Divočina šáhla i na Krále Šumavy

"Každý den berou školní děti do ruky jeho knihy. Každý turista bere do ruky jeho mapy. Myslíte, že někdo takový (asi jako z takových dětí a turistů) existuje?"

Nevím, ale určtě tato myšlenka nejde za autory dětské literatury typu Karla Čapka nebo Jaroslava Foglara, ale odkrývá jedinečnost významného podnikatele Františka Taliána. Majitele několika knižních nakladatelství, úspěšného vizionáře v oblasti skupování pozemků, hoteliéra a v neposlední řadě bývalého poradce senátora Tomáše Jirsy (ODS). A právě s touto ošlehanou politickou personou byl pan Talián, předloha jednoho z dílů Tondy Blaníka, v nedávné době často spojován. Jejich společné zájmy o zachování "zelené", často vykácené a zastavěné Šumavy, se ale v médiích jevily spíš jako klientelistické (viz. NEDEJ SE PLUS - Tenkrát na východě (14. minuta).

Včera 29. listopadu 2018 uplynuly na den přesně čtyři roky, kdy jsem o podnikatelské "divočině" psal, a to na základě článku Divočina v nás (Týden 48/2014).

Včera 29. listopadu 2018 měl František Talián pohřeb. Náhoda nebo znamení? Opět nevím.

Ač osobně neuznávám přísloví "o mrtvých jen dobře", které má víceméně zakrýt trpkou pravdu a oplakávanou osobu očistit, nemohu se k tomuto muži více vyjadřovat, protože jsem ho naštěstí nikdy osobně nepoznal. O to víc mě (ne)překvapuje zpolitizovaná vzpomínka našeho starosty a výše zmiňovaného senátora, uveřejněná ve včerejším vydání českobudějovického deníku (viz. obr. 1). I zde se pro jistotu dalších komentářů zdržuji.

Přeji krásný advent! 

Nikdy nezapomeneme (obr.1)

zdroj: EURO

Vysvětlivky k číslům "zasažených" oblastí