S radostí větší než malou předávám dál komentář Šárky Kadavé. V době předvolební (a vy víte, koho myslím) více než kdy jindy ALARMující.
Opis níže, originál ZDE
Jo, a coby útržek naší naděje kopíruji poslední odstavec:
" Nezbývá než doufat, že jednou přijde den, kdy budeme
schopni využívat potenciálu svého a věcí, které nás obklopují. Kdy v sobě
budeme mít dostatek odvahy na překonání hluboce zakořeněné představy o naší
důležitosti a na opuštění vlastní pohodlné bubliny. Kdy budeme mít natolik
rozumu, abychom se mohli poučit z historie a z chyb, které udělaly generace
před námi, a nadále je neopakovali. Kdy budeme schopni bojovat za demokracii a
svobodu, tak jako to udělali naši rodičové v roce 1989. Kdy budeme odolní vůči
populistickým řečem a kdy budeme trochu solidární a s chladnou hlavou budeme
přistupovat k problémům, které přijdou. To bude totiž den, kdy žádný Miloš
Zeman, Martin Konvička, Jana Yngland, Donald Trump nebo kterýkoli jiný
extremista či populista horšího formátu nebude mít šanci."
zdroj: A2 |
***********
S prvními výsledky britského referenda proběhlo internetem i
několik statistik, které nepřímo vypovídaly o tom, jak starší lidé zničili v
Británii těm mladším budoucnost hlasováním pro odchod z Evropské unie, protože
právě ti s tímto rozhodnutím budou muset žít o několik desítek let déle.
První reakcí by jistě mohlo být (a určitě bylo) několik
nenávistných poznámek na adresu důchodců. Ale co takhle si nejdříve zamést před
vlastním prahem? Dalo by se očekávat, že když se jedná o referendum, které
ovlivní vaši budoucnost, budete se chtít podílet na jeho výsledku. Chyba lávky!
Z celkového počtu lidí ve věku 18 - 24 let se sice osudného dne rozhodlo volit
65 %, ale devadesátiprocentní účast občanů starších 60 let jejich snažení s
přehledem odsunula do pozadí.
Co z toho plyne? Nakonec si za brexit mohou ti, kteří ho
nejméně chtěli. Je možné, že v zemi, jejíž obyvatelé jsou schopni zvolit
manipulativního populistu za prezidenta a do vlády dosadit bývalého estébáka,
by výsledek nebyl tak překvapivý, ale Británie je sídlem minimálně dvou
prestižních a světoznámých univerzit, které vychovávají nespočet talentovaných
mozků a shromažďují obrovskou studentskou komunitu. Tahle komunita se měla zvednout
ze židle a říct: „Ne, my chceme zůstat.“ S Martinem M. Šimečkou jsme se v
rozhovoru nedávno bavili o tom, zda se mladá generace probudí, až bude potřeba,
tak jako se to stalo v devětaosmdesátém u nás. Kdo předchozí odstavec četl
alespoň trochu pozorně, už musí tušit pointu. Očividně ji ze židle nezvedne ani
plápolající oheň pod zadnicí.
Problém však netkví jen v britské mládeži, ta akorát
poskytla zářný příklad. Podobně katastrofální scénář se odehrál například i na
Slovensku, kde přes 22 % prvovoličů ve věku 18 až 21 let volilo krajní pravici
Mariana Kotleby. To přináší dost zajímavou otázku – kolik mladých lidí by dnes
bylo schopno odmaturovat z dějepisu? Na Slovensku by se právě těchto 22 %
nejspíš potkalo u maturity v září. Je tu snad ještě někdo, kdo neví, co s sebou
20. století přineslo za hrůzy v podobě totalitních režimů? Dnešní situace
dokazuje dvě věci. Zaprvé – historie se neustále opakuje. Zadruhé – člověk se z
ní není schopen poučit. Školský systém v tomto naprosto selhal. Každý možná ví,
kdo to byl Hitler a že tu kdysi byli u moci komunisté, ale jak bránit
demokratické hodnoty nebo nesednout na lep každému druhému populistovi? To ne.
Že to nespadá do rámcového vzdělávacího systému? To vím moc dobře. Stejně tak
dobře, jako že 70 % toho, co jsem se ve škole naučila, bych za tyto informace
bez váhání vyměnila.
V této chvíli vzpomínám na jednoho profesora, který před
lety přišel několik dní po oslavách 17. listopadu do hodiny a sklesle nám pár
větami popsal tehdejší atmosféru. Momentálně mi není smutno z obsahu jeho
vyprávění, ale z toho, že bychom nebyli schopni a ani ochotni hájit něco, co za
nás předchozí generace vybojovala.
Když ne škola, tak kdo? Žijeme v internetové době, která
nabízí neuvěřitelné množství možností, které také byly využity. Vhodně? Tak se
podívejte třeba na Facebook – stránka, která má neuvěřitelný potenciál vytvořit
celosvětově propojenou síť lidí se stejnými zájmy či názory. A využívá se
akorát k vyjadřování nenávistných postojů vůči všemu možnému, k
propagandistickým účelům nebo k bezúčelným a bezpředmětným výlevům. Sociální
sítě mají sbližovat a my jsme si přesto nikdy nebyli tak vzdálení jako nyní.
Cítíte tu ironii? A co takový Youtube? Naši mladou generaci zahltila komunita
youtuberů, která si mezi mladými vydobyla silný, ale opravdu velice silný hlas.
A k čemu ho ve svých videích využívají? Dnes díky nim vím, jak si správně
nanést rtěnku, kde koupit boty, co si vzít na letní dovolenou nebo jak si
postavit domeček v Minecraftu. Jsem si naprosto jistá, že kdyby měl Andrej
Babiš na Youtube stejný počet odběratelů jako Teri Blitzen, jedna z
nejznámějších českých youtuberek, dokázal by z toho vytřískat víc. Neříkám, že
svoji tvorbu mají využívat jako politickou tribunu, ale jestli na generaci
vychované na těchto základech bude jednou záviset budoucnost naší společnosti,
potom doufám, že nás dřív postihne invaze krvežíznivých mimozemšťanů.
Nezbývá než doufat, že jednou přijde den, kdy budeme schopni
využívat potenciálu svého a věcí, které nás obklopují. Kdy v sobě budeme mít
dostatek odvahy na překonání hluboce zakořeněné představy o naší důležitosti a
na opuštění vlastní pohodlné bubliny. Kdy budeme mít natolik rozumu, abychom se
mohli poučit z historie a z chyb, které udělaly generace před námi, a nadále je
neopakovali. Kdy budeme schopni bojovat za demokracii a svobodu, tak jako to
udělali naši rodičové v roce 1989. Kdy budeme odolní vůči populistickým řečem a
kdy budeme trochu solidární a s chladnou hlavou budeme přistupovat k problémům,
které přijdou. To bude totiž den, kdy žádný Miloš Zeman, Martin Konvička, Jana
Yngland, Donald Trump nebo kterýkoli jiný extremista či populista horšího formátu
nebude mít šanci.
(text: Šárka Kadavá)
Žádné komentáře:
Okomentovat