Konec roku s sebou tradičně přináší řadu
rekapitulací, mezi které poprvé řadím i tu vlastní. Nejde ale o shrnutí mých
posledních dvanácti měsíců, ale o mini-ohlédnutí, spojené s letošním
výročím 25 let od pádu totalitního systému u nás.
V tehdejší ČSSR vládli soudruzi komunisté, na
pořádek v ulicích dohlížel SNB (VB, StB) a před svobodným světem nás na
hranicích chránila ČSLA. Když oplocená klec padla, bystří soudruzi odhodili
stranické knížky, ulité socialistické „prachy“ a styky vložili do „podnikání“ a
s podporou za kus žvance oddaných pohůnků dnes ovládají stádo mlčících
ovcí stejně, jako před rokem 1990. Práskači práskají dál, jen jiné straně, a
magie materialismu už manipuluje i s některými mými ex-kamarády. Smutné,
ale bohužel střízlivé přiblížení mého nejbližšího okolí, které si k obrazu
svému upravují současní politici řadou polopravd a zkreslováním skutečností.
Špína tiše snášena většinou spoluobčanů, upřednostňujících především vlastní
klid a nevybočování z předpisové řady. Šokující fakt, přežívající dobu bez
základních lidských práv a svobod o dalších 25 let.
Říjnové komunální volby nám sice jistou naději už naznačily,
ale i tak strach z „mocných“ má u nás ve městě stále silné kořeny. Je jen
otázkou, kdy lidé konečně pochopí smysl skutečné svobody, zbaví se řady "mafiánských"
předsudků a vlastní zbabělost nahradí zodpovědností. Pak snad už budeme moci mluvit
o místě, kde by chtěl žít (nadneseně) každý.
Tak šťastný nový rok!
Žádné komentáře:
Okomentovat