Uprchlíci jsou prima kšeft, v Itálii z něj profitují politici i mafie (Novinky.cz, 06.06.2015)

Jak naznačuje níže uvedený přepis, nebo originál ZDE, není problém uprchlíků pro některé politiky zase až tak velkým problémem, ba naopak. Pokud by takto podobně ekonomicky uvažovala třeba i naše podnikatelsky schopná radnice, nemuseli bychom platit za svoz komunálního odpadu už ani korunu a navíc by z města mohlo zmizet i kontrovezní kasino. Za předpokladu vybudování 1000 mobilních domků po 20 m², kam se vejde 5 kusů (lidí) a za každého z těchto „dočasných“ obyvatel bychom od státu denně inkasovali zmiňovaných cca tisíc Kč, pak nám tento uprchlický tábor měsíčně vynese neuvěřitelných 150 miliónů. No a to už stojí za nějakou tu menší lobby, co?

***********

Zveřejněné odposlechy a obžalovací spis římské prokuratury odhalily, jak italské podsvětí a s ním spřažení politici z pravice i levice nestoudně vydělávají na tragédii imigrantů. „Uprchlíci vynášejí mnohem víc než třeba drogy,“ pochlubil se do telefonu jeden bývalý člen obecní rady.

Chodilo to jednoduše. Marcello Carminati, šéf mafiánského klanu a bývalý pravicový extremista, financoval volební kampaň některých mužů z radnice. Ti pak přes své známé na ministerstvu vnitra či na prefektuře zajistili „přísun“ uprchlíků do některých sběrných zařízení. A ta často fungovala v jeho režii.

Stát vydává na každého uprchlíka 38,5 eura (1056 korun) denně. A stačilo pak zfalšovat účty, uvádět vyšší počet uprchlíků, než odpovídalo skutečnosti, a zisk se jen hrnul. „Na každém uprchlíkovi si musíme vytřískat euro denně,“ nechal se slyšet další člen klanu.

Politici, zvoleni díky značné podpoře této římské mafie, museli poslouchat: „Já jsem tě nechal zvolit, tak koukej poslouchat, protože jinak víš, že bych mohl být nepříjemný,“ nechal se slyšet v telefonu další aktér skandálu Sandro Buzzi, naopak napojený na levicovou Demokratickou stranu.

Na rozdíl od sicilských mafiánů ti římští se v telefonu neskrývali, byli si jisti, že se jim nic nestane: „Řím je kráva, kterou je třeba dojit, ale zase k tomu je třeba ji trochu nakrmit,“ zaznělo na dalším odposlechu.

Nelegální zisky nepřicházely pouze z přílivu uprchlíků, prospěch zajistili i Romové. Ti přišli do Říma z Balkánu během posledních třicet let a skončili v táborech na okraji města. Římská obecní správa jim postavila sruby a platí jim elektřinu, vodu, otop a v některých případech i stravu. Vztahy k Římanům nejsou o nic lepší než kdekoliv jinde. Ale opět na miliónech eur, které město každoročně platilo na účet Romů, si různé „charitativní“ organizace a „družstva“ naplnily kapsu.

Starosta pod palbou

Skandálem otřesená římská obecní zpráva by mohla být rozpuštěna a jmenován vládní komisař.

Starosta Ignazio Marino se snaží odolat rostoucí vlně protestů: „Špínu jsme zdědili po předchozí pravicové radnici a snažíme se systém vyčistit, je to naše zásluha, že všechno vyšlo najevo. Nemám v úmyslu rezignovat.“

Ale není jisté, zda se mu to podaří. Je sice pravda, že korupční systém dovedla k dokonalosti předchozí správa. Jenže Marino působí na radnici už dva roky a do aféry se namočili nejen představitelé pravice, ale i členové jeho Demokratické strany.

Azylové řízení se vleče

Italské úřady dostaly od začátku roku už téměř 25 tisíc žádostí o azyl

Loni dosáhl za celý rok počet žádostí o azyl čísla 63 456

Celkem se letos do Itálie nelegálně dostalo už přes 40 tisíc běženců

Počet žadatelů o azyl v Itálii narostl zejména v posledních dvou letech

Zatímco v roce 2013 bylo žádostí 26 620, loni už to bylo dvakrát tolik

Azylové řízení trvá v Itálii dlouho, na vyřízení nyní čeká 84 tisíc lidí

Očekává se, že letos dorazí k italským břehům až 200 tisíc migrantů

Celkově policie zatkla či zadržela 62 lidí. Při první vlně skandálu, který vypukl loni v prosinci, obžalovaní či podezřívaní členové Demokratické strany museli opustit funkce a některé členy strana vyloučila.

Římané bez iluzí

Obyvatelé Říma si o vládcích nikdy nedělali iluze. I za vlády papežů říkali o politicích, že „ten nejčistší z nich má lepru“. A proto měli tendenci dívat se na jistou dávku korupce se shovívavostí, „protože to tak vždy bylo“.

Jenže přišla těžká hospodářská krize, nezaměstnanost a hluboká nedůvěra k politice. A ta má v Itálii občas nepříjemné následky. V roce 1922 jí využil Benito Mussolini, v roce 1992 se jako „spasitel“ objevil Silvio Berlusconi, i když samozřejmě s předválečným diktátorem neměl nic společného.

Proto komentátor Francesco Merlo v  deníku La Repubblica píše: „Je mi líto starosty Marina, kterému lze nanejvýš vyčíst, že neměl dost tvrdou ruku a že se nechal oklamat. Ale za dané situace by bylo nejlepší jmenovat vládního komisaře, celou městskou administrativu podrobit nemilosrdné kontrole a teprve pak opět vypsat volby a zvolit nového starostu.“

(Text: Novinky .cz, 06.06.2015)