Díky pane prezidente! Díky pane estébáku!

Každá doba má své hrdiny. Hrdiny, které spojuje ale i bolševická minulost. Hrdiny, kteří bojovali proti svobodě a demokraci. Hrdiny, školené proti "imperialistickému Západu". Hrdiny, kteří jsou dodnes opěvováni budovatelskými písněmi. Tu starší "Dopis Svobodné Evropě" nazpíval v roce 1976 Josef Laufer coby ódu na estébáka Pavla Minaříka (krycí jména KaMin, Ulyxes, Pley), který coby agent komunistické rozvědky působil šest let v redakci Rádia Sbobodná Evropa v Mnichově. Šlo o plán nerealizované akce s krycím názvem PANEL, ve kterém Minařík navrhoval odpálit v budově rádia hned několik náloží.

Nejžhavějším zájmovým objektem části uměleckého světa vyzdvihujícího své hrdiny, je někdejší Minaříkův stranický kolega a "studující rozvědčík" Petr Pavel (krycí jméno Pávek), před kterým se včera poklonila písničkářka Anna Benz. 

Važte si svých hrdinů a skládejte jim písně. Třeba jako Anna Benz for Pávek či Petr Kolář pro SPD.

Osobně ale doporučuji následovat spíš Karla Kryla, který bezpáteřní bolševické svině parazitující na každém režimu, konkrétně dekonspirovaného Minaříka, zmínil už ve skladbě Synonymická (LP Karabvana mraků) v roce 1979. 

Kdyby nás "bechyňskej" Karel neopustil předčasně (12. dubna 2024 nedožité osmdesátiny), tak tu máme minimálně koncepční dvojalbum protestsongů "Převlečená svině z Hradu".

 

P.S. 

Najdi rozdíly: Óda na Pavla (ex-KSČ) vs. Óda na Minaříka (ex-KSČ)