Přeposílám článek "Hovory o nás v Českých Budějovicích"
(15.6.2016, Jan Petrtyl), přibližující včerejší debatní setkání s občany v Jihočeském divadle v Českých
Budějovicích, kterého se v duchu Kroměřížské výzvy zúčastnili prof. Tomáš Halík, ex-velvyslanec Petr Kolář a moderátor/senátor Jiří Šesták (Hnutí Občané pro
Budějovice).
***********
Hlavní témata debaty
Pozornost
byla věnována zejména těmto závažným otázkám:
- K jaké části Evropy (světa) patříme?
- Co jsou tzv. západní hodnoty?
- Proč je nutné zabývat se výše uvedeným právě v této době?
Jsme Západ. Už hodně dlouho.
Následující
dvě mapky (a prosím, omluvte kvalitu obrazu) ukazují, jak se
historicky vyvíjely hranice mezi Západem a Východem Evropy v průběhu času,
respektive geografickou pozici České republiky vzhledem k velkým skupinám
států, které mezi sebou navzájem mají dost společného.
Společná paměť evropských národů
V úvodu se
Tomáš Halík zmiňuje o tom, že by bylo vhodné vytvořit jakousi společnou
historickou paměť evropských národů. Upozorňuje, že význam národních států
v globalizovaném světě poněkud upadá, ale jedním dechem dodává, že bychom proto
neměli rezignovat na hledání identity. Naopak – právě nyní je pro to vhodná
doba. K tomuto tématu se ještě vrátíme později.
Petr Kolář
upozorňuje, že bez diskuse historicky na Západ patříme. Z vlastní zkušenosti
může hodnotit: na Východě se žije mnohem, mnohem hůře. Má to několik příčin.
Tou hlavní je však toto:
Na Západě
máme úctu k významu jednotlivce pro společnost jako celek. Na Východě
jednotlivec neznamená vůbec nic.
Lidé, kteří nechápou svobodu, upřednostňují jistoty
Kolář dále
vysvětluje dva odlišné přístupy k životu: jeden klade na první místo svobodu a
odpovědnost (a dovede si jich vážit, ocenit je). Druhý přístup je
charakterističtější pro lidi, kteří neuspěli či mají (možná i nepřiznaný?)
pocit, že vlastní vinou selhali, se však ohlížejí spíše po jistotách. A proto
naslouchají těm, kdo jim je jednoduše – bez hlubšího vysvětlování – slibují.
Proč tolik lidí stále pochybuje o tom, kam patříme?
Na otázku,
kterou položil moderátor Jiří Šesták, odpovídal první Tomáš Halík. Připomněl,
že hlavní odpor proti EU začal u nás šířit Václav Klaus, a to tím, že „nad námi
je pořád někdo, kdo nám brání ve svobodném vývoji“. Tím měl na mysli Brusel. Za
tímto očkováním, jakýmsi „alibi, proč pořád něco nejde“, možná můžeme hledat
původ české euroskepse.
Dále Halík
srovnal „výkonnost“ demokracií a diktatur. Pozastavil se zejména nad tím, že v
diktaturách se vládnoucí kruhy nemusejí zdržovat s dlouhým vysvětlováním, EU je
však společenstvím hodnot demokratického charakteru.
Co je české není nutně i hezké, oprávněná kritika však
zazněla i směrem k Bruselu
Petr Kolář
dodává, že se říká „Co je české, to je hezké“. Ihned navazuje a připomíná, že
zejména v souvislosti s politiky to jistě neplatí. Cílem jeho kritiky se však
stává i Jean Claude Juncker, předseda Evropské komise. Klade si
ale otázku: Jakou máme alternativu? Vystoupit z EU a mít jako hlavního
představitele Miloše Zemana? Odtrhnout se od ČR a mít za nejvyššího
představitele hejtmana Zimolu? Osamostatnit obec Dunajovice? Doporučením je
sebevědomě, přesto však citlivě a inteligentně jednat s ostatními, hledat
podporu pro vlastní záměry a názory a být plnohodnotným a aktivním členem EU.
Otázka z publika: Jak jednat s „pro-východními“ lidmi?
Z publika
zaznívá dotaz, který souvisí s jednáním/diskutováním s názorovými
(pro-východními) oponenty: často jde o lidi frustrované, kteří o diskusi nemají
zájem či se cítí nedůstojně, hloupě. Jak s nimi mluvit?
Tomáš Halík
odpovídá, že je důležité pěstovat dialog a diskusi, protože na nich stojí
demokracie. Zdůrazňuje význam úcty (výslovně zmiňuje Jana Patočku) k ostatním
názorům. Petr Kolář pak dodává, že je nutné odpovědně opakovat pravdu, podávat
o ní svědectví. Vysvětlovat a zase vysvětlovat. Halík téma odlehčuje, když
se zmiňuje o svých ostrých kriticích, kteří mu posílají urážlivé maily.
Takové lidi by prý opravdu za své nechtěl.
Neztrácíme identitu?
Další
tazatel z publika se ptá, zda slavením Helloweenu či špatně nakreslenými
vlajkami v reklamách Kauflandu neztrácíme vlastní identitu.
Tomáš Halík
upozorňuje, že i identita se může v průběhu času měnit, není pevně dána a je na
nás, jak k ní přistoupíme a budeme o ní pečovat. Připomíná odkaz sv. Vojtěcha a to, jak byl postojem Čechů nakonec
zklamán.
Petr Kolář
dodává, že je dobré číst, co o nás napsali lidé, kteří nás mají rádi.
Zmiňuje problém zažitého českého plebejství a vymezování se proti
autoritám. Ty byly od dob Bílé hory především pohříchu zahraniční. Kolář
také kritizuje přílišnou politickou korektnost. Někteří politici se nám snaží
nasadit růžové brýle, a to není dobře.
Co jsou západní hodnoty a jak si je uvědomovat v
běžném životě?
Do diskuse
opět vstupuje Jiří Šesták a ptá se, jak diskutující definují evropské/západní
hodnoty.
Petr Kolář
jmenuje svobodu, odpovědnost, toleranci a solidaritu s méně šťastnými
spoluobčany. Tomáš Halík myšlenku rozvíjí a dodává, že k Evropě patří také
otevřenost, zájem o druhé, snaha komunikovat s ostatními, vývoz myšlenek do
celého světa, dynamičnost, humor a ironie, zejména pak i sebeironie.
Ohledně
naplňování hodnot ve všedních dnech se pak diskutující shodují v tom, že je
zapotřebí tyto hodnoty bránit. Pokud nejsme ochotni a připraveni tyto hodnoty
chránit, dopadneme špatně. Halík upozorňuje na to, že i nacismus či
komunismus se dostaly k veslům díky hlasování většiny. A většina, dodává
Halík, se i většinou mýlí.
Tajemství demokracie tkví v ochotě k oběti
Bývalý
ministr vnitra Jan Ruml se ozývá z publika a poukazuje na nutnost ne v první
řadě přinášet oběti na bitevním poli, ale alespoň nebýt lhostejný k negativům,
která kolem sebe lidé vidí. Do diskuse vstupuje i prof. Skalický. Ve svém
projevu zdůrazňuje nutnost vést s Východem dialog a dodává, že Kristus je na
Východě i na Západě. Halík i Kolář na delší monolog reagují spíše zdrženlivě.
Kolář přímo odpovídá, že dialog nesmí sklouznout ke kolaborantství.
Spolek Václava Havla -VH80
V auditoriu
si bere slovo Dr. Zdeněk Troup ze Zlaté Koruny, představuje spolek Václava
Havla a zve publikum na 5. října 2016 v 18:00 na Václavské náměstí v
Praze, kde bude uctěna památka Václava Havla. Odměnou je mu potlesk
publika.
Jaký by měl být nový prezident?
Jiří Šesták
klade závěrečnou otázku. Tomáš Halík odpovídá, že Klaus byl chytrý, Havel však
moudrý. Prezident by měl být navíc i gentleman, vlastenec (odpovědný, nikoli
jednoduchý křikloun). Neměl by být manažerem moci. Bod zklidnění a nadhledu nad
stranickými spory.
Petr Kolář
souhlasí a dodává, že si u Havla jako jeho mladý poradce vážil především
jeho laskavosti.
Jen Češi pijí v Evropě všechno
Diskuse
končí konstatováním, že evropské národy se dají dělit také podle toho, co kdo
pije. Petr Kolář dodává, že jen Češi pijí vlastně všechno. Tak hlavně aby nás z
toho nebolela hlava a aby to bylo jen na zdraví naší demokracie!
(text: Jan Petrtyl, Zóon politikon)
Žádné komentáře:
Okomentovat