostředí tento
obraz dokonale vystihuje proměnu politiky v odlidštěný marketingový stroj. Ať
už se totiž podíváme na velkou celostátní politiku, nebo na úroveň komunálních zastupitelstev, princip zůstává stejný. Na radnicích i v parlamentu se veřejný
zájem často mění v chladnou mocenskou hru, kde se občan stává pouhým statistickým
údajem nebo nástrojem k prosazení partikulárních zájmů. Politici všech barev se
naučili mistrovsky pracovat s emocemi, vyvolávat pocit ohrožení a následně
nabízet sami sebe jako jediné zachránce.
Další vrstva textu míří přímo na pocit bezmoci a izolace v davu, kdy společnost propadá kolektivní panice a má pocit, že bojuje o holé přežití – což bývá nejčastějším terčem politické manipulace. Učebnicovým příkladem je akce Letná proti 4:36, kterou na neděli 15. listopadu 2026 svolal spolek Milion chvilek pro demokracii v reakci na noční sněmovní hlasování o zrušení koncesionářských poplatků a převedení České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet. Ačkoli se shromáždění oficiálně zaštiťuje hesly o obraně nezávislých médií veřejné služby, při střízlivém pohledu je zřejmé, že jde mnohem více o další mobilizaci proti současné vládě než o skutečnou, hlubokou debatu o nezávislosti médií jako takových. Veřejnoprávní média totiž se svou vlastní nezávislostí a vyvážeností pokulhávají už mnoho let (viz. dnešní jednostranost/neobjektivita na ČRo Radiožurnál o financování českých veřejnoprávních médií), bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii. Místo toho, aby se otevřeně mluvilo o jejich dlouhodobé jednostrannosti, vnitřní cenzuře či napojení na určité názorové proudy, stávají se z nich na náměstích nedotknutelné modly, zatímco dav je skrze silné emoce a strach z „konce demokracie“ snadno vmanipulován do role štítu, který ve skutečnosti nebrání objektivitu, ale jen stávající mocenské a mediální pořádky.
Druhá sloka skladby „Die Young“ pak přináší apokalyptický
obraz hořících měst a ústí v mrazivé varování před budoucností, která ustrne v
naprosté paralýze a ztratí jakýkoli smysl. Právě tato paralýza je největším
rizikem neustálého vyvolávání umělých krizí a zneužívání občanské
nespokojenosti. Když se z demonstrací na celostátní i komunální úrovni stane
jen opakující se rituál, kde jeden tábor křičí na druhý a skutečné problémy –
od klientelismu na radnicích až po zásadní reformu veřejných institucí – zůstávají
nedotčeny, společnost se nikam neposouvá. Zůstává jen hluk, oheň na
obrazovkách, prázdná hesla a ukradená budoucnost, o které tak naléhavě zpívají
Corlyx a MGT.

Žádné komentáře:
Okomentovat