neděle 16. listopadu 2014

17. listopad (1989 - 2014)



Přesně před pětadvaceti lety nám soudruzi z ČVUT vyhlásili "preventivní" volna, určená k opuštění Prahy. Takže v pátek 17. listopadu jsem sice neseděl na Národní, ale ve stáré, kamny vytápěné munické hospodě a z kazeťáku poslouchal The Cure. V té době byl naším "taxikářem" nedávno zesnulý kamarád Luďa Wohlschläger, příslušník VB, nekomunista a naprosto spolehlivá spojka, přesouvající naše unavená těla ze zábav domů. A právě onoho 17. listopadu nás během cesty na Hlubokou "připojil" na on-line vysílačku bezpečnostních složek, kde jsme poprvé zaslechli rodící se svobodu. Slovo mnou používané spíše v uvozovkách, protože řada nejen stejně starých občanů jako jsem byl tehdy já, si ji totiž vykládá velice zkresleně. Bohužel, patří mezi ně i vysokoškolští studenti, považující např. našeho místostarostu Dlouhého za láskyplného pána, který stojí mj. i za nízkou nezaměstnaností na Hluboké. Otázkou pak je, proč takový dobrodinec "vyhrožuje" vyhazovy z práce sobě nepohodlným občanům. Asi že je ta svoboda a demokracie.

Níže uvedená esej Konec strachu (Erik Tabery, RESPEKT 46/2014) hovoří za vše, co bych k tomuto výročí podotkl.
           

Žádné komentáře:

Okomentovat