Skrz Občanský monitoring přeposílám text Petra Ješátka, bývalého lesního inspektora Národního parku Šumava, t.č. v důchodu.
***********
Poslanci budou schvalovat Zákon O ochraně přírody a krajiny, který se mimo jiné týká i s hospodařením s lesy v národních parcích. Při té příležitosti mne zaujal pořad České televize Když se kácí les nemusí létat třísky.
Když zhlédnete uvedený pořad, zjistíte, proč se od všech předchozích
ministrů životního prostředí od r. 2002, až po současného pana ministra
Brabce a ředitelé národních parků, bojí požádat o certifikaci nově
zřízené FSC, národními
parky prodávaného dříví. Někdo a zejména veřejnost by jim viděla do
karet… Protože jsem byl jako jeden z českých lesníků u přípravy
ekologické certifikace lesů ČR, vím, že certifikace je zárukou šetrného
hospodaření v lesích – a šetrné hospodaření by mělo být vlastní v prvé
řadě pro lesy v zásahových územích národních parků, tak zvané lesy
zvláštního určení pro šetrné hospodaření a zejména pro ochranu
přírodních procesů, nevyjímaje dosud částečně zachovaného území NP
Šumava. Když jsem o to v r. 2006 požádal, jako vrchní lesní inspektor
NP Šumava, tehdejšího ředitele této organizace, po zaváhání podlehl
vlivu těžařské lobby vně i uvnitř parku a požádal pouze o certifikaci
pro hospodářské lesy, tedy pouze o PEFC,
která má se šetrným hospodařením pramálo společného. Vysvětloval jsem
principy tohoto šetrného hospodaření v zásahovém území, tedy v prvé
řadě environmentální, ekonomický, ale i zejména sociální, který mohl
řešit zaměstnanost místních občanů. Bohužel však podle mého názoru
zvítězila dřevařská lobby venku i uvnitř organizace, která se vytvořila
od roku 1995 a jejíž výsledky je možno vidět nejen na lesích Národního
parku Šumava a tedy celém lesním ekosystému, ale i na podivuhodných
prodejích dříví a veřejných zakázkách. Výsledkem jsou rozsáhlé holiny
(rosáhlé, dosud nezalesněné holiny u jezera Laka ještě po kalamitách před 8 lety obr. č 1 z r 2015)
na plochách, kde měly být postupně smrkové monokultury založené v
minulosti převáděny na lesy smíšené (viz stejná lokalita obr. č. 2).
Vrcholem takového drancujícího přístupu, tedy dřevo vytěžit, odvézt z
lesního ekosystému a prodat, je následné ponechávání stovek hektarů
holin bez návratu lesního prostředí, tedy bez obnovy lesa. Uvedený
současný postup, který zavrhl v minulých Plánech péče povinnost zalesnit
holiny do dvou let ,dřevinami odpovídajícími příslušnému souboru
lesních typů, tedy lesy smíšené s jedlí a bukem (viz obr č.3), místo
smrkových monokultur se uplatňuje zcela nesmyslně v posledních 4 letech.
Je tedy zcela zřejmé, že jak řekl ministrem Brabcem jmenovaný ředitel
Národního parku Šumava, pan Mgr. Pavel Hubený, zásahové území musí
sloužit k zisku pro financování organizace. A proto se na Šumavě
nesmíme divit, že v zásahovém území potkáte častěji harvestory a těžkou
techniku, než místní babku s motykou, která sází listnaté sazenice a
jedle a pomáhá tak přírodě, pod vedením ekologicky myslícího a
jednajícího lesníka přeměňovat šetrným způsobem smrkové monokultury na
lesy smíšené, tak, jako v minulosti. Výsledky těchto lidí spjatých s
přírodou naleznete na mnoha místech: např. lokalita Nová Hůrka.
Nebo zalesněné holiny v posledních 8 letech také po těchto kalamitách, viz obr.6 při silnici na Keply.
Nezalesněná lokalita jezera Laka blíže také po 8 letech. Na této
fotografii vidíte v pozadí zalesnění holiny v minulosti včas, tedy do
dvou let po vykácení.
Ať občan posoudí, co je správné…
Petr Ješátko st. (Autor je bývalý vrchní lesní inspektor Národního parku Šumava, nyní v důchodu). Starší pořad Petra Ješátka pro Českou televizi Ostatní články Petra Ješátka na našich stránkách jsou zde.
(zdroj: Občanský monitoring)
Žádné komentáře:
Okomentovat