Byl jednou jeden hluboký a tajuplný les, kterému se
odnepaměti říkalo hlubocký. Uprostřed těchto hustých stromů, hned vedle divoce
bublajících bažin, stávaly kdysi staré zříceniny. Místní lidé jim neřekli jinak
než panství teplého mlíkaře. A právě na tomto tajuplném místě se před mnoha a
mnoha lety usadil mocný Waldemar.
Waldemar byl vládce s velikým srdcem. Na starých
základech nechal postavit útulnou myslivnu, která se brzy stala nejoblíbenějším
místem v celém širém kraji. Mělo to tam své zvláštní kouzlo. Bažiny v sobě sice
ukrývaly zbytky zelené uranové rudy po starých sovětských přátelích a kousek
dál v noci do dálky svítilo úložiště jaderného odpadu, ale díky tomu měla
myslivna každou noc nádherné, přímo pohádkové zelenkavé osvětlení. Děti i
dospělí sem proto chodili moc rádi.
Waldemar bydlel v myslivně se svým starostlivým
pomocníkem – věrným pacholkem Kolohnátem. Společně se vždycky snažili být lidem
nablízku, spravedlivě jim naslouchali a pomohli každému, kdo se ocitl v
nesnázích. Dobré vztahy se všemi sousedy v údolí byly pro Waldemara tou
nejdůležitější věcí na světě.
Mělo to však jeden háček. Waldemar sice miloval klid a
pohodu, ale ze všeho nejvíc si potrpěl na to, aby všichni žili v naprosté
harmonii. Jakmile se v jeho panství objevila sebemenší neposlušnost nebo se
někdo začal ošklivě bouřit, Waldemarova laskavá tvář se rázem proměnila. Stal
se z něj přísný a nekompromisní vládce, který krutě potrestal každého, kdo by
chtěl klidné údolí rozhádat.
Místní lidé dobře věděli, že s Waldemarem nejsou žádné
žerty. A protože tamní lid měl v gatích hodně nasráno, raději mu šli ve všem na
ruku a vzorně ho poslouchali. Strach z jeho hněvu byl zkrátka veliký. Poddaní
mu oddaně sloužili, nosili mu dobroty a z čisté opatrnosti mu občas raději
napráskali i své vlastní sousedy. Zvláště ty, kteří po večerech u piva šířili o
Waldemarovi nehorázné lži a ošklivé pomluvy.
Tímto způsobem si Waldemar udržoval u všech velký respekt
a silné postavení. V údolí tak nakonec pořád vládl klid, bažiny vesele bublaly,
jaderné úložiště tajuplně svítilo do tmy jako obří světluška a všichni žili v
naprostém bezpečí a spravedlivém míru.
A pokud Waldemar nezemřel, žije tato legenda v hlubockých
lesích dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat