"Každý den berou školní děti do ruky jeho knihy.
Každý turista bere do ruky jeho mapy. Myslíte, že někdo takový (asi jako z
takových dětí a turistů) existuje?"
Nevím, ale určtě tato myšlenka nejde za autory dětské literatury
typu Karla Čapka nebo Jaroslava Foglara, ale odkrývá jedinečnost významného
podnikatele Františka Taliána. Majitele několika knižních nakladatelství, úspěšného
vizionáře v oblasti skupování pozemků, hoteliéra a v neposlední řadě bývalého
poradce senátora Tomáše Jirsy (ODS). A právě s touto ošlehanou politickou
personou byl pan Talián, předloha jednoho z dílů Tondy Blaníka, v nedávné době
často spojován. Jejich společné zájmy o zachování "zelené", často
vykácené a zastavěné Šumavy, se ale v médiích jevily spíš jako klientelistické
(viz. NEDEJ SE PLUS - Tenkrát na východě (14. minuta).
Včera 29. listopadu 2018 uplynuly na den přesně čtyři
roky, kdy jsem o podnikatelské "divočině" psal, a to na základě
článku Divočina v nás (Týden 48/2014).
Včera 29. listopadu 2018 měl František Talián pohřeb.
Náhoda nebo znamení? Opět nevím.
Ač osobně neuznávám přísloví "o mrtvých jen
dobře", které má víceméně zakrýt trpkou pravdu a oplakávanou osobu očistit,
nemohu se k tomuto muži více vyjadřovat, protože jsem ho naštěstí nikdy osobně
nepoznal. O to víc mě (ne)překvapuje zpolitizovaná vzpomínka našeho starosty a
výše zmiňovaného senátora, uveřejněná ve včerejším vydání českobudějovického
deníku (viz. obr. 1). I zde se pro jistotu dalších komentářů zdržuji.
Přeji krásný advent!
 |
| Nikdy nezapomeneme (obr.1) |
 |
| zdroj: EURO |
 |
| Vysvětlivky k číslům "zasažených" oblastí |
Žádné komentáře:
Okomentovat