Ať už mluvíme o pralesní politické lize či extralize světové, tak za většinou nejen současných problémů stojí neschopní a nekompetentní politici, zaměňující službu občanům za druh podnikání, spojený s vlastním prospěchem. V momentě kdy začnou přibývat politici vysávající stát a jejich obratní řečníci opakující lež až do fáze její proměny v pravdu, je jasné, že se to opět zvrtlo, protože "historie" nepoučitelného lidstva se opakuje. Ač se dnes máme podstatně lépe než naši předkové, prodlužuje se délka mnohdy paradoxně nekvalitního života a zrychluje se přenos informací, tak to určitě neznamená, že se zároveň prohlubuje vědění. Lidská blbost je totiž věčná a ti co jí "nevědomky" podporují (tzv. užiteční idioti), se určitě najdou v řadě kulturních novinek. Z těch říjnovým bych rád upozornil na tuzemské filmové premiéry snímků Trojúhelník smutku (Ruben Östlund), Světlonoc (Tereza Nvotová), Běžná selhání (Cristina Grosan), Událost (Audrey Diwan), Slovo (Beata Parkanová) a Civilizace - Dobrá zpráva o konci světa (Petr Horký, HD Production), vycházející z loňské knihy egyptologa a archeologa Miroslava Bárty Sedm zákonů - Jak se civilizace rodí, rostou a upadají. Výpravná "reality show", nabízející možnost podívat se na dnešní svět jako na součást dlouhé řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace. A kdo se domnívá, že té naší se to netýká, tak se hluboce mílí. Stačí se podívat, koho si "svobodně a demokraticky" volíme od postů starostů a starostek až k vrcholným hybatelům celého světa. A třeba takový základ o dějinách střední Evropy ve 20. století, který by každý žák, student i dospělý mohl a měl znát, nabízí kniha Martina Vopěnky Václav Havel mocný bezmocný ve 20. století, nevypovídající jen o životě a myšlenkovém odkazu Václava Havla.
Náš mozek je primárně nastavený, aby vnímal informace
jako pravdivé. Teprve později analyzuje a ověřuje jejich správnost. Podle
badatelů za to může evoluce. Jak ukazují výsledky z magnetické rezonance,
aktivní lhaní či využívání lži zatěžují náš centrální orgán víc než pravda. Je
tudíž "hospodárnější" přijmout opakovanou lež jako fakt. O tomto
efektu dobře vědí především politici, kteří z něj mohou těžit při různých
formách manipulace. Nepravdivou zprávu přijmeme snáz například pod časovým
tlakem, kdy mozek hledá rychlejší řešení, a využije tak neúplné informace. Proto nevolím ani cirkusáky. |
Žádné komentáře:
Okomentovat