Dnes dostali předsedové parlamentních stran možnost
promluvit u příležitosti nadcházejícího stoletého výročí vzniku Československa nejen
k poslancům, ale především k občanům. Projev Karla Schwarzenberga tak patřil k
těm nejlepším, jaké kdy Poslenecká sněmovna slyšela.
BRAVO.
A jak si představujete oslavy 100 let od vzniku státnosti
vy? Přidáte se K NÁM, nebo dáte přednost zavedeným hodnotám? Pokud zvolíte
první možnost, pak stačí se v neděli 28.10. v 19:18 hod. potkat na náměstí a
realizovat společně krátký happening TŘI ŠPEJLE a přečíst společné Prohlášení.
***********
OPUSTILI JSME VŠECHNY IDEÁLY A ZŮSTALO NÁM POUZE NÁRODNÍ
SOBECTVÍ.
"Pane předsedající, vážení poslanci, vážené
poslankyně.
Vzpomínáme tady 100 let od založení první Československé republiky.
Já se obávám, že jsem poslední poslanec, který se v této republice aspoň
narodil a zažil celé její osudy od protektorátu přes Únor, a tak dále.
Ten vývoj, jak jsem říkal, byl někdy... Pamatuji si
nadšení po povstání v roce 1945, kdy jsme znovu získali svobodu. Pamatuji si
depresi, které padla na všechny po Únoru, když jsem viděl pochodovat milice po
Národní třídě. Pamatuji se, trošku vybočuji z čistě českých záležitostí, jak v
roce 1956 v listopadu jsem stál a pomáhal na maďarských hranicích. A když se mě
ptali, odkud jsem, já jsem říkal z Čech, lehce pohrdavý úsměšek. A co vy
děláte? My krvácíme a vy držíte hubu.
A dva roky poté jsem byl v Bruselu v našem slavném
pavilonu, který opravdu byl nejzajímavější a nejkrásnější na celé světové
výstavě v Bruselu. Pamatuji si, jak jsem se tam prošel a slečna z toho pavilonu
mě doprovázela, vysvětlovala všechno, mluvila se mnou anglicky a byl jsem
nadšen. Opravdu tehdy byl člověk hrdý na náš stát a na náš národ a na tu
republiku. Ale pamatuji si také, když jsem jí najednou odpověděl česky, tak
vymizela. A tím jsem zase byl převeden na půdu reality, abych věděl, co
tehdejší Československo bylo. Ona nesměla mluvit s někým, kdo by byl v
podezření, že byl emigrant. Potom rok 1968 se vší euforií předtím a krutým
pádem v srpnu a krásné dny v listopadu 1989 a znovunabytou svobodu. Ale
pamatuji také, jak v roce 1992 mě prezident republiky Václav Havel vyslal na
Pražský hrad, abych stáhl vlajku posledního československého prezidenta.
Připouštím, že jsem se tehdy slzám neubránil. Československo odešlo do dějin,
vznikla Česká republika.
A teď se zamýšlíme nad tím, co bylo před sto lety. Byl to
velmi civilizovaný převrat. Buďme vděčni císaři Karlovi, blahé paměti, který
zakázal použití násilí. Takže to předání moci v Praze a všude proběhlo naprosto
klidně, bez násilí. Teprve poté se vrátil Masaryk, Beneš i pokusil se navrátit
Štefánik ze zahraničí. Převrat byl dělán zde, mužů 28. října a byl to
civilizovaný způsob, jak se to stalo. Teď také. My jsme se rozpadli, aniž jsme
se o to příliš zajímali. Naše Československá republika zanikla. Naše dnešní
Česká republika je něco jiného. Že jsme opustili ideály československého
národa, československého státu, prosím, chápu, dějiny se změnily. Ale ty
ostatní myšlenky, na kterých tento stát byl budován, a Masaryk nám připomněl,
že státy vzkvétají a scházejí na základních myšlenkách, které byly postaveny.
Jedna z velikých myšlenek Tomáše Garrigua Masaryka bylo evropanství. Když čtete
jeho Hovory, články a tak dále, tak vidíte, že se o to zajímal, jak podporoval
kuhnova karagia(?) a tak dál. My ovšem tady se vyznamenáváme spíše tím, že se o
Evropu nezajímáme. Ano čerpáme dotace, to s nadšením. Ale přispíváme co nejméně
a se solidaritou u nás to také valné není.
Za druhé humanitu. Masaryk nám zanechal hlavní poselství,
humanitu. Ano, naši humanitu jsme teď právě prokázali, když jsme odmítli
přijmout ty sirotky do České republiky z válečných vřav, aby mohli v klidu
vyrůst. Opustili jsme všechny ideály a zůstalo nám pouze národní sobectví, na
kterém tento náš novodobý stát stavíme. Obávám se, že to je poněkud chabý
základ pro stát. Obávám se, že když všechny ideje, na kterých náš stát, naše
republika byla postavená, opustíme, když neprokážeme ani Evropě ani světu, že
jsme k něčemu užiteční, také svým sousedům ničím nepomáháme. A popravdě řečeno
našemu vlastnímu národu, když se dívám, jak ničíme vlastní půdu, což je hrozné,
starý sedlák Schwarzenberg vám řekne, to je opravdu tristní pohled, když se
podíváme, jak byly vydolovány staré domy v našich městech a vlastně už jádro
Prahy není obývané. Když se na celý tento vývoj díváme, tak v čem jsme
prospěšní i vlastnímu obyvatelstvu? K čemu dnes tento stát je? Ptejme se. A já
vás ujišťuji, když neprokážeme užitečnost ani vlastnímu národu, ani sousedům,
ani Evropě a světu, tak se obávám o osud našeho státu, tak se obávám o naši
další samostatnou existenci. Caveant consules ne quid detrimenti respublica
capiat."
 |
| Karel Schwarzenberg a jeho projev ve Sněmovně k stému výročí založení Československa, 26.10.2018 |
 |
| Více ZDE |
Žádné komentáře:
Okomentovat