S přehoupnutím se do očekávaného volebního roku logicky
narůstá i agresivita zápolení českých politických stran a hnutí. Někdy
drobné, jindy bouřlivé rozepře, občas rozsekne událost, která ne
zdánlivě připomíná kombinaci pověstného Augiášova kydání chléva a
principu „zachraň se, kdo můžeš“
Mezi poslední případy právem patří probíhající rozkol mezi členy dvou
islamofobních a populistických subjektů – Bloku proti islámu a Úsvitu
Národní Koalice. Pokud nás dosud bavily
excesy
jejich jednotlivých figurek a činovníků, současné dění si přímo říká o
otevření rodinného balení popcornu. Příběh BPI a Úsvitu totiž
pravděpodobně obsahuje vše, co máme na české politické scéně rádi. Od
defraudace předvolební kasy, pojištění kandidatury egocentrických
prominentů smlouvou, která se neodmítá, po známé postavy pražské lobby v
pozadí a malou domů.
Pokud chceme alespoň rámcově pochopit současnou situaci, musíme se vypravit o pár kroků zpět.
Úsvit a pád Okamury
První dějství totiž začíná ještě před rozmachem protiimigračních
nálad a popularizací nástavby iniciativy Islám v ČR nechceme – Bloku
proti islámu. V roce 2013 za Úsvit Tomia Okamury ve volbách do
Poslanecké sněmovny neúspěšně kandiduje známý lobbista a podnikatel Vít
Bárta, známý jako deus ex machina rychlokvašné strany Věcí Veřejných.
Úsvit se i přesto s volebním ziskem téměř sedmi procent dostává do
Parlamentu. O reálném vlivu bývalého ministra dopravy Bárty na dění v
Úsvitu Tomia Okamury se však dále spekuluje a vnitrostranické rozepře
končí nuceným odchodem maskota Okamury a předsedy klubu – Radima Fialy z
Úsvitu, jenž se přejmenovává na Úsvit Přímé demokracie a posléze na
Úsvit - Národní koalice. Puč
doprovází zvěsti zbylých členů Úsvitu o téměř vybrakované pokladně. Na světlo také
vyplouvají faktury, které svědčí o toku stranických peněz do privátních firem, napojených na Bártu, ale i Okamuru.
Nástup islamofobů
Odejitím Okamury, který následně zakládá vlastní subjekt pod názvem
Hnutí Svoboda a Přímá demokracie (SPD) končí transformace Úsvitu a Bárta
má čisté pole na lobbování vlastních zájmů.
V říjnu 2015 dochází k opulentnímu spojení Bloku proti islámu a
Úsvitu – Národní koalice. Pakt se na první pohled jeví logicky – Úsvit
bez výrazného Okamury preferenčně skomírá, BPI cítí volební šanci v
nastálé vlně islamofobie, ale chybí jí legální status politické strany
(je pouze zapsaným spolkem).
Dohodu mediálně posvěcují nejznámější postavy obou stran - „pravicový
sociolog“ Petr Hampl, etnolog a sexuolog amatér - Martin Konvička,
politická matadorka Jana Volfová za BPI a předseda Úsvitu – Miroslav
Lidinský společně s místopředsedou Markem Černochem.
Od počátku spojení se ale opět objevují kusé informace z debat části
členů BPI o skutečné roli Víta Bárty a dalších „šedých eminencích“
stojících v pozadí. Nevole nad zapojením Bárty naplno propukne i mezi
některými poslanci Úsvitu. Kauze odchodu poslance Fiedlera se v březnu podrobně
věnuje i server A2LARM. Konvička pak událostem nasadí korunu, kdy
poskytne rozhovor pro bulvární deník, kde mimo jiné zmíní:
Kolem Úsvitu jako kolem parlamentní strany je více členů a
příznivců či spolupracovníků, než je těch pár v médiích mluvících hlav.
A Vítek je prostě jedním z nich. Tu a tam s něčím pomůže – nijak se
netajím, že zvesela využíváme jeho nebytové prostory vzdálené od
parlamentu asi sto metrů,“ prohlásil Martin Konvička. Chodí si tam
například měnit košile.
Ve stejné době situace ještě více eskaluje zveřejněním dohody
o společném postupu
mezi BPI, Konvičkou, Volfovou a Úsvitem, která na jedné straně zmiňuje
závazek Úsvitu na financování společné volební kampaně v částce 60
milionů korun, na druhé straně ukládá BPI a účastníkům likvidační
povinnost úhrady nákladů Úsvitu v případě odstoupení od smlouvy. Vzniká
debata o „
Bártově pojistce“.
Konec dříve, než jsme doufali
Finální část velkého rozkolu malých stran startuje teatrální
vyloučení advokátky Kláry Samkové z BPI. Její odchod oznámil mluvčí spolku – David Štěpán, partner Jany Volfové.
Petr Hampl po pár týdnech
nejprve avizuje stažení krajské kandidatury, kterou mění za kandidaturu do Senátu. Svůj krok na sociálních sítích vysvětlil lakonicky:
O co jde v senátních volbách? (…) Hlavní význam je v tom,
že voliči udělují senátorovi grant (na způsob grantové agentury).
Dostane plat tak velký, že se může rozdělit s dalšími dvěma lidmi a
stačí všem. K tomu dva asistenty, kancelář, další peníze na činnost atd.
A k tomu poslaneckou imunitu.
Dnešní senátoři to berou jako osobní
benefit. Ale kdyby to jednou vyhrál poctivý člověk, umožní mu to
fakticky provozovat volební štáb pro parlamentní volby, vlastenecký
protipól Hate Free atd.
Během dne však svoji zprávu mění a
avizuje odchod z postu místopředsedy BPI. Hampl si však ještě před odchodem z funkce stihl zřídit
transparentní účet, kde mu jeho sympatizanti posílají peníze na krajskou kandidaturu, která se nekoná. Odchodu navíc údajně
předchází hádka
s Janou Volfovou, kterou Hampl obvinil z vytunelování kasy a čtení
emailové korespondence členů BPI. Viditelný a skrytý sled událostí pak
ústí v očekávání závěr, jímž je
vypovězení předvolební smlouvy s Úsvitem ze strany BPI dne 25. 4. 2016.
Rozštěpení partnerství ihned
doprovází sled udávání a házení špíny, které nám snad časem osvětlí
skutečné zákulisí a motivace českých islamofobů.
Epilog
Blok proti islámu tedy v současné době opět figuruje pouze jako
zapsaný spolek (jinými slovy - nezisková organizace). Pokud v příštích
měsících nestihne rozehrát jiná partnerství s registrovanou politickou
stranou, přichází o možnost účasti v nadcházejících volbách. Rozpad
účelového spojení „hvězd“ protiimigrační scény možná není sám o sobě
překvapivý, jeho rychlost nejspíš ano. Po přečtení předchozího textu se
jistě nabízí otázka, zda-li jepičí život spojení Bloku proti islámu a
Úsvitu - Národní koalice vlastně vůbec stojí za podrobnější analýzy a
rešerše. Z našeho pohledu ano - stejně jako nepodceňujeme na první
pohled beznadějné zápolení Dělnické strany sociální spravedlnosti,
jejímž kandidátům věnujeme pravidelnou pozornost, ani politické aspirace
jiných českých islamofobů a rasistů neuchází naší pozornosti. Ostatně i
situace na Slovensku nám názorně ukázala, že do vrcholných politických
struktur může bez problémů zasednout parta dříve vysmívaných nácků.
Zároveň ale nechceme působit jako hlídací pes úrovně politického
mainstreamu, o kterém si neděláme iluze, a který z našeho pohledu
nepředstavuje reálnou cestu k odstranění rasismu a xenofobie jako
celospolečenského fenoménu. O reálném stavu a míry rozhádanosti domácích
„islamoklastů“ se přesvědčíme třeba již na Prvního máje, kdy Blok proti
islámu pořádá pochod z Letné na Klárov.
