NEVILLE ZEMAN (autor: Erik Tabery)
Oslavy čtvrtstoletí života ve svobodě se vydařily.
Výzkumy veřejného mínění ukázaly, že podle velké většiny společnosti stála
změna v roce 1989 za to. Mnoho Čechů oslavovalo doma, na náměstích, v debatních
sálech. Praktickou stránku oslav pak podpořili i dva zbývající porevoluční
prezidenti – Václav Klaus a Miloš Zeman. Ti totiž svým chováním vyprovokovali
desetitisíce lidí k vyjádření protestů. Hlasitých protestů.
Vstanou noví bojovníci
Když Miloš Zeman pronášel 17. listopadu proslov na
Albertově a proti němu stáli pískající lidé (mezi nimiž se našli i ti, kteří
nesmyslně házeli vajíčka), bylo na jeho tváři patrné znepokojení. A to
nezmizelo ani poté, co pražské ulice opustil. Důvod? Tak jako jiní, i on byl
nepochybně zaskočen, že přišlo tolik lidí vyjádřit svůj odpor k jeho politice.
Zeman velmi dobře ví, co jasně a úderně zformulovaný názor dokáže. Ostatně to
popsal v knize Tak pravil Miloš Zeman. Vysvětloval tam, že nejdříve zkoušel
„intelektuálskou rétoriku“, ale to nefungovalo, protože „musíte používat rétoriky,
která se zadírá pod kůži“. A nakonec dodal: „Stostránková monografie neudělá
tisícinu toho efektu, co udělá heslo o spálené zemi.“
Zemanovo chování z posledních týdnů, kdy v rozhlase
mluvil vulgárně, podporoval ruskou agresi vůči Ukrajině, ponižoval sebe i svou
zemi v Číně, útočil na opozici v Rusku atd., vyprovokovalo „intelektuální
povaleče“ (jak jim říká) k rozhodnému protestu. Tak rozhodnému, že ho zachytila
světová média.
Ačkoli se Miloš Zeman snaží prezentovat jako odvážný muž,
ve skutečnosti tomu tak není. Z dob minulého režimu neexistuje žádné svědectví
o tom, že by prováděl nějakou protirežimní činnost. V porevolučních časech také
nevynikal odvahou, vždy jen peprným slovníkem. A když se v roce 1999, rok po
jeho nástupu do Strakovy akademie, objevily velké protesty veřejnosti, rozhodl
se, že už znovu nebude kandidovat. Bál se totiž katastrofální prohry.
kresba Pavel Reisenauer
Miloš Zeman ví, co dělá. Není to jen narcistní chování
alkoholika. Dlouholetá konzumace této návykové látky ale má za následek, že
neumí najít míru pro své výstupy. Viditelně pak podcenil citlivost veřejnosti
vůči takovému chování. I když se protestů účastnily všechny generace, na těch
mladších bylo na první pohled patrné, že už se nehodlají mocných bát.
Zeman se snaží tvrdit, že protesty jsou pokračováním
prezidentské volby, ale tak to není. Před dvěma lety se Karlu Schwarzenbergovi
podařilo zaujmout miliony voličů, ale protesty proti Zemanovi tehdy takové
nebyly. Důvod byl jednoduchý, za těch deset let, kdy žil ve svém venkovském
ústraní, velká část společnosti zapomněla, co tu napáchal, a navíc dorostla
generace, která ho vůbec neznala. Lidé víc volili pro Schwarzenberga než proti
Zemanovi. Teď se však prezidentovi podařilo naštvat starší generace a probudit
i ty mladší. Což, přiznejme si, už je slušný výkon.
Proti havlistům a prostitutkám
Zeman bude i nadále tvrdit, že čelí spiknutí elit a
médií. Volí stejnou politiku jako svého času Richard Nixon. Když média
kritizovala jeho chování během aféry Watergate, vydal svým pobočníkům
následující pokyn: „Musíte pokračovat v útoku na média. Musíte zničit jejich
věrohodnost.“ Jinými slovy je třeba stále budit dojem, že jde o spiknutí, média
a intelektuálové někomu slouží atd. V Česku to může být snazší než v USA,
nicméně ani tady to nemůže fungovat dlouho. Navíc co si Nixon dovolil říkat jen
ve své kanceláři, říká Zeman veřejně a do rádia, takže veřejnost slyší a vidí,
jak se chová.
Situace se pro Zemana změní i z jiného důvodu. Politické
strany, které dosud nad jeho chováním většinou mávaly rukou, si budou muset moc
dobře rozmyslet, jak se k prezidentovi postaví. Už kvůli svým voličům.
Evidentně si to uvědomil i Bohuslav Sobotka, když v televizi prohlásil, že se
protestujícím studentům nediví. Není náhodou, že akce na podporu Zemana měly
tak malou účast. Těžko se asi dá chodit s transparentem: Nechte prezidenta
mluvit sprostě!
Zeman bude mít i nadále nemalou podporu společnosti. Té
společnosti, u níž zafunguje argument, že ji má ochránit před havlisty,
prostitutkami, novináři a flákajícími se intelektuály (to jsou citáty jeho
stoupenců). Je tu však pro Zemana velké riziko, že se tato skupina bude
zmenšovat, což naznačuje čerstvý výzkum CVVM, podle kterého mu důvěřuje jen 37
procent občanů.
Zeman svou pozici stále zhoršuje. Urazil například lidi
na severu Moravy, kde prohlásil, že když je „na Ostravsku, kde lidi mluví od
srdce“, tak je může pozdravit „kurvahošigutentag“. Představa, že lidé v
regionech jsou vulgární, je naprosto scestná. Naopak, obyvatelé velkých měst
jsou zvyklí na ledasco, ale v těch menších a na vesnicích pořád čekají, že se
hlava státu umí chovat.
Kudy se vydáme
Minulý týden byl v mnoha ohledech symbolický. Jasně se
ukázalo, že zatímco žijící Miloš Zeman se definitivně stal mužem minulosti, z
nežijícího Václava Havla se definitivně stal muž budoucnosti. Nejmocnější země
světa jej v Kongresu zařadila mezi osobnosti, které ji inspirují v nekonečné
touze po svobodě. Paradoxně byl postaven vedle Winstona Churchilla, kterého v
říjnu ocenil právě Miloš Zeman s tím, že na rozdíl od Nevilla Chamberlaina
našel odvahu postavit se rozmáhajícímu se zlu. Je více než zřejmé, koho Západ v
Česku vnímá jako Churchilla a koho jako Chamberlaina. Havlovská a zemanovská
politika spolu nejdou dohromady, uvidíme, která do budoucna v Česku převládne.
