***********
Poslanci budou schvalovat Zákon O ochraně přírody a krajiny, který se mimo jiné týká i s hospodařením s lesy v národních parcích. Při té příležitosti mne zaujal pořad České televize Když se kácí les nemusí létat třísky. Když zhlédnete uvedený pořad, zjistíte, proč se od všech předchozích ministrů životního prostředí od r. 2002, až po současného pana ministra Brabce a ředitelé národních parků, bojí požádat o certifikaci nově zřízené FSC, národními parky prodávaného dříví. Někdo a zejména veřejnost by jim viděla do karet… Protože jsem byl jako jeden z českých lesníků u přípravy ekologické certifikace lesů ČR, vím, že certifikace je zárukou šetrného hospodaření v lesích – a šetrné hospodaření by mělo být vlastní v prvé řadě pro lesy v zásahových územích národních parků, tak zvané lesy zvláštního určení pro šetrné hospodaření a zejména pro ochranu přírodních procesů, nevyjímaje dosud částečně zachovaného území NP Šumava. Když jsem o to v r. 2006 požádal, jako vrchní lesní inspektor NP Šumava, tehdejšího ředitele této organizace, po zaváhání podlehl vlivu těžařské lobby vně i uvnitř parku a požádal pouze o certifikaci pro hospodářské lesy, tedy pouze o PEFC, která má se šetrným hospodařením pramálo společného. Vysvětloval jsem principy tohoto šetrného hospodaření v zásahovém území, tedy v prvé řadě environmentální, ekonomický, ale i zejména sociální, který mohl řešit zaměstnanost místních občanů. Bohužel však podle mého názoru zvítězila dřevařská lobby venku i uvnitř organizace, která se vytvořila od roku 1995 a jejíž výsledky je možno vidět nejen na lesích Národního parku Šumava a tedy celém lesním ekosystému, ale i na podivuhodných prodejích dříví a veřejných zakázkách. Výsledkem jsou rozsáhlé holiny (rosáhlé, dosud nezalesněné holiny u jezera Laka ještě po kalamitách před 8 lety obr. č 1 z r 2015)
na plochách, kde měly být postupně smrkové monokultury založené v minulosti převáděny na lesy smíšené (viz stejná lokalita obr. č. 2).
Vrcholem takového drancujícího přístupu, tedy dřevo vytěžit, odvézt z lesního ekosystému a prodat, je následné ponechávání stovek hektarů holin bez návratu lesního prostředí, tedy bez obnovy lesa. Uvedený současný postup, který zavrhl v minulých Plánech péče povinnost zalesnit holiny do dvou let ,dřevinami odpovídajícími příslušnému souboru lesních typů, tedy lesy smíšené s jedlí a bukem (viz obr č.3), místo smrkových monokultur se uplatňuje zcela nesmyslně v posledních 4 letech.
Je tedy zcela zřejmé, že jak řekl ministrem Brabcem jmenovaný ředitel Národního parku Šumava, pan Mgr. Pavel Hubený, zásahové území musí sloužit k zisku pro financování organizace. A proto se na Šumavě nesmíme divit, že v zásahovém území potkáte častěji harvestory a těžkou techniku, než místní babku s motykou, která sází listnaté sazenice a jedle a pomáhá tak přírodě, pod vedením ekologicky myslícího a jednajícího lesníka přeměňovat šetrným způsobem smrkové monokultury na lesy smíšené, tak, jako v minulosti. Výsledky těchto lidí spjatých s přírodou naleznete na mnoha místech: např. lokalita Nová Hůrka.
Nebo zalesněné holiny v posledních 8 letech také po těchto kalamitách, viz obr.6 při silnici na Keply.
Nezalesněná lokalita jezera Laka blíže také po 8 letech. Na této fotografii vidíte v pozadí zalesnění holiny v minulosti včas, tedy do dvou let po vykácení.
Ať občan posoudí, co je správné…
Petr Ješátko st. (Autor je bývalý vrchní lesní inspektor Národního parku Šumava, nyní v důchodu). Starší pořad Petra Ješátka pro Českou televizi Ostatní články Petra Ješátka na našich stránkách jsou zde.
(zdroj: Občanský monitoring)
Žádné komentáře:
Okomentovat